Dlouhá cesta do Cairns část 2

Po úžasném zážitku na lodním výletě na Whitsunday Island jsme si to namířili k největším vodopádům v celé Austrálii - Wallaman Falls s výškou 268 m. A my dobrodruzi jsme si to samozřejmě namířili k jejich úpatí, jestli se to u vodopádů taky tak nazývá. Zpočátku to byla pěkně upravovaná cestička, která začla postupně zvyšovat svou obtížnost a průchodnost, takže to byl nakonec takový adrenalinový zážitek (hlavně pro ty návštěvníky, kteří se tam vydali v žabkách). Vodopády měly takovou sílu, že jak se dole tříštily, voda se rozprášila všude a tak bylo všechno neuvěřitelně kluzké.

Wallaman Falls

Hodně lidí zmiňovalo, že návštěva Mission Beach je něco, co by si člověk neměl nechat ujít. Tak to si přece ujít nenecháme. Ok. A co že tu hledáme? Jako pláž pěkná, ale když se na ní nemůžeme zase koupat? Teda můžeme, v té speciální síti proti žahavcům. Co nás zaujalo, byly popadané kokosy na pláži. Tak jsme zašli do auta pro nářadí a pustili se do boje o kokos. To byla mňamka. Později jsme se dozvěděli, že Mission Beach je výchozí místo pro hromadu výletů (samozřejmě placených - lodní výlety, rafting, reef trips, sky diving). Jo a taky si tu dávejte pozor na ohrožené Cassowary (podobné jak pštros nebo emu akorát mají na hlavě nějakou zrohovatělinu), kteří jsou sice plaší ale za to vás můžou zabít.

Mission Beach

Kdybych měla začít tenhle výlet znovu, asi bych ho začala v Cairns jak kvůli financím, energii, nadšení, ale i kvůli tomu, že botanickou zahradu, zoo, koaly, klokany, krokodýli, lodní výlety, vyhlídky, akvária, pláže máte skoro v každém městě a tak už vás za dva měsíce projíždění těch měst  a míst nebaví vidět pořád to stejné/podobné dokola. (Nám se to bohužel hodilo víc z Perthu nejen že jsme tu žili, ale i kvůli počasí a roční době. V Perthu, Melbourne a Sydney se začíná pomalu ochlazovat, zatímco v Cairns je pořád teplo.) Když máte peníze, Cairns je úžasné (Great Barrier Reef, lanovka Skyrail, Kuranda Scenic Railway). Bez peněz můžete jít na pár procházek po deštných pralesích a botanické zahradě, jako my, ale jinak nic moc. Jak už jsem zmínila, koupat se tu nemůžete, protože jsou všude cedule "Pozor krokodýli" a "Pozor medúzy". 

My se vydali prozkoumat Crystal Cascades, což jsou opět rockpools v deštném pralese. Stejně jako Stoney Creek, které se mi líbilo ještě víc.

Crystal Cascades

Večer jsme se smočili v bazénu místního koupaliště a co to nevidím. Nebe zasypala hromada ptáků. Moment. To nejsou ptáci, to jsou obří netopýři! Ještě že ten Google máme, abych se dozvěděla, že se jedná o kaloně (fruit bats), kteří se v přírodě zasluhují o přenos pylu a tak se ze mně sát krev s nějvětší pravděpodobností nebudou..

kaloni

Jak už jsem zmiňovala v minulém příspěvku, Hendrik to celou dobu hnal, abychom byli co nejrychleji zpátky v Brisbane a zbavili se naší dodávky, takže jsme v Cairns strávili jen den a půl. Já vím, 1700 km jen pro jeden den a půl... A možná že bysme i zůstali dýl, kdyby nám třeba na informacích dali nějaké nabídky, vypíchli to nejlepší. Místo toho nás odkázali na brožury a internet. Tolik k propagaci cestovního ruchu.

Jak jsme odjížděli, všimli jsme si na silnici obrovského hada. Ale obrovského! Řekla bych, že nastěstí pro nás, byl mrtvý.

A tak jsme dojeli zpátky do Brisbane a naše devítitýdenní cestování bylo u konce. 12000 km v pedálech. Dodávka přes nějaké další komplikace s kupcem nakonec prodaná. Hendrik v Estonsku (vyřizuje si nový pas, abych se mohli potkat v Asii a zahájit tak naše šikmooké dobrodružství) a já zpátky v Perthu.

Více fotek zde.

Dlouhá cesta do Cairns část 1

Tak jo, před námi je dalších 1700 km (s různýma zajížďkama cca 2000 km) do Cairns a pak cesta zpět do Brisbane, kde už na nás čeká kupec naší dodávky. Cesta je to opravdu dlouhá, řízení je únavné, hlavně když celou dobu řídím já (protože Hendrikovi už vypršel mezinárodní řidičák a nechceme zbytečně riskovat). Ze začátku jsme zastavovali úplně všude, ale teď je těch zastávek míň a míň. Třeba Sunshine Coast, plážový a surfařský resort, jsme vynechali úplně. Udělali jsme krátkou odbočku na Glass House Mountains (pojmenované kapitánem Cookem podle jejich odlesku/záře) vyhlídku. Výhled byl zajímavý - planina a najednou jeden kopec, druhý, třetí... Jen tak si tu "vyrostlo" pár kopců samorostů. (Dočetla jsem se, že jsou to ve skutečnosti sopky staré 25 mil let, které se ucpaly a tak jsou z nich kopce. A ta planina okolo by měla být způsobená snad podle aboriginské legendy vlnou tsunami, ale teorií je několik.) Na to aby jsme se vydali na výšlap, zdolat některý z nich, bylo neuvěřitelné horko a vlhko.

Glass House Mountains

A tak jsme pokračovali dál směr Noosa Heads, surfařské městečko, kde se zrovna konaly na hlavní pláži i surfařské závody. Pláž má problémy s erozí a tak je tu vybudovaný pumpovací systém, který přivádí pomocí trubky v případě potřeby více písku. Kousek od této pláže začíná Noosa Heads National Park, který je prostě překrasný - všechny ty zátoky a rockpools (přírodou vytvořené bazény). Až jsem si z té roztržitosti ukopla palec.:-D Au.

Fairy rockpool

Jak jsem už zmínila, nestavíme teď tak často, takže města jako 1770 (ano, město je opravdu pojmenováno číslicemi - podle roku a místa, kde se kapitát Cook poprvé podíval při jeho plavbě na pevninu) a Agnes Water opět vynecháváme, i přesto že je několik lidí na jejich blozích a v diskuzích doporučovalo.

Někdy opravdu lituju, že jsem před cestou nevypracovala pořádný itinerář. Na cestách spoléháme na internet a doporučení lídí, co tuto cestu již absolvovali. Vždycky se zaměříme na jeden úsek cesty a googlíme. Jenže lidi mají různý vkus a líbí se jim ledacos. Jako například městečko Yeppoon. Pokud hledáte nějaké to wow, tak tady nehledejte. Zato Mackay mě mile překvapilo, ale to bude opravdu asi tím, jak se nás ujala paní na informacích a věnovala nám třeba 40 minut jejího času a tak nějak nám pomohla naplánovat cestu až do Cairns.

Mackay Blue Water Lagoon - koupaliště

Jelikož bylo opravdu nechutné horko, doporučila nám zchladit se v místním koupališti (které je jak jinak než zadarmo) a další den se vydat do Finch Hatton a Eungella NP (kde se má vyskytovat ptakopysk). Mě paní dodala novou energii, Hendrika žádný ptakopysk nezajímal, chtěl být co nejrychleji v Cairns a zpátky v Brisbane prodat auto než si to kupce rozmyslí nebo než se zase něco pokazí. (A v tomhle duchu bylo celých 4000 km). Tak jsem ho ukecala alespoň na Finch Hatton - subtropický deštný prales s přírodními jezírky na koupání. 

Araluen Cascades

Procházka to byla nádherná, dusno by se dalo krájet a mě zničeho nic začal svědit nárt. Tak tam kouknu a co nevidím. Pijavice!!! Fuj!!! Naštěstí se Hendrik pochlapil a toho hnusu mě zbavil. Došli jsme k Araluen Cascades, že se vykoupeme, ale oba jsme srabi a báli jsme se vodních potvor a lochnesek, tak jsme se smočili jen na krajíčku, kde bylo vidět na dno. Vylezu z vody a co nevidím, další tři pijavice. Humus!!! Naštěstí mě zbavil Hendra i těhle. Ještě jsme se zašli smočit k Wheel of Fire, kde se údaně za posledních x let utopilo pět lidí. No pěkná motivace, proč se (ne)jít vykoupat. Došli jsme k autu a co já to neobjevím mezi prstama na nohách. Pijavice. A pěkně nasátá. Té už se bál i Hendrik. Ale vzal kolík a pijavice mě opět zbavil, jenže jelikož ty potvory vylučují hirudin - enzym, který zabraňuje srážení krve, ranka se ne a ne zahojit. Asi až po půl hodině mi to přestalo krvácet. No, co vám budu povídat, v Austrálii bych pijavice nečekala. A tak jsem se zeptala strýčka Googla, vo co tady de. Ve vlhkých tropech se vyskytují i suchozemské pijavice!

odporná suchozemská pijavice

Po cestě do Airlie Beach, kde jsme měli objednaný lodní výlet se šnorchlováním, jsme se ještě zastavili na doporučovaný Cape Hillsborough. Něco nám tu přestávalo hrát. Proč je ta voda tak blátitá a nepěkná... Začalo tu totiž Korálové moře a tím se i hodně všechno změnilo, jak jsme zjistili později. Skoro všechny pláže, které jsme navštívili, byly tak nějak "blátivější" (prostě ne tak průzračné, jak jsme byli zvyklí), ale hlavně jsme se dozvěděli, že koupat se v Korálovém moři jen tak je pěkná nerozvážnost. V moři se vyskytují nejrůznější druhy medúz, které jsou celkem nebezpečné. Takže pokud se chcete bezpečně vykoupat, máte dvě možnosti: zapůjčit/zakoupit si speciálni oblek proti medúzám (vypadá jak neopren, ale je tenčí a lehčí) a nebo se koupat ve speciálně vyznačených místech, kde je natažená síť proti těmto žahavcům. Vždycky se jedná o poměrně malý úsek, a navíc se tu voda moc nehýbe, takže se tu drží všechen binec. Proto jsou všude ve městech ty koupaliště zadarmo a místní mají tak v oblibě všechny ty jezírka a rock pools. Najednou všechno začalo dávat smysl.

Stinger Net

Jak už jsem zmínila, zaplatili jsme si lodní výlet na ostrov Whitsunday Islands (74 ostrůvků, kdy většina z nich je neobydlená) se známou Whitehaven Beach, jejíž písek je z 99,9% čistý křemen. Krása střídala nádheru. Díky tak čistému písku bylo moře úplně průzračné. Bohužel jsme se nevyhli koupání v tom speciálním stinger suit.

Na ostrůvku jsme strávili přibližne hodinu a půl. Po obědě na lodi nás čekalo šnorchlování. A to ne ledajaké! S rybama velkýma jako moje hlava a taky velkýma jako celá já!!!

Po tomhle zážitku už mě korály nemohly uchvátit. I když byly nádherné.

Vice fotek zde a zde.

Dreamworld

Jak už jsem zmínila v dřívějším příspěvku, během naší dovolené jsme se rozhodli navštívit Dreamworld - údajně největší zábavní park v Austrálii. 

Dreamworld (otevřen 1981, Coomera) se nachází cca 24 km od Gold Coastu, 55 km od Brisbane a nabízí okolo 40 atrakcí. Park je rozdělen na několik tématických částí (např. Ocean Parade, DreamWorks Experience, Wiggles World, Gold Rush Country, Tiger Island, atd.). V roce 2006 se Dreamworld rozšířil o aquapark WhiteWater World. 

Je několik způsobů, jak si zakoupit vstupenku: online, přímo v parku nebo zlevněně u předprodejců, jak jsme to udělali my. Za 75 AUD/osoba jsme dostali 7 denní vstup do Dreamworldu, WhiteWater Worldu a vyhlídkové věže SkyPoint Observation Deck (budova Q1) na Gold Coastu. Původně jsem se zdráhala, protože v říjnu 2016 zde umřeli 4 lidi na jedné z atrakcí (Thunder River Rapids, která je teď naštěstí uzavřená), která ani není považována za adrenalinovou. Nicméně jsme byli uchlácholeni, že všechny atrakce prošly důkladnou kontrolou a jsou bezpečné. Těžko se tomu dá věřit, ale nakonec jsem do toho šla. 

Nejdrsnější mi přišla Giant Drop (lavice vystřelí po dlouhé věži (119 m) nahoru a pak vás spustí volným pádem dolů - rychlostí až 135km/h), Tower of Terror II (206 m dlouhý tunel projede během 7 vteřin rychlostí až 161 km/h) a BuzzSaw, která byla asi nejstrašidelnější/nejadrenalinovější/nevím jak to popsat (typická horská dráha). Když jsem slezla z posledního zmíněného, klepaly se mi ještě dlouho kolena. No a pár dnů na to, jsem ve zprávách zaslechla, že se na této atrakci objevila technická závada - "vláček" se na půl hodiny zasekl ve vzduchu a návštěvníci se museli po jednom evakuovat po žebříku.

BuzzSaw

Velkou konkurencí pro DreamWorld je Movie World (otevřeno 1991), který je zaměřený více na propojenost s filmy Warner Bros. Někde jsem četla, že Movie World má sice méně atrakcí (hlavně co se týče kolotočů, horských drah a jiných volovin), ale za to více kvalitnější. Ale těžko říct. Názorů je několik.

Více fotek zde.

Brisbane

Po sedmi týdnech na cestách jsme se konečně dostali do Brisbane, hlavního města Queenslandu (2,3 mil obyvatel). Město je pojmenováno podle řeky, která jím protíká (Brisbane River) a ta je pojmenována po skotském siru Thomasi Brisbane (guvernérovi NSW v letech 1821-1825). 

Po posledních zkušenostech s informačním centrem na Gold Coastu, kde jsme potkali nejvíc neochotnou paní, se mi už opravdu nikam nechtělo. Naštěstí reputaci informačních center zachránil postarší pán právě v Brisbane - tak ochotný, nápomocný a plný informací... Takže jsme postupovali podle jeho návrhu. Nejdřív jsme navštívili City Hall, kde probíhá každých 15 minut zdarma prohlídka věže s hodinami City Hall Tower. Na vrchol věže jsme vyjeli původním výtahem, odkud jsme si mohli prohlédnout město pěkně z "výšky" a pak s námi výtah zastavil na úrovni obrovských věžních hodin, takže jsme je mohli vidět zevnitř a zároveň si okouknout, jak hodiny pracují (ozubená kolečka se každou sekundu pohnou a každých 15 minut "zatahají" za lana spojená s obřími zvony, které pak zazvoní.

věžní hodiny zevnitř

City Hall Tower

Poté jsme zamířili po Queen Street Mall a Victoria Bridge kolem muzeí (kam jsme se opět zašli na chvíli zchladit) k obrovkému nápisu BRISBANE na břehu řeky.

Kousek od nápisu bylo obří Wheel of Brisbane (stejně jako skoro ve všech ostatních městech:)). 

Wheel of Brisbane

Líbí se mi, jak i ve městech můžete najít kousek té přírody. Například tady v Brisbane to byl deštný prales přímo na městské promenádě. Kousek odsud pak najdete Streets Beach - volně přístupné (chápej zadarmo) koupaliště. Jeden bazén je normální a ten druhý simuluje pláž, ale bohužel s chlorovou vodou. 

Streets Beach

Všude spousta posezení, stolky mají dokonce i osvětlení, barů, bbq, altánků a lidí. Pěkně to tu žije a to až do půlnoci (překvapivé pro Austrálii, kde všechno zavírá v 17 hod). Odtud pokračuje cesta k Maritime Museum, přes Goodwill Bridge, k Old Government House, QLD University of Technology - uvnitř se nachází obří interaktivní obrazovka (the Cube) přes celou místnost a dvě patra, která slouží k zábavnému vzdělávání návštěvníků.

The Cube

Samozřejmě jsme nemohli opomenout ani místní City Botanic Gardens, kde probíhá denně (opět zdarma) prohlídka s průvodcem, ale jako vždy nám nevyhovoval čas. 

Skoro každé město má tzv. City Greeter, dobrovolníka, který vás provede (zadarmo, jak jinak:)) městem. Záleží pak na průvodci, ale někdy si můžete sami zvolit, kam chcete, aby vás vzal. Nechápu, proč jsme ještě téhle možnosti nevyužili. Musí to dodat tomu cestování a prohlížení měst úplně jiný rozměr.

Kousek od města se nachází vyhlídka Mt Coot-Tha, odkud můžete vidět Brisbane jako na dlani...

Mt Coot-Tha Lookout

A máme novinku. Asi jsme našli kupce pro naši Princeznu (naše dodávka s vybíravým chováním). A Ani mu nevadí, že ještě chceme jet na dva týdny do Cairns. Tak snad si to za tu dobu nerozmyslí.:-)

Více fotek zde.