Slovinsko - Vintgar, Bled, Bohinj, Ljubljana, Predjama, Škocjan, Koper a Piran

Ještě než vyrazíme za velkou louži, zachtělo se nám objevovat nějakou novou zemi poblíž našich zeměpisných šířek. Takže když jsme se pak rozhodovali, kam vyrazit, Slovinsko pro nás byla jasná volba. Jasně, člověk se musí otáčet, jaké počasí v horách bude, ale já věřím, že když si to člověk naplánuje pořádně, v závěru to ocení. :-D (Všiml si někdo, že jsem se pokoušela o chabou parodii na Jihlavanku? :-D)

Národní park Triglav

Jak do Rakouska, tak ve Slovinsku potřebujete dálniční známku (Slovinsko se dá v pohodě zvládnout i bez ní), a i tentokrát se snažíme jet nízko nákladově, takže jsme si obě známky našli na FB za zvýhodněnou cenu, což pak vlastně v závěru ovlivnilo průběh naší cesty.

Už když jsme přijížděli ke slovinským hranicím, tyčily se před námi obrovské hory a my věděli, že tato země je pro nás jak stvořená. Nebo jsme si to alespoň mysleli, ale několikrát o tom v průběhu naší dvanácti denní cesty zapochybovali.

Už při vjezdu do země se po nás chtěl poplatek 7,4 EUR za průjezd skoro 8 km dlouhým tunelem Karavanky a tím to rozhodně nekončilo. Všude na netu jsem se dočítala, jak je Slovinsko ještě nezkažené a ne tak turisticky známé. Prdlačky. Turistů všude plno a Slovinci toho pěkně využívají. Všude je zpoplatněné parkování a to ne jen nějak symbolicky, ale běžně platíte 5-10 EUR a někde se můžete dostat i k vyšším částkám, pokud se účtují hodinové sazby. Navíc spousta vodopádů, soutěsek a jiných zajímavých přírodních krás je také zpoplatněna. Což mi Slovinsko prostě znechutilo.

Soutěska Vintgar

Bled z Ojstrice

Hned po příjezdu jsme se vydali do soutěsky Vintgar. Dočetla jsem se, že ačkoliv je vstup zpoplatněn (10 EUR/os + parkovné 5 EUR), rozhodně to za to stojí. Nestojí! Navíc jsou cestičky opravdu uzoučké, takže pokud dorazíte v nějakém vytíženém čase, tak se budete vlastně posouvat jen ve frontě. My vyrazili v podvečer, kdy bylo na místě mnohem míň lidí a i tak jsme si tam všichni zavazeli. Já se snažím vyhýbat nějaké moc negativní kritice, protože co člověk to názor, ale tohle mě fakt rozhořčilo. Zaslechla jsem, že po zavírací době prostor nikdo nehlídá a můžete sem vyrazit na tajno...

Naše další zastávka byla vyhlášené jezero Bled, kde jsme vyrazili na patnácti minutový výšlap na vyhlídku Ojstrica, odkud uvidíte celé jezero. Celkem jsou tu vyhlídky tři, stejný výhled ale různé nadmořské výšky. Parkování je kolem celého jezera opět zpoplatněné. My však dorazili na místo až k večeru, takže se nám povedlo najít "neplacené" místo. Je zde sice automat, ale nefunguje a výběrčí parkovného pracuje od 9 do 19 hod.

Spaní v autě mimo kempy je ve Slovinsku zakázané, ale tolerované. Jen si člověk musí dávat pozor, kde parkuje. Na to funguje skvěle aplikace Park4night, kterou využíváme a sami do ní přispíváme. A ta nám právě dané parkoviště na noc doporučila. A rozhodně nejsme jediní, kdo tuto aplikaci využívá. Parkoviště bylo nocležníky zaplněné.

Další den jsme jeli k jezeru Bohinj, odkud jsme vyrazili na naši první a zároveň skoro poslední túru. (A to i přesto, že jsme do Slovinska původně jeli hlavně do hor.) Hory Triglavského národního parku jsou vysoké a tak pokud se někam chcete dostat (bez pomoci předražené lanovky) a něco vidět, tak si pěkně šlápnete. Většina tůr má nástup tak 3-4 hodinky do pořádného kopečka. My se rozhodli pro trek zvaný 7 jezer. Po čtyřech hodinách jsme se dobelhali k tomu třetímu a hotovo. Už nebyla síla ani čas pokračovat dál, protože se na nás hnala bouřka. Ještě jsme se rychle občerstvili v místní horské chatě s vysokohorskou přirážkou, která byla velmi přiražená, ale to je asi tím, že sem dopravují jídlo helikoptérou. :-D No, samozřejmě nás ta bouřka chytla při sestupu. A těch hromů a blesků. Dokonce i kroupy padaly. Krve by se ve mně nedořezalo...

Metelkova

No a jak už jsem zmínila na začátku, náš itinerář ovlivnilo to, že jsme si zakoupili i slovinskou dálniční známku a tak jsme ji chtěli využít dokud je ještě platná a vyrazili jsme do hlavního města Ljubljana. Povedlo se nám najít parkování hnedka v centru a u hlavní promenády, která byla v podvečer naplněná takovým tím dobrým ruchem z okolních zahrádek restauračních zařízení. Město jsme prochodili křížem krážem. Zašli jsme na hrad, odkud je výhled na celé město (připomínalo mi to výhled z Petrovské věže v Brně), objevili ochutnávku likéru zdarma, doslechli se o nejlepší zmrzlině na světě (zmrzlinárna Vigo a opravdu můžu potvrdit, že lepší zmrzlinu jsem nejedla) a zavítali do "kulturního centra" Metelkova. Ty uvozovky jsou tam proto, jelikož se jedná o squatterské místo, které si místní squatteři tak vyzdobili, že se sem teď chodí dívat turisté z celého světa a město vyhlásilo toto unikátní místo jako art center. Přes den je tu celkem klid, večer to tu ožívá, otevírají se místní alternativní "bary" a člověk si tak nějak tím složením "návštěvníků" připadá opravdu jak v ghettu. Nejvtipnější mi přišli cedule: "Nefoťte si nás, nejsme zvířata v zoo.":-)

Predjama

Po zastávce v Ljubljaně jsme pokračovali po dálnici dál až k opravdu zajímavému hradu Predjama, který vylízá ze skály. Na prohlídku hradu zevnitř jsme neměli náladu, ale o to víc jsme si užili prohlídku z venku.

Škocjan

Piran

Až jsme se pokochali, zamířili jsme k jeskyni Škocjan, do které jsme se moc těšili. Naši českou krasovou oblast máme zmapovanou a tak nás krápníky až tak nelákaly (ty jsou spíš v jeskyni Postojna), ale Škocjan nabízí úplně jiné krásy. Během cca hodinu a půl dlouhé prohlídky (16 EUR/os) se dostanete do míst, že si připadáte jako v Pánovi prstenů. Tohle místo určitě doporučuju. Jen se připravte, že půjdete 10 minut k jeskyni ve skupině asi 200 lidí a až tady vás průvodci v několika jazycích jeden za druhým rozdělí do skupin po 20-40 lidech. Takže ztratíte asi 40 minut, naštvete se (opravdu skoro ze všech stran slyšíte kritiku na tento systém), ale pak vám samotná jeskyně vyrazí dech a vy nepřestanete vycházet z údivu. Takže na konci trasy zapomenete na všechno zlé...:-)

Slovinsko není úplně známé jako přímořská oblast, ale i tady se nachází cca 47 km pobřeží. A tak jsme pokračovali po dálnici dál do městeček Koper, Izola, Piran a Portorož (jediná "písčitá pláž"). První tři zmiňovaná městečka jsou vlastně takové malé Itálie, dokonce i názvy tu mají dvoujazyčné (slovinština, italština). Uličky jsou tady tak uzoučké, domky ošoupané, dřevěné okenice. Totální nádhera! Co nás opět pobavilo, platí se tu i sprchy na plážích (0,50EUR za 15 vteřin). Takže se lidi okoupávají v pítkách na vodu. :-D Každopádně minimálně Piran opravdu stojí za návštěvu.

No a když už jsme kousek od hranic s Chorvatskem, zavítali jsme i sem na dva dny. Objevili jsme kousek od hranic takové opuštěné místo, kde můžete na několik dní zakempit a nikdo to neřeší. Sice přístup do vody není nejlepší, ale vyvalit se do stínu do houpací sítě a užívat si jen ten výhled, to člověka na několik hodin zabaví.

O návratu do Slovinska, koupání v pěti stupňové vodě a prstu v dlaze si zase povíme příště.

Více fotek z první části zde.