Ponorka Fremantle

Přístavní městečko Fremantle má spoustu co nabídnout. Tentokrát jsem okusila na vlastní kůži, jaké to je být v ponorce (která byla naštěstí na souši; a i tak to pro mě klaustrofobika nebylo nic příjemného). 

Prohlídce nejprve předcházel krátký průřez historií a základní údaje o ponorce jako takové:

- trup je dvouplášťový; pokud se potřebuje ponorka potopit, meziprostor je zaplaví vodou

- délka 90 m, šířka 9 m, výkon 4500 koní, 6 torpédových komor (musel se dbát velký pozor na to, aby dvířka komory byly řádně zavřeny, jinak se mohla ponorka zaplavit)

torpédová komora v pozadí (2 oranžové roury)

Posádka se obvykle skládala ze 7 důstojníků a 55 námořníků, kteří spolu trávili 6 týdnů pod vodou. K dispozici bylo pouze cca 21 postelí, které si mezi sebou museli prostřídat. Ložnice byly normálně průchozí. Žádné skříně ani poličky. Námořník musel mít pouze jedno a to samé oblečení na celou dobu. Někteří si chytře vzali sváteční rifle a čisté triko, které měli složené pod matrací pro případ, že se půjde v přístavu někam za zábavou. 

vždy tři postele nad sebou

Každý měl nárok na cca jednu PET láhev vody na den na hygienu. Sprcha nebo něco podobného by se tu hledala těžko. K dispozici byly pouze záchody, které měly promakanou technologii, aby spláchnutí bylo co nejtišší a ponorku neprozradilo nepříteli.

Dalším problémem byla likvidace odpadů. K tomu používali drtičku a odpadky buď skladovali nebo řádně zatížené pouštěli do vody.

drtička

Námořníci prošli po náboru náročným školením, po kterém měli být schopní znát každičký milimetr ponorky. Pokud neznali byť jen jeden jediný článek, byly okamžitě z kurzu vyhozeni. Tak se na palubu dostali jen ti nejlepší.

Submarine Ovens je součástí Námořního muzea (WA Maritime Muzeum), kam je každé druhé úterý v měsíci vstup zdarma. Ještě že tak. Muzeum je opravdu pouze pro naprosté milovníky lodí. Pro běžného smrtelníka nic moc zajímavého k vidění kromě vzácného Žraloka velkoústého, jehož tělo je v muzeu vystaveno.