úterý 26. ledna 2016

Sandboarding na Moore River

Guilderton, "vesnička", kde se (někdy) vlívá Moore River do Indického oceánu je vzdálená od Perthu asi 110 km. Ústí řeky se pravidelně otvírá/zavírá podle období. Někdy mezi řekou a oceánem tvoří hráz pláž, jindy se řeka i oceán spojí v jeden celek.


Řeka je tu čistá a poměrně mělká, takže ideální na vyblbnutí. Najdete tu i půjčovnu paddle boardů, "šlapadel", lodí. My si pronajali loďku s grilem na dvě hodiny (cca 300 AUD) přibližně pro deset lidí. Výhodou je, že na lodi jsou jen vaši kamarádi, žádný kapitán a každý si tak může vyzkoušet loď řídit. Vydali jsme se směrem k písečným dunám, které jsou známé pro tzv. sandboarding. V překladu něco jako bobování na písku s přistáním ve vodě. Písečné duny jsou poměrně strmé kopce, které si člověk musí samozřejmě nejdřív vyšlápnout (což je makačka vzhledem k tomu, že písek se pod každým krokem propadá a paří do vás slunko) a když se dívá z kopce dolů, z té strmosti se mu dělají závratě. Nebo aspoň mně. Člověk totiž jede na prkně na břiše hlavou napřed. Prkno se nejdřív navoskuje a pak to fičí. Rozběhnout se, skočit a ječet. Navíc zálibou ostatních, je čekat dole ve vodě a jakmile se blížíte, rychle se potopit. Takže se do poslední chvíle bojíte, že někomu ublížíte.


Mému kamarádovi se stalo, že naskočil na prkno, ale to se zastavilo pod jeho váhou a on udělal salto. Vtipné napohled, popadali jsme se za břicha, ale bolestivé pro sandboardaře. Při prvním sjetí jsem se šíleně bála. Druhé sjetí už jsem si celkem užila a na to třetí sjetí jsem si pořádně navoskovala prkno a valila neuvěřitelnou rychlostí (nebo aspoň mně to přišlo), jenže dole skoro u řeky jsem byla rychlejší jak prkno a předjela jsem ho a odřela si břicho, hruď a málem zlomila malíček. :-D To je tak když se člověk přestane bát a už není opatrnej. Ale i tak to byl jeden z nejlepších zážitků.

naše loďka a vlevo je prkno na sandboarding
Více fotek zde.

Žádné komentáře:

Okomentovat