Filipíny - ostrov Palawan

Naše poslední destinace v Tour de Philipino je cca 600 km dlouhý ostrov Palawan. Jak už víme, hned po příletu se na nás vrhli všichni trojkolkáři, aby nás mohli odvézt na naše ubytování, které bylo vzdálené od letiště cca 1,5km. Takže žádná trága.:-) První řidič nám nabídl cenu 150PHP, tak jsme si zaklepali na čelo, že není normální. Druhý to zkusil za 100. A třetí byl opravdu dotěrný. Řekli jsme mu, že máme jen krátkou cestu, kterou zvládneme dojít pěšky. On na to, že je moc horko a že je pohodlnější jet s ním. My na to, že se musíme trochu hýbat, protože si pořád vozíme zadky. On na to, že se můžeme hýbat zítra na nějakém výletě. My na to, že zítra si povezeme zadky na motorce asi 300 km. A to pro něj byla hozená návnada, na kterou celou dobu čekal. "Motorku? Vezmu vás ke mně do půjčovny a dám vám cenu." Já na to: "Ok, za 200PHP na den ji bereme." (Normálně je cena tak 400PHP a na Palawanu až 650PHP/den.) Jak už jsme tu skoro měsíc, nebereme si servítky a tvrdě vyjednáváme. Někde jsem i četla, že je nutnost vyjednávat a smlouvat, protože jinak jde ekonomika do háje. Prodejci si zvyknou, že můžou prodávat za draho turistům a místní na to pak nemají peníze, protože cena vzroste všeobecně. Takže pro dobro filipínské ekonomiky jsem nastavila opravdu nízkou laťku. Řidič se začal smát, myslel si, že vtipkuju. Tak jsem ho ujistila, že nevtipkuju. A když ne 200, tak maximálně 250PHP. Víc si nemůžeme dovolit. Chceme skútr na 8 dní. A to je přece důvod k pořádné slevě. Dohodli jsme se tedy, že nás za 20PHP odveze do skútr půjčovny, kde se domluvíme na ceně. Mimochodem půjčovna byla asi 2 minuty od našeho ubytování.

Očividně to nebyla řidičova půjčovna, ale přijel si s námi pro pořádnou provizi za sjednání výhodného kšeftu. Nemůžeme ho za nic vinit. Je potřeba se pořádne ohánět, když si chcete vydělat a zabezpečit rodinu. Finální cena 300PHP/den. Víc spokojení jsme snad být nemohli. (Jedině kdybychom to opravdu usmlouvali na těch nereálných 200PHP/den). Pán si vzal do zástavy můj pas, což se mi moc nelíbilo, ale taková je prostě praxe. (To jsem ještě nevěděla, že ho budu v polovině výletu potřebovat kvůli vízům do Vietnamu, ale o tom v jiném příspěvku.) Motorku jsme chtěli až od přístího dne, protože už se stmívalo a nemělo smysl ve tmě někam vyrážet. Pán nám nabídl, že si můžeme vzít motorku už teď večer.:-)

Na jednu noc jsme se ubytovali v Edam&Ace Hostel (550PHP/noc s klimatizací - takhle výhodně jsme ještě nebydleli) (který asi nedoporučuju, čtěte níže) a vyrazili na průzkum Puerto Princesa. Ještě že už je Hendrik zkušený skútrař, protože takový provoz jsme ještě nezažili! Vyrazili jsme se podívat na Baywalk, což má být nádherná promenáda... Ok. Každý máme jinou představu o pojmu nádherná. Alespoň nás to přimělo se někam podívat a neležet jen vyčerpaní v krásně klimatizovaném pokoji. 

vyber si rybu k večeři...

Ještě ten večer jsme se domluvili na našem ubytku, že si u nich v úschovně necháme jedno zavazadlu po dobu našeho výletu na sever. Všechno potřebné jsme nabalili do jednoho baťohu, aby se nám lépe cestovalo. Také jsme si zamluvili pokoj po našem návratu na naši poslední noc na ostrově (když jsme dojeli z El Nido, řekli nám, že na nás zapomněli a podle recencí se tohle nestalo poprvé). Koupili jsme si 1,5l Coca Cola (v životě jsem jí nevypila tolik, jak za poslední tři týdny) za cca 47PHP a 350ml rumu za 37PHP! Hodili jsme to na náš speciální mražák (přivázali jsme to ke klimatizaci) a po vychlazení pěkně vybumbali.

rum a kola na mražáku

Všichni doporučují při návštěvě Puerto Princesa zavítat do Underground River a Honda Bay na island hopping. My neudělali ani jedno. Underground River byla předražená a na celý den, který jsme tomu nechtěli obětovat. Jedete tam skoro půl dne (i přesto že je to pouhých 80km od Puerta - jak městečko nazývají místní), svezete se na loďce 15 minut a jedete zpátky. V Honda bay zase musíte mít větší partu lidí, aby se výlet na loďce vyplatil. Ve dvou je to moc drahé. Alespoň jsme se tam zajeli na motorce podívat, ale nic k vidění kromě mola tu nebylo. Akorát jsme zahlídli, jak tu suší na slunci ryby (typická filipínská dobrota, kterou jsem neměla potřebu ochutnat).

sušení ryb

Dost jsem slyšela o Port Barton, cca 120km od Puerta (dodávkou cca 550PHP/os). Odlehlá vesnička, kam si jezdí lidi odpočinout od veškerého ruchu. Podle všeho sem má vézt nezpevněná adrenalinová cesta. Ale všechno se tady na Palawanu neuvěřitelně rychle vyvíjí. Jakmile filipínci zahlídnou jen malinkatý náznak přilákání turismu, jdou do toho. Takže cesta byla z většiny zpevněná a ve výstavbě. Takže věřím, že když vyrazíte za pár měsíců, povede sem prvotřídní silnice a v Port Barton budou šestihvězdičkové hotely. Ale zatím je atmosféra v Bartonu velice uklidňující a útulná. (Může být atmosféra útulná?) I když můžete všude okolo vidět, že se tu pomalu začíná stavět ve velkém. 

Po cestě nám na nezpevněné části praskla zadní pneumatika. Co si vybavuju, když praskne pneumatika, nemělo by se pokračovat v jízdě, protože by se mohlo něco poničit (ráfek?). Ale nás čekalo ještě 6km přes kopce a moc se nám vláčet motorku vedle nás nechtělo. Tak jsme opatrně pokračovali v cestě, ale dva lidi byla moc velká zátěž. Naštěstí nám zastavil místní a já si k němu přisedla na jeho motorku, takže nám to trochu ulehčilo. Dokodrcali jsme se do Bartonu, kde jsme si nechali opravit pneumatiku za 50PHP! (cca 25CZK!!!)

Mezitím, co se opravovala motorka, začala jsem se shánět po ubytování. Předem už vůbec nic nebookujeme, protože na místě si většinou domluvíte lepší cenu a přes internet platíte nejrůznější poplatky. Jako vždycky si mě někdo odchytil a nabídl mi ubytování v krásné bambusové chatce za 700PHP/noc (pouze s větrákem, ale elektřina tu stejně funguje jen od 18 do půlnoci). Co by kamenem dohodil od pláže, kde je neuvěřitelně nádherný pohled na západ slunce. Zašli jsme si na pláži i na masáž (300PHP/os) právě při západu slunka a za šumění moře. Zní to jako idylka, že? Vůbec! Horší masáž jsem v životě nezažila. Masérka si hrála během masáže s mobilem, dotýkala se mně tak "něžně", že jsem to skoro ani necítila. A hlavně bylo poznat, že vůbec neví, co dělá. Někde odkoukala nějaké pohyby a tak je nesmyslně namixovala...Naštěstí to utrpení netrvalo moc dlouho. Po necelé půlhodině (cena byla za hodinovou masáž celého těla) mě zakryla nějakou přikrývkou (pak jsem zjistila, že vůbec nemění mezi jednotlivýma klientama prostěradlo a ručníky) a nechala mě po zbylých 30 minut "relaxovat". Takže jsem to po 15 vzdala a odešla.

Další den jsme vyrazili na místní vodopády. U registrační stanice (jsou všude u všech přírodních krás a úkazů) je vždycky minimálně pět lidí. Jeden vybírá registrační poplatek a zbytek jen sedí a kouká. Občas prohodí něco v jejich jazyku a zbytek se začne smát, takže máte nutkavý pocit, že se smějí vám. Od stanice to bylo asi 15 min k vodopádům. Viděli jsme už hezčí, ale alespoň bylo co dělat, protože Barton je opravdu jen o odpočinku a moc aktivit tu nenajdete.

Z Port Barton do El Nida je to dalších cca 170 km. Silnice vede přes městečko Roxas (asi 40tis obyvatel), kde jsme objevili super stánek s levným jídlem a vynikajícím levným shakem - Aldos Food Mix. Takže jsme se tady zastavili i po cestě zpět. 70 km od Roxas je vesnička Taytay, kde je k vidění pevnost Fort Santa Isabel (vstupné 30PHP/os) a holywoodský nápis Taytay zasazený v kopci. Když jedete tak dlouho na skútru, snažíte se najít jakoukoliv záminku k zastavení. Protože zadek vás bolí tak, že už nechcete v životě sedět.

No a odpoledne jsme konečně dorazili do toho všemi opěvovaného El Nida - malé tiché rybářské vesničky, kam vede jen šílená nezpevněná cesta a elektřina zde funguje jen od 13 hod do 1 ráno s častými výpadky. Tohle se dočtete všude. Proto nás překvapilo, že jsme do El Nida dojeli po pěkné zpevněné silnici, elektřina fungovala 24/7 (někdy tedy vypadla na pár hodin, ale to nebylo nic o proti tomu, že jsme byli připraveni na hodiny a hodiny bez větráku) a hlavně město plné turistů a rozestavěných budov.

El Nido (dodávkou z Puerta Princesa 450PHP/os) samo o sobě nemá moc co nabídnout, ale je to výchozí bod pro všechny lodní výlety do oblasti Bacuit Archipelago - asi 45 ostrůvků okolo El Nida. Všechny cestovky nabízí 4 hlavní lodní výlety: trasu A, B, C a D. Koholiv se zeptáte, které jsou nejlepší, všichni bez vyjímky řeknou A (návštěva ostrovů) a C (šnorchlování). Tak by mě zajímalo, jestli někdo využívá tras B a D. Holt jsme dali na doporučení a našli si kombinaci tras A a C za 1500PHP/os. Což je asi v pořádku cena, protože normálně oficiálně stojí trasa A 1200PHP/os, trasa C 1400PHP/os a plus enviromentální jednorázový poplatek 200PHP/os. Většinou všude ukecáte slevu alespoň 200PHP/os/výlet.

Naše kombinace A a C měla začít následující ráno v 8. Takže 7:45 už jsme byli na značkách. Do 8:30 se pořád nic nedělo, až to jeden německý pár nevydržel a seřval průvodkyni, proč se nic neděje. Dozvěděli jsme se, že některým bylo řečeno, že výlet začíná až v 9. Takže jsme museli čekat a celkem nás to rozladilo, protože nás to obralo o hodinu spánku. Nicméně průvodci na lodi byli skvělí a vtipní, takže se nálada brzo zpravila. A ta nádherná místa, co jsme viděli.... Prvně jsme zastavili na 7 Commando Beach na 20 minutovou koupačku v průzračné vodě. Poté jsme zamířili do Small Lagoon, kam se lodě nedostanou, takže jsme měli možnost si pronajmout za 300PHP kajak (jinde ho nabízí za 200PHP) a zajet si do laguny sami. Do samotné laguny vede jen malinkatá úžina mezi skálami, kudy projede sotva jeden kajak, takže tady byla celkem zácpa. Ale ta laguna....

Small Lagoon

Další zastávka byla v nedaleké Big Lagoon, kam už se naše loď dostala, ale museli jsme ji jen rychle projet, protože začlo vlivem odlivu ubývat vody. Poslední zastávka z trasy A byla na tzv. Secret Beach, kde loďka zaparkovala před skálou a všichni jsme museli proplavat malilinkatou úžinkou na "tajnou" pláž. Byla to krása, ale všichni už jsme byli hladoví a nemohli se dočkat oběda, který po celou naši plavbu připravovali na "grilu" na lodi. Naštěstí už naše loďka mířila na další pěknou pláž, kde na nás čekala neuvěřitelná hostina. Většinou, když si zaplatíte výlet, dostanete suchou rýži a kousek masa. Tady na nás čekalo asi pět druhů ovoce, zeleninové saláty, krab, ryba, krevety a já nevím co ještě. Do teď mě mrzí, že jsem si to nevyfotila, protože to nejen chutnalo nádherně ale i vypadalo. Z okurku a rajčat vyřezané dekorace....

Big Lagoon

Zastávky po obědě už si moc nepamatuju, protože jsem byla po ranním vstávání, polovině dne na moři a vynikajícím obědě unavená. Vím, že jsme se stavili na Hidden Beach a Helicopter Island. Pěkné, ale už jsem se těšila do postele.:-)

Další dny v El Nidu jsme využili k návštěvě pláží více na severu - nově budující se nádherné turistické středisko Lio Beach (kam jezdí zadarmo shuttle bus z El Nida), Nacpan Beach (poplatek 50PHP/os, donedávna byla ještě opuštěnou pláží, ale samozřejmě se to tady už pomalu zturistikovává, z El Nida dodávkou 600PHP/os) a Duli Beach (poplatek 50PHP/os) - tady se mi líbilo asi nejvíc.

Duli Beach

Jelikož se mi začala komplikovat situace s vietnamskýma vízama a v El Nidu je hrozný nebo často žádný internet, rozhodli jsme se odjet zpátky do Puerto Princesa o den dřív. Alespoň jsme měli čas si po celém měsící vyprat v Laundromatu (do teď jsme přepírali v rukách) (cca 40PHP/kg), opravit mi sandále, co se mi rozpadly při canyoneeringu (150PHP/pár bot) a tak nějak vyřešit ty víza. 

Poslední večer jsme se zastavili do Tiki Resto Bar, kde byla živá hudba, super DJ a pěkně to tam žilo. Servis byl teda šílený (museli jste se skoro doprošovat, aby si vás obsluha všimla), ale atmosféra super. Ráno jsme došli pěšky na letiště, protože jak už víme, je to kousíček. Letiště v Puerto Princesa byl zážitek... všude plno lidí, všechno nepřehledná a hlavně žádná klimatizace. Takhle jsem se ještě nepotila...na záchodě netekla voda...a ke všemu po nás chtěli letištní poplatek 200PHP/os, s kterým jsme naprosto nepočítali, takže jsme použili naše poslední peníze, co jsme měli na jídlo v Manile...  A teď už sedíme na letišti v Manile (nikde tu překvapivě neberou platební karty) a čekáme na náš noční let do Vietnamu. Oba máme střevní potíže (a to pijeme jen kupovanou vodu a dáváme si celkem pozor, co jíme), a tak se střídáme na záchodě. Otravný ale je, že na záchodech je neustále záchod bába a čeká za dveříma kabinky až vylezete, aby po vás mohla uklidit. Nutno podotknout, že na záchodech je  mrtvolné ticho...takže tak. :-D

Palawan má být jeden z nejlepších a nejtypičtějších filipínských ostrovů. Nevím, podle čeho se to hodnotí, ale Bohol se mi možná líbil i víc. Palawan je nádherně zelený, všude palmy, rýžová políčka, kopce, bambusové domečky -  z těch jsem úplně mimo (dobře míněno), úplně je zbožňuju a chtěla jsem si všechny vyfotit. Je neuvěřitelné, jak lidi žijí. Jeden malý domeček s jednou místností, spí se na zemi. Prádlo se suší venku, vedle silnice. Bez elektřiny. Neříkám, že tak bydlí všichni mimo větší města, ale těch domečků bylo opravdu hodně a já je miluju.

Více fotek zde a zde.