Kanárské ostrovy - místní kuchyně

Jak už jsem naznačila v minulém příspěvku, bydlet v neturistické oblasti bez znalosti jazyka a místních zvyků (tím myslím hlavně otevírací dobu) může být výzva. A obzvlášť pokud máte konstantní hlad, alergie a nejíte ryby. :-) Jinak prostě ukážete prstem a oni vám něco přinesou. Ale já jsem trochu vybíravá a tak tahle cesta pro mě byla neschůdná.

bollos

Hned první ráno jsme si řekli, že si dopřejeme a zajdeme si někam na snídani. Koukli jsme na google mapy a všimli si, že většina míst otvírá až mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou. Moc se nám tomu nechtělo věřit a tak jsme vyšli na průzkum. A opravdu všechno bylo zavřené. Až na dvě kavárny. Vybrali jsme si tu, kde seděli u stolků lidi a měli před sebou jídlo. Usadili jsme se a čekali až dorazí obsluha. Asi po pěti minutách za námi došla servírka a začala na nás mluvit španělsky. Tak jsem se jí anglicky zeptala, jestli mají nějaký jídelní lístek v angličtině. Něco na mě španělsky bleptla a čekala dál. Tak jsem řekla: Sandwich?, s nadějí, že je toto slovo mezinárodní. Trefa! Ptala se nás pravděpodobně s čím to bude, na což jsem se jí snažila odpovědět anglicky a tak jsme na sebe jen kývly, že něco donese. K tomu jsme si objednali capuccino, protože tomu rozumí snad všude. Slečna nám donesla toast se šunkou a sýrem a kávu. Rychle jsme to hladoví zhltli a šli platit. 8,80 euro! Asi vysokohorská přirážka. Nechci nikomu křivdit, ale slečna pravděpodobně využila toho, že nerozumíme a tím pádem se nebudeme pouštět do žádných větších akcí. Navíc nikde nebyly napsané ceny. Když jsem se pak dívala v jiných kavárnách, tak káva i toasty byly o dost levnější. Ale pravdu se nikdy nedozvíme. Od té doby jsme si pro jistotu dělali vynikající snídaně doma pěkně na terase.

paella

Jelikož nás překvapila otevírací doba, začali jsme hledat na internetu více informací. A opravdu je to tak, že Španělé snídají doma. Obvykle je snídaně (el desayuno) nejmenší jídlo dne. Servíruje se silná káva s napěněným mlékem (café con leche), a k tomu sladké pečivo bollos s marmeládou, toast, sušenky nebo tzv. Magdalénky, což jsou malé citrónové cupcaky.

Největším jídlem je pak oběd (la comida). A podobně jako většina jižních národů, i Španělé si rádi svůj oběd vychutnávají a tak je úplně běžné jíst hodinu až dvě. Tomu jsou uzpůsobeny i obědové pauzy ve škole a v práci, které trvají dvě až tři hodiny. A po obědě samozřejmě následuje dvacetiminutovka. Prostě siesta. Takže většina obchodů je zavřená od 13:30 do 16:30. Tento zvyk má logicky svou historii. Dříve, v dobách zemědělství a neexistující klimatizace, bylo potřeba nabrat pořádnou sílu právě z oběda a zároveň se vyhnout silnému slunci...

španělská tortilla

Kromě mořských plodů je ve Španělsku oblíbená třeba všem známá paella, krokety nejrůznějších příchutí (nepleťte si s kroketami jaké známe z českých restaurací), španělská tortilla z bramborového těsta, studená rajčatová polévka gazpacho, chorizo, česnekové krevety....

No a večeře (la cena) se servíruje až kolem deváté večer do půlnoci. Což nás opět zarazilo, protože jsme měli hlad už v pět a chtěli jsme si zajít do typické španělské restaurace. Jenže ta otvírala až o půl deváté. Nejdřív jsme si říkali, že to vydržíme, ale po hodině jsme to vzdali a šli si dát pizzu!

Ale jednoho dne jsme si to tak rozplánovali, abychom opravdu zašli do té zmiňované restaurace, kterou znají jen místní, páč je v odlehlé uličce... Už při příchodu jsem se naivně ptala obsluhy, jestli mluví anglicky a mají anglické menu. Měla jsem 50% úspěšnost. Číšník mluvil lámanou angličtinou a slíbil, že nám menu přeloží. A tak i učinil. Jenže to bylo lámané natolik, že jsme mu řekli, ať nám prostě něco donese a doufali jsme, že nám bude chutnat. :-)

Nevím, jestli je to jen zvyk na Tenerife nebo i v celém Španělsku, ale při placení vám donese obsluha tzv. chupito, což je panák z bílého rumu a džusu (alespoň podle internetu), ale v každé restauraci chutná a vypadá jinak. A co je hlavní, je na účet podniku. Takže když se vás při placení někdo zeptá, zda si dáte panáka, bez váhání řekněte Jo! :-)

No a pak je tu světově známé tapas - takové malé občerstvení, jednohubky, zmenšeniny hlavního jídla. Většinou se objednávají pro celý stůl ke sdílení, něco jak naše brambůrky.:-) Pro Španěly je typický tzv. bar/pub hopping. Zajít do hospody třeba na tenerifské pivko Dorada nebo sangriu, dát si tapas, pokecat a pokračovat do další hospody.

A co se alkoholu za volantem týče, je povoleno mít cca 1 pivko. Čehož jsme rádi využili a vozili si Dorada všude sebou.

Takže závěrem bych řekla, že už rozumím lidem, co nemluví cizím jazykem, jak stresující to je. Opět jsem se přesvědčila, že angličtina není všechno a že bych se měla dokopat učit další jazyk. A ačkoliv jsme chtěli ochutnávat španělskou kuchyni, zavítali jsme do italské pizzérky, na indické jídlo a jednou dokonce do mekáče. Naštěstí jsme od tam ale ihned odešli, protože jíst americký fast food, když jsme v zemi s vynikající kuchyní, by byl hřích.  Když jsme však zavítali na jih do turistické oblasti  Los Cristianos, život se stal jednodušší a my se jednou mohli pořádně najíst, aniž bychom se báli, co si objednáváme a že bude někde zavřeno. :-)

Takže když pojedete na dovolenou, předem se zamyslete nad tím, co chcete. Odpočívat a užívat si s tím, že máte všechno na dosah ruky nebo utéct od ruchu, turistů a zažít dobrodružství?

Kanárské ostrovy - Tenerife

Když se řeknou Kanárské ostrovy, vsadím se, že si většina z vás představí luxusní exotickou dovolenou. Soudím alespoň dle sebe. A tak, když nastal čas rozhodování kam na pozdní letní dovolenou, Kanáry byla jasná volba. Až do té doby než jsem si o nich začala googlit.

Los Cristianos

Tenerife je největší ostrov (cca 2034 km²) ze sedmi Kanárských ostrovů, které sice spadají pod Evropu a to konkrétně pod Španělsko, ale svou polohou mají blíž k Africe, což vysvětluje teplo i v evropských zimních měsících. 

Až do teď jsem si myslela, že nejsem náročná, co se dovolené týče. Ale jakmile už člověk v životě něco procestoval, viděl a zažil, tak se mu nevědomky zvyšuje i laťka toho, co ho zaujme. Takže první varovný signál přišel, když jsem si prohlížela fotky z Tenerife. Dominantou ostrova je nejvyšší hora Španělska a zároveň třetí největší sopka na světě Pico de Teide (spadá i pod UNESCO) s výškou 3718 m.n.m. A jelikož je ostrov sopečného původu, odpovídá tomu i celý jeho ráz. Výrazně se odlišuje turistický, horký, vyprahlý, kamenitý jih od chladnějšího, vlhkého a úrodného severu. Většina pláží má tmavý písek, ale v turističtějších oblastech je písek zlatavý, dovezený většinou ze Sahary, protože co si budeme povídat, ten tmavý nevypadá vůbec vábně. :-D

černý písek v Puerto de la Cruz

I přesto že toho má ostrov opravdu hodně co nabídnout, od válení na pláži, ochutnávaní místní kuchyně, nakupování, dovádění v aquaparku, až po nejrůznější turistiku, nebyla jsem přesvědčená, že je Tenerife to pravé místo pro mě. Nicméně jsme se rozhodli, že to riskneme a pojedeme. 

tapas

Letenky byly za pusu, našli jsme si krásné ubytování přes Airbnb v klidné části severu a zarezervovali si na letišti auto od společnosti CICAR, kterou můžu vřele doporučit. Cena je stejná jako u ostatních půjčoven, ale podmínky jsou milionové. Žádné skryté poplatky, druhý řidič i pojištění v ceně, žádná záloha, smlouva nachystaná hned při příletu, při návratu nikdo neřeší, jestli je auto poškrábané, uklizené... Prostě naprostá pohoda. A benzín za euro, co víc si přát. Možná auto s nižší spotřebou, jelikož je Tenerife plné kopců, tak si autíčko pěkně mlsá.:-)

Moje představa letošní dovolené byla vypláznout se někde na pláži, číst si knížku, čerpat energii ze sluníčka, páč jsem z toho chladného Norska a pracovního procesu, na který nejsem moc zvyklá :-), pěkně vyčerpaná. K tomu nějaký koktejlík, masáž. Ideál. A to by se možná i splnilo, kdybychom si vybrali ubytování na jihu, jenže mně se sever víc líbil a od turistů jsem si chtěla odpočinout, čímž jsem si ale sama sobě hodila klacky pod nohy.

Ne nadarmo jsou turistické destinace uzpůsobené potřebám běžného turisty, který si přijel dovolenou užít a odpočinout si. Teď už to vidím. :-D Pro jednou si zase zopakujme, že dovolená a cestování (které svým způsobem u mně trvá už čtyři roky tahem) jsou dvě naprosto odlišné věci a přesto se lidem pletou nebo spíš splývají. A tak se stalo, že vlivem listopadového rozmarného počasí a naší polohou na ostrově, jsme si koupačku a válečku na pláži užili jen jeden den ze šesti. Za to jsme viděli většinu ostrova a najeli celkem přes 800 km. 

Na mapce vidíte, kam jsme se všude podívali

Navštívili jsme bývalé hlavní město ostrova La Laguna, podívali se do současného hlavního města Santa Cruz de Tenerife, projeli si přírodní park Anaga, nakoukli do turistického El Medána a Los Cristianos, navštívili historická městečka La Orotova a Garachico, zavítali na pláže jako třeba Playa de Las Teresitas, Playa de Benijo, Playa de las Arenas, Playa del Medano a de la Tejita. Obzvláště zajímavá byla ta poslední. Připadala jsem si jak na poušti, všude vyprahlá krajina, tmavý písek a co mě nejvíc "zaujalo" - nudisti. Nejsem puritán, ale tohle na mě bylo moc. Většina nudistů byli staří lidi, co se procházeli po pláži, postarší pár s dítětem, kde paní venčila bobra a pak se stojící s pánem líbala a objímala tak, že jsem měla strach, co všechno ještě uvidíme. :-D

El Medano

Co se pláží týče, tak kromě těch písečných najdete ve většině městeček také přírodní a normální koupaliště. Ne všude je totiž Atlantský oceán pěkně přístupný a tak je jednodušší se osvěžit takto. Navíc tím že se jedná o oceán, tak jsou tu mnohem větší vlny a tak se nějaká ta zeď, která vlny minimálně zbrzdí, hodí.

Je až k neuvěření, jak jsou některé vesničky postaveny v kopcích. Nebo třeba když se procházíte po městečku a tam najednou obří sráz. Uprostřed města. Ale nějak se sem musí těch 900 tis. obyvatel naskládat. A když k tomu přičteme ještě všechny turisty... Není divu, že tak malý ostrov má dokonce dvě letiště (to jižní slouží především pro turisty, severní je naopak spíše pro přepravu zboží ale i pro regionální dopravu) a dva velké přístavy.

Ačkoliv to může znít, že jsem si dovolenou neužila podle představ, přesto jsem ráda, že jsem měla možnost vidět a zažít zase něco nového. 

A o gastronomických zážitcích zase příště...

Více fotek zde.