Kanárské ostrovy - místní kuchyně

Jak už jsem naznačila v minulém příspěvku, bydlet v neturistické oblasti bez znalosti jazyka a místních zvyků (tím myslím hlavně otevírací dobu) může být výzva. A obzvlášť pokud máte konstantní hlad, alergie a nejíte ryby. :-) Jinak prostě ukážete prstem a oni vám něco přinesou. Ale já jsem trochu vybíravá a tak tahle cesta pro mě byla neschůdná.

bollos

Hned první ráno jsme si řekli, že si dopřejeme a zajdeme si někam na snídani. Koukli jsme na google mapy a všimli si, že většina míst otvírá až mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou. Moc se nám tomu nechtělo věřit a tak jsme vyšli na průzkum. A opravdu všechno bylo zavřené. Až na dvě kavárny. Vybrali jsme si tu, kde seděli u stolků lidi a měli před sebou jídlo. Usadili jsme se a čekali až dorazí obsluha. Asi po pěti minutách za námi došla servírka a začala na nás mluvit španělsky. Tak jsem se jí anglicky zeptala, jestli mají nějaký jídelní lístek v angličtině. Něco na mě španělsky bleptla a čekala dál. Tak jsem řekla: Sandwich?, s nadějí, že je toto slovo mezinárodní. Trefa! Ptala se nás pravděpodobně s čím to bude, na což jsem se jí snažila odpovědět anglicky a tak jsme na sebe jen kývly, že něco donese. K tomu jsme si objednali capuccino, protože tomu rozumí snad všude. Slečna nám donesla toast se šunkou a sýrem a kávu. Rychle jsme to hladoví zhltli a šli platit. 8,80 euro! Asi vysokohorská přirážka. Nechci nikomu křivdit, ale slečna pravděpodobně využila toho, že nerozumíme a tím pádem se nebudeme pouštět do žádných větších akcí. Navíc nikde nebyly napsané ceny. Když jsem se pak dívala v jiných kavárnách, tak káva i toasty byly o dost levnější. Ale pravdu se nikdy nedozvíme. Od té doby jsme si pro jistotu dělali vynikající snídaně doma pěkně na terase.

paella

Jelikož nás překvapila otevírací doba, začali jsme hledat na internetu více informací. A opravdu je to tak, že Španělé snídají doma. Obvykle je snídaně (el desayuno) nejmenší jídlo dne. Servíruje se silná káva s napěněným mlékem (café con leche), a k tomu sladké pečivo bollos s marmeládou, toast, sušenky nebo tzv. Magdalénky, což jsou malé citrónové cupcaky.

Největším jídlem je pak oběd (la comida). A podobně jako většina jižních národů, i Španělé si rádi svůj oběd vychutnávají a tak je úplně běžné jíst hodinu až dvě. Tomu jsou uzpůsobeny i obědové pauzy ve škole a v práci, které trvají dvě až tři hodiny. A po obědě samozřejmě následuje dvacetiminutovka. Prostě siesta. Takže většina obchodů je zavřená od 13:30 do 16:30. Tento zvyk má logicky svou historii. Dříve, v dobách zemědělství a neexistující klimatizace, bylo potřeba nabrat pořádnou sílu právě z oběda a zároveň se vyhnout silnému slunci...

španělská tortilla

Kromě mořských plodů je ve Španělsku oblíbená třeba všem známá paella, krokety nejrůznějších příchutí (nepleťte si s kroketami jaké známe z českých restaurací), španělská tortilla z bramborového těsta, studená rajčatová polévka gazpacho, chorizo, česnekové krevety....

No a večeře (la cena) se servíruje až kolem deváté večer do půlnoci. Což nás opět zarazilo, protože jsme měli hlad už v pět a chtěli jsme si zajít do typické španělské restaurace. Jenže ta otvírala až o půl deváté. Nejdřív jsme si říkali, že to vydržíme, ale po hodině jsme to vzdali a šli si dát pizzu!

Ale jednoho dne jsme si to tak rozplánovali, abychom opravdu zašli do té zmiňované restaurace, kterou znají jen místní, páč je v odlehlé uličce... Už při příchodu jsem se naivně ptala obsluhy, jestli mluví anglicky a mají anglické menu. Měla jsem 50% úspěšnost. Číšník mluvil lámanou angličtinou a slíbil, že nám menu přeloží. A tak i učinil. Jenže to bylo lámané natolik, že jsme mu řekli, ať nám prostě něco donese a doufali jsme, že nám bude chutnat. :-)

Nevím, jestli je to jen zvyk na Tenerife nebo i v celém Španělsku, ale při placení vám donese obsluha tzv. chupito, což je panák z bílého rumu a džusu (alespoň podle internetu), ale v každé restauraci chutná a vypadá jinak. A co je hlavní, je na účet podniku. Takže když se vás při placení někdo zeptá, zda si dáte panáka, bez váhání řekněte Jo! :-)

No a pak je tu světově známé tapas - takové malé občerstvení, jednohubky, zmenšeniny hlavního jídla. Většinou se objednávají pro celý stůl ke sdílení, něco jak naše brambůrky.:-) Pro Španěly je typický tzv. bar/pub hopping. Zajít do hospody třeba na tenerifské pivko Dorada nebo sangriu, dát si tapas, pokecat a pokračovat do další hospody.

A co se alkoholu za volantem týče, je povoleno mít cca 1 pivko. Čehož jsme rádi využili a vozili si Dorada všude sebou.

Takže závěrem bych řekla, že už rozumím lidem, co nemluví cizím jazykem, jak stresující to je. Opět jsem se přesvědčila, že angličtina není všechno a že bych se měla dokopat učit další jazyk. A ačkoliv jsme chtěli ochutnávat španělskou kuchyni, zavítali jsme do italské pizzérky, na indické jídlo a jednou dokonce do mekáče. Naštěstí jsme od tam ale ihned odešli, protože jíst americký fast food, když jsme v zemi s vynikající kuchyní, by byl hřích.  Když jsme však zavítali na jih do turistické oblasti  Los Cristianos, život se stal jednodušší a my se jednou mohli pořádně najíst, aniž bychom se báli, co si objednáváme a že bude někde zavřeno. :-)

Takže když pojedete na dovolenou, předem se zamyslete nad tím, co chcete. Odpočívat a užívat si s tím, že máte všechno na dosah ruky nebo utéct od ruchu, turistů a zažít dobrodružství?