Fremantle Prison

Konečně jsem se dočkala a vyrazila na vytouženou prohlídku věznice ve Fremantlu, o které jsem už tolik slyšela. Na výběr je z několika prohlídek: denní Doing Time Tour, prohlídka tunelů pod věznicí Tunnels Tour (na tu se chci taky jednou vydat), vězeňské umění Fremantle Prison Art Tour (vždy každou první sobotu v měsíci), ukázka míst, kde se vězni snažili utéct Great Escapes Tour a konečně ta, které jsem se zúčastnila já a kterou vřele doporučuji - noční prohlídka s baterkami Torchlight Tour.

Opět trocha z historie:

Zprvu (kolem roku 1830) se Západní Austrálie jakémukoliv vězení bránila. Jenže časem došla na to, že by se jí hodila levná pracovní síla a tak zaslala požadavek do Londýna o založení věznice na území dnešního Perthu, kam by se mohli posílat trestanci (muži) z Evropy. A tak se roku 1850 založila Fremantlovská věznice, kterou postavili sami vězni - nejprve zeď okolo celého objektu a pak teprve samotnou budovu. Cesta z Evropy do Austrálie trvala lodí 6 měsíců, přežili jen ti nejotrlejší, které cesta a choroby na ní nezabily.

Budova se skládá ze tří divizí: první pro mladistvé ve věku 8-15, druhá pro Aborigince a třetí pro závažné trestné činy (mezi něž se považovala i krádež chleba pro hladovějící rodinu - trest sedm let). Postupem času se dostavěla i malinká budova pro ženy (max 60 žen). Každý trestanec měl miniaturní celu s postelí a kýblem místo záchodu. Žádné mříže, ale normální dveře s kukátkem.

původní vybavení miniaturní cely

Žádná společná jídelna, vězni byli zavřeni na cele. 6:45 budíček, hygiena, snídaně, 8:00 nástup do práce, 11:15 oběd, práce, 16:45 večeře, 23:15 večerka. Součástí věznice byly samozřejmě i samotky, kde trávili trestanci nejprve tři týdny, při dalším prohřešku 3 měsíce - 23 hodin v cele a jedna hodina na vzduchu. Jednalo se o miniaturní místnosti, zvuku vzdorné, bez světel, dvojité dveře. Jednou ze samotek byla i místnost, kam byl umístěn na poslední dvě hodiny trestanec odsouzený na smrt oběšením - dostal poslední jídlo, nové šaty a sklenici whisky, aby se zklidnil. Celkově bylo ve věznici ve Fremantlu oběšeno 44 vězňů a mezi nimi jedna žena.

Měli jsme i tu čest se podívat do márnice. Průvodce nás nahnal všechny do jedné smradlavé místnosti a pak nám oznámil, že je to pach smrti, co zdi během těch let nasály...

Prohlídka byla plná zajímavých příběhů a hlavně plná překvapení - výkřiky, vrzání dveří, "spáchání sebevraždy", setkání s vězeňským bláznem a mnoho dalšího  a to vše jen za světla malinkatých baterek, které jsme si mohli následně ponechat jako suvenýr. Ještě teď se z toho klepu! :-)

Více fotek zde.

Koupě auta

Tak a je to tady! Po půl roce zvažování jsem si pořídila auto. Zrovna když jsem o tom zase začala přemýšlet, přišla jsem domů a spolubydlící Jarda mi řekl, že náš společný kamarád Martin prodává auto, že bych na to mohla kouknout. Asi po pěti minutách mi píše další kamarád Ondra, že náš společný známý Martin prodává auto. Tak jsem si řekla, že to musí být znamení a onomu Martinovi jsem napsala... Den se se dnem sešel a auto stojí před barákem.

Holden Astra, 1999

Koupě auta, to je zodpovědnost, kterou jsem si nepřipouštěla. Člověk furt musí něco hlídat, kupovat, doplňovat, opravovat... Ale je to super pocit nasednout do svýho prvního auta koupenýho ke všemu v Austrálii a vyrazit buď jen do práce a nebo na pláž. Jízda vlevo už mi nedělá sebemenší problém...

Postupně zjišťuju nejrůznější závady na mé super káře, ale většinou mě to jen rozesměje a řeknu si "Tak to dopadá, když auto kupuje holka" :-D První den jsem si všimla dvou větších prasklin na předním skle, který doufám, že se nerozjedou dál. Další den mi sjelo zadní okýnko a nechtělo vyjet nahoru, tak jsem musela rozebrat zadní dveře, abych zjistila, že tam stejně nic neuvidím, protože všechno důležitý je v rámu dveří, kam se stejně pořádně nedostanu. Po hodině a půl se mi povedlo okýnko spravit a překvapivě dát dveře do původního stavu. Je to neuvěřitelnej pocit, když zjišťuju, že si umím poradit a opravit si svoje auto. Ještě ten den jsem zjistila, že mi chybí pořádná část výfuku... Prostě se s mým Holdenem nenudím:-)

Co se týče papírování, techničák neexistuje. Na technickou se nechodí. Povinná výbava není povinná. Žádná lékárnička, vesta, žárovečky...Jediný co se musí, je mít náhradní pneumatiku. Auto se přepisuje buď osobně na Department of Transport, na poště s rozšířenými pravomocemi a nebo poštou. Akorát se zašle vyplněný formulář a kopie pasu, zaplatí se poplatek za převod, který se odvíjí od ceny auta (cca 3% z ceny auta + kolkovné). Pak se platí čtvrtletně/pololetně nebo ročně tzv. Rego (něco jak povinné ručení), které na rozdíl od našeho povinného ručení zahrnuje pouze ublížení na zdraví třetí osobě nikoliv poškození majetku třetí osoby. Proto je dobré pořídit si ještě připojištění.

A další zjištění: ceny benzínu se neustále mění. Nejlevnější je prý ve středy a nejdražší ve čtvrtky (protože obchody bývají ve čtvrtky otevřeny až do devíti - normálně do pěti). Stejný řetězec benzínek nemá stejnou cenu. A na benzínku se najíždí ze všech stran, což může být taky zážitek...:-)

Western Australia Day

A máme tu další státní svátek - WA Day (až do roku 2011 tzv. Foundation Day). Tentokrát se slaví den založení první britské kolonie (Swan River Colony) v Západní Austrálii. Roku 1829, 1. června, bylo poprvé spatřeno pobřeží nám známé oblasti zvané Západní Austrálie.

Oficiálně svátek připadá na 1.6., ale slaví se vždy první pondělí v červnu. Žádné velké oslavy se tentokrát však nekonají. Australani jsou vyzýváni k řádnému odpočinku s nohama na stole nebo s nohama na pláži. Hlavně žádná práce, ani ta domácí...

Quiz pub

Tak mám zase o zážitek víc. Můj australský kamarád Geoff mě vytáhl ven za zábavou s bandou přátel. Obyčejná hospoda s neobyčejným programem.:-) Každé pondělí se v Clancy's Fish Pub (v Applecross) a středy v Balmoral Pub (u Victoria parku) pořádá zábavný večer plný kvízů. 6 kol, 10 otázek, dvě výhry (první místo voucher na 50 AUD, místo druhé 25 AUD) a spousta zábavy.

Každé kolo je zaměřené na jinou oblast, např. poznávání obličejů slavných osobností, geografie, solární systém, poznávání písniček, sport, věda, slova na čtyři písmena, atd. Před začátkem hry si tým zvolí jméno a vybere dvě kategorie, které se mu budou počítat za dvojnásobek bodů. Odpovědi se zapisují do záznamového archu, který si buď týmy vzájemně po skončení každého kola opravují nebo je vybere moderátor a zkontroluje sám.

Poznej, co je na obrázku

No a na konci se vyhlásí vítěz. Zatím jsem byla dvakrát a pokaždé jsme skončili na druhém místě s rozdílem 1-2 body na místo první. Nutno říct, že Geoff a jeho kamarádi jsou jedna velká studnice vědomostí. 

Kvíz začíná v sedm a končí v devět, kdy odchází i většina hostů domů. Žádné velké vysedávání u piva, na to byl čas do těch devíti. V Balmoral Pub mají navíc během quiz night akci: steak za 15 AUD, což je na místní poměry hodně dobrá cena. Tak dobrá, že jsem si ho dokonce dala i já, co steaky vůbec nejím. Ta Austrálie mě úplně mění.:-D

Indická restaurace Annalakshmi

Minulý týden jsem zavítala do indické restaurace Annalakshmi u řeky Swan River, která byla původně otevřena s myšlenkou nakrmit chudé lidi a nasytit je jídlem, které je připravováno s láskou a je plné pozitivní energie (vychází z hinduismu). Jídlo se tak stane lékem pro duši (informace čerpány z webovek restaurace).

Restaurace funguje stylem "pay what your heart feels" (zaplať tolik, podle toho jak to tvé srdce cítí). Jinými slovy se můžete přecpat k prasknutí a zaplatit třeba dolar. Na výběr jsou vždy dvě rýže (obyčejná a kari), brambory s bylinkami a já nevím čím, polévka, zelný salát, cuketa nevím s čím a indické jídlo dhal (čočka) plus dezert. Z nápojů je k dispozici džus, voda a káva. Všechno si můžete přidávat do nekonečna a na konci při odchodu zaplatit kolik chcete. Je opravdu zvláštní, že tento způsob může fungovat. 

Restaurace má otevřeno sedm dní v týdnu 12:00-14:00 a 18:30-21:00. Annalakshmi se nachází na nádherném místě s výhledem na řeku. Klidně by se tu dal postavit luxusní podnik, který by si mohl účtovat neuvěřitelné sumy a svou klientelu by si určitě našel... Restaurace je velmi oblíbená nejen studenty ale i podnikateli a vlastně sem přijde úplně kdokoliv. Jenom ty chudé jsem tam nikde neviděla.:-)

Pinnaroo Valley Memorial Park

Konečně jsem si vyšetřila trochu času mezi školou, prací, cvičením a společenským životem a vyrazila jsem na procházku na vyhlášený hřbitov, na kterém se volně pohybují klokani. Zní to poněkud zvláštně těšit se na výlet na hřbitov, ale stálo to za to. Nebýt hromady umělých květin po celém parku a pár pomníčků v podobě plakety (náhrobní kameny nejsou povoleny, protože by narušovaly přirozenost parku), člověk by vůbec netušil, že je na hřbitově.

památeční plakety

Pinnaroo Valley Memorial Park je poměrně mladý. První pohřeb je datovaný roku 1978. Místo je oblíbené na procházky, jogging a pikniky. Ano, pikniky. Když jsem tam byla já, zrovna si mezi plaketami rozdělávaly dvě rodiny deky a piknikové košíky.

Pinnaroo Valley Memorial Park

Později jsem pochopila, proč jsou všude květiny umělé. Klokani. Ale ani to jim nebránilo si občas ukousnout nějaké té umělotiny. Jelikož bylo pár dní po Dnu matek (který se tu mimochodem slaví poměrně ve velkém), u velké části pomníčků byly balónky s nápisy "Pro maminku" a podobně. Na některých plaketách byly i přáníčka k tomuto dni. A aby toho nebylo málo, kolem některých památníčků byly konfety...

Nejvíc mě samozřejmě fascinovali klokani. Viděla jsem několik klokanů u maminky v kapsičce, některým lezla hlava, jiným třeba jen noha (což vypadá docela vtipně, když klokanovi trčí z břicha noha). Dokonce jsem viděla několik klokanů, jak mají zabořenou hlavu v kapse a krmí se. Jeden klokánek se mě lekl a skočil k mamince "do bříška", což pro mě byla neuvěřitelná podívaná!

Hop do bezpečí!

Australian College of Sport and Fitness

Po úspěšném zakončení studia angličtiny na Kaplanu a složení mezinárodní zkoušky CAE (Cambridge English: Advanced) jsem si užívala prázdnin a cestování po jihu Austrálie. Jelikož jsem tu ale na studentských vízech, další studium je nezbytné. Tentokrát mě čekala sportovní škola ACSF (Australian College of Sport and Fitness).

ACSF, kterou jsem začala studovat cca před třemi týdny, se zaměřuje na studium fitness a zdravého životního stylu. Škola nabízí 3 základní fitness programy/certifikáty:

• Certificate III in Fitness

Studium certifikátu III je na půl roku (2 semestry) a je zakončeno teoretickou a praktickou zkouškou. Po absolvování kurzu se stane student fitness/gym (posilovna) instruktorem. Ten je kompetentní k vytváření tzv. assessmentů (celkové zhodnocení klienta), tréninku a supervizi klienta v posilovně nebo ve fitku. Součástí certifikátu je i absolvování dvoutýdenního kurzu první pomoci zakončeného zkouškou.

• Certificate IV in Fitness

Certifikát IV navazuje na předchozí studium a je na rok (4 semestry). Po úspěšném zakončení se student kvalifikuje na osobního trenéra, který vytváří cvičební programy šité na míru klientovým potřebám. Má specializaci na všechny věkové skupiny.

• Diploma of Sport and Recreation Management

Posledním stupněm je 4 semestrové studium managementu. které po absolvování opravňuje k titulu sport managera, který si může založit svůj vlastní business v této oblasti.

Výuka probíhá 2x týdně a dělí se na dopolední praktický a odpolední teoretický blok. V praktické části se učíme základní cviky a jejich správné provedení, sestavovat cvičební programy a vzájemně se instruovat v jejich vedení. V teoretické části se pak zaměřujeme především na anatomii a fyziologii těla.

V rámci studia máme možnost využívat zdarma posilovny, sauny, vířivky, bazénu a dalších programů jako je jóga, bodybalance, bodypump, atd. Austrálie pro mě tak dostala zase nový rozměr a školu si opravdu užívám. Poprvé v životě studuju něco, co mě opravdu zajímá, baví a je pro mě prospěšné.