Když cestujete, častokrát čtete recenze různých míst a podle nich se většinou rozhodnete, jestli daná destinace, památka či jiná atrakce stojí za to. Jenže nikdy nevíte, jaké standardy má daný recenzátor. Proto vám dnes napíšu dva příběhy o jednom dni.
Příběh 1:
Je krásné pondělní ráno. Sluníčko svítí a já si můžu užít každičkou vteřinu tohoto dne, protože jsem vstala o mnoho dřív než kterýkoliv jiný den. Na dnešek jsem si domluvila Island hopping - lodní výlet, který mi umožní vidět krásy tohohle úžasného ostrovu a jeho okolí. Jsem plná očekávání.
Samozřejmě celodennímu výletu předcházel i průzkum trhu, přece jen nechci platit zbytečně něco navíc, i když vím, že bych tím podpořila místní pracovníky a jejich rodiny. Každou chvíli mi někdo nabízí nějaký výlet a tak je nejvyšší čas zjistit, jaká je cena. Zkouším se zeptat tří různých prodejců a částka je vždy 800 PHP/osoba. Nevadí mi, se vyptávat. Výdyť si alespoň cvičím angličtinu a navazuji kontakt s domorodci. Abych svůj průzkum měla kompletní, zeptala jsem se ještě milé paní recepční na našem ubytování. Cena 600 PHP/osoba. Výlet zahrnuje návštěvu tří ostrovů, neomezené jídlo a pití, šnorchlování za poplatek 20 PHP a zážitky k nezaplacení.
Hodina H se blíží a já už vyhlížím na pláži White Beach naši loď. Na jednu loď se vleze přibližně 30 lidí, alespoň mám příležitost poznat další národnosti, ale především cestovatele, kteří mě mohou inspirovat v dalším cestování a celkově v životě. Ne nadarmo se říká "Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem." nebo "Cestování rozšiřuje mysl/povědomí o světě" (Traveling broadens your mind - takový překladatelský oříšek). Takže mi vůbec nevadí, když se na mě na lodi někdo tlačí, protože tím akorát zjišťuju, že daná národnost nemá problém s osobním prostorem a je pravděpodobně dobrosrdečná a přátelská.
Ani ne 10 minut na lodi a už zastavujeme na šnorchlování. Líbí se mi, že se tu nechodí kolem horké kaše, zbytečně se nic neprotahuje a jde se rovnou na věc. Hop do vody. Když to porovnám s Austrálií nebo Thajskem, není tu nic moc k vidění. Ale mně to nevadí, protože jsem šťastná, že mám tu možnost porovnávat, jelikož jsem měla to štěstí a odvahu cestovat. Po půl hodině ve vodě naskočíme zpátky na loď a hurá na sever ostrova Boracay, na překrásnou Puka Beach. Takhle průzračnou vodu jsem nikde neviděla! Sice jsou všude na přelomu pláže a moře zaparkované lodě, ale aspoň mám nádherné a autentické fotky s těmi bambusovými skvosty. Sice nás průvodce nejdřív žene do jednoho baru na lehátka se slunečníkem, kde si musíme objednat předražený drink, abychom mohli na lehátku zůstat. Bez drinku se můžeme jít schovat pod jeden přístřešek. Já tomu rozumím. Průvodce nechtěl, abychom se krčili někde v přístřešku nebo nedej bože v žáru slunce na pláži a chtěl nám nabídnout pohodlí lehátka s vynikajícím osvěžujícím koktejlem s tím, že máme možnost opět podpořit místní ekonomiku.
Po hodině se vracíme opět na naši loď a pokračujeme ve výletu. Plujeme kolem Krokodýlího ostrova (ne že tam jsou krokodýli, ale jeho tvar připomíná hlavu tohoto dravce) směrem na ostrov Panay, městečko Caticlan na obídek. Už z dálky cítím grilované masíčko. Oběd probíhá formou bufetu, takže si můžu nabrat kolik chci a kdykoliv si jít přídat. Jsem štěstím bez sebe, že můžu ochutnat místní pokrmy - dušenou zeleninu, rýži, kuřecí a vepřové špízy, smažené krevety, rybu a banán.
Po obědě se vydáváme na třetí ostrov Crystal Cove Island, kde před vstupem musíme zaplatit enviromentální poplatek 200 PHP/osoba. Co bych pro tuto krásnou zemi neudělala. Crystal Cove je pravděpodobně nejkrásnější ostrov, jaký jsem kdy viděla. Prvně si to mířím kolem piknikových kamenných přístřešků k první jeskyni, kam se dostanu překrásně vyrobenými schodky dolů do podzemí. Tak průzračná voda, že do ní musím hned skočit.
Odtud nádhernou procházkou po ostrůvku mířím ke druhé jeskyni. Nejdřív musím přejít takový jakýsi můstek ve vodě, až dorazím k malinkatému otvoru do jeskyně, kudy musím několik metrů po tmě a skrčená přejít k další nádherné průzračné vodě. Všechno je to neuvěřitelné dobrodružství a já jsem nesmírně šťastná!
Výlet je u konce a já můžu jen dodat, další zážitek na celý život.
Příběh 2:
Je pondělí. Nikdy jsem neměla ráda pondělí. Budík mi zvoní v 8:00. Jsem na dovolené a musím vstávat. Fakt super. Na dnešek jsem si domluvila jakýsi lodní výlet, ale nevím, co od něj čekat, protože jsem četla rozporuplný recenze, a tak radši nečekám nic. Maximálně jsem vyhodila další prachy a ztratila den dovolené.
Než jsem si tenhle výlet zarezervovala, obešla jsem nejdřív pár pouličních prodejců, kterých je tu jak psů a každý den mě otravují. Musela jsem zatnout zuby a jít na věc. Jen doufám, že budu rozumět té jejich angličtině. Sice je to jejich úřední jazyk, ale chlubit by se tím neměli. Už teď lituju, že jsem se do něčeho takového pouštěla. Každý mě snaží nalákat na super výhodné ceny a slevy. Tak například jeden chlapík mi řekl, že mi nabídne super cenu a to pouhých 800 PHP/osoba. A když jsem se ho zeptala, kolik je teda normální cena, když mi nabízí tuhle super výhodnou a on odpověděl, že normální cena je 800 PHP/osoba. A usmál se. Tak to je konec. Tady já ztrácet čas nebudu. Ještě se zeptám u nás na recepci, ale jestli mi nedají slevu, tak na to kašlu. Naštěstí jsem si o slevu nemusela ani říkat, poněvadž mi paní recepční rovnou nabídla 600 PHP/osoba, tak jsem jí na to kývla. Ale stejně mi mohla ještě slevnit, když už jí platím za ubytování.
V 9 máme sraz s průvodcem na pláži. Už teď je horko jako prase. Jestli to takhle půjde celej den, tak chcípnu vedrem. Nesnáším čekání. To nás jako nemůžou nalodit teď? Právě jsem se dozvěděla, že se mnou pojede dalších 29 lidí. Já se picnu. To nás tam nemohli narvat ještě víc?? Na co je potřeba osobní prostor, že? Vždyť sdílet pot a smradlavý dech je tak spojující a moderní. Všude samý asiat...oni jsou tak hluční a pořád se všemu smějí...
Ani ne 10 minut na lodi a už zastavujeme na šnorchlování. To si ze mně dělají srandu! Tak já platím těžce vydělané peníze, aby mě svezli pár metrů a já mohla skočit do vody, kde stejně není nic k vidění?? A ještě po mně chtějí další enviromentální poplatek 20 PHP? Na co jsem teda platila těch 600 PHP? Půl hodiny v moři naprosto stačilo a už to míříme na první ostrov. Moment. My se vracíme na Boracay. Sice na severní část ostrova, kde jsem ještě nebyla, ale můžu si tam kdykoliv zajet na trojkolce. Chlubí se tím, že navštívíme 3 ostrovy, ale už se nikde nepochlubí tím, že jeden z nich je ostrov, kde jsme všichni ubytovaní. Ihned jak se vylodíme, už nás průvodce žene do předem nasmlouvaného baru, kde se z nás snaží vylákat nekřesťasnké peníze za drink a přitom si hrají na úžasňákovi, že můžeme pak zdarma využít jejich lehátek se slunečníkem. Ale na tohle já jim neskočím. Jdu rovnou do vody. Je sice nádherně průzračná, ale co z toho, když je tu loď vedle lodi a skoro tu není prostor pro koupání. Ještě že tu budeme jen hodinu,
Konečně zpátky na lodi. Na té pláži byl šílený hic. Další zastávka je konečně obědová. Všichni slibovali neomezenou konzumaci jídla a pití, ale nikde ani zmíňka, že je to jen během oběda. Už z dálky cítím grilované maso. Jenže z blízka vidím spíš jednohubku než kus masa. V nabídce je suchá rýže, smradlavá dušená zelenina, grilované krevety s nechutnou příchutí, kousek pofidérní ryby a kuřecí a vepřové kousíčky na špičce špejle. Ok. Dobrou chuť. Už ať jsem zpátky na Boracay v McDonalds. Že bych si šla přidat, nehrozí.
Po obědě se vydáváme na třetí ostrov Crystal Cove Island, kde před vstupem musíme zaplatit enviromentální poplatek 200 PHP/osoba. Tak tady se zastavím a hned dvakrát! Třetí ostrov?? A kde že byl ten druhý? To jako počítáte ten ostrov, kde jsem teď měla oběd??? A další enviro poplatek? Za co jsem teda platila těch 600?? Naposledy!!! Už mě nikdy nikdo nikam nedostane. Crystal Cove může někoho nadchnout, ale mě teda ne. Všechno je tu uměle vybudované, vstupy do jeskyní jsou nebezpečné a pro klaustrofobiky nevhodné. V druhé jeskyni jsem se musela skoro plazit, abych došla na konec, kde na mě čeká jen další průzračná voda. A hlavně, ta chůze z první jeskyně do druhé, na slunku, do schodů. Takhle jsem si teda dovolenou nepředstavovala!
A co vy? Vidíte spíš sklenici z poloviny plnou nebo prázdnou? :-)
Více fotek ze super výletu zde.
