Norsko - celní předpisy a mýto

Úspěšně za sebou máme návštěvu Estonska a bylo načase se přemístit do naší další destinace, kde strávíme léto. Norsko. Zakoupili jsme si tedy lístek na trajekt z estonského Paldiski (asi 50 km od Tallinnu) do švédského Kapellskar. Cesta trvá asi 9,5 hodiny a stojí 95 EUR (2 osoby a osobák). Hned při nástupu nám "recepční" oznámila, ať se nelekáme, ale během naší plavby dojde k požárnímu cvičení, kterého se můžeme zúčastnit. Tato linka pluje 6 dní v týdnu  to vždy v noci, akorát v pátky přes den, takže posádka pravděpodobně chtěla využít světla a trošku si potrénovat. K našemu překvapení bylo na lodi asi jen 10 pasažérů. Takže jsme se nakonec evakuace zúčastnit museli. Pro nás to v praxi znamenalo pouze jít na shromažďovací místo a čekat na další instrukce. Asi 15 minut jsme jen seděli a čekali, až nám někdo z personálu oznámil, že se nemusíme v rámci cvičení naloďovat do záchraných člunů a od teď se cvičení týká pouze posádky.

Už když jsme se začali přibližovat ke Švédsku, bylo poznat, že se blížíme do jiného světa. Všude šíleně moc ostrůvků a krásných majáků. Na pevnině samé jehličnany a nádherné červené budovy obložené dřevem. Navíc se schylovalo k bouřce, takže obloha zářila všema barvama. Pastva pro oči.

Noc jsme strávili v autě vedle silnice a ráno pokračovali v cestě. Od Kapellskar je to do norského Lofthusu asi 950 km, nám se naštěstí povedlo první večer ujet skoro polovinu. Ne dlouho po probuzení jsme se dostali na území Norska. Jelikož není Norsko v EU, čekala jsem nějaké hranice či kontrolu, ale nic se nekonalo. Zatím. Norsko je známé pro přísné pokuty za rychlost a jiné přestupky, proto jsme skoro nespustili oči z rafiček tachometru (povolená rychlost ve městě je 50km/h, mimo město 80 km/h a na rychlostních silnicích 90 km/h). Proto nás překvapilo, že nás po pár minutách naší ukázkové jízdy zastavila policie. Už nějakou dobu za námi jela v "utajení" a pak zničeho nic rozblikala svá světla. A to i přesto že nás asi minutu předtím předjelo norské auto, které rozhodně rychlost nedodržovalo.

Z policejního auta vystoupila sympatická policistka, nasadila si výstražnou vestu a štrádovala si to k nám. Nejprve začala norsky, ale plynule přešla na angličtinu. Zajímala se odkud a kam máme namířeno a na jak dlouho. Poté poprosila Hendrika, aby vystoupil a otevřel jí všechny dveře. Začala nám prohlížet a otvírat naše zavazadla. Ze zkušeností vím, že vám policie nemůže sahat do věcí. Větsinou si otevřete zavazadlo sami, oni mají nasazené gumové rukavice a v ruce hůlku/tyčku, kterou zavazadlo prohledávají. Alespoň takhle to znám z letišť a hraničních přechodů. Takže až se nám prohrabala paní policistka v několika kabelích a našla si naše pasy, zeptala se nás, zda převážíme nějaký alkohol nebo cigarety, popřála nám šťastnou cestu a nechala nás jet.

Podle celních předpisů pro vstup do Norska můžete vzít: 1 l trvdého, 4 lahve vína po 0,75l, 6 plechovek piva 0,33l nebo 6 lahví vína a 6 plechovek piva nebo 6,5l piva. Pokud převážíte i cigarety, můžete jich mít maximálně 200 ks a sníží se vám limit na alkohol. Více zde. Minimální věk osoby převážející alkohol a tabákové výrobky je 18 let, 20 let u osoby převážející nápoj s obsahem alkoholu vyšším než 22%.

Maximálně můžete dovézt do Norska mince a bankovky v celkové hodnotě 25.000,- NOK. Suma přesahující tento limit musí být přiznána k proclení. Limit se netýká cestovních šeků.

Povoleno je celkově 10 kg masa, masných produktů, sýra a dalších potravin , a to pouze ze zemí EU. Platí úplný zákaz dovozu brambor. Limity platí na osobu starší 12 let. Mladší děti mohou mít s sebou jen nezbytné pití, čokoládu a cukrovinky. 

Naprosto absolutní zákaz platí pro dovoz drog, většího množství léků, alkoholických nápojů s obsahem alkoholu nad 60%, aj.

Ještě než nás policistka pustila ze svých spárů, zeptali jsme se jí, jak funguje místní mýtný systém. V Norsku je mýtné za průjezd zpoplatněných silničních úseků vybíráno prostřednictvím systému AutoPass a jednotky On-Board unit (něco jak u nás krabička pro náklaďáky). Pro řidiče vozů ze zahraničí kteří se na norských silnicích budou pohybovat kratší dobu, méně než 3 měsíce, je připraven Visitors Payment contract který funguje na principu přednabitého účtu prostřednictvím kreditní karty. Motocykly mají průjezd všech silničních úseků zdarma.

Druhá možnost je využití dodatečné platby (EPC). Na základě které vám bude na vaši adresu zaslána faktura za projeté úseky. Mýtné za projeté úseky lze do několika dní zaplatit také online a to na stránkách autopass.no. Někde jsem také četla, že můžete zaplatit za konkrétní úsek do tří dnů na nejbližší benzínce, ale to mi přijde velmi matoucí, protože jak můžu vědět, která je ta nejbližší... Ceny za mýto jsou různé, za některý úsek zaplatíte 8 NOKů, někde 49 NOK a už jsme i projížděli tunelem za 150 NOK. Platí se také za průjezdy některých měst, ale o tom zase příště.

Obrázky z naší cesty přes Švédsko do Norska zde.

Estonsko - ostrov Saaremaa

Estonsko má asi 2300 ostrovů, z nichž ten největší je právě Saaremaa, kam každou hodinu odplouvá trajekt z Virtsu (8,50 EUR za auto a 3 EUR za osobu/jeden směr). Pokud se chcete dostat na Saaremu, musíte nejdříve použít zmiňovaný trajekt (cca 25 minut jízdy) a poté se dostanete na ostrůvek Muhu a odsud přes čtyřkilometrovou silniční hráz na Saaremu.

Ostrov má přibližně 33 tis. obyvatel, z nichž asi polovina žije v hlavním městečku Kuressaare, které jsme také navštívili. Překvapivě jsme nepotkali skoro ani nohu, ale údajně se tu v letních měsících nedá ani hnout. Zavítali jsme na místní hrad Kuressaare Castle, na obídek do bývalé hasičárny a na kafíčko do útulné kavárny Vanalinna Kohvipood.

Saaremaa je známá také pro své typické větrné mlýny, které najdeme téměř všude. Nevětší koncentrace je však v Angla Windmill Hill.

A za zmínku určitě stojí také návštěva kráteru ve vesničce Kaali, který zde vnikl po dopadu meteoritu před 7500 lety. Největší z kráterů měří 110 m v průměru, má 22 m do hloubky a v jeho středu vzniklo jezírko. Kaali kráter patří mezi 8 největších kráterů na světě.

Celý ostrůvek má své kouzlo, ale můžu říct, že nás všechny nejvíc zaujal odlehlý maják Saaretuka z roku 1954. Maják sám o sobě není ničím výjmečný, ale místo, v kterém je umístění nám bralo dech.

Během sovětské éry byl přístup na ostrov omezen, především kvůli radarovému systému a raketové základně. Dokonce i samotní Estonci museli žádat složitě o povolení ke vstupu. Tato historie zapříčinila, že ostrov není zmodernizovaný a zanechal si tak svůj originální nádech.

Více fotek zde.

A teď už dost o Estonsku a hurá do Norska!

Estonsko - národní park Lahemaa

V Estonsku je pět národních parků a my navštívili ten nejstarší z nich. Lahemaa je významná svou rozmanitostí. Kromě bažin/mokřadů/močálů/co já vím, jsou zde říčky, skalní kameny z doby ledové, písečné pláže, losi, divoká prasata, medvěd hnědý, lišky, aj.

My zavítali k opuštěné sovětské ponorkové základně Hara, z které už zbyly jen trosky. Údajně o tomto místě moc lidí neví. Základna byla postaveny v letech 1956-58. Za svých dob tu pracovalo několik stovek vojenských pracovníků a vody okolo Hary byly protkány senzory a jinou pokročilou technikou. Základna byla opuštěna v roce 1991 s pádem sovětského svazu. Ruští vojáci odnesli vše co bylo cenné a zbytek nechali ladem.

Na své si tu přijdou i turisti, Lahemaa nabízí nádhernou procházku lesem právě kolem kamenů z doby ledové a jiných přírodních krás.

Na špičce ostrova pak najdeme maják Juminda, který byl v roce 2006 navýšen o 8 metrů, aby mohl plnit řádně svůj účel a nebyl zakrytý stromy.

A ze zmíňku samozřejmě stojí také místní písečná pláž, která patří v letních měsících k těm nejvyhledávanějším a nejmalebnějším.

Více fotek zde.

Estonsko - Tallinn a jeho okolí

Tallinn samozřejmě není jen Staré Město, ale i okolní městské části. My jsme během našeho výletění navštívili např. Tallinn Song Festival Grounds (z 1928), kde se každých 5 let (od roku 1869) koná Estonian Song Celebration, kdy se sjedou tisíce zpěváků a tanečníků z celého Estonska. A součástí festivalu jsou u krojové slavnosti. Kapacita areálu je 15 tisíc.

Budova a celý areál je celoročně přístupný veřejnosti, často se tu také konají nejrůznější výstavy a trhy. Minulý víkend to byly trhy s místními produkty - např. plstěné kabelky, klobouky, kabáty, estonské rukavice, dřevěné nádobí, nejrůznější pochutiny, sušené a uzené ryby, rybí klobásy a já nevím co ještě.

Kousek od Festival Grounds je zřícenina klášteru Pirita (1407), kde se konají občas koncerty.

A nedaleko je také Pirita Beach - největší tallinnská pláž. Takže mamka byla zase štěstím bez sebe. 

molo u pláže s výhledem na Staré Město

Naše další zastávka byla u Linnahall (1980), která se nachází kousek od bran Starého Města u přístaviště. Dříve bylo toto místo známé pod názvem V.I.Lenin Palace of Culture and Sport, což vypovídá samo o sobě o účelu budovy.  V roce 1980 se v Moskvě konaly Letní olympijské hry a jelikož Moskva nemá přístup k moři a žádné vhodné prostory pro plachtění, využili tedy Tallinnu a postavili Linnahall. Poté se budova využívala ke kulturním a sportovním akcím až do roku 2010. Od té doby Linnahall jen chátrá. Nicméně se město rozhodlo pro jeho rekonstrukci v následujích letech. Tak uvidíme, co se změní.

schody na Linnahall

Kousek od Linnahall se nachází Seaplane Harbour - námořní muzeum, ve kterém najdete např. obří ponorka, ale také i ledoborec.

ledoborec

A hned vedle je bývalé vězení Patarei Sea Fortress, které od roku 2000 nefunguje a bylo přestaveno na muzeum.

Patarei Sea Fortress

V Tallinnu se nacházi mimo jiné také spousta továren, které dřívě vyráběly součástky do zbrojního průmyslu (něco jako naše Zbrojovka, kde každá hala vyráběla jinou součástku a nikdo nevěděl, co a k čemu vlastně vyrábí). Velkým trendem je tyto továrny předělávat na restarace, obchody, luxusní apartmány, trhy. A ani jinak tomu není tady - např. Rotterman (luxusní a drahá oblast), Telliskivi Creative City (zaměřené především na umění a hipstery) a zájimavý je také tržiště Balti Jaama Turg.

restaurace v Balti Jaama Turg

Rottermann

Více fotek zde a zde.

Estonsko - Tallinn, Vanalinn

Tallinn, velikostně jako Brno, vzhledově jako Znojmo. Jeho historie sahá podle dostupných pramenů až někdy k prvnímu století, kdy byl postaven Dány místní hrad a jeho hradby. Velmi krátce z historie - město bylo pod nadvládou Němců, Švédů a Rusů - z posledního zmíněného si Estonci odnáší asi největší trauma a křivdu. (V Tallinnu žije cca 45% Rusů.)

Celé Staré Město (Vanalinn) bylo obehnáno hradbami, jejichž zbytky a většina věží a vstupních bran zůstala dochována. Říká se, že dokonce až dvě třetiny budov v historickém centru jsou původní. A téměř polovina obranných městských hradeb se dochovala v neporušeném stavu. V nejsevernější části Starého Města se nachází nejznámější věž - Tlustá Margareta, která získala svůj název díky 4 m silným zdem, za nimiž kdysi bývalo městské vězení. V roce 1997 bylo Staré Město zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. 

Na obrázku za branami vidíme mimo jiné i slavný první estonský mrakodrap hotel Viru z roku 1972, který sloužil jako jediný ve své době k ubytování cizinců v Tallinnu a tudíž i jako základna pro KGB, které mělo pro své účely tajně vyhrazeno celé 23. patro.

Město má dokonce i sve náměstí Svobody, na kterém se tyčí památný kříž vyroben z českého skla. Ale tím bych se moc nikde nechlubila, jelikož Estonci nebyli s naší prací spokojeni - sklo praskalo, byly v něm naházené a zatavené nedopalky cigaret....

Freedom square

Hlavním orientačním bodem při procházkách městem je Radniční náměstí. Dominantou je radnice z 15. století s vysokou věží s korouhvičkou ve tvaru vojáka stojícího na stráži. Na tomto náměstí najdeme také jednu z nejstarších lékáren v Evropě z roku 1422.

radniční věž

Další zajímavostí je, že skoro celý Tallinn je jedna velká placka. Ve staré zástavbě je však kopec, na kterém se nachází všechny důležité budouvy jako parlament, velvyslanetví, hrad... Na tento kopec vedla dříve pouze jedna přístupová cesta - Livonská brána.

Livonská brána

A jak už jsem zmínila, na tomto kopci se nachází většina důležitých budov a proto zde prý Rusové za jejich nadvlády postavili svůj kostel.

Alexander Nevsky Cathedral

Asi dva kilometry východně se táhne dlouhý park Kardiorg s barokním palácem ve svém středu. Tento park i palác byl postaven na rozkaz cara Petra Velikého a byl určen pro jeho litevskou milenku, která se později stala jeho manželkou a carevnou Kateřinou. Palác slouží v současné době jako muzeum umění.

V parku se také nachází prezidentská vila, ve které žijí a úřadují současní prezidenti. Aktuální prezidentka je však vyjímkou. Zůstala bydlet ve svém původním apartmánu a do vily dojíždí každý den za doprovodu ochranky. Nechtěla totiž působit komplikace pro svou rodinu a především její děti, které chodí v místě bydliště do školy a mají tam i své kamarády.

prezidentská vila

Více fotek zde a zde.

Estonsko - Soomaa National Park

Národní park Soomaa, který se nachází na jiho-západě Estonska, je známý především svou záplavovou tzv. pátou sezónou. Jedná se o každoroční jev, kdy je oblast zaplavena a voda se zvýší až o pět metrů a to většinou na konci března nebo začátku dubna. V oblasti je také několik domů, které bývají také zaplaveny. Pro místní to není však žádná katastrofa a berou tento jev jako součást jejich běžného života. Mladí se na toto období dokonce těší, protože to pro ně znamená vždy alespoň dva týdný prázdnin. :-)

V Soomě je tedy možné si právě v tomto období zapůjčit kajak (cca 40 EUR) a jet se projet mezi zaplavemé stromy, keře, louky, domy. Pro nás bohužel a pro místní pravděpodobně bohudík letos voda nebyla tak vysoká a tak jsme se k zatopeným domům, kudy běžně vede trasa, nedostali. Nicméně i tak to byl nezapomenutelný a nádherná zážitek.

Jen pro představu...národní park normálně vs během páté sezóny:

Sooma také nabízí několik značených tras a dřevěných cestiček kolem bažin/mokřadů/rašelinišť/co já vím... :-) Jako např. Riisa a Hupassaare.

Riisa

Při vyšší vodě je možné plout i okolo zatopených domů, viz video zde.

Fotky ke shlédnutí zde.

Estonsko - Open Air Museum, Kakumae, Suurupi, Kaila-Joe, Rummu

Ještě před samotným Norskem jsme si naplánovali krátkou zastávku v Tallinnu u přítelovy rodiny. Jelikož nejsem v naší rodině jediná, která ráda cestuje, tak za námi přijeli na týden i moji rodiče. A jako vždycky i tentokrát jsem pro ně chtěla to nejlepší a aby toho viděli a zažili co nejvíc. A myslím si, že se to i povedlo.

Nejprve krátce o samotném přímořském (Baltské moře) státu Estonsku, jehož hlavním a největším městem je Tallinn se svým počtem 450 tis. obyvatel (takové Brno :-)). Celkově je v Republic of Estonia (oficiální název) obyvatel 1,3 mil a z toho asi 1/4 tvoří Rusové, s nimiž nemají Estonci příliš vřelé vztahy. Estonsko se rozkládá na 45 tis. km a asi 50% území tvoří lesy. Republika také patří mezi nejméně věřící státy celé Evropy. Jazykem je estonština (ugrofinský jazyk), měnou euro, v čele státu prezidentka, je zavedena povinná vojenská služba na 8 až 11 měsíců s povinností absolvovat každých cca 5 let 2 týdenní kurz na přeškolení. Alkohol si zde můžete v obchodech zakoupit jen mezi 10:00 - 22:00. Ani o minutu dřív ani o minutu později. Ceny jsou však tak vysoké, že spousta Estonců jezdí pro alkohol do nedalekého Lotyšska, kdežto Finové si jezdí pro levnější alkohol právě do Estonska. A v Estonsku byl vyvinutý Skype!

Naší základnou byl domeček Hendrikových rodičů asi 3km od Tallinnu. Hned první den po příletu jsme navštívili Estonian Open Air Museum - něco jak náš skanzen. Jelikož ještě není hlavní sezóna, vstupné bylo zlevněné, ale zároveň byla spousta "atrakcí" zavřena. Ale nám to stejně až tak nevadilo, protože třeba já osobně jsem se nejvíc těšila na větrné mlýny a zbytek skupiny zaujaly dřevěné houpačky typické pro Estonsko. A že jich bylo v muzeu požehnaně. Nemohla jsem je z nich dostat. :-D

Mamka se do Estonska celkem těšila, ale co ji především zajímalo byly pláže. Je jimi úplně posedlá. Naše jediné štěstí je, že Česko nemá moře, jinak bych svou maminku asi už nikdy neviděla. Chodila by jen do práce a odtud hned na pláž a z pláže zase rovnou do práce. A věřím tomu, že i tu práci by si našla někde u pláže. :-) Takže bylo jasné, že naše další zastávka bude pláž (Kakumae Beach). Sice bylo asi 8 stupňů a v některých místech byl ve vodě sníh a led, ale to mou maminečku nezastavilo a hned hupsla do vody. :-D 

Jak už jsem se zmínila, vždycky chci, aby toho rodiče při jejich návštěvách v cizině viděli co nejvíc. A tak byly naše dny opravdu nadupané. Z pláže jsme se přesunuli k malebnému a nejstaršímu  v Estosnku fungujícímu majáku Suurupi (z roku 1760), který byl překvapivě ne u vody ale na kopci (22 m vysoký, 63 m.n.m.).

Opomenout jsme samozřejmě nemohli ani estonské třetí největší vodopády Keila (další jsou Narva a Jagala), které se nachází kousek od pěkného estonského zámečku Keila-Joa mois (panství). Na řece Kaila je vybudována i hydroelektrárna

A den jsme zakončili v Rummu quarry - starém zatopeném vápencovém lomu (otevřen 1930). Hned u lomu je bývalé vězení (zavřeno 12/2012), jehož vězni pracovali právě ve zmiňovaném lomu až do 90. let. Poté bylo toto nádherné místo vyhledáváno především fotografy, ale i potapěči, vodákama a především místními na letní cachtání ve vodě. Konalo se tu také nezpočet hudebních festivalů a sportovních událostí. Na začátku roku 2016 bylo místo pro veřejnost uzavřeno kvůli bezpečnosti. Majitelé nechtějí nést jakoukoliv zodpovědnost za případná zranění, aj. Bylo totiž zvykem skákat do zatopeného lomu z baráku, který je také částečně pod vodou, což skýtá nejrůznější nebezpečí, jelikož se pod vodou nachází kousky betonu, větve stromů, stroje zanechané v lomu, atd.

Každý den jsme se dostali domů tak kolem půl osmé večer, večeřeli kole desáté večer a do postele se dostali po půlnoci. Ještě že aspoň ráno jsme si mohli přispat. Takže si asi umíte představit, že následujících 6 dní bylo hodně výživných. Ale o tom zase příště.

Fotky z prvního dne zde.