St Patrick´s Day

Den svatého Patrika, patrona Irska, se každoročně slaví 17. března. Ačkoli se jedná o irský státní svátek, slaví se v mnoha zemích po celém světě. Největší oblibu má v USA, Kanadě a Austrálii, kde žije mnoho lidí irského původu. Lidé po celém světě ho slaví především hudbou, tancem a popíjením tmavého piva (tady Guinness). Svatý Patrik byl pastýř, který přinesl do Irska křesťanství. Jeho znakem je zelený trojlístek, který lidé v tento den nosí namalovaný na obličeji nebo si jím zdobí oblečení. Všeobecně je pro svatého Patrika i Irsko typická zelená barva, což se v St Patrick´s Day projevuje především nošením čehokoliv zeleného.

Ani Perthu se tento svátek nevyhnul. Například v městské části Leedervill byl obrovský průvod a zábava - malování po obličeji, kouzelníci, obří bublifuky,... My se o tom dozvěděli bohužel až po konání akce. Tak jsme si to oslavili v práci a doma po svým.

Sculptures

Každý rok se v Perthu na pláži Cottesloe koná výstava soch z celého světa, která trvá přibližně 17 dní. Letos je to již po jedenácté. Poprvé se tato výstava konala v Sydney na Bondi beach v roce 1997. S nápadem přišel David Handley, který chtěl zpřístupnit umění širšímu okolí. Na pláži Indického oceánu najdete kolem 70 soch (23 umělců z 9 zemí). Každý rok zakoupí Cottesloe jednu z vystavovaných soch.

Letos se na výstavě objevil i kousek z Česka - Miminka Babies Davida Černého.

Jiné zajímavé kousky:

Australská kuchyně

Základy australské kuchyně vychází z kuchyně anglické, kterou s sebou dovezli kolonizátoři při osidlování země. V současné době je velmi pestrá díky přistěhovalcům převážně ze středomoří a celé Asie, kteří zde zakládají své restaurace.

Na australském jídelníčku naleznete nejčastěji jehněčí, hovězí, ryby a plody moře. Skoro žádná domácnost se neobejde bez alespoň malého grilu. Barbecue je v Austrálii velice populární a najdete ho volně přístupné skoro v každém parku a na skoro každé pláži.

A co klokaní maso? Nekonzumuje se tu v takovém množství, jak by každý očekával. Avšak steaky a klokaní klobásky najdete skoro v každém větším obchodě. Maso má samo o sobě vysoký obsah železa a bílkovin a velmi nízký obsah tuku. Chutí je prý blízké zvěřině (ochutnala jsem jen takový kousíček, že chuť nedokážu ani posoudit :-)).

Velmi oblíbené jsou zde Fish&Chips s aioli (majonéza s česnekem), kalamáry a hovězí koláče/pirožky (pie).

Fish&Chips

Hovězí pie

Já si oblíbila arancini - plněné rýžové koule obalené strouhankou. Existuje řada receptů, jak arancini připravit, ale základem je vždy rýže a nějaké koření. Někde přidávají mozzarelu, někde rajčatový protlak nebo třeba hrášek...možností je nespočet.

Arancini

Zapomenout bych rozhodně neměla ani na sandwiche. Nejoblíbenější je steak sandwich nebo B.L.T (bacon, lettuce, tomato - slanina, ledový salát a rajče).

B.L.T.

No a samozřejmě nesmím opomenout zmínit oblíbený Vegemite. Jedná se o tmavě hnědou slanou pastu, která se vyrábí ze zbytku extraktu pivních kvasnic smíchaných se zeleninovým extraktem a kořením. Prostě něco jako bujón na toastu. Doporučuji podmáznout máslem a pasty použít opravdu jen trošičku.

Rottnest Island

Škola, práce, příprava na zkoušku z angličtiny, grilování, opalování, koupání, surfování, rozlučky...konečně mi v mé vytíženosti vyšel čas i na další výlet. Tentokrát vás zavedu na Rottnest Island, který je vzdálený 25 minut trajektem z Fremantlu.

Rottnest Island je ostrov v Indickém oceánu vzdálený 18 km od pobřeží Austrálie. Je 11 km dlouhý a místy 4,5 km široký. Rottnest se dá celý objet na kole (dá se pronajmout přímo na ostrově) - k dispozici jsou tři stezky. Nejdelší z nich (kolem celého ostrova) trvá 3-5 hodin. Záleží, jak moc se člověk zastavuje, koupe, šnorchluje, prozkoumává vraky lodí (spíš lodiček a člunů, které kolem ostrova ztroskotaly a nyní se staly součástí zdejší vegetace), opaluje, kochá - to vše a mnohem víc ostrov nabízí. Zajímavostí je, že v 19. století sloužil ostrov jako brutální trestanecká kolonie pro domorodce - nyní jsou věznice přestavěny na ubytovací zařízení.

Ostrov pojmenoval holandský mořeplavec Willem de Vlamingh roku 1696 podle zdejšího zvířátka - quokka. Rottnest Island = Krysí ostrov. Jeho námořníci si totiž spletli zdejší unikátní klokany quokka s krysami. Když se zeptáte Australanů, tak vám stejně tvrdí, že je to mix klokana a krysy (což je hodně zvláštní představa). Že se jedná možná o krysu jsem se dozvěděla až po tom, co jsem si ji hladila a ona mě olizovala prsty. Ruku jsem si chtěla useknout, ale google mi prozradil, že se jedná opravdu o typ klokana. Jednodušší a méně bolestivé je tedy pro mě uvěřit googlu.

quokka

Tip: úterky je vždy levnější trajekt 

Surfing

A je to tady! Můj další sen se splnil. Jsem vyčerpaná, omlácená, ale šťastná! Nejhorší však na to všem je, že jsem se stala na surfování závislá!

Pro začátečníky je nejlepší, když se naučí základní prvky surfování na již zlomených vlnách v tzv. whitewater. Přejít na normální nezlomené vlny trvá zhruba jeden až dva týdny.

Před vstupem do vody je potřeba si omotat tzv. leg rope kolem kotníku nohy, kterou má surfař vzadu na prkně. Většinou to bývá ta silnější, protože řídí prkno (pravá - tzv. regular footer, levá - tzv. goofy footer).

A šup, šup do vody. Ze začátku stačí kousek od břehu, voda tak po pás. Jakmile se blíží vlna, kterou chci sjet, rychle se s prknem otočím čelem ke břehu, abych byla s vlnou kolmo. Nalehnu na prkno a začnu pádlovat, abych nabrala rychlost (člověk si stejně připadá, že stojí na místě). Až cítím, že mě vlna veze sama, přestávám pádlovat a pokouším se (marně) postavit na prkno. 

Ale stála sem!!!

A rozhodně to nebylo naposled.

Australia Day

26.1. je pro Australany jeden z nejvýznamnějších dnů. Tento státní svátek oslavuje národní hrdost. Všude v ulicích jsou vyvěšeny vlajky, lidé mají žabky, kraťase, klobouky se znakem vlajky. Po celé Austrálii se pořádají nejrůznější akce pro rodiny, koncerty, zábava, všude samá grilovačka...A večer vyvrcholí obrovským ohňostrojem (viz video níže).

Tento den Australané slaví jako začátek kolonizace kontinentu. Právě v tento den v roce 1788 byla založena první osada bílých přistěhovalců v Port Jackson, které leží kousek od současného Sydney. V Novém Jižním Walesu byl tento den prohlášen svátkem již v roce 1836. Victoria jej převzala v roce 1931. Všechny svazové státy jej jako státní svátek slaví ale až od roku 1946.

https://www.youtube.com/watch?v=2qo6GGLyqI0

Řízení vlevo

Tak už to mám za sebou!! Řídila jsem jak manuál, tak automat a můžu vám říct - masakr. Je to všechno o zvyku, ale jsem ráda, že jsem nejdřív měla možnost jezdit na kole a zvyknout si držet se vlevo...

Už jen samotný fakt, že si má jít člověk sednout doprava, aby mohl řídit, je dost matoucí. Nastavit zrcátka, nastartovat, zařadit jedničku a jet. To se lehko řekne! Například když jsem odbočovala na křižovatce, vždycky jsem musela zastavit, abych si uvědomila, na kterou stranu silnice se mám zařadit. Pak jsem pustila blinkr - teda stěrač - a pak blinkr (blinkr je napravo). Pravou rukou jsem šátrala po řadící páce a ona nikde! Ajo, vlevo.

"Jani, tady v té Austrálii nejsou vůbec žádný dopravní značky. To je divný." "Ivet, musíš koukat do leva. :-D" 

Po pár minutách jsem si celkem zvykla a když jsem řídila příště automat, bylo to zase o něco lepší...

Trocha historie:

Úplně prapůvodně, kdy se cestovalo koňmo, se jezdilo vlevo úplně všude. Mělo to svůj logický důvod. Většina "řidičů" byla ozbrojena nějakou sečnou zbraní. A k boji je potřeba pravá ruka, aby mohla vytáhnout zbraň z pochvy na levé straně a bojovat svou silnější rukou.

Časem se však přešlo na výkonnější přepravu - koňské spřežení. V lidnaté Francii povozníci začali používat velkoobjemové vozy tažené několika páry koní. Vozka začal sedět na hřbetě posledního koně vlevo. Lépe se na něj nasedalo a také měl lepší přehled o ostatních koních. Jelikož kočí seděl nalevo, bylo pro něj přirozenější protijedoucí povozy míjet po své levé straně.

Ve zkratce, Napoleon uzákonil ježdění vpravo, ale jelikož Británie a její kolonie nebyly pokořeny, zachovaly si své řízení vlevo...

bývalé britské kolonie stále jezdí vlevo