Kuala Lumpur

Kuala Lumpur, jedno z nejzelenějších měst a hlavní město Malajsie, v překladu "blátivé město", které bylo vystavěno na soutoku řek za účelem těžby cínu, bylo posledním bodem v našem itineráři. Chtěly jsme využít, že zde přestupujeme a zvolily jsme si tedy účelně 13 hodin na čekání na další spoj. Z našich zkušeností ze Singaporu víme, že je lepší, když má člověk jen pár hodin na průzkum, využít služeb tzv. Hop On - Hop Off okružního autobusu. Ten objíždí hlavní památky města (najdete ho ve většině větších nebo hlavních měst po světě) a u každé z nich zastaví, aby turisté mohli nastoupit nebo vystoupit a až si památku prohlédnout, tak nastoupí do dalšího autobusu, který jezdí v intervalech cca 20 min.

Nejprve jsme se však musely dostat do centra a tam autobus najít. Zvolily jsme pomalejší, ale za to mnohem levnější variantu - hodinovou cestu autobusem. Obě dvě jsme chtěly sledovat okolí, ale tak nějak jsme vytuhly (obě s teplotou a únavou z třítýdenního cestování). V centru jsme se zastavily na oběd, kde jsme si nechaly doporučit nějakou malajsijskou specialitu. Nejsem si jistá, jestli to byla specialita, ale bylo to dobré - kuře na zázvoru, rýže a zelenina. Další oříškem bylo najít zastávku onoho autobusu, což se nám po nějaké (celkem dlouhé době) povedlo. Jenže i hledání nás vyčerpalo, takže jakmile jsme si sedly na palubu autobusu, kde na nás pěkně foukal větřík, zase jsme vytuhly.

Původně jsme plánovaly několik zastávek, že na nich vystoupíme a prozkoumáme okolí, ale nakonec jsme vystoupily jen u nejvyšší dvojité budovy světa (od roku 2014 na osmém místě) Petronas Twin Towers - výška 452 m. Budovy jsou vzájemně propojené 58 m dlouhým mostem ve výšce 170 m. Most je přístupný, ale vstupenky se musí rezervovat předem.

Petronas Twin Towers

Co vám budu povídat, neviděly jsme toho mnoho, ale prospaly jsme se celkem pěkně. :-D A kdo může říct, že se jel vyspat do Kuala Lumpur?

Více fotek zde.

Thajsko - Phuket

Poslední destinací našeho thajského cestování se stal Phuket, z kterého nám další den ráno letělo letadlo do Kuala Lumpur a od tam do Perthu. Byly jsme ubytované asi 20 min od pláže Patong (jedna z nejznámějších pláží v této oblasti), protože cestovní agent říkal, že je pro nás bezpečnější bydlet dál od hlučných ulic plných barů, strip klubů, opilců a prostitutek. Ano, přesně tím je Patong vyhlášený. Těšila jsem se, že konečně uvidím, co jsem očekávala od Bangkoku.

Bohužel já i Laura jsme obě měly teplotu a nebylo nám vůbec dobře. Laura na tom byla o poznání hůř a zůstala ležet na ubytku, které bylo mimochodem nádherné, takže zas tak moc velké utrpení to nebylo.:-) Já jsem se rozhodla prozkoumat Patong na vlastní pěst. Stejně bylo vždycky tak trochu mým snem jet někam na dovolenou sama a vyzkoušet si to. Teď jsem měla takovou malinkatou příležitost. Nejdřív jsem se na to šíleně těšila, ale asi po třech hodinách už jsem začala být zoufalá a strašně mě to nebavilo, tak jsem se vrátila na pokoj, kde jsem Lauře tak trochu namlouvala, že už jí musí být určitě líp, protože já bez ní další hodiny samoty nezvládnu a hlavně ne výlet do centra Kuala Lumpur následující den. Ono je to těžké, když jste s někým tři týdny 24/7 a pak najednou máte být sami.

Patong

Při mém průzkumu jsem došla na pláž, která už mě samozřejmě po všech těch ostrovních krásách nemohla nadchnout. Ale i tak mi bylo dobře, zvlášť když jsem si užívala první chvíle samoty. Celá pláž má asi 3 km na délku a skoro na každém kousku nabízí parasailing (padák tažený za lodí). Co mě fascinovalo, tak z nějakého důvodu byly na každém padáku dvě osoby - zákazník a thajec. Thajec neměl vůbec žádné jištění, jen se držel na lanech!!! Vzlet i přistání se vždy konalo z pláže, takže "zaměstnanci" vždycky těsně před přistáním zatarasili kus pláže, aby nedošlo k žádnému zranění a nikdo nestál v cestě. Je neuvěřitelné, jak to měli na centimetr vypočítané.

parasailing

Po cestě zpátky k ubytování jsem natrefila na onu známou ulici plnou barů a klubů. Bylo tu i hodně australských hospůdek. Ale moc příjemně jsem se necítila, protože všude byli lákači a bylo těžké je odpálkovávat. Večer jsme sem pak vyrazily s Laurou na večeři na pláž, kde byli dva nádherní Thajci, co dělali ohnivou show a jeden z nich si mě vytáhl, aby máchal ohněm kolem mně. Můžu říct, že to byl zase zážitek Překvapilo mě, jak byl Thajec soustředěný na jednotlivé pohyby. Ten druhý z nich toho zas tak moc neuměl, ale měl svoje vlastní kouzlo. Pořád se nádherně usmíval a třeba kolem sebe jen tím ohněm máchal, ale krásně a vtipně se u toho kroutil a hlavně usmíval. Ten úsměv nakazil úplně všechny, kdo ho sledovali a oni se museli začít usmívat. :-)

Samozřejmě jsme zamířily i do oné ulice, aby Laura o zážitek  nepřišla. Ulice žila. Všude byli lákači do klubů, strip barů a na různé show (hlavně Ping Pong Show ;-)). Striptérky tu tancovaly ve vitrínách, v barech na stolech, dokonce jsme potkaly dvě i v obchodě ve frontě (asi byly na pauze), což mě hodně pobavilo, jak si tam tak stály v těch svých síťovaných punčoškách, s mini kraťásky a mini tílkem. Měla jsem pocit, že se tu nikdo nestydí. Na ulici dokonce jedna striptérka dráždila přede všemi bradavky jednoho tlouštíka a pak když se nedíval, tak mu sundala kalhoty, takže všichni viděli jeho holý zadek. Jenže chlapík byl tak nalitý, že ho to nerozhodilo a začal se svou holou zadnicí otírat o kolemjdoucí. :-D

Jsem ráda, že jsem v Phuketu strávila jen jeden den, protože si nejsem jistá, jestli by mi dokázal nabídnout něco, co jsem ještě neviděla, ale ta ulice to byl zážitek, na který nikdy nezapomenu a jsem za něj moc ráda!

Thajsko - Phi Phi Island

Phi Phi Islands je souostroví šesti menších ostrůvků z nichž největší je Koh Phi Phi Don, na kterém jsme byly ubytované. Ostatní ostrůvky jsou neobydlené a většina z nich je opravdu malinkatá. Phi Phi Don byl osídlen ve 40. letech muslimským rybářem a později se stal kokosovou plantáží. V prosinci 2004 byla převážná většina ostrova zničena vlnou tsunami. Jak nám vyprávěl jeden Brit, kterého jsme potkaly na Krabi, zrovna si tu otevřel ubytování, když za tři týdny přišla tsunami a všechno mu vzala. Tak začal znovu, ale právě na Krabi.

Jak je z fotky vidět, obydlenou část tvoří právě úžinka mezi dvěma kopci, takže tsunami neměla zas tolik práce. 26.12.2004 se v 10:00 stáhla voda na obou stranách zálivů. 10:37 se přihnala vlna tsunami (z jedné strany 3m a z druhé 6,5m). 

70% původních budov bylo srovnáno se zemí a vystavěl se zde nový rezort. Hned po příjezdu lodi na mole vybírali ochránci přírody vstupní poplatek právě na ochranu přírodu v hodnotě 20 THB. Voda zde byla úplně průzračná. Celý ostrůvek je plný hotelů, restaurací, obchůdků - a to vše se nachází právě v úžině. Jakmile jsme se ubytovaly, vyrazily jsme na průzkum ostrůvku. Hned naproti našemu vchodu byly schody k vyhlídce. Po včerejším výstupu v Krabi, jsme s každým schodem zadržovaly slzy bolesti. Ale výhled stál opět za to. Jakmile jsme schody vyšláply, musely jsme platit další poplatek na ochranu přírodu - tentokrát 30 THB. Ale co bychom pro přírodu neudělaly. Na vrcholku byla roztomilá restaurace, kde majitel uměl pár slov česky, protože je tu celkem dost českých turistů - pravidelně sem jezdí větší skupinka Čechů z vedlejšího ostrůvku a ty si s majitelem vždy povídají a učí ho češtinu.

Jak jsme byly ale překvapené, když jsme došly na pláž. Taková špína. Naštěstí jsme zjistily, že nepořádek přišel s přílivem a do chvíle byl pryč. Idylku nám kazil jen náklaďák a traktor, které vyváželi sutiny z nově stavěného hotelu na pláž do velkého kontejneru. Takže i ten kontejner to tu dost hyzdil. Na co jsme nejvíc koukaly, že odliv se tu objeví třeba kolem čtvrté a sebere veškerou vodou ze zálivu. Už se ani nedivím, že si příchozí tsunami a s ním spojeného odlivu nikdo nějak nevšiml.

Další den jsme vyrazily na lodní výlet do zátoky Maya Bay, kde se natáčel film Pláž s Leonardem Dicapriem. Co jsme se dočetly, filmaři prý hodně upravili ráz krajiny. Vybuldozerovali pláž, zasadili palmy... ale zvýšili turismus. Každý chce fotky na pláži, kde stál božský Leo. Voda tu byla překvapivě čistá, ale těch turistů. A to jsme se na výlet vydaly na radu cestovní agentky až odpoledne, kdy mělo být turistů méně. Poplatek za vstup na pláž je 200 THB. Takže někteří, co se vydali na lodní výlet, zůstali hodinu sedět na lodi, protože se jim peníze nechtěly platit. 

Maya Bay

Po cestě jsme se také zastavili na tzv. Monkey Beach, kde byla k vidění slovy jedna opice. :-D Úžasná byla zastávka na šnorchlování v zátoce, kam připlula jachta, z které hrála úvodní písnička právě z filmu Pláž. To bylo něco pro mě. Rozplývala jsem se blahem! Výlet se zakončil se západem slunce, který jsme sledovali z lodě. Při cestě na pevninu jsme potkali jinou loďku, která kvůli odlivu uvízla na mělčině. Takže cestující se museli vydat na břeh po svých.:-)

uvízlá loďka

Jelikož na ostrůvku nejsou silnice, nejsou tu ani žádná auta. Využívá se tu vozíků (koleček) na přepravu všeho. Je tu i všechno dražší, protože je to opravdu turistická oblast a úplně všechno se sem musí dovážet z pevniny.

Více fotek zde.

Thajsko - Krabi

Konečně nastal den našeho vysvobození z pralesa.:-) Minibus sice přijel místo v 7 v 8, takže jsme si mohly ještě hoďku pospat, kdybychom to věděly, ale přijel a to je to, co se počítá. Nabral i pár, co byl v Khao Sok uvězněn 3 dny - Němci, s tím že slečna byla na studijním pobytu v Česku a tak nám rozuměla skoro všechno, o čem jsme se bavily (doufám, že jsme se nebavily třeba o nich:-D) a dokonce s námi i celkem dobře česky mluvila. Měly stejnou cestu jako my - do Krabi (dokonce i do stejného apartmánu). Také si zaplatili balíček předem v Bangkoku, čehož litovali, protože si nemohli plánovat podle sebe, kde chtějí zůstat déle a kde méně. Cesta minibusem měla trvat tři hodiny, ale nakonec z toho bylo něco málo přes pět hodin. Měla jsem pocit, že si řidič zastavuje, kde chce a bere to lážo plážo. Překvapilo mě, že pokaždé, když někdo vystoupil z minibusu, nepoděkoval a ani se nerozloučil. Možná by mě to tak nešokovala, kdyby to tady v Austrálii nebyla běžná praxe.

Minibus nás vysadil u pláže Ao Nang Beach a naším úkolem bylo najít telefonní budku a Mc Donalds, kde na nás měl čekat transfer na ubytování (až mu samozřejmě zavoláme z té budky, že už jsme na místě). Mekáč se nám naštěstí povedlo po chvíli najít, budku nikoliv. Proto jsme se rozhodli oslovit místní prodejce výletů, zda by nemohli zavolat kvůli našemu transferu. Neměli s tím sebemenší problém, což mě úplně šokovalo. Když si představím sebe v práci, když si potřeboval někdo zavolat někam, co absolutně nesouviselo s naším businessem, tak jsem ho slušně poslala do háje a dívala se na něj, jestli je normální.

Překvapilo nás, že náš apartmán (Green Leaf) je asi půl hodiny pěšky od pláže. To nám to teda pěkně ten cestovní agent naplánoval. Alespoň naši ubytovatelé byli miliónoví. Pěkně se o nás starali, vždy se zeptali, kam máme namířeno, aby nám dali nějaké tipy (podle mně chtěli i vědět, kde přibližně jsme, kdyby se nám cokoliv stalo, ať ví, kde nás hledat - a v tomhle opravdu nejsem naivní)... Poradili nám, že kousek od ubytka je trh s jídlem, ovocem a zeleninou. Tak jsme se tam vydaly. Wow. To byl smrad! :-D Ještě aby ne, když veškeré maso a ryby byly vyházeny na pultech bez chlazení. Praxí tady je, že spousta jídel už je předem připravená v pytlíčcích, které si doma jen hodíte na talíř. Ovoce je často předkrájené, takže dostanete špejli a můžete se do něj s chutí ihned pustit. Také jsme tu našly spoustu sladkých dobrůtek...

Po cestě do městečka jsme potkaly ještě jedno tržiště, kde prodávali ty proslulé smažené červy a kobylky. Ble. Ale lidi si to tu celkem kupovali - myslím tím místní. Laura (bývalý vegan) hned že bychom to měly asi vyzkoušet, když jsme v tom Thajsku (balíček byl jen za 20 THB). Se sebezapřením jsem to odsouhlasila a objednala jeden balíček. Paní, když nás viděla, řekla, ať nejdřív ochutnáme a dala každé na špejli dva masné červy. Laura neváhala a začala červa hned jíst. To já jsem musela hodně bojovat. Pořád jsem si opakovala, že to prý chutná, jak smažené brambůrky a ještě líp a ty mám přece ráda. Už už jsem to měla v puse, ale zase jsem to vzdala. Po několika pokusech jsem to do pusy dostala a byl to teda pěknej hnus! Křupavá byla jen slupka, vnitřek byl moučnej. Brrr. Jak jsem to jen mohla udělat. Nestálo to za to. Měla jsem pak pocit, že ten červ ožil v mém žaludku...

Na další den jsme si domluvily celodenní lodní výlet Four Islands. První zastávka byla na Phra Nang Cave Beach, kde se nacházela jeskyně Princess Cave, kam místní nosí vyřezané dřevěné pyje jako oběti pro dobrou úrodu. Loď zastavila na pláži a k jeskyni jsme se museli brodit vodou, kde se skrývaly ostré kameny, protože na souši byly "soukromé" pozemky hlídané ostrahou. U Princess Cave se nachází i lezecká stěna, která byla obsypaná turisty.

Phra Nang Cave Beach

Druhá zastávka byla u Chicken Island, kde jsme šnorchlovali. Těsně před vyplutím lodi, jsem si na stánku koupila obal na mobil, aby se s ním dalo fotit pod vodou. Měl ho tu každý druhý. Jenže bohužel pod vodou fotit nešlo, jen natáčet video. Rybičky plavaly všude. Lauře dokonce skočila jedna i do obličeje.:-)

Chicken Island

Byl právě čas oběda a ten nás čekal na miniaturním ostrůvku Tup Island. Na ničem menším jsem snad nikdy nebyla. Bylo to kouzelné, až na tu hromadu turistů a lodí.

Tup Island

Poslední zastávka byla na Poda Island, který z Ao Nang Beach vypadá jako želva. Daly jsme se tu do řeči s bandou našich průvodců, 22 letých Thajců, co studují turismus a tyhle výlety dělají v rámci své praxe.

pohled z Ao Nang Beach na Poda Island

Na zbytek odpoledne jsme si pronajaly úžasné retro skútry (200 THB) od Brita žijícího v Thajsku 10 let. Vysvětlil nám pěkně, jak se skútry ovládají a ujistil nás, že pokus bychom je náhodou nějak poškrábaly, ať z toho nestresujeme, protože náhradní díly jsou opravdu levné. (O tom, že jsem už za díly zaplatila 220 AUD jsem pomlčela. :-D) Zajely jsme si na thajskou masáž, která byla sice šíleně levná ale zároveň šíleně hrozná. Můj masér byl šíleně unuděný, hrál si s telefonem a Laura, když ho občas očkem sledovala bojovala se záchvaty smíchu, když ho viděla. Takže jakmile masáž skončila, jely jsme dál a objevily úžasné místo s masážemi a nakonec jsme se rozhodly, že si dáme jako kompenzaci ještě jednu.:-) Tentokrát reflexologii chodidel a pedikúru. To vám byl panečku jiný zážitek.

Další den ihned po snídani jsme vyrazily na průzkum vnitrozemí. Ao Nang Beach, kde jsme byly ubytované se od Krabi nachází 17 km. Oblast kolem Krabi je hodně skalnatá. Skalnaté zelené kopečky. Naším cílem bylo najít tzv. Tiger Cave. Celkem dlouho jsme bloudily, protože značení je tu nic moc a překvapivě skoro nikdo neuměl anglicky, Alespoň jsme se projely po místní "dálnici", viděly letiště a daly si spoustu dobrůtek - např. smažený banán, sladkou bramboru, jack fruit, ananas... Konečně se nám povedlo najít, co jsme hledaly. Tiger Cave Temple je buddhistický chrám, který je pojmenován podle tygrů, kteří se dříve v této jeskyni zdržovali než je lidé vyhnali. 

Tiger Cave 

Součástí komplexu je také velký zlatý Buddha na vrcholu kopce, ke kterému vede 1260 schodů, což byla málem moje smrt (šílené dusno a horko, strmé schody, na každé platformě jsem si musela lehnout a slyšela jsem jak mi dribluje srdce mezi hrudním košem a betonem na zemi), ale pocit, že jsem to zvládla byl pro mě zadostiučinění.

Při sestupu dolů se nám s Laurou oběma třepaly tak nohy, že jsme myslely, že to nesejdeme. Navíc jsme v půli cesty potkaly naše oblíbené opice, které v nás vyvolávají záchvat paniky. Hlavně nenavazovat oční kontakt! No a jelikož jsme schodů neměly málo, ještě jsme si jich pár daly, když jsme se chtěly podívat, jak žijí mniši v džungli v jeskyních v malinkatých domečcích...

Večer jsme ještě vyrazily na další masáž, abychom zregenerovaly naše tělo po výšlapu. Ale stejně jsme se další den nemohly ani hnout.:-)

Více fotek zde.

Thajsko - Khao Sok

Ráno mě probudily šílené křeče a já myslela, že umřu. Zvlášť když jsem věděla, že celý den budeme na cestách a kdo ví, kde bude záchod. Střevní potíže. Bali, které je tímto vyhlášené, jsem přežila bez úhony, za to tohle mi vynahradilo všechno. Před apartmánem nás vyzvedl minibus, kde bylo šíleně málo místo a čekala nás spousta zatáček a brzdění, že ještě o minutu déle a nechci vědět, co by se stalo. Utíkala jsem na záchod v přístavišti a co mě nejvíc dostalo, tak místní měli hned před toaletami stánek s jídlem a ryby rozmrazovali v umyvadle na dámském wc. Z toho jsem se málem navíc pozvracela. Představa, že vím, co dělám v kabince a jak to může být infekční a oni si kolem mně vesele vaří... Vím, že jsem šla celkem do podrobností, ale s tímhle zážitkem jsem se prostě musela pochlubit.

Naše další cesta pokračovala do vnitrozemí do národního parku Khao Sok s nejstarším deštným pralesem na světě. Cesta byla vskutku dlouhá se spoustou přesedání a čekání a v tuto chvílí jsme opravdu ocenily, že jsme si transfer zařídily přes agenturu, protože nevím, jak bychom se tam samy dostaly. Kolem čtvrté hodiny odpoledne jsme se dostaly konečně na místo. Celé natěšené, kde že to budeme bydlet, protože jak název napovídal, vypadalo to, že budeme v korunách stromů (Top Tree House), jsme vystoupily z minibusu. Všechno bylo nádherně zelené. Některé chatky byly "v korunách" stromů, ale my bohužel měly chatku normální. Ale s balkonem, co měl výhled na řeku.

Tak tohle bohužel naše ubytování nebylo.

Krása. Jenže za chvíli začalo pršet. Tak jsme zalezly do místní "restaurace", která byla celá otevřená a měla jenom střechu, takže jsme byly alespoň na vzduchu. Kvůli dešti tu ani nefungoval internet. Tak jsme jedly a pily a jedly a pily až byl večer a my se rozhodly jít do postele. Na zkrácení chvíle jsme si pustily místní televizi, kde zrovna běžela thajská podoba SuperStar. K popukání.:-)

Ráno jsme doufaly, že se probudíme do slunného dne, ale pršelo snad ještě víc. Pršelo tak moc, že nemělo cenu jít ani v pláštěnce a žabkách na krátkou procházku. V "restauraci" jsme se potkaly s jedním párem, co byl v Khao Sok a o den déle a prý pršelo neustále. Ale jelikož si stejně jako my v Bangkoku koupili celý balíček, nechtěli to nechat propadnout. Ale stejně i tak si pobyt o den zkrátili, protože se tu opravdu nedalo co dělat. Ne že by nabídka výletů nebyla ohromující, ale ten déšť...

úžasná nabídka výletů

Naštěstí alespoň internet už fungoval... Takže jsme brouzdaly po netu a celý den jedly a pily. Nejvtipnější bylo, že když jsme si objednaly nějaké jídlo po druhé, vypadalo a chutnalo pokaždé jinak.:-D A ne vždy dobře. No abych to shrnula: můžu říct, že jsem strávila dvě noci v deštném pralese.:-D

Tady jsme trávily den a půl.

Více fotek zde:

Thajsko - Koh Samui

Třicet minut strachu. Tak bych nazvala přepravu z Koh Phangan na Koh Samui. Já se zas tak moc nebojím, ale tohle bylo i na mě moc. Vlny kolíbaly loď ze strany na stranu a několikrát už jsem si myslela, že se překlopíme. Jednou bylo vlna dokonce tak velká, že nahodila všechny cestující na vrchní palubě včetně nás. Všechno durch mokré. :-)

Už zdálky bylo vidět, že Koh Samui bude opět něco úplně jiného než jsme dosud viděly. Transfer nás přepravil do našeho ubytování a my hned vyrazily na průzkum. To co jsme objevily, nám vyrazilo dech! Tak nádhernou pláž (jak z katalogu) jsem nikdy neviděla! Byly jsme úplně nadšené. Navíc jsem uviděla pronájem vodních skútrů, což byl vždycky můj sen. Chtěla jsem se svézt, ať to stojí, co to stojí. Procházely jsme se po pláži a najednou na nás z vody začal pokřikovat thajec, že nás sveze zadarmo. "Zadarmo?" řekla jsem. "To chci vidět." a přistupujíc blíž ke skútru jsem se smála. A opravdu. Kluci nás posadily na skútry a jelo se! Sice jen chvilinku, ale pro mě se splnil jeden z velikánských snů a já si užila každou vteřinu. Byla jsem štěstím bez sebe! Kluci potřebovali přemístit stroje z bodu A do bodu B a tak toho využili, aby zapůsobili na dvě půvabné turistky.:-D

Den utekl jako voda, prozkoumávání pláže, městečka, trocha koupání a opalování...pohodička. Začalo se stmívat a my se rozhodly, že si půjčíme skútry na další den, abychom mohly vyrazit na průzkum hned ráno. Trochu jsme si projely městečko a zamířily zaparkovat na ubytko. Večer jsme se opět vyrazily najíst na trhy, kde jsme objevily stánek z levnýma drinkama a tak jsme toho využily a trochu se picly. Pak jsme vyrazily na pláž, kde jsme potkaly pána, co prodával lampiony štěstí. Byl tam tak sám, po tmě. Zželelo se nám ho a lampion jsme si koupily a zapálily. Byl to kouzelný okamžik.

Ráno jsme vyrazily vstříc dalšímu dobrodružství. Provoz tu byl trochu větší jak na Koh Phangan, takže jsme ocenily průpravu ve větším klidu. Zamířily jsme ke skalním útvarům Hin Yai a Hin Ta připomínající pohlavní orgány. Zajímavá atrakce.:-) 

Ostrůvek nebyl tak zajímavý jako předchozí Koh Phangan. Objely jsme místní pláže, prohlídly si velkého Buddhu a zamířily vrátit skútry. Život je plný náhod, a tahle byla opravdu vtipná. Napsal nám Savio, Brazilec, kterého jsme potkaly na vlakovém nádraží před pár dny. A měl pokoj vedle nás! Chápete to? Já ne. Takže jsme se Saviem a jeho kamarádem vyrazili do města na drinky a pak do nejvyhlášenějšího plážového klubu. Po cestě jsme se ještě zastavili u Mc Donald's, protože kluci už byli přejezení nudlí a rýže. My s Laurou jsme počkaly venku, kde se k nám připojil asi desetiletý prodejce kytičkových čelenek, který se snažil prodat zboží za každou cenu. Takže nás začal pusinkovat na tvář.:-D Zrovna když vyšli kluci z mekáče.:-D Povedený večer.

Prodáno!

Více fotek zde.

Thajsko - Koh Phangan

Už z lodi bylo vidět, že Koh Phangan bude úplně jiný ostrov než "panenský" Koh Tao. I náš cestovní agent říkal, že Koh Phangan a Koh Samui jsou velice turistické ostrovy a proto nám doporučil se zajet podívat právě na Koh Tao, za což jsme byly rády, protože to bylo opravdu malebné. Kousek od přístaviště na nás měl čekat transfer na naše ubytování. Jelikož jsme vyrazily jinou lodí, která je pomalejší a vyráží o hodinu později, musely jsme na transfer zavolat z jedné kanceláře za drobný poplatek a oznámit jim, že budeme mít zpoždění. Jenže i loď se po cestě o půl hodiny zpozdila...A kde vzít telefon, žádná budka v okolí. Stavily jsme se tedy do další kanceláře a poprosily je, zda by mohli zavolat pro náš transfer. Ten za chvíli přijel, hodil nás na korbu a jelo se.:-)

Ubytování bylo v bungalowu asi minutu od pláže. Možná půl minuty. Hned u pláže byla "restaurace" s lehátkama a wifinou. Takže jsme se hned vyvalily a dávaly si koktejlíky a dobrůtky. Sladké nicnedělání (asi poprvé za celou dovolenou). Večer jsme vyrazily na průzkum pobřeží a zjistily jsme, že i tady je mrtvo.:-)

Na další den jsme si naplánovaly, že si půjčíme skútry a projedeme si celý ostrůvek. Nemohla jsem se dočkat rána, ale byla jsem mírně nervózní. Přišlo ráno a nervozita stoupala. Jela jsem na skútru párkrát jako středoškolačka s našima a jednou jsme měly s mamkou menší nehodu, kdy nám uklouzla pneumatika na písku a my se celé sedřely. Řídit jsem zkoušela taky jednou v tu dobu, ale jen po rovince a chvilinku. Takže zkušeností jsem moc neměla. (Mimochodem v Thajsku se taky jezdí vlevo, ale to mám natrénováno z Perthu.) Zaplatily jsme za pronájem 100 THB každá (70 CZK!!!!), zkontrolovaly skútry od škrábanců a podepsaly předávací protokol s částkama, pokud něco poškodíme/poškrábeme/nabouráme... Nasedla jsem na skútr a málem z něj hned slítla, protože jsem netušila, že plyn je tak citlivý. Paní, co nám to pronajímala, začala vypadat taky nervózně. Vyjela jsem na silnici a pomalinku si na citlivý plyn zvykala. Chce to jenom trénink, říkala jsem si. Ale protože Laura pořád nevyjížděla, rozhodla jsem se jet podívat, kde to vázne. Dojela jsem k ní, zpátky k paní, celá šťastná, že žiju. Jenže otočku zpátky na silnici jsem málem nepřežila.:-D Otáčela jsem se, do toho jsem přidávala plyn a jelikož mi nedošlo, že je brzda na obou stranách řidítek, nevěděla jsem, jak mám jednou a tou stejnou rukou brzdit a přidávat plyn, takže jsem se začala vtipně točit do kolečka až jsem to napálila do betonového sloupku a motorku poškrábala a praskla přední plastový kryt. Laura bojovala ze záchvatem smíchu z mého vtipného manévru, já bojovala s tím, abych motorku nepustila na zem a neutekla. Jakmile se paní ujistila, že jsem v pořádku jen s malinkatým škrábancem a malou modřinou na noze, vyčíslila škodu na 4000 THB (a to jsme se rozhodly pro skútr, abychom nemusely platit u agentury za podobný výlet 1000 THB). Jenže pak si na pomoc a ujištění ještě zavolala pána a už to jelo. Ten to vyčíslil na 9000 THB a zlevnil na 7500 THB. (Ano, na poslední chvíli jsem se rozhodla se připojistit na poškození třetí osoby, ale jelikož jsem byla v šoku a poničení skútr jsem si nenafotila a nevzala si ani účet za zaplacení...) Jenže těžko se dohaduje, když oni neumí moc anglicky a když jsem před chvílí podepsala papír s částkama za poničení. No a o tom, že motorkám vůbec nerozumím a nevím, jak se ceny pohybují, o tom se nevyjadřuju.

chvíli před nehodou

Byla jsem celkem dost v šoku a celá se klepala. Samozřejmě jsem se ihned omluvila a slíbila, že až vyberu peníze, škodu uhradím. Dlouho jsem zvažovala, jestli si půjčit další skútr, abychom mohly výlet uskutečnit. Ale to vědomí, že motorka není pojištěná a mně se může podobná krpa klidně stát znovu... Nicméně jsem se rozhodla zariskovat (a doufala jsem, že i paní bude znovu riskovat se mnou - na druhou stranu si na mně celkem dost vydělali) a půjčila si jiný skútr. Byla jsem opravdu hodně vyklepaná a z počátku jsem jela rychlostí 20 km/h a bála zabočovat a vjet na kruháč!! Ale po půl hoďce jsem se zklidnila a nabrala potřebnou sebejistotu a drandila jak drak. Akorát když jsem skútr parkovala a dávala na stojánek, vždycky jsem se přinejmenším milionkrát ujistila, že to opravdu stojí a nespadne.

Byl to úplně úžasný pocit si takhle výletit. Jezdit na skútru byl vždycky můj sen. Zastavily jsme si, kde jsme chtěly (a že jsme hodně chtěly - hlavně u jídla, pití a dobrůtek), viděly jsme spoustu věcí... Nejkrásnější byla pláž Haad Son, kde byla restaurace na betonovém molu v moři, všude houpací sítě, ráj. Vyvalily jsme se do sítě, daly si ledovou kávu a užívaly krásných chvil. Zastavily jsme se i na vyhlášené pláži Haad Salad, ale ve srovnání s první neturistickou pláží... Naše další zastávka byla na oběd na nádherné vyhlídce. Málem jsem pukla štěstím. Stavily jsme se u nějakého chrámu a vodopádů bez vody (ačkoliv je období dešťů), daly si mini ukrutný výšlap (prudký kopec a horko - potila jsem krev!) s úžasným výhledem, objevily jsme místo v palmovém lese, kde se konají tzv. Half moon party, po cestě jsme viděly neuvěřitelnou skládku odpadků a povedlo se nám najít i vyhlášené a velmi známé místo na pláži Haad Rin Nok, kde se pro změnu koná při úplňku tzv. Full moon party (pro představu video zde) - nám bohužel tato párty o pár dnů utekla.

Haad Sok

Večer jsem šla zaplatit škodu a povedlo se mi cenu ukecat na 5500 THB. Další den jsme se jen válely na pláži a popíjely pivko. Konečně jsme si zase trošku odpočinuly. Akorát jsme se zapomněly namazat. : -D Na večeři jsme si zašly do městečka, kde jsme objevily oblíbené trhy, kde je všechno za pusu a jak bylo naším zvykem, pěkně jsme se přejedly. Ale bylo nám krásně.