Leighton Beach Full Moon Drum & Dance

Každý měsíc se při úplňku koná kousek od Fremantlu na Leighton Beach Full Moon Party. Je to oblast, která není hustě obydlená a tak by hluk neměl narušovat obyvatele. Akce začíná vždy kolem šesté a končí kolem desáté. Nejedná se o oficiální party, pořadatelé nemají žádné povolení, což mě celkem překvapilo, protože v Austrálii se všechno šíleně hlídá a řeší. Dokonce je i zákaz pití alkoholu na pláži. Nicméně se zde sejdou lidi, co si chtějí oslavu úplňku užít. Každý si přinese vlastní bubny,didgeridoo a jiné nástroje a společně vytváří jednoduchou údernou hudbu na kterou se každý pohupuje a užívá si nekoordinované pohyby. Jiní si donesou třeba výbavu na ohnivou show. Každý je tu organizátorem a účastníkem. 

Vždycky mě lákalo si užít party na pláži a musím říct, že tahle byla povedená. V jednoduchosti je krása. Navíc voda byla teploučká a člověka hned lákalo do ní skočit. Třeba příště, protože od včerejška je takhle akce v mém kalendáři na následující měsíce.

Halloween vs. Velká Australská (Melbourne Cup)

V posledních třech dnech proběhly v Austrálii dvě události - konal se Halloween a závody na koních Melbourne Cup. Očekávala jsem, že první zmíněná akce se tu bude slavit ve velkém. Kostýmy, výzdoba ulic... Je pravda, že jsem se nebyla podívat v centru, ale co jsem slyšela přímo od Australanů, Halloween tu neprožívají. Australani, kteří slaví úplně všechno a mají víc státních svátků než my (porovnání zde a zde), neslaví Halloween ve velkém. To byl pro mě prostě šok.

Halloween je anglosaský lidový svátek, který se slaví 31. října, tedy den před křesťanským svátkem Všech svatých, z jehož oslav se v Irsku vyvinul (mimochodem svátek irského patrona sv. Patrika tu ve velkém slaví). Ten večer jsem zahlédla pouze dva nazdobené domy a potkala jsem asi tři skupinky dětí v kostýmech, chodících po ulici. Ale nevšimla jsem si, že by klepaly na dveře (které by jim asi stejně nikdo neotevřel - kamáradka mi říkala, že její teta bude mít od 17 do 22 doma zhasnuto, aby je nikdo neotravoval) a snažily se dostat koledu. Slyšela jsem, že někde bylo vyzdobeno pár ulic se stánky s občerstvením a byl i doprovodný program, ale čekala jsem prostě milionkrát víc.

Těšila jsem se, že zavítám na nějakou párty v kostýmu, ale zrovna to vyšlo tak, že ten večer tu měli koncert Chinaski. A to jsem si nemohla nechat ujít! Bylo to úplně úžasný. Je vtipné, že v Česku se dostat do první řady na jejich koncertě je skoro nemožné a tady, když to nadnesu, nebylo nic jiného než první řada.:-D Prostě asi zase tolik Čechů tu není. Za to Sydney prý bylo úplně vyprodané. Všichni jsme měli strach, že budou hrát nějaké jejich nové písničky, co neznáme, protože moc teď novinky v ČR nesledujeme, ale naštěstí i oni si to uvědomovali a zahráli asi jen dvě novější jinak staré klasiky. Po koncertě za námi vyrazili před budovu a se všemi si povídali. Bylo to fajn. Musím se podělit i o jednou vtipnou historku. Moje kamarádka Šárka, přišla za Malátným a řekla mu: "Mohla bych se s váma vyfotit pane Malásku?" A na to jí Michal odpověděl: "Tak takhle mi ještě nikdo nikdy neřekl.:-D" Následující den se s nimi pořádalo na pláži i grilování, ale to jsem bohužel promeškala kvůli práci.

Nicméně se vrátím k tomu, o čem jsem se dnes rozhodla psát. Další událostí týdne je Melbourne Cup, Původně jsem si myslela, že je to nějaký tenis, ale když jsme v práci začali zdobit jídelní stoly, pochopila jsem, že je to něco jiného. Melbourne Cup je jeden z nejprestižnějších australských závodů koní (jak naše Velká Pardubická). Takže všichni tu nosili kloboučky a zastavilo se veškeré dění v Perthu... Takže tak. Prostě je to tady celé postavené na hlavu. :-)

Kuala Lumpur

Kuala Lumpur, jedno z nejzelenějších měst a hlavní město Malajsie, v překladu "blátivé město", které bylo vystavěno na soutoku řek za účelem těžby cínu, bylo posledním bodem v našem itineráři. Chtěly jsme využít, že zde přestupujeme a zvolily jsme si tedy účelně 13 hodin na čekání na další spoj. Z našich zkušeností ze Singaporu víme, že je lepší, když má člověk jen pár hodin na průzkum, využít služeb tzv. Hop On - Hop Off okružního autobusu. Ten objíždí hlavní památky města (najdete ho ve většině větších nebo hlavních měst po světě) a u každé z nich zastaví, aby turisté mohli nastoupit nebo vystoupit a až si památku prohlédnout, tak nastoupí do dalšího autobusu, který jezdí v intervalech cca 20 min.

Nejprve jsme se však musely dostat do centra a tam autobus najít. Zvolily jsme pomalejší, ale za to mnohem levnější variantu - hodinovou cestu autobusem. Obě dvě jsme chtěly sledovat okolí, ale tak nějak jsme vytuhly (obě s teplotou a únavou z třítýdenního cestování). V centru jsme se zastavily na oběd, kde jsme si nechaly doporučit nějakou malajsijskou specialitu. Nejsem si jistá, jestli to byla specialita, ale bylo to dobré - kuře na zázvoru, rýže a zelenina. Další oříškem bylo najít zastávku onoho autobusu, což se nám po nějaké (celkem dlouhé době) povedlo. Jenže i hledání nás vyčerpalo, takže jakmile jsme si sedly na palubu autobusu, kde na nás pěkně foukal větřík, zase jsme vytuhly.

Původně jsme plánovaly několik zastávek, že na nich vystoupíme a prozkoumáme okolí, ale nakonec jsme vystoupily jen u nejvyšší dvojité budovy světa (od roku 2014 na osmém místě) Petronas Twin Towers - výška 452 m. Budovy jsou vzájemně propojené 58 m dlouhým mostem ve výšce 170 m. Most je přístupný, ale vstupenky se musí rezervovat předem.

Petronas Twin Towers

Co vám budu povídat, neviděly jsme toho mnoho, ale prospaly jsme se celkem pěkně. :-D A kdo může říct, že se jel vyspat do Kuala Lumpur?

Více fotek zde.

Thajsko - Phuket

Poslední destinací našeho thajského cestování se stal Phuket, z kterého nám další den ráno letělo letadlo do Kuala Lumpur a od tam do Perthu. Byly jsme ubytované asi 20 min od pláže Patong (jedna z nejznámějších pláží v této oblasti), protože cestovní agent říkal, že je pro nás bezpečnější bydlet dál od hlučných ulic plných barů, strip klubů, opilců a prostitutek. Ano, přesně tím je Patong vyhlášený. Těšila jsem se, že konečně uvidím, co jsem očekávala od Bangkoku.

Bohužel já i Laura jsme obě měly teplotu a nebylo nám vůbec dobře. Laura na tom byla o poznání hůř a zůstala ležet na ubytku, které bylo mimochodem nádherné, takže zas tak moc velké utrpení to nebylo.:-) Já jsem se rozhodla prozkoumat Patong na vlastní pěst. Stejně bylo vždycky tak trochu mým snem jet někam na dovolenou sama a vyzkoušet si to. Teď jsem měla takovou malinkatou příležitost. Nejdřív jsem se na to šíleně těšila, ale asi po třech hodinách už jsem začala být zoufalá a strašně mě to nebavilo, tak jsem se vrátila na pokoj, kde jsem Lauře tak trochu namlouvala, že už jí musí být určitě líp, protože já bez ní další hodiny samoty nezvládnu a hlavně ne výlet do centra Kuala Lumpur následující den. Ono je to těžké, když jste s někým tři týdny 24/7 a pak najednou máte být sami.

Patong

Při mém průzkumu jsem došla na pláž, která už mě samozřejmě po všech těch ostrovních krásách nemohla nadchnout. Ale i tak mi bylo dobře, zvlášť když jsem si užívala první chvíle samoty. Celá pláž má asi 3 km na délku a skoro na každém kousku nabízí parasailing (padák tažený za lodí). Co mě fascinovalo, tak z nějakého důvodu byly na každém padáku dvě osoby - zákazník a thajec. Thajec neměl vůbec žádné jištění, jen se držel na lanech!!! Vzlet i přistání se vždy konalo z pláže, takže "zaměstnanci" vždycky těsně před přistáním zatarasili kus pláže, aby nedošlo k žádnému zranění a nikdo nestál v cestě. Je neuvěřitelné, jak to měli na centimetr vypočítané.

parasailing

Po cestě zpátky k ubytování jsem natrefila na onu známou ulici plnou barů a klubů. Bylo tu i hodně australských hospůdek. Ale moc příjemně jsem se necítila, protože všude byli lákači a bylo těžké je odpálkovávat. Večer jsme sem pak vyrazily s Laurou na večeři na pláž, kde byli dva nádherní Thajci, co dělali ohnivou show a jeden z nich si mě vytáhl, aby máchal ohněm kolem mně. Můžu říct, že to byl zase zážitek Překvapilo mě, jak byl Thajec soustředěný na jednotlivé pohyby. Ten druhý z nich toho zas tak moc neuměl, ale měl svoje vlastní kouzlo. Pořád se nádherně usmíval a třeba kolem sebe jen tím ohněm máchal, ale krásně a vtipně se u toho kroutil a hlavně usmíval. Ten úsměv nakazil úplně všechny, kdo ho sledovali a oni se museli začít usmívat. :-)

Samozřejmě jsme zamířily i do oné ulice, aby Laura o zážitek  nepřišla. Ulice žila. Všude byli lákači do klubů, strip barů a na různé show (hlavně Ping Pong Show ;-)). Striptérky tu tancovaly ve vitrínách, v barech na stolech, dokonce jsme potkaly dvě i v obchodě ve frontě (asi byly na pauze), což mě hodně pobavilo, jak si tam tak stály v těch svých síťovaných punčoškách, s mini kraťásky a mini tílkem. Měla jsem pocit, že se tu nikdo nestydí. Na ulici dokonce jedna striptérka dráždila přede všemi bradavky jednoho tlouštíka a pak když se nedíval, tak mu sundala kalhoty, takže všichni viděli jeho holý zadek. Jenže chlapík byl tak nalitý, že ho to nerozhodilo a začal se svou holou zadnicí otírat o kolemjdoucí. :-D

Jsem ráda, že jsem v Phuketu strávila jen jeden den, protože si nejsem jistá, jestli by mi dokázal nabídnout něco, co jsem ještě neviděla, ale ta ulice to byl zážitek, na který nikdy nezapomenu a jsem za něj moc ráda!

Thajsko - Phi Phi Island

Phi Phi Islands je souostroví šesti menších ostrůvků z nichž největší je Koh Phi Phi Don, na kterém jsme byly ubytované. Ostatní ostrůvky jsou neobydlené a většina z nich je opravdu malinkatá. Phi Phi Don byl osídlen ve 40. letech muslimským rybářem a později se stal kokosovou plantáží. V prosinci 2004 byla převážná většina ostrova zničena vlnou tsunami. Jak nám vyprávěl jeden Brit, kterého jsme potkaly na Krabi, zrovna si tu otevřel ubytování, když za tři týdny přišla tsunami a všechno mu vzala. Tak začal znovu, ale právě na Krabi.

Jak je z fotky vidět, obydlenou část tvoří právě úžinka mezi dvěma kopci, takže tsunami neměla zas tolik práce. 26.12.2004 se v 10:00 stáhla voda na obou stranách zálivů. 10:37 se přihnala vlna tsunami (z jedné strany 3m a z druhé 6,5m). 

70% původních budov bylo srovnáno se zemí a vystavěl se zde nový rezort. Hned po příjezdu lodi na mole vybírali ochránci přírody vstupní poplatek právě na ochranu přírodu v hodnotě 20 THB. Voda zde byla úplně průzračná. Celý ostrůvek je plný hotelů, restaurací, obchůdků - a to vše se nachází právě v úžině. Jakmile jsme se ubytovaly, vyrazily jsme na průzkum ostrůvku. Hned naproti našemu vchodu byly schody k vyhlídce. Po včerejším výstupu v Krabi, jsme s každým schodem zadržovaly slzy bolesti. Ale výhled stál opět za to. Jakmile jsme schody vyšláply, musely jsme platit další poplatek na ochranu přírodu - tentokrát 30 THB. Ale co bychom pro přírodu neudělaly. Na vrcholku byla roztomilá restaurace, kde majitel uměl pár slov česky, protože je tu celkem dost českých turistů - pravidelně sem jezdí větší skupinka Čechů z vedlejšího ostrůvku a ty si s majitelem vždy povídají a učí ho češtinu.

Jak jsme byly ale překvapené, když jsme došly na pláž. Taková špína. Naštěstí jsme zjistily, že nepořádek přišel s přílivem a do chvíle byl pryč. Idylku nám kazil jen náklaďák a traktor, které vyváželi sutiny z nově stavěného hotelu na pláž do velkého kontejneru. Takže i ten kontejner to tu dost hyzdil. Na co jsme nejvíc koukaly, že odliv se tu objeví třeba kolem čtvrté a sebere veškerou vodou ze zálivu. Už se ani nedivím, že si příchozí tsunami a s ním spojeného odlivu nikdo nějak nevšiml.

Další den jsme vyrazily na lodní výlet do zátoky Maya Bay, kde se natáčel film Pláž s Leonardem Dicapriem. Co jsme se dočetly, filmaři prý hodně upravili ráz krajiny. Vybuldozerovali pláž, zasadili palmy... ale zvýšili turismus. Každý chce fotky na pláži, kde stál božský Leo. Voda tu byla překvapivě čistá, ale těch turistů. A to jsme se na výlet vydaly na radu cestovní agentky až odpoledne, kdy mělo být turistů méně. Poplatek za vstup na pláž je 200 THB. Takže někteří, co se vydali na lodní výlet, zůstali hodinu sedět na lodi, protože se jim peníze nechtěly platit. 

Maya Bay

Po cestě jsme se také zastavili na tzv. Monkey Beach, kde byla k vidění slovy jedna opice. :-D Úžasná byla zastávka na šnorchlování v zátoce, kam připlula jachta, z které hrála úvodní písnička právě z filmu Pláž. To bylo něco pro mě. Rozplývala jsem se blahem! Výlet se zakončil se západem slunce, který jsme sledovali z lodě. Při cestě na pevninu jsme potkali jinou loďku, která kvůli odlivu uvízla na mělčině. Takže cestující se museli vydat na břeh po svých.:-)

uvízlá loďka

Jelikož na ostrůvku nejsou silnice, nejsou tu ani žádná auta. Využívá se tu vozíků (koleček) na přepravu všeho. Je tu i všechno dražší, protože je to opravdu turistická oblast a úplně všechno se sem musí dovážet z pevniny.

Více fotek zde.

Thajsko - Krabi

Konečně nastal den našeho vysvobození z pralesa.:-) Minibus sice přijel místo v 7 v 8, takže jsme si mohly ještě hoďku pospat, kdybychom to věděly, ale přijel a to je to, co se počítá. Nabral i pár, co byl v Khao Sok uvězněn 3 dny - Němci, s tím že slečna byla na studijním pobytu v Česku a tak nám rozuměla skoro všechno, o čem jsme se bavily (doufám, že jsme se nebavily třeba o nich:-D) a dokonce s námi i celkem dobře česky mluvila. Měly stejnou cestu jako my - do Krabi (dokonce i do stejného apartmánu). Také si zaplatili balíček předem v Bangkoku, čehož litovali, protože si nemohli plánovat podle sebe, kde chtějí zůstat déle a kde méně. Cesta minibusem měla trvat tři hodiny, ale nakonec z toho bylo něco málo přes pět hodin. Měla jsem pocit, že si řidič zastavuje, kde chce a bere to lážo plážo. Překvapilo mě, že pokaždé, když někdo vystoupil z minibusu, nepoděkoval a ani se nerozloučil. Možná by mě to tak nešokovala, kdyby to tady v Austrálii nebyla běžná praxe.

Minibus nás vysadil u pláže Ao Nang Beach a naším úkolem bylo najít telefonní budku a Mc Donalds, kde na nás měl čekat transfer na ubytování (až mu samozřejmě zavoláme z té budky, že už jsme na místě). Mekáč se nám naštěstí povedlo po chvíli najít, budku nikoliv. Proto jsme se rozhodli oslovit místní prodejce výletů, zda by nemohli zavolat kvůli našemu transferu. Neměli s tím sebemenší problém, což mě úplně šokovalo. Když si představím sebe v práci, když si potřeboval někdo zavolat někam, co absolutně nesouviselo s naším businessem, tak jsem ho slušně poslala do háje a dívala se na něj, jestli je normální.

Překvapilo nás, že náš apartmán (Green Leaf) je asi půl hodiny pěšky od pláže. To nám to teda pěkně ten cestovní agent naplánoval. Alespoň naši ubytovatelé byli miliónoví. Pěkně se o nás starali, vždy se zeptali, kam máme namířeno, aby nám dali nějaké tipy (podle mně chtěli i vědět, kde přibližně jsme, kdyby se nám cokoliv stalo, ať ví, kde nás hledat - a v tomhle opravdu nejsem naivní)... Poradili nám, že kousek od ubytka je trh s jídlem, ovocem a zeleninou. Tak jsme se tam vydaly. Wow. To byl smrad! :-D Ještě aby ne, když veškeré maso a ryby byly vyházeny na pultech bez chlazení. Praxí tady je, že spousta jídel už je předem připravená v pytlíčcích, které si doma jen hodíte na talíř. Ovoce je často předkrájené, takže dostanete špejli a můžete se do něj s chutí ihned pustit. Také jsme tu našly spoustu sladkých dobrůtek...

Po cestě do městečka jsme potkaly ještě jedno tržiště, kde prodávali ty proslulé smažené červy a kobylky. Ble. Ale lidi si to tu celkem kupovali - myslím tím místní. Laura (bývalý vegan) hned že bychom to měly asi vyzkoušet, když jsme v tom Thajsku (balíček byl jen za 20 THB). Se sebezapřením jsem to odsouhlasila a objednala jeden balíček. Paní, když nás viděla, řekla, ať nejdřív ochutnáme a dala každé na špejli dva masné červy. Laura neváhala a začala červa hned jíst. To já jsem musela hodně bojovat. Pořád jsem si opakovala, že to prý chutná, jak smažené brambůrky a ještě líp a ty mám přece ráda. Už už jsem to měla v puse, ale zase jsem to vzdala. Po několika pokusech jsem to do pusy dostala a byl to teda pěknej hnus! Křupavá byla jen slupka, vnitřek byl moučnej. Brrr. Jak jsem to jen mohla udělat. Nestálo to za to. Měla jsem pak pocit, že ten červ ožil v mém žaludku...

Na další den jsme si domluvily celodenní lodní výlet Four Islands. První zastávka byla na Phra Nang Cave Beach, kde se nacházela jeskyně Princess Cave, kam místní nosí vyřezané dřevěné pyje jako oběti pro dobrou úrodu. Loď zastavila na pláži a k jeskyni jsme se museli brodit vodou, kde se skrývaly ostré kameny, protože na souši byly "soukromé" pozemky hlídané ostrahou. U Princess Cave se nachází i lezecká stěna, která byla obsypaná turisty.

Phra Nang Cave Beach

Druhá zastávka byla u Chicken Island, kde jsme šnorchlovali. Těsně před vyplutím lodi, jsem si na stánku koupila obal na mobil, aby se s ním dalo fotit pod vodou. Měl ho tu každý druhý. Jenže bohužel pod vodou fotit nešlo, jen natáčet video. Rybičky plavaly všude. Lauře dokonce skočila jedna i do obličeje.:-)

Chicken Island

Byl právě čas oběda a ten nás čekal na miniaturním ostrůvku Tup Island. Na ničem menším jsem snad nikdy nebyla. Bylo to kouzelné, až na tu hromadu turistů a lodí.

Tup Island

Poslední zastávka byla na Poda Island, který z Ao Nang Beach vypadá jako želva. Daly jsme se tu do řeči s bandou našich průvodců, 22 letých Thajců, co studují turismus a tyhle výlety dělají v rámci své praxe.

pohled z Ao Nang Beach na Poda Island

Na zbytek odpoledne jsme si pronajaly úžasné retro skútry (200 THB) od Brita žijícího v Thajsku 10 let. Vysvětlil nám pěkně, jak se skútry ovládají a ujistil nás, že pokus bychom je náhodou nějak poškrábaly, ať z toho nestresujeme, protože náhradní díly jsou opravdu levné. (O tom, že jsem už za díly zaplatila 220 AUD jsem pomlčela. :-D) Zajely jsme si na thajskou masáž, která byla sice šíleně levná ale zároveň šíleně hrozná. Můj masér byl šíleně unuděný, hrál si s telefonem a Laura, když ho občas očkem sledovala bojovala se záchvaty smíchu, když ho viděla. Takže jakmile masáž skončila, jely jsme dál a objevily úžasné místo s masážemi a nakonec jsme se rozhodly, že si dáme jako kompenzaci ještě jednu.:-) Tentokrát reflexologii chodidel a pedikúru. To vám byl panečku jiný zážitek.

Další den ihned po snídani jsme vyrazily na průzkum vnitrozemí. Ao Nang Beach, kde jsme byly ubytované se od Krabi nachází 17 km. Oblast kolem Krabi je hodně skalnatá. Skalnaté zelené kopečky. Naším cílem bylo najít tzv. Tiger Cave. Celkem dlouho jsme bloudily, protože značení je tu nic moc a překvapivě skoro nikdo neuměl anglicky, Alespoň jsme se projely po místní "dálnici", viděly letiště a daly si spoustu dobrůtek - např. smažený banán, sladkou bramboru, jack fruit, ananas... Konečně se nám povedlo najít, co jsme hledaly. Tiger Cave Temple je buddhistický chrám, který je pojmenován podle tygrů, kteří se dříve v této jeskyni zdržovali než je lidé vyhnali. 

Tiger Cave 

Součástí komplexu je také velký zlatý Buddha na vrcholu kopce, ke kterému vede 1260 schodů, což byla málem moje smrt (šílené dusno a horko, strmé schody, na každé platformě jsem si musela lehnout a slyšela jsem jak mi dribluje srdce mezi hrudním košem a betonem na zemi), ale pocit, že jsem to zvládla byl pro mě zadostiučinění.

Při sestupu dolů se nám s Laurou oběma třepaly tak nohy, že jsme myslely, že to nesejdeme. Navíc jsme v půli cesty potkaly naše oblíbené opice, které v nás vyvolávají záchvat paniky. Hlavně nenavazovat oční kontakt! No a jelikož jsme schodů neměly málo, ještě jsme si jich pár daly, když jsme se chtěly podívat, jak žijí mniši v džungli v jeskyních v malinkatých domečcích...

Večer jsme ještě vyrazily na další masáž, abychom zregenerovaly naše tělo po výšlapu. Ale stejně jsme se další den nemohly ani hnout.:-)

Více fotek zde.

Thajsko - Khao Sok

Ráno mě probudily šílené křeče a já myslela, že umřu. Zvlášť když jsem věděla, že celý den budeme na cestách a kdo ví, kde bude záchod. Střevní potíže. Bali, které je tímto vyhlášené, jsem přežila bez úhony, za to tohle mi vynahradilo všechno. Před apartmánem nás vyzvedl minibus, kde bylo šíleně málo místo a čekala nás spousta zatáček a brzdění, že ještě o minutu déle a nechci vědět, co by se stalo. Utíkala jsem na záchod v přístavišti a co mě nejvíc dostalo, tak místní měli hned před toaletami stánek s jídlem a ryby rozmrazovali v umyvadle na dámském wc. Z toho jsem se málem navíc pozvracela. Představa, že vím, co dělám v kabince a jak to může být infekční a oni si kolem mně vesele vaří... Vím, že jsem šla celkem do podrobností, ale s tímhle zážitkem jsem se prostě musela pochlubit.

Naše další cesta pokračovala do vnitrozemí do národního parku Khao Sok s nejstarším deštným pralesem na světě. Cesta byla vskutku dlouhá se spoustou přesedání a čekání a v tuto chvílí jsme opravdu ocenily, že jsme si transfer zařídily přes agenturu, protože nevím, jak bychom se tam samy dostaly. Kolem čtvrté hodiny odpoledne jsme se dostaly konečně na místo. Celé natěšené, kde že to budeme bydlet, protože jak název napovídal, vypadalo to, že budeme v korunách stromů (Top Tree House), jsme vystoupily z minibusu. Všechno bylo nádherně zelené. Některé chatky byly "v korunách" stromů, ale my bohužel měly chatku normální. Ale s balkonem, co měl výhled na řeku.

Tak tohle bohužel naše ubytování nebylo.

Krása. Jenže za chvíli začalo pršet. Tak jsme zalezly do místní "restaurace", která byla celá otevřená a měla jenom střechu, takže jsme byly alespoň na vzduchu. Kvůli dešti tu ani nefungoval internet. Tak jsme jedly a pily a jedly a pily až byl večer a my se rozhodly jít do postele. Na zkrácení chvíle jsme si pustily místní televizi, kde zrovna běžela thajská podoba SuperStar. K popukání.:-)

Ráno jsme doufaly, že se probudíme do slunného dne, ale pršelo snad ještě víc. Pršelo tak moc, že nemělo cenu jít ani v pláštěnce a žabkách na krátkou procházku. V "restauraci" jsme se potkaly s jedním párem, co byl v Khao Sok a o den déle a prý pršelo neustále. Ale jelikož si stejně jako my v Bangkoku koupili celý balíček, nechtěli to nechat propadnout. Ale stejně i tak si pobyt o den zkrátili, protože se tu opravdu nedalo co dělat. Ne že by nabídka výletů nebyla ohromující, ale ten déšť...

úžasná nabídka výletů

Naštěstí alespoň internet už fungoval... Takže jsme brouzdaly po netu a celý den jedly a pily. Nejvtipnější bylo, že když jsme si objednaly nějaké jídlo po druhé, vypadalo a chutnalo pokaždé jinak.:-D A ne vždy dobře. No abych to shrnula: můžu říct, že jsem strávila dvě noci v deštném pralese.:-D

Tady jsme trávily den a půl.

Více fotek zde: