Injidup Natural Spa

Konečně se nám podařilo po delší době najít s Hendrikem společný den volna, abychom mohli vyrazit na další výlet. No, společný den volna. Záleží, jak se to vezme. Hendrik zažádal ráno v práci o den volna, které mu bylo schváleno. Na konci směny za ním přišel majitel firmy, že se žádné volno nekoná a pokud ho Hendrik chce, tak už se do firmy nemusí vracet. Ponaučení: šéfové jsou všude po světě stejný... A Hendrik je bez práce. Zase.

Nicméně jsme z vesela vyrazili k večeru na cestu, abychom si následující den mohli užít hned od rána plnými doušky. Dali jsme se směrem k Yallingupu (cca 270 km z Perthu). Dojeli jsme kolem deváté večer, tak akorát se "utábořit" a jít spát. Zaparkovali jsme auto kousek od místa, kam jsme se chtěli ráno vydat, položili přední sedačky v autě (naštěstí se sedačky daly opravdu položit až na maximum, takže vznikla celkem pohodlná postel), dali na přední sklo mou opalovací deku, pustili hudbu, abych se nebála strašidel venku a vytuhli (nutno podotknout, že jsem se přes den, kdy jsem byla na pláži v Perthu, pekelně spálila a bolest se dostavila právě v noci, takže převalování na mém úžasném lůžku bylo značně bolestivé).

Ráno nás pěkně probudilo sluníčko a my se vydali směrem k nádherným přírodním lázním. Cesta byla poměrně složitá, protože se muselo lozit přes obrovské kameny, a když máte spálené obě půlky zadku a břicho těsně pod podprsenkou.... Nicméně v cíli nás čekala nádhera, kterou jsem vůbec nečekala.

Takové malé jezírko, kam tu a tam šplouchla velká vlna, která se rozrazila o okolní kameny a vytvořila tak ledový vodopád. A těch obřích krabů všude okolo. Měli jsme štěstí, že jsme měli tuhle nádheru jenom pro sebe. Co jsem tak pochopila, tak tohle místo není úplně známé, což možná vysvětluje, jak nádherné je.

Hledáme dárce mozku

Právě byla v televizi reklama, kde povzbuzují potenciální dárce k darování mozku pro výzkum. Nemám slov.

Řidičák

To, že se tu jezdí vlevo, víme. To, že si to někdy neuvědomíme, se stane. Dvakrát. Jednou při vjezdu na kruháč - naštěstí v noci, kdy tam nejsou žádná auta, a podruhé při výjezdu z parkoviště na rušnější ulici v polovině dne, kdy je provoz poměrně značný.:-) Jako zdálo se mi divný, že naproti mně stojí na semaforu auta ve stejném pruhu jako já a ještě divnější, že nevidím žádný semafor pro mě. Ani nevím, jak jsem odtušila, že je zelená a vyrazila jsem do pruhu, kam jsem potřebovala a najednou slyším troubení a v tu chvíli mi to došlo. Nezbývá než se zasmát.:-)

Dost o mně, tenhle příspěvek se bude soustředit na australský řidičák, protože je to tady všechno úplně jinak než u nás. Věk, kdy si můžete udělat řidičák se tu liší stát od státu/teritorií. Ano, Austrálie má několik států/teritorií. Konkrétně 8 hlavních: Western Australia (Perth), Northern Territory (Darwin), South Australia (Adelaide), Victoria (Melbourne), New South Wales (Sydney), Queensland (Brisbane), Australian Capital Territory (Canberra) a Tasmania. Většinou ten věk začíná kolem 16ti let, kdy je povoleno řídit pod dohledem zkušeného řidiče. Takže nemusíte do autoškoly, stačí, když vás to naučí někdo starší a vy pak jdete jen na zkoušky. 

Já se samozřejmě zaměřím na Západní Austrálii (WA), kde už dva roky žiju. Ve WA je možné si udělat řidičák všeobecně od 17ti a od 16ti pod dohledem zkušeného řidiče. Jakmile získáte řidičák, nemáte ještě vyhráno. Podléháte dvouleté zkušební době, kdy se musíte řídit řadou pravidel. Existují taková čtyři stádia: 

Nejdřív dostanete tzv. L plate (žlutá plastová tabulka, kterou musíte mít viditelně umístěnou na autě), kdy máte povoleno řídit auto, ale pouze pod dohledem kvalifikovaného učitele (něco jak autoškola) nebo pod dohledem zkušeného řidiče, který vlastní minimálně 4 roky stejnou kategorii řidičáku, o kterou žádáte. Pozor! Rozlišuje se zde i řidičák zvlášť pro manuál a zvlášť pro automat.

Poté následuje druhá fáze tzv. L plate, kdy už máte za sebou praktické zkoušky pod dohledem zkoušejícího, který je zaměstnancem vlády. V této fázi musíte být starší 16ti let a 6 měsíců a musíte stále jezdit pod dohledem zkušeného řidiče. Vyfasujete takový notýsek (log book), kam si musíte zapisovat svoje zkušenosti z řízení a po půl roce řízení s L plate musíte projít testem na vyhodnocení/vnímání rizika na vozovce (takový překladatelský oříšek) než dostanete provizorní řidičák.

Provizorní řidičák (tzv. červená P plate na 6 měsíců) dostane řidič nejdříve po dovršení 17ti let po odřízení 25 hodin (a minimálně půl roku potom co obdržel povolení na řízení s L plate druhá fáze) a vykonání počítačového testu na vyhodnocení/vnímání rizika na vozovce. Řidič pak může řídit bez dohledu ale s nulovou alkoholovou tolerancí (jinak je tu tolerance 0,04%) a pouze od 5:01 do 23:59 pokud není zrovna na cestě do školy nebo práce. 

No a konečně zelená P plate na 18 měsíců, která umožňuje řízení bez dohledu, 24 hodin denně s nulovou alkoholovou tolerancí. A po dvou letech restrikcí dostane řidič konečně normální řidičák. Hurá!

V Austrálii je také bodový systém za prohřešky jak u nás. Řidič začíná s 0 body a může jich nasbírat až 12, kdy sice pak může pokračovat v řízení po dobu jednoho roku na období tzv. dobrého chování a pokud řidič v tomto období získá 2 a více bodů, seberou mu řidičák na dobu dvakrát tak dlouhou jak mu byla vyčíslena na začátku. Nutno podotknout, že během státních svátků a prodloužených víkendů se penalta zvyšuje na dvakrát tolik bodů než normálně.

Turisté pobývající v Austrálii po dobu kratší než 3 měsíce můžou používat řidičák z jejich země, ale pokud není v angličtině, potřebují mezinárodní řidičák (vystavení stojí 50 CZK). Pokud tu někdo zůstává déle, musí si zažádat o australský řidičák. Australský řidičák se tu pak používá jak u nás občanka.

Pokud si chcete zažádat o australský řidičák, záleží pak na tom, z jaké země pocházíte a kolik je vám let. Naštěstí Česká republika je na listině zemí s podobnýma nebo stejnýma dopravníma předpisama a tak si stačí řidičák za nějaký poplatek jen vyměnit. Další podmínkou je tedy, že jste starší 25ti let.

Co se alkoholu za volantem týče, od 24. října se v Austrálii zavedla novinka pro řidiče, kteří nadýchají 3x větší hodnotu než je povolená (0, 15%) nebo jsou chyceni s alkoholem v krvi opakovaně, že se jim nainstaluje do auta zařízení (za cca 1600 AUD, které samozřejmě platí řidič), které může kdykoliv zapípat. To znamená, že řidič musí zastavit a do přístroje nadýchat. Funguje to tak, že než nastartujete, musíte do přístroje nadýchat. Pokud máte požito, auto se automaticky zablokuje na dobu pěti minut. Pokud nemáte požito, můžete vyrazit, ale přístroj vás stejně zastaví v první pěti až patnácti minutách, aby překontroloval, zda je řidič opravdu střízlivý a nedýchal za něj do přístroje někdo jiný (ale co když sebou máte střízlivého spolujezdce??). A pak vás přístroj kontroluje každou hodinu minimálně jednou. Jakmile se ozve, máte pět minut na to, abyste zastavili a provedli test. Pokud to neuděláte, auto vám začne blikat a houkat takovým způsobem, že vás to donutí zastavit a test udělat, aby auto utichlo...

Požáry v Austrálii

To že v Austrálii pořád někde hoří, je celkem běžná věc (obzvlášť během horkých letních měsíců). Je to způsobené místním klimatem (horko a sucho). Ne jednou se mi stalo, že jsem jela někam na výlet a místní rangeři mě tam nechtěli pustit, protože je prý moc horko a hrozí tak, že může dojít k požáru. Takže ono sice nehoří, ale mohlo by. Není nad prevenci.

Požáry se tu dělí na dvě hlavní kategorie, podle toho kde hoří: požáry v kopcích (které jsou porostlé stromama, takže když hoří, tak opravdu hoří) a požáry na zatravněných rovných plochách (které se lépe kontrolují). No a pak tu jsou tzv. kontrolované požáry (hazard reduction burning), které se provádí v chladnějších měsících jako prevence možných rozsáhlých požárů právě v létě. Jinými slovy, vypálí radši všechno pod kontrolou než aby to pak chytlo samo nekontrolovaně.

Požáry však nejsou vždycky jen negativní. Některé rostliny se například pomocí nich rozmnožují/reprodukují. A tak jsou vlastně požáry nedílnou a potřebnou součástí celé asutralské ekologie.

Existuje i tabulka určující riziko požáru na základě počasí, teploty, relativní vlhkosti, rychlosti větru a suchosti vegetace. Tyto výsledky jsou pak hlášeny v televizi, rádiu a novinách, aby byli místní připraveni na možné nebezpečí. Když vyjedete za město, kde je víc vegetace, tak kolem silnic jsou i cedule, které hlásí aktuální riziko.

Co mě překvapilo, tak dokonce i u nás v práci, kde máme pizza pec na dřevo, nesmíme dělat pizzu, pokud je vyhlášeno riziko požáru.

Žraloci v Perthu

Když jsem jela do Austrálie spousta lidí mě strašila, že mě zakousne žralok. Ani jsem neměla tušení, jak blízko jsou pravdě. Jen od června 2016 do září 2016 bylo hlášeno 63 zpozorování žraloka v blízkost perthských pláží. 

Od roku 2008 investovala vláda Západní Austrálie více než 30 milionů dolarů do "žraločí politiky" (strategie na zmírnění žraločího rizika) a to především do systému výzkumu a monitoringu pláží Západní Austrálie. Jedná se o integrovaný systém, kde spolu spolupracují rybáři (oddělení rybolovu), vodní policie a pobřežní hlídka. Ve žraločí politice jsou dva hlavní informační zdroje: 

1) Satelitní přijímač, který je přímo ve vodě a na základě zvukových signálů "vycítí" žraloka, který se nachází cca 400-500 m od přijímače. Ten pak vyšle signál do nějaké družice (údajně v Kanadě) a ta pak pošle zprávu na oddělení rybolovu a to pošle zprávu dál.

2) Veřejnost, pobřežní policie, helikoptéry a pobřežní hlídka (a ta jen ve vytyčených oblastech ohraničených červeno-žlutými vlajkami). "Žraločí helikoptéry" jsou v provozu vždy od září do dubna. Nedávno jsem zaslechla, že se bude nově využívat dronů k hlídání bezpečnosti pláží. Drony budou vybaveny kamerami s vysokým rozlišením, které budou vysílat živě přímo do počítačů pobřežní hlídky. Přibližně za měsíc proběhne tříměsíční zkouška, která vyjde vládu na cca 80 tisíc dolarů (a to ani nebudou využívány každý den ale jen při speciálních událostech jako jsou surfařské závody nebo jiné akce pořádané v průběhu léta na místních plážích).

Tak nevím no. Ve vodě se snažím neplavat moc daleko a být pořád ve střehu, protože je to fakt nepříjemnej pocit!

Návštěva lékaře

Tak už i mně se zadařilo navštívit místního lékaře (teda původem z Indie jako většina doktorů tady). Je to jeden z dalších zážitků, co stojí za zmínku. Pokud chcete jít k doktorovi, musíte si nejdřív smluvit schůzku a jsou dvě možnosti, kam můžete zajít: do státní nemocnice, kde je čekačka cca 3 měsíce, ale pojišťovna by vám měla uhradit celou částku za návštěvu (ale mějte třeba angínu a čekejte na antibiotika tři měsíce :-)) a nebo můžete do soukromé praxe, kde pojišťovna hradí jen malou část. My se podíváme blíže na variantu číslo dvě.

Jak už jsem zmínila, tak jako tak si musíte domluvit schůzku a to se tady dělá většinou online. Existuje tu webová stránka/aplikace HealthEngine, kde si navolíte, jakého doktora chcete (zubař, chiropraktik, fyzioterapeut nebo tzv. GP - General Practitioner, náš obvoďák s jediným rozdílem, že tady dělá obvoďák tak nějak všechno - gynekologa, alergologa, kožního...) a přibližnou lokalitu (protože rozloha Perthu je 5 386 km²). V dalším kroku si vyberete, že chcete Bulk Billing GP, což znamená, že návštěva je pro Australany hrazena v plné výši Medicare (australské zdravotní pojištění) a pro "cizince" je cena jakž takž přijatelná. No pak si samozřejmě vyberete den a hodinu a je to. Každá soukromá praxe má i hodnocení od pacientů, takže si samozřejmě vyberete ty nejlépe hodnocené, aby se vám dostalo za ty prachy nejlepší péče.:-) Deseti minutová návštěva stojí většinou 65 AUD, s tím že pojišťovna vrátí okolo 38 AUD. Pokud potřebujete delší konzultaci (20ti minutová návštěva), platíte 100 AUD. Pokud trápí něco třeba vás i vaše dítě, musíte si zarezervovat schůzky dvě - klidně i hned po sobě, ale zaplatit obě. Pořádek musí být.

Většinou vás vezme doktor načas, ale samozřejmě se může stát, že si počkáte max 20 minut. Třeba mně se nedávno stalo, že měli opravdu na pilno ten den a sice mě vzali na čas, ale doktor už se mnou můj problém řešil hned ve dveřích a bylo vidět, že je opravdu ve spěchu a chce mě mít co nejdřív z krku. Takže se pak vlastně zapomenu zeptat na milion věcí a třeba si i zapomenu nechat předepsat léky, pro které jsem tam původně tak nějak šla (což si samozřejmě uvědomím, až opustím ordinaci), no a tím pádem si musím domluvit další schůzku, aby mi napsal recept. Moc nerozumím těch jejich cenám, ale protože tam teď chodím pravidelněji, už mi účtují jen 30 AUD (pojišťovna vrací cca 17 AUD zpět, čemuž už vůbec nerozumím).

No a pak se jde do "lékárny". Nebo spíš obrovitánské drogérky, kde najdete všechno. Zadní část mají většinou vyhrazenou právě pro příjem receptů a výdej léků (vzadu, abyste prošli kolem všech těch jejich produktů a nakoupili co nejvíc). Odevzdáte recept, dostanete pípák, co začne pípat a bzučet, jakmile je vaše objednávka připravena, což je vždycky minimálně deset minut, abyste mezitím pokoupili, co nepotřebujete. Lékárníci mezitím najdou váš lék, na počítači napíší pro koho to je, co je to zač, jak často to užívat, atd. Vytisknou na nálepku a nalepí na krabičku. No a to vše pak jdete zaplatit na pokladnu, která je vepředu obchodu, abyste ještě stihli obkouknout, co mají v policích. S proplácením léků je to pak taky vtipné. Systém opět absolutně nechápu, ale co jsem tak trochu vypochopila, tak hodnota účtenky za léky musí být mezi 38-50 AUD, aby vám vrátili nějakou část. To že máte třeba součet tří účtenek dosahující tuto částku už neplatí. Tak nevím. 

Reklamy

Měla jsem už několik stížností, že svůj blog poslední dobou hodně flákám. Jenže jakmile člověk někde žije už dýl, na spoustu věcí si zvykne a nepřijdou mu zajímavý (a taky musím přiznat, že i zapomínám, jak to třeba funguje v Česku, přestože jsem tam žila o 26 let dýl). Tenhle příspěvek nebude žádná esej, ale jen krátká poznámka, která mě prostě nenechá chladnou a nepřestanu se divit. 

Letošní zima byla mnohem chladnější než loňská a bylo to utrpení (tenké stěny, okna bez těsnění, žádné topení jen slaboučký přímotop), takže jsem většinu večerů trávila zachumlaná v posteli pod peřinou a sledovala jsem televizi (i tak se přece člověk naučí spoustu anglických slovíček:-)). Vím, že si v Česku stěžujeme na reklamy, ale to není nic v porovnání s Austrálií. Reklama je tu každou chvilinku a většinou jsou to pořád ty stejné reklamy dokola (i ve stejném pořadí). U nás je reklama před filmem/pořadem, několikrát během a pak po. Tady to nemá vůbec žádný řád. Třeba začnou úvodní titulky filmu a najednou reklama. Nebo chybí poslední minuta filmu (nebo jen titulky) a reklama. A ne že by si teda pak ten konec odpustili...po reklamě přehrají zbytek a začne hned další pořad. Reklamy tu ani nemají znělky (jak u nás). Prostě je pořad a zničeho nic reklama a pak zase zničeho nic pořad. No prostě zajímavý. Nebo ne? :-)

Pěkný den.