Estonsko - ostrov Saaremaa

Estonsko má asi 2300 ostrovů, z nichž ten největší je právě Saaremaa, kam každou hodinu odplouvá trajekt z Virtsu (8,50 EUR za auto a 3 EUR za osobu/jeden směr). Pokud se chcete dostat na Saaremu, musíte nejdříve použít zmiňovaný trajekt (cca 25 minut jízdy) a poté se dostanete na ostrůvek Muhu a odsud přes čtyřkilometrovou silniční hráz na Saaremu.

Ostrov má přibližně 33 tis. obyvatel, z nichž asi polovina žije v hlavním městečku Kuressaare, které jsme také navštívili. Překvapivě jsme nepotkali skoro ani nohu, ale údajně se tu v letních měsících nedá ani hnout. Zavítali jsme na místní hrad Kuressaare Castle, na obídek do bývalé hasičárny a na kafíčko do útulné kavárny Vanalinna Kohvipood.

Saaremaa je známá také pro své typické větrné mlýny, které najdeme téměř všude. Nevětší koncentrace je však v Angla Windmill Hill.

A za zmínku určitě stojí také návštěva kráteru ve vesničce Kaali, který zde vnikl po dopadu meteoritu před 7500 lety. Největší z kráterů měří 110 m v průměru, má 22 m do hloubky a v jeho středu vzniklo jezírko. Kaali kráter patří mezi 8 největších kráterů na světě.

Celý ostrůvek má své kouzlo, ale můžu říct, že nás všechny nejvíc zaujal odlehlý maják Saaretuka z roku 1954. Maják sám o sobě není ničím výjmečný, ale místo, v kterém je umístění nám bralo dech.

Během sovětské éry byl přístup na ostrov omezen, především kvůli radarovému systému a raketové základně. Dokonce i samotní Estonci museli žádat složitě o povolení ke vstupu. Tato historie zapříčinila, že ostrov není zmodernizovaný a zanechal si tak svůj originální nádech.

Více fotek zde.

A teď už dost o Estonsku a hurá do Norska!

Estonsko - národní park Lahemaa

V Estonsku je pět národních parků a my navštívili ten nejstarší z nich. Lahemaa je významná svou rozmanitostí. Kromě bažin/mokřadů/močálů/co já vím, jsou zde říčky, skalní kameny z doby ledové, písečné pláže, losi, divoká prasata, medvěd hnědý, lišky, aj.

My zavítali k opuštěné sovětské ponorkové základně Hara, z které už zbyly jen trosky. Údajně o tomto místě moc lidí neví. Základna byla postaveny v letech 1956-58. Za svých dob tu pracovalo několik stovek vojenských pracovníků a vody okolo Hary byly protkány senzory a jinou pokročilou technikou. Základna byla opuštěna v roce 1991 s pádem sovětského svazu. Ruští vojáci odnesli vše co bylo cenné a zbytek nechali ladem.

Na své si tu přijdou i turisti, Lahemaa nabízí nádhernou procházku lesem právě kolem kamenů z doby ledové a jiných přírodních krás.

Na špičce ostrova pak najdeme maják Juminda, který byl v roce 2006 navýšen o 8 metrů, aby mohl plnit řádně svůj účel a nebyl zakrytý stromy.

A ze zmíňku samozřejmě stojí také místní písečná pláž, která patří v letních měsících k těm nejvyhledávanějším a nejmalebnějším.

Více fotek zde.

Estonsko - Tallinn a jeho okolí

Tallinn samozřejmě není jen Staré Město, ale i okolní městské části. My jsme během našeho výletění navštívili např. Tallinn Song Festival Grounds (z 1928), kde se každých 5 let (od roku 1869) koná Estonian Song Celebration, kdy se sjedou tisíce zpěváků a tanečníků z celého Estonska. A součástí festivalu jsou u krojové slavnosti. Kapacita areálu je 15 tisíc.

Budova a celý areál je celoročně přístupný veřejnosti, často se tu také konají nejrůznější výstavy a trhy. Minulý víkend to byly trhy s místními produkty - např. plstěné kabelky, klobouky, kabáty, estonské rukavice, dřevěné nádobí, nejrůznější pochutiny, sušené a uzené ryby, rybí klobásy a já nevím co ještě.

Kousek od Festival Grounds je zřícenina klášteru Pirita (1407), kde se konají občas koncerty.

A nedaleko je také Pirita Beach - největší tallinnská pláž. Takže mamka byla zase štěstím bez sebe. 

molo u pláže s výhledem na Staré Město

Naše další zastávka byla u Linnahall (1980), která se nachází kousek od bran Starého Města u přístaviště. Dříve bylo toto místo známé pod názvem V.I.Lenin Palace of Culture and Sport, což vypovídá samo o sobě o účelu budovy.  V roce 1980 se v Moskvě konaly Letní olympijské hry a jelikož Moskva nemá přístup k moři a žádné vhodné prostory pro plachtění, využili tedy Tallinnu a postavili Linnahall. Poté se budova využívala ke kulturním a sportovním akcím až do roku 2010. Od té doby Linnahall jen chátrá. Nicméně se město rozhodlo pro jeho rekonstrukci v následujích letech. Tak uvidíme, co se změní.

schody na Linnahall

Kousek od Linnahall se nachází Seaplane Harbour - námořní muzeum, ve kterém najdete např. obří ponorka, ale také i ledoborec.

ledoborec

A hned vedle je bývalé vězení Patarei Sea Fortress, které od roku 2000 nefunguje a bylo přestaveno na muzeum.

Patarei Sea Fortress

V Tallinnu se nacházi mimo jiné také spousta továren, které dřívě vyráběly součástky do zbrojního průmyslu (něco jako naše Zbrojovka, kde každá hala vyráběla jinou součástku a nikdo nevěděl, co a k čemu vlastně vyrábí). Velkým trendem je tyto továrny předělávat na restarace, obchody, luxusní apartmány, trhy. A ani jinak tomu není tady - např. Rotterman (luxusní a drahá oblast), Telliskivi Creative City (zaměřené především na umění a hipstery) a zájimavý je také tržiště Balti Jaama Turg.

restaurace v Balti Jaama Turg

Rottermann

Více fotek zde a zde.

Estonsko - Tallinn, Vanalinn

Tallinn, velikostně jako Brno, vzhledově jako Znojmo. Jeho historie sahá podle dostupných pramenů až někdy k prvnímu století, kdy byl postaven Dány místní hrad a jeho hradby. Velmi krátce z historie - město bylo pod nadvládou Němců, Švédů a Rusů - z posledního zmíněného si Estonci odnáší asi největší trauma a křivdu. (V Tallinnu žije cca 45% Rusů.)

Celé Staré Město (Vanalinn) bylo obehnáno hradbami, jejichž zbytky a většina věží a vstupních bran zůstala dochována. Říká se, že dokonce až dvě třetiny budov v historickém centru jsou původní. A téměř polovina obranných městských hradeb se dochovala v neporušeném stavu. V nejsevernější části Starého Města se nachází nejznámější věž - Tlustá Margareta, která získala svůj název díky 4 m silným zdem, za nimiž kdysi bývalo městské vězení. V roce 1997 bylo Staré Město zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. 

Na obrázku za branami vidíme mimo jiné i slavný první estonský mrakodrap hotel Viru z roku 1972, který sloužil jako jediný ve své době k ubytování cizinců v Tallinnu a tudíž i jako základna pro KGB, které mělo pro své účely tajně vyhrazeno celé 23. patro.

Město má dokonce i sve náměstí Svobody, na kterém se tyčí památný kříž vyroben z českého skla. Ale tím bych se moc nikde nechlubila, jelikož Estonci nebyli s naší prací spokojeni - sklo praskalo, byly v něm naházené a zatavené nedopalky cigaret....

Freedom square

Hlavním orientačním bodem při procházkách městem je Radniční náměstí. Dominantou je radnice z 15. století s vysokou věží s korouhvičkou ve tvaru vojáka stojícího na stráži. Na tomto náměstí najdeme také jednu z nejstarších lékáren v Evropě z roku 1422.

radniční věž

Další zajímavostí je, že skoro celý Tallinn je jedna velká placka. Ve staré zástavbě je však kopec, na kterém se nachází všechny důležité budouvy jako parlament, velvyslanetví, hrad... Na tento kopec vedla dříve pouze jedna přístupová cesta - Livonská brána.

Livonská brána

A jak už jsem zmínila, na tomto kopci se nachází většina důležitých budov a proto zde prý Rusové za jejich nadvlády postavili svůj kostel.

Alexander Nevsky Cathedral

Asi dva kilometry východně se táhne dlouhý park Kardiorg s barokním palácem ve svém středu. Tento park i palác byl postaven na rozkaz cara Petra Velikého a byl určen pro jeho litevskou milenku, která se později stala jeho manželkou a carevnou Kateřinou. Palác slouží v současné době jako muzeum umění.

V parku se také nachází prezidentská vila, ve které žijí a úřadují současní prezidenti. Aktuální prezidentka je však vyjímkou. Zůstala bydlet ve svém původním apartmánu a do vily dojíždí každý den za doprovodu ochranky. Nechtěla totiž působit komplikace pro svou rodinu a především její děti, které chodí v místě bydliště do školy a mají tam i své kamarády.

prezidentská vila

Více fotek zde a zde.

Estonsko - Soomaa National Park

Národní park Soomaa, který se nachází na jiho-západě Estonska, je známý především svou záplavovou tzv. pátou sezónou. Jedná se o každoroční jev, kdy je oblast zaplavena a voda se zvýší až o pět metrů a to většinou na konci března nebo začátku dubna. V oblasti je také několik domů, které bývají také zaplaveny. Pro místní to není však žádná katastrofa a berou tento jev jako součást jejich běžného života. Mladí se na toto období dokonce těší, protože to pro ně znamená vždy alespoň dva týdný prázdnin. :-)

V Soomě je tedy možné si právě v tomto období zapůjčit kajak (cca 40 EUR) a jet se projet mezi zaplavemé stromy, keře, louky, domy. Pro nás bohužel a pro místní pravděpodobně bohudík letos voda nebyla tak vysoká a tak jsme se k zatopeným domům, kudy běžně vede trasa, nedostali. Nicméně i tak to byl nezapomenutelný a nádherná zážitek.

Jen pro představu...národní park normálně vs během páté sezóny:

Sooma také nabízí několik značených tras a dřevěných cestiček kolem bažin/mokřadů/rašelinišť/co já vím... :-) Jako např. Riisa a Hupassaare.

Riisa

Při vyšší vodě je možné plout i okolo zatopených domů, viz video zde.

Fotky ke shlédnutí zde.

Estonsko - Open Air Museum, Kakumae, Suurupi, Kaila-Joe, Rummu

Ještě před samotným Norskem jsme si naplánovali krátkou zastávku v Tallinnu u přítelovy rodiny. Jelikož nejsem v naší rodině jediná, která ráda cestuje, tak za námi přijeli na týden i moji rodiče. A jako vždycky i tentokrát jsem pro ně chtěla to nejlepší a aby toho viděli a zažili co nejvíc. A myslím si, že se to i povedlo.

Nejprve krátce o samotném přímořském (Baltské moře) státu Estonsku, jehož hlavním a největším městem je Tallinn se svým počtem 450 tis. obyvatel (takové Brno :-)). Celkově je v Republic of Estonia (oficiální název) obyvatel 1,3 mil a z toho asi 1/4 tvoří Rusové, s nimiž nemají Estonci příliš vřelé vztahy. Estonsko se rozkládá na 45 tis. km a asi 50% území tvoří lesy. Republika také patří mezi nejméně věřící státy celé Evropy. Jazykem je estonština (ugrofinský jazyk), měnou euro, v čele státu prezidentka, je zavedena povinná vojenská služba na 8 až 11 měsíců s povinností absolvovat každých cca 5 let 2 týdenní kurz na přeškolení. Alkohol si zde můžete v obchodech zakoupit jen mezi 10:00 - 22:00. Ani o minutu dřív ani o minutu později. Ceny jsou však tak vysoké, že spousta Estonců jezdí pro alkohol do nedalekého Lotyšska, kdežto Finové si jezdí pro levnější alkohol právě do Estonska. A v Estonsku byl vyvinutý Skype!

Naší základnou byl domeček Hendrikových rodičů asi 3km od Tallinnu. Hned první den po příletu jsme navštívili Estonian Open Air Museum - něco jak náš skanzen. Jelikož ještě není hlavní sezóna, vstupné bylo zlevněné, ale zároveň byla spousta "atrakcí" zavřena. Ale nám to stejně až tak nevadilo, protože třeba já osobně jsem se nejvíc těšila na větrné mlýny a zbytek skupiny zaujaly dřevěné houpačky typické pro Estonsko. A že jich bylo v muzeu požehnaně. Nemohla jsem je z nich dostat. :-D

Mamka se do Estonska celkem těšila, ale co ji především zajímalo byly pláže. Je jimi úplně posedlá. Naše jediné štěstí je, že Česko nemá moře, jinak bych svou maminku asi už nikdy neviděla. Chodila by jen do práce a odtud hned na pláž a z pláže zase rovnou do práce. A věřím tomu, že i tu práci by si našla někde u pláže. :-) Takže bylo jasné, že naše další zastávka bude pláž (Kakumae Beach). Sice bylo asi 8 stupňů a v některých místech byl ve vodě sníh a led, ale to mou maminečku nezastavilo a hned hupsla do vody. :-D 

Jak už jsem se zmínila, vždycky chci, aby toho rodiče při jejich návštěvách v cizině viděli co nejvíc. A tak byly naše dny opravdu nadupané. Z pláže jsme se přesunuli k malebnému a nejstaršímu  v Estosnku fungujícímu majáku Suurupi (z roku 1760), který byl překvapivě ne u vody ale na kopci (22 m vysoký, 63 m.n.m.).

Opomenout jsme samozřejmě nemohli ani estonské třetí největší vodopády Keila (další jsou Narva a Jagala), které se nachází kousek od pěkného estonského zámečku Keila-Joa mois (panství). Na řece Kaila je vybudována i hydroelektrárna

A den jsme zakončili v Rummu quarry - starém zatopeném vápencovém lomu (otevřen 1930). Hned u lomu je bývalé vězení (zavřeno 12/2012), jehož vězni pracovali právě ve zmiňovaném lomu až do 90. let. Poté bylo toto nádherné místo vyhledáváno především fotografy, ale i potapěči, vodákama a především místními na letní cachtání ve vodě. Konalo se tu také nezpočet hudebních festivalů a sportovních událostí. Na začátku roku 2016 bylo místo pro veřejnost uzavřeno kvůli bezpečnosti. Majitelé nechtějí nést jakoukoliv zodpovědnost za případná zranění, aj. Bylo totiž zvykem skákat do zatopeného lomu z baráku, který je také částečně pod vodou, což skýtá nejrůznější nebezpečí, jelikož se pod vodou nachází kousky betonu, větve stromů, stroje zanechané v lomu, atd.

Každý den jsme se dostali domů tak kolem půl osmé večer, večeřeli kole desáté večer a do postele se dostali po půlnoci. Ještě že aspoň ráno jsme si mohli přispat. Takže si asi umíte představit, že následujících 6 dní bylo hodně výživných. Ale o tom zase příště.

Fotky z prvního dne zde.

Daně, zdravotní a sociální pojištění v Norsku

Uznávám, že tenhle článek není asi pro každého, ale mně přijde zajímavé se daním trochu pověnovat. Jedu přece jen do Norska hlavně za výdělkem a tak mě zajímá, na co mám a nemám nárok.

Pokud pracujete v Norsku, musíte tam samozřejmě odvádět i daně. A jak už jsem zmínila v minulém příspěvku, každý pracující v Norsku musí mít svou daňovou kartu, jinak by mu byl plat daněn 50% srážkou. Velikost daně a tím i velikost srážkové daně závisí na výši vašeho příjmu. Průměrná daňová sazba je 1/3 vašeho platu (měsíční sazba pro většinu příjmových skupin představuje zhruba 36% a pro vyšší platové tarify až 45%). Nadbytečná daň vám bude vrácena následující rok. Pokud budete v Norsku dobu kratší než dva roky, tak máte nárok na 10 % srážky z daně při maximální výšce vašeho hrubého příjmu 40 000 NOK. Žádost o vrácení daně musíte předložit do 30.dubna. Většinou již bývá vyplněná v předstihu a zaslaná v dubnu poštou na vaši adresu. 

Pro zajímavost uvedu i spotřební daně - na většinu zboží a služeb je DPH vybíráno ve výši 25%. Pro potraviny je DPH 14%. Zvláštní daně jsou pak pro alkohol, tabák a auta.

Jakmile začnete v Norsku pracovat, stáváte se v oblasti zdravotní péče a pojištění součástí norského systému sociálního pojištění (folketrygden). Proto se nezapomeňte před odletem odhlásit na pojišťovně. Pokud onemocníte, musíte na tuto skutečnost upozornit svého zaměstnavatele během prvního dne nepřítomnosti v zaměstnání. Jen za této podmínky obdržíte nemocenskou od prvního dne nemoci. V případě nemoci nepřekračující délkou nepřítomnosti v zaměstnání tři dny stačí zaměstnavateli vaše upozornění (egenmelding), tuto možnost lze využít maximálně čtyřikrát během 12 kalendářních měsíců, od čtvrtého dne je třeba doložit doklad od lékaře. Soboty a neděle jsou počítány jako dny nemoci v případě, že onemocníte během víkendu. Váš zaměstnavatel by měl obdržet vyjádření lékaře v nejkratším možném termínu. Nárok na nemocenskou získáváte po 14 odpracovaných dnech v zaměstnání. Tato dávka odpovídá vašemu plnému platu a daň z této dávky je odváděna v obvyklém rozsahu. 

Většina nemocnic spadá do působnosti veřejných orgánů na centrální, regionální nebo místní úrovni. V Norsku je velmi malý počet soukromých nemocnic. Léčba a pobyt ve veřejných nemocnic se poskytuje zdarma. Pacienti se spolupodílí platbou za léky a za návštěvu lékaře. U některých léčebných postupů, kdy náklady na léčbu překračují povolené maximum pro spoluúčast, jsou léky poskytovány zdarma.

Češi pracující v Norsku jsou také po celou dobu svého zaměstnání součástí národního systému sociálního zabezpečení a to i jeden měsíc po skončení pracovní smlouvy, za podmínky, že po tuto dobu pokračují v pobytu na norském území.

Po ukončení pracovního poměru v Norsku je vhodné si nechat před odjezdem do České republiky vystavit formulář U1, který pro potřeby úřadu práce plní funkci potvrzení o zaměstnání. Zároveň potvrzuje dobu sociálního pojištění, která bude brána v úvahu při přiznání podpory v nezaměstnanosti v České republice. O vystavení formuláře U1 (E 301) lze požádat i korespondenčně z ČR, nicméně se doporučuje obstarat si jej hned po ukončení zaměstnání ještě za pobytu v Norsku. Žadatel kontaktuje místní norský úřad práce a dodá veškerou dokumentaci týkající se jeho zaměstnání v Norsku. Pro tyto účely využije speciální formulář, ke kterému je nutné doložit vyplněný formulář PB-2105. Tento formulář si nechává žadatel vyplnit a potvrdit od všech svých norských zaměstnavatelů. Oba formuláře jsou k dispozici zde.