Společenský život v Perthu

V pátek odpoledne jsme se vydali s Reném konečně na pláž. Jeli jsme k přístavišti Fremantle, kde jsme si nakoupili ovoce na svačinku a vyrazili jsme hledat pláž. Jakmile jsem spatřila moře, konečně jsem si připadala jako v Austrálii. Fremantelské pláže jsou dlouhé s jemným písečkem a rozbouřeným mořem, na kterém se prohání kiteboarďáci a surfaři, po pláži se prochází pejskaři a najdou se tu i běžci. Na Fremantle navazuje pláž Cottesloe, která je určena především rodinám s dětmi. V moři jsou údajně na této pláži nataženy sítě proti žralokům. Nad pláží se zvedá terasovitě svah a na jednotlivých teráskách posedávají a polehávají skupinky lidí, kteří si v tuto podvečerní hodinu zakoupili v nedalekém bistru Fish and Chips a přišli si sem v páteční podvečer popovídat a pobavit se. Dokonce jsem měla to štěstí, že jsem mohla vidět narozeninovou oslavu pořádanou právě na této pláži (balonky uvázané na židli, prskavky, zpívání narozeninové písničky).

cesta na pláž

Cottesloe beach

krmení racků

Ve večerních hodinách jsme se vydali spolu s Jančou a Tomem (pan a paní domácí) na večeři do vietnamské restaurace Lido v centru Perthu. V Austrálii se stravovací zařízení dělí většinou na ty bez licence (člověk se sem jde najíst, ale nemůže si k jídlu dát alkohol) a ty s licencí (v prodeji je pouze alkohol a nedá se tu najíst). Někdy jsou však i restaurace s licencí, kde se podává jak jídlo tak alkohol (jako například Lido). Všechny zařízení jsou však vždy řádně označeny, zda jsou s licencí nebo ne. Restaurace označené zkratkou BYO (bring your own) poskytují strávníkům možnost, donést si vlastní láhev alkoholu. Většinou se za ni však platí špuntovné. V restauracích má každý svou pozici - usazení hostů, přijímání objednávek jídla, přijímání objednávek pití, kasírování. Pokud se sejde skupinka a každý chce platit zvlášť, na kase se účtuje za rozdělení platby poplatek.

Po jídle jsme vyrazili do víru velkoměsta. Každý je tu slušně oblečený a městem proudí davy mladých lidí, kteří razí za zábavou. Nejprve jsme zavítali do klubu Birds (vstup 5 AUD), kde hrála živá hudba a lidé si tu spíš povídají. Klub zavřel o půlnoci a tak jsme byli nuceni pokračovat dál. Narazili jsme na studenty oblíbený klub Mustang, kde také hrála živá hudba a více se tu tancuje. Při vchodu do klubu stálo hned několik security - jeden na kontrolu dokladů, další na kontrolu zda probíhá kontrola dokladů v pořádku, jeden na naskenování dokladu a vyfocení mého obličeje (ano, opravdu každého při vstupu vyfotí, aby měli přehled o tom, kdo se jim v klubu pohybuje) a další na udělení razítka totálně prolustrované osobě.

klub Mustang

naše parta (René, Tom, já a Janča)

V sobotu po mé první brigádě, kdy jsme s Jančou zašly na úklid do pěkně uklizeného a moderně zařízeného obrovského domu, jsme jeli kempovat s partou Čechů, kteří se s Jančou a Tomem pravidelně schází, do bushe ("lesa"), která se nachází necelou hodinu od Perthu. Jenže místo kempování a hraní na kytaru jsme se stali účastníky tzv. doofu - oblíbená velká taneční party, která se koná na odlehlém místě za městem a je v otevřeném prostoru bushe. Doof od slova tuc. Hudba hraje pod širým nebem celý den a noc a den a noc. Záleží na konkrétní akci.

za námi hlavní a jediná stage :-)

v bushi na vyhlídce

všude je neuvěřitelně plno drzých much

V neděli jsme se po probděné noci na doof party vydali na obídek do bistra po cestě zpět a pak na pláž Trigg beach. V sobotu i neděli bylo konečně teplo až horko. Voda byla sice studenější, ale jakmile do ní člověk skočil, skotačením v obrovských vlnách se zahřál. Jenže k večeru začala být zase strašná zima...přesto jsme na pláži vydrželi až do 8 pm, protože se k nám přidala opět partička přátel z doofu a my si chtěli neděli vychutnat až do jejího konce.