Bali - Pura Ulun Danu Bratan a Tanah Lot

Nastal čas hnout se z místa a pokračovat v dobrodružství. Kolem půlnoci (vždy jsme plánovaly následující den až kolem půlnoci dne předchozího) jsme napsaly našemu řidiči Dedekovi, že bychom rády jely na východ Bali podívat se na chrámy (Mother Temple a Water Palace Tirtagangga), od tam na sever do Loviny na delfíny a černé pláže (díky okolním sopkám) a pak zpět do středu Bali. Dedek se nám vysmál, protože na mapě vypadá vše blízko. Namyslel nám tedy jiný program. Ráno nás vyzvedl v Ubudu a vydal se s námi směrem k vodopádům Git Git cestou přes Strawberry Hills - oblast, kde se pěstují jahody.

Git Git pro mě bylo velikým zklamáním. Četla jsem, že všude bude plno opic, které budou pít přímo z vodopádu a že celé okolí je okouzlující. Opic bylo sice všude plno, ale v areálu vodopádu ani jedna. Hned na parkovišti se nás ujal průvodce a to jsme začaly bystřit, protože bylo jasné, že z nás zase začnou tahat peníze. Průvodce nám vyprávěl o vodopádech a místním okolí, až jsme došli k okýnku "pokladny", kde seděli asi čtyři znudění Balijci a hned po nás chtěli peníze za vstupné. Ok, čekala bych vstupné třeba 120 CZK, ale oni po nás chtěli nesmyslných 1000 CZK! Nemohly jsme uvěřit vlastním uším. Znechuceně jsme to ukecaly na 500 CZK, ale jenom proto, že nám bylo blbé se otočit a jít zpět autu, zvlášť když jsme jeli tak daleko do vnitrozemí, abychom to viděly.

Tohle jednání a tahání peněz z turistů mi úplně zkazilo náladu, že jsem si to místo nedokázala vůbec vychutnat. Cestička, která vedla k vodopádům byla občas lemována obchůdky se suvenýry (ruční výroba) a průvodce nás nezapomněl upozornit, že jeden z obchůdků patří jeho matce a bylo by velice příhodné, kdybychom si u ní něco zakoupily a tím ji podpořily. Prostě nátlak ze všech stran! Pak se k nám seběhly děti, které měly v rukách košíky plné serepetiček k prodeji. V tohle období mají zrovna prázdniny a ty tráví tak, že se učí prodávat, pomáhat rodičům a praktikovat angličtinu. Jak jsem zjistila, Tina je ujetá na malé balijské děti, mě to nechávalo úplně chladnou. A co mě nejvíc dostalo, průvodce si všiml Tininy slabosti pro děti a balijsky malým obchodnicím řekl, ať se pověsí na Tinu a něco jí za každou cenu prodají, že ze mě nic nekápne, tak ať neztrácejí čas. Ne že bych uměla balijsky, ale tohle člověk prostě vycítí, odtuší... V tu chvíli se ve mně všechno vzepřelo a chtělo se mi brečet.

Git Git

Vodopád sice celkem pěkný, stýká se zde horký a studený pramen, ale já byla tak znechucená... Došla jsem naštvaně k autu a Dedek se hned zajímal, co se stalo. Tak jsem mu řekla, jak mi vadí, jak každý na Bali hraje šíleně na city a tahá z nás turistů jen peníze. Samozřejmě jsem mu vysvětlila, že tomu všemu naprosto rozumím, něčím se živit musí, ale mně to šíleným způsobem pak kazí chuť cokoliv dělat a vidět. V tu chvíli se Dedek rozhodl, že zakročí a postará se o nás. Od té doby chodil všude s námi a hlídal, aby nás nikdo tzv. neojebal. Bylo to od něj milé...

Naše další zastávka byla v chrámovém komplexu Pura Ulun Danu Bratan. Po cestě jsme se ještě zastavili na krásné vyhlídce na jezera Twin lake - Danau Buyan a Danau Tamblingan.

Danau Buyan

Pura Ulun Danu Bratan byl opravdu kouzelný. Nádhera. Přímo na místě jsme se zastavily i na oběd a samozřejmě čerstvý džusík. Dedek se opět vydal s námi, aby nás ohlídal a nikdo nás nenatáhl. Jediné co mi vadilo, když s námi seděl u stolu u oběda. Nic nejedl a jen seděl. Samozřejmě jsme mu nabídly, ale nic nechtěl. Myslím si, že si nás opravdu oblíbil. Hlavně asi miloval Tinu. A ta jeho trpělivost. Tina potřebuje opravdu dokonalé fotky odevšud. To znamená, že jsme se všude fotily neuvěřitelně dlouho. A Dedek to vůbec nekomentoval a zrovna v tomto komplexu nás vyfotil asi milionkrát, aby byla Tina spokojená.:-D

Pura Ulun Danu Bratan

A aby se den využil úplně naplno, zavítaly jsme i k chrámu Tanah Lot. Velmi turistické místo, ale přesto nádherné. Chrám je obklopen černým pískem a je na skále. Ve skále teče tzv. svatý pramen, kterého se může člověk za drobný poplatek napít, dostane rýži na čelo a kytku za ucho. Teprve potom se může přiblížit k chrámu. Jenže nikdo vám předem neřekne, že přiblížit se znamená vyšlápnout jen pár schodů, z kterých není nic vidět a dál už vás brána nepustí.

Blížil se západ slunce a tak jsme se rozhodly si vyšlápnout do kopce a vychutnat si tu nádheru odtamtud. Ke všemu s koktejlíkem v ruce. Musím říct, že jsem měla úplně husí kůži, jak neuvěřitelně skvěle mi bylo...

Tanah Lot

Co mě hodně překvapilo, u hlavního parkoviště byla spousta stánků s oblečením a suvenýry. U nás většinou bývá, že kolem atrakce je všechno dražší. Tady to bylo právě naopak. Ceny úplně za hubičku. Trička za 20 CZK... Bohužel jsme na nakupování ale neměly čas.:-(

Po cestě na naše ubytování v Sanuru jsem si s Dedekem hodně vyprávěla a dostali jsme se celkem k osobním věcem. Začal mi vyprávět, jak není doma spokojený. Manželku zajímají jen jeho peníze, jakákoliv vášeň je pryč. Ale na Bali není prý zvykem se rozvádět. Je to něco jak na drby na malé vesnici. A ke všemu když má děti... Vyprávěl, jak nemá peníze a jak je těžké si najít klienty, protože konkurence je veliká. Musím říct, že mě jeho příběh pěkně rozhodil a rozlítostnil. Takže jakmile jsme dojely na ubytování, začala jsem vymýšlet, jak mu můžu pomoct. Napsala jsem hned bývalé kolegyni do práce (prodej letenek), aby ke každé prodané letence na Bali přidala klientům i telefonní číslo na řidiče Dedeka. Prostě mě Dedek dostal tam, kam potřeboval. Je to prostě Balijec...