Kdo by to kdy řekl takhle na začátku roku 2014, že se ze mně stane taková cestovatelka. Člověk vyjede, naučí se nebo zdokonalí si jazyk a hlavně se otrká, což mi přijde jako šíleně důležitá věc. Otrkat se tak, že už se ničeho nebojí a bere život jako výzvu.
A teď tu jsme, začátek roku 2018 a já se připravuju na další takovou svou výzvu. I když nad tím teď tak přemýšlím, tak už to pro mě ani výzva není. Prostě si sbalím svý saky paky a pojedu. Cestu máme naplánovanou (autem a se zastávkou v Estonsku), ubytování máme zařízené - budeme bydlet hned u hotelu ve staff housu (dvoulůžkáč za 5590 NOK včetně elektřiny), práci máme taky a máme zaplacené i na první měsíc teplé obědy, než zjistíme co a jak (882 NOK/osoba/měsíc). Takže v porovnání s Austrálií, kde jsem měla dopředu zařízenou jen školu a ubytování, úplná pohodička.
Norsko údajně patří mezi nejdražší země (spotřebitelské ceny jsou v průměru 2,5x vyšší než v Česku), ale to se říká i o Austrálii a neměla jsem nejmenší problém. U drahých zemí je výhoda, pokud se umíte uskromnit, že tomu většinou odpovídá i výše výdělků. A ani pro Norsko toto pravidlo není vyjímkou.
Hlavní sezónou je v Norsku období od května do září, kdy se sem sjíždí turisté z celého světa. Takže naštěstí není potřeba umět norsky a měla by vám úplně vystačit angličtina. Ideální je však začít hledat práci už od února, protože věřte tomu, že zájemců pracovat přes léto v Norsku je opravdu hodně a vy přece chcete být mezi prvními.
Pracovní smlouva je první a nejdůležitější věc, kterou je potřeba mít k tomu, abyste mohli vyřídit další náležitosti: registraci na policii, daňovou kartu, norské identifikační číslo, bankovní účet a to v tomto pořadí.
Většina z listu lze vyřídit na jednom centralizovaném místě SUA (středisko pro zahraniční pracovníky). Nejprve se však musíte zaregistrovat online na udi.no, kde si vytvoříte uživatelský účet, vyplníte žádost a zažádáte si o termín schůzky na místní policii. Každý, kdo chce být v Norsku déle než tři měsíce, musí být zaregistrován na policii v místě svého bydliště. K vydání potvrzení je nutné předložit právě pracovní smlouvu a pas. Jakmile potvrzení o registraci máte, je potřeba zajít na finanční úřad (také v SUA) a zažádat o daňovou kartu - obsahuje údaje o sazbě vaší daně z příjmu. Tu musí mít každý zaměstnanec, aby za něj zaměstnavatel mohl daně odvádět. Pokud byste si ji nezařídili, zaměstnavatel by za vás musel odvádět 50% z vašeho platu. No a poslední, co si na tomto místě zařídíte je Norwegian identity number (tzv. D-number). Toto číslo musí mít každý norský občan i cizinec, který v Norsku pracuje po dobu max 6 měsíců (pokud je smlouva uzavřena nad šest měsíců, žádá se o National ID number). A pak už šup šup do banky založit účet.
V Norsku neexistuje něco jako je u nás minimální mzda. Pro některé odborné profese jsou stanoveny minimální mzdové tarify, ale jinak je výše mzdy upravena kolektivníma smlouvama. Běžná základní hodinová sazba v hotelnictví se prý údajně pohybuje kolem 160 NOK (před zdaněním). My máme ve smlouvě, že budeme pracovat 35,5 hod týdně. Přesčasy se pak v našem případě řeší náhradním volnem, což mě celkem mrzí, protože když člověk ví, že bude pracovat jen pět měsíců, radši bych já osobně zatla zuby a makala, co to jde, abych si pak mohla užívat cestování a následné nic nedělání.
Normálně tedy může zaměstnanec dostat i příplatky za práci v noci, svátky a zmiňované přesčasy, pokud to smlouva (jako v našem případě) neupravuje jinak. Dalším bonusem pak je příspěvek na dovolenou vyplácený po uplynutí kalendářního roku, který je cca 10,2% z hrubé mzdy a moje oblíbená vratka daně z příjmu. První dva roky vrací finanční úřad 10% z odvedené daně.
Více o daních a pojištění příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat