Vokurka pokračuje - směr Norsko

Měsíc se s měsícem sešel a já se rozhodla, že tahkle to nejde. Zaběhnout do starých kolejí, chodit od pondělí do pátku do práce za pakatel... To není nic pro mě. Obzvlášť teď, když se mi otevřeli oči a vím, že se dá žít i jinak. Dámy a pánové, držte si klobouky! Tentokrát vyrážíme směr Norsko. 

Hodně lidí se mně ptá, proč zrovna Norsko. Austrálie je přece pravý opak. Jenže moje australské dny už jsou sečteny a na světě je přece tolik krás. A Norsko je nejen krásné, ale dobře se tam i platí.:-)

Norsko s hlavním městem Oslo a počtem 5 252 200 obyvatel sice není členem Evropské unie, ale občané České republiky mohou od 1.5.2009 pracovat bez nutnosti pracovního povolení. Měnou je tedy norská koruna (NOK) a její kurz je cca 1 NOK = 2,63 CZK.

Jak najít práci? Je několik způsobí. Někteří volí agentury, které si za zprostředkování účtují neuvěřitelné sumy, jiní jedou na blind a doufají, že práci najdou. Tahle taktika je především pro otrlé a vytrvalé šťastlivce. A asi nejpopulárnějším způsobem je internet. Existuje spousta webovek, některé v angličtině, jiné v norštině. Mě nejvíc zaujala stránka glassdoor.com. Takže jsem si napsala životopis v angličtině, průvodní email a posílala do všech hotelů v Norsku. Po čase jsem dostala z jednoho hotelu odpověď, že by se mnou a Hendrikem (můj estonskej kluk, co jsem ho potkala v Austrálii a cestovala s ním po Asii) chtěli udělat Skype interview.

Jenže to co se odehrávalo po Skypu byla jedna velká tragedie. Hotel si totiž objednal agenturu na zprostředkování, ta měla s uchazeči udělat pohovor a vytvořit jim profil. Slečna byla sice sympatická, ale bylo vidět, že je ve firmě nová a pořádně neví, co dělá. Všechny otázky četla z papíru, a když jsme se jí zeptali, zda by nám některou z nich mohla říct jinýma slovama, abychom jí lépe porozumněli, sama nevěděla na co se ptá...

Takže po téhle zkušenosti jsem si řekla, že beru osud do vlastních rukou a nebudu se spoléhat na někoho jiného. Šla jsem tedy na na google mapy a našla si turistickou oblast Hardanger. Hned jsem se do toho místa zamilovala. A kdo by taky ne?! :-)

Začala jsem na mapě hledat všechny hotely okolo Hardangerského fjordu a jeden za druhým jsem je začala obepisovat. Asi den na to se mi ozvala personalistka z hotelu Ullensvang v Lofthusu.

Po několika vyměněných emailech nás Christine poprosila, zda bychom jí mohli poslat referenční dopisy a kontakty na předchozí zaměstnavatele. Žádný problém. Vždyť mám v Austrálii spoustu známých a ti nám potvrdí cokoliv, i to že jsme profesionální uklízeči. ;-) Původně jsem nevěřila, že budou reference ověřovat, ale stejně jsem to pořádně podchytila a nemusela jsem se tak ničeho bát, což se mi i vyplatilo, protože se opravdu s těma australskýma kontaktama spojili. Teď už nám nic nebránilo ve Skype pohovoru a následném získání pozice pokojských.

Ruka je v rukávu, smlouva podepsaná.:-)