Thajsko - Khao Sok

Ráno mě probudily šílené křeče a já myslela, že umřu. Zvlášť když jsem věděla, že celý den budeme na cestách a kdo ví, kde bude záchod. Střevní potíže. Bali, které je tímto vyhlášené, jsem přežila bez úhony, za to tohle mi vynahradilo všechno. Před apartmánem nás vyzvedl minibus, kde bylo šíleně málo místo a čekala nás spousta zatáček a brzdění, že ještě o minutu déle a nechci vědět, co by se stalo. Utíkala jsem na záchod v přístavišti a co mě nejvíc dostalo, tak místní měli hned před toaletami stánek s jídlem a ryby rozmrazovali v umyvadle na dámském wc. Z toho jsem se málem navíc pozvracela. Představa, že vím, co dělám v kabince a jak to může být infekční a oni si kolem mně vesele vaří... Vím, že jsem šla celkem do podrobností, ale s tímhle zážitkem jsem se prostě musela pochlubit.

Naše další cesta pokračovala do vnitrozemí do národního parku Khao Sok s nejstarším deštným pralesem na světě. Cesta byla vskutku dlouhá se spoustou přesedání a čekání a v tuto chvílí jsme opravdu ocenily, že jsme si transfer zařídily přes agenturu, protože nevím, jak bychom se tam samy dostaly. Kolem čtvrté hodiny odpoledne jsme se dostaly konečně na místo. Celé natěšené, kde že to budeme bydlet, protože jak název napovídal, vypadalo to, že budeme v korunách stromů (Top Tree House), jsme vystoupily z minibusu. Všechno bylo nádherně zelené. Některé chatky byly "v korunách" stromů, ale my bohužel měly chatku normální. Ale s balkonem, co měl výhled na řeku.

Tak tohle bohužel naše ubytování nebylo.

Krása. Jenže za chvíli začalo pršet. Tak jsme zalezly do místní "restaurace", která byla celá otevřená a měla jenom střechu, takže jsme byly alespoň na vzduchu. Kvůli dešti tu ani nefungoval internet. Tak jsme jedly a pily a jedly a pily až byl večer a my se rozhodly jít do postele. Na zkrácení chvíle jsme si pustily místní televizi, kde zrovna běžela thajská podoba SuperStar. K popukání.:-)

Ráno jsme doufaly, že se probudíme do slunného dne, ale pršelo snad ještě víc. Pršelo tak moc, že nemělo cenu jít ani v pláštěnce a žabkách na krátkou procházku. V "restauraci" jsme se potkaly s jedním párem, co byl v Khao Sok a o den déle a prý pršelo neustále. Ale jelikož si stejně jako my v Bangkoku koupili celý balíček, nechtěli to nechat propadnout. Ale stejně i tak si pobyt o den zkrátili, protože se tu opravdu nedalo co dělat. Ne že by nabídka výletů nebyla ohromující, ale ten déšť...

úžasná nabídka výletů

Naštěstí alespoň internet už fungoval... Takže jsme brouzdaly po netu a celý den jedly a pily. Nejvtipnější bylo, že když jsme si objednaly nějaké jídlo po druhé, vypadalo a chutnalo pokaždé jinak.:-D A ne vždy dobře. No abych to shrnula: můžu říct, že jsem strávila dvě noci v deštném pralese.:-D

Tady jsme trávily den a půl.

Více fotek zde:

Thajsko - Koh Samui

Třicet minut strachu. Tak bych nazvala přepravu z Koh Phangan na Koh Samui. Já se zas tak moc nebojím, ale tohle bylo i na mě moc. Vlny kolíbaly loď ze strany na stranu a několikrát už jsem si myslela, že se překlopíme. Jednou bylo vlna dokonce tak velká, že nahodila všechny cestující na vrchní palubě včetně nás. Všechno durch mokré. :-)

Už zdálky bylo vidět, že Koh Samui bude opět něco úplně jiného než jsme dosud viděly. Transfer nás přepravil do našeho ubytování a my hned vyrazily na průzkum. To co jsme objevily, nám vyrazilo dech! Tak nádhernou pláž (jak z katalogu) jsem nikdy neviděla! Byly jsme úplně nadšené. Navíc jsem uviděla pronájem vodních skútrů, což byl vždycky můj sen. Chtěla jsem se svézt, ať to stojí, co to stojí. Procházely jsme se po pláži a najednou na nás z vody začal pokřikovat thajec, že nás sveze zadarmo. "Zadarmo?" řekla jsem. "To chci vidět." a přistupujíc blíž ke skútru jsem se smála. A opravdu. Kluci nás posadily na skútry a jelo se! Sice jen chvilinku, ale pro mě se splnil jeden z velikánských snů a já si užila každou vteřinu. Byla jsem štěstím bez sebe! Kluci potřebovali přemístit stroje z bodu A do bodu B a tak toho využili, aby zapůsobili na dvě půvabné turistky.:-D

Den utekl jako voda, prozkoumávání pláže, městečka, trocha koupání a opalování...pohodička. Začalo se stmívat a my se rozhodly, že si půjčíme skútry na další den, abychom mohly vyrazit na průzkum hned ráno. Trochu jsme si projely městečko a zamířily zaparkovat na ubytko. Večer jsme se opět vyrazily najíst na trhy, kde jsme objevily stánek z levnýma drinkama a tak jsme toho využily a trochu se picly. Pak jsme vyrazily na pláž, kde jsme potkaly pána, co prodával lampiony štěstí. Byl tam tak sám, po tmě. Zželelo se nám ho a lampion jsme si koupily a zapálily. Byl to kouzelný okamžik.

Ráno jsme vyrazily vstříc dalšímu dobrodružství. Provoz tu byl trochu větší jak na Koh Phangan, takže jsme ocenily průpravu ve větším klidu. Zamířily jsme ke skalním útvarům Hin Yai a Hin Ta připomínající pohlavní orgány. Zajímavá atrakce.:-) 

Ostrůvek nebyl tak zajímavý jako předchozí Koh Phangan. Objely jsme místní pláže, prohlídly si velkého Buddhu a zamířily vrátit skútry. Život je plný náhod, a tahle byla opravdu vtipná. Napsal nám Savio, Brazilec, kterého jsme potkaly na vlakovém nádraží před pár dny. A měl pokoj vedle nás! Chápete to? Já ne. Takže jsme se Saviem a jeho kamarádem vyrazili do města na drinky a pak do nejvyhlášenějšího plážového klubu. Po cestě jsme se ještě zastavili u Mc Donald's, protože kluci už byli přejezení nudlí a rýže. My s Laurou jsme počkaly venku, kde se k nám připojil asi desetiletý prodejce kytičkových čelenek, který se snažil prodat zboží za každou cenu. Takže nás začal pusinkovat na tvář.:-D Zrovna když vyšli kluci z mekáče.:-D Povedený večer.

Prodáno!

Více fotek zde.

Thajsko - Koh Phangan

Už z lodi bylo vidět, že Koh Phangan bude úplně jiný ostrov než "panenský" Koh Tao. I náš cestovní agent říkal, že Koh Phangan a Koh Samui jsou velice turistické ostrovy a proto nám doporučil se zajet podívat právě na Koh Tao, za což jsme byly rády, protože to bylo opravdu malebné. Kousek od přístaviště na nás měl čekat transfer na naše ubytování. Jelikož jsme vyrazily jinou lodí, která je pomalejší a vyráží o hodinu později, musely jsme na transfer zavolat z jedné kanceláře za drobný poplatek a oznámit jim, že budeme mít zpoždění. Jenže i loď se po cestě o půl hodiny zpozdila...A kde vzít telefon, žádná budka v okolí. Stavily jsme se tedy do další kanceláře a poprosily je, zda by mohli zavolat pro náš transfer. Ten za chvíli přijel, hodil nás na korbu a jelo se.:-)

Ubytování bylo v bungalowu asi minutu od pláže. Možná půl minuty. Hned u pláže byla "restaurace" s lehátkama a wifinou. Takže jsme se hned vyvalily a dávaly si koktejlíky a dobrůtky. Sladké nicnedělání (asi poprvé za celou dovolenou). Večer jsme vyrazily na průzkum pobřeží a zjistily jsme, že i tady je mrtvo.:-)

Na další den jsme si naplánovaly, že si půjčíme skútry a projedeme si celý ostrůvek. Nemohla jsem se dočkat rána, ale byla jsem mírně nervózní. Přišlo ráno a nervozita stoupala. Jela jsem na skútru párkrát jako středoškolačka s našima a jednou jsme měly s mamkou menší nehodu, kdy nám uklouzla pneumatika na písku a my se celé sedřely. Řídit jsem zkoušela taky jednou v tu dobu, ale jen po rovince a chvilinku. Takže zkušeností jsem moc neměla. (Mimochodem v Thajsku se taky jezdí vlevo, ale to mám natrénováno z Perthu.) Zaplatily jsme za pronájem 100 THB každá (70 CZK!!!!), zkontrolovaly skútry od škrábanců a podepsaly předávací protokol s částkama, pokud něco poškodíme/poškrábeme/nabouráme... Nasedla jsem na skútr a málem z něj hned slítla, protože jsem netušila, že plyn je tak citlivý. Paní, co nám to pronajímala, začala vypadat taky nervózně. Vyjela jsem na silnici a pomalinku si na citlivý plyn zvykala. Chce to jenom trénink, říkala jsem si. Ale protože Laura pořád nevyjížděla, rozhodla jsem se jet podívat, kde to vázne. Dojela jsem k ní, zpátky k paní, celá šťastná, že žiju. Jenže otočku zpátky na silnici jsem málem nepřežila.:-D Otáčela jsem se, do toho jsem přidávala plyn a jelikož mi nedošlo, že je brzda na obou stranách řidítek, nevěděla jsem, jak mám jednou a tou stejnou rukou brzdit a přidávat plyn, takže jsem se začala vtipně točit do kolečka až jsem to napálila do betonového sloupku a motorku poškrábala a praskla přední plastový kryt. Laura bojovala ze záchvatem smíchu z mého vtipného manévru, já bojovala s tím, abych motorku nepustila na zem a neutekla. Jakmile se paní ujistila, že jsem v pořádku jen s malinkatým škrábancem a malou modřinou na noze, vyčíslila škodu na 4000 THB (a to jsme se rozhodly pro skútr, abychom nemusely platit u agentury za podobný výlet 1000 THB). Jenže pak si na pomoc a ujištění ještě zavolala pána a už to jelo. Ten to vyčíslil na 9000 THB a zlevnil na 7500 THB. (Ano, na poslední chvíli jsem se rozhodla se připojistit na poškození třetí osoby, ale jelikož jsem byla v šoku a poničení skútr jsem si nenafotila a nevzala si ani účet za zaplacení...) Jenže těžko se dohaduje, když oni neumí moc anglicky a když jsem před chvílí podepsala papír s částkama za poničení. No a o tom, že motorkám vůbec nerozumím a nevím, jak se ceny pohybují, o tom se nevyjadřuju.

chvíli před nehodou

Byla jsem celkem dost v šoku a celá se klepala. Samozřejmě jsem se ihned omluvila a slíbila, že až vyberu peníze, škodu uhradím. Dlouho jsem zvažovala, jestli si půjčit další skútr, abychom mohly výlet uskutečnit. Ale to vědomí, že motorka není pojištěná a mně se může podobná krpa klidně stát znovu... Nicméně jsem se rozhodla zariskovat (a doufala jsem, že i paní bude znovu riskovat se mnou - na druhou stranu si na mně celkem dost vydělali) a půjčila si jiný skútr. Byla jsem opravdu hodně vyklepaná a z počátku jsem jela rychlostí 20 km/h a bála zabočovat a vjet na kruháč!! Ale po půl hoďce jsem se zklidnila a nabrala potřebnou sebejistotu a drandila jak drak. Akorát když jsem skútr parkovala a dávala na stojánek, vždycky jsem se přinejmenším milionkrát ujistila, že to opravdu stojí a nespadne.

Byl to úplně úžasný pocit si takhle výletit. Jezdit na skútru byl vždycky můj sen. Zastavily jsme si, kde jsme chtěly (a že jsme hodně chtěly - hlavně u jídla, pití a dobrůtek), viděly jsme spoustu věcí... Nejkrásnější byla pláž Haad Son, kde byla restaurace na betonovém molu v moři, všude houpací sítě, ráj. Vyvalily jsme se do sítě, daly si ledovou kávu a užívaly krásných chvil. Zastavily jsme se i na vyhlášené pláži Haad Salad, ale ve srovnání s první neturistickou pláží... Naše další zastávka byla na oběd na nádherné vyhlídce. Málem jsem pukla štěstím. Stavily jsme se u nějakého chrámu a vodopádů bez vody (ačkoliv je období dešťů), daly si mini ukrutný výšlap (prudký kopec a horko - potila jsem krev!) s úžasným výhledem, objevily jsme místo v palmovém lese, kde se konají tzv. Half moon party, po cestě jsme viděly neuvěřitelnou skládku odpadků a povedlo se nám najít i vyhlášené a velmi známé místo na pláži Haad Rin Nok, kde se pro změnu koná při úplňku tzv. Full moon party (pro představu video zde) - nám bohužel tato párty o pár dnů utekla.

Haad Sok

Večer jsem šla zaplatit škodu a povedlo se mi cenu ukecat na 5500 THB. Další den jsme se jen válely na pláži a popíjely pivko. Konečně jsme si zase trošku odpočinuly. Akorát jsme se zapomněly namazat. : -D Na večeři jsme si zašly do městečka, kde jsme objevily oblíbené trhy, kde je všechno za pusu a jak bylo naším zvykem, pěkně jsme se přejedly. Ale bylo nám krásně.

Thajsko - Koh Tao a Koh NangYuan

Z vlaku, který nakonec nabral čtyřhodinové zpoždění, vystoupili v Chumphonu davy naštvaných turistů, kterým právě kvůli zpoždění ujela loď, na kterou jsme všichni měli zakoupenou jízdenky. Shodou okolností se přímo na nádraží nachází kancelář konkurenční lodní společnosti, která pro nás ihned měla řešení - kupte si novou jízdenku, u nás (za 700 THB)! Tak takhle naštvaná už jsem dlouho nebyla. Nakonec nám prodejce řekl, že naši jízdenku můžeme použít následující den (jinými slovy, že máme strávit noc v Chumhonu, v kterém vůbec nic není), ale tím by nám propadlo již zaplacené ubytování na Koh Tao. Opět jsem zalitovala, že jsme si balíček zakoupily předem v Bangkoku. Snažily jsme se tedy kontaktovat našeho bangkokského agenta, aby nám navrhl nějaké řešení (říkal přece, že se máme vždycky ozvat a on nám pomůže). Nejdřív jsme se mu nemohly dlouho dovolat a až se nám konečně zadařilo, ihned věděl o co jde a třískl nám telefonem.

Nezbývalo než si koupit novou jízdenku a čekat na odpolední spoj. Tak mě tak napadlo: Nebylo zpoždění vlaku úmyslné?? Vlak úplně plný turistů, všem ujede návazný spoj a budou si muset koupit novou jízdenku...obzvlášť když jsme viděli, že ostatní vlaky jezdily bez problémů podle jízdního řádu.

Koh Tao, neboli želví ostrov, byl dlouho dobu neobydlen, až jednoho dne jeden rybář hledal přístřešek před bouří a podle starých map si všiml malého opuštěného ostrůvku. V roce 1933 se Koh Tao stalo politickým vězením. V současnosti je ostrov vyhledáván především potápěči.

Koh Tao

Ostrůvek je opravdu malinkatý a jelikož nebyla hlavní sezóna, ani turistů tu moc nebylo k vidění. Zkrátka bylo tu mrtvo. Večer jsme si prošly městečko a zašly si na masáž. Ale nic víc se tu dělat nedalo. Na druhý den jsem si domluvily celodenní lodní výlet okolo ostrova.

Naše první zastávka mělo být potápění se žraloky (samozřejmě útesovými, kteří nejsou nebezpeční), jenže jak nám průvodce řekl, žraloci se bojí turistů a odplují vždy někam do bezpečí. Takže nic. Ale i tak tu bylo neuvěřitelně moc rybiček, které plavaly přímo kolem nás v neuvěřitelné blízkosti až mi to bylo nepříjemné.:-D Navíc nám kapitán lodi řekl, že kousek od nás je potápějící se loď, která ztroskotala v noci a tři cestující se utopili! Takže jsem se koupala ve vodě, kde se potápěla loď a před chvílí z ní vytáhli tři utopence!! A že kolem nás plaval stůl z lodi, o tom radši už ani nemluvím.

rybičky

Nejzajímavější z celého výletu byla návštěva ještě menšího ostrůvku Koh NangYuan, na který se musí platit vstupné 100 THB a ochránci vás tam nepustí s žádnou pet lahví (všechny návštěvníky při výstupu z lodě zkontrolují). Nachází se zde pouze jedna malinkatá restaurace (spíš bar) a jedno ubytování. Celý ostrov se dá za chvíli projít. Úžasný pohled je z kopce na levé straně ostrova, který si můžete představit jako dva malinkaté kopečky propojené uzoučkou pláží.

Koh NangYuan

Ráno jsme pěkně vstaly, abychom měly dostatek času se dostat na molo...čekáme, čekáme...konečně otevřou odbavovací přepážku, abychom zjistily, že s touhle společností vůbec nejedeme. Zapomněly jsme si zkontrolovat lístek, s kým jedeme!!! (Myslely jsme, že odjíždíme se společností, s kterou jsme měly přijet - ta co nám z Chuphonu kvůli vlaku ujela.) Rychle jsme utíkaly ke společnosti, s kterou jsme měly opravdu jet. Ale loď nám před půl hodinou ujela (hlavně, že jsme čekaly zbytečně asi hodinu na špatném místě:-D). Další loď, na kterou jsme mohly využít lístek, jela až odpoledne. Představa, že budeme trávit ještě další půl den na "nudném" ostrově a přijdeme o půldenní zážitky na jiném ostrově, mě přiměla roztočit mozkové závity a uvažovat. V Chumphonu nám přece řekly, že neprojetou jízdenku můžeme využít později i na jiné cesty se společností. Rychle jsme tedy utíkaly zpátky k odbavovací přepážce a zeptaly se, jestli můžeme využít tuto jízdenku na přepravu na Koh Pangan. Prošlo to! Od té doby jsme si všechno vždy milionkrát kontrolovaly...

Thajsko - Floating Markets a Tiger Temple

Součástí našeho balíčku (dostaly jsme devět obálek a vždy s novou obálkou přišlo nové dobrodružství), co jsme si zakoupily v cestovní kanceláři, byl i celodenní výlet - tržnice plující na řece a tygří chrám. Proč ne. Oboje bylo na našem listě.

Ráno jsme měli sraz na hlavní ulici, odkud se vyráželo směr Damnoen Saduak k tzv. Floating Markets. V Thajsku je nespočet marketů na řece, ale tenhle je z nich nejznámější. Nachází se asi 100 km jihozápadně od Bangkoku. Obchodníci mají stánky kolem břehu řeky, které jsou většinou dostupné pouze z řeky, jiní obchodníci mají vlastní loďky a plují zákazníkům naproti. Tržnice funguje tak, že si zákazníci koupí jízdenku na loďku (za 150 THB) a ta s nimi vyráží na řeku. Jakmile prodejce zachytí váš pohled směrem k jeho stánku, ihned začne divoce mávat na kormidelníka, aby přijel blíž k němu. Jiní si loďky přitahují sami a snaží se za každou cenu něco prodat (v nabídce je ovoce, zelenina, nejrůznější jídlo, oblečení, suvenýry, atd.).

Naše kormidelnice si všimla, že se spíš kocháme než nakupujeme, tak s námi vyrazila na projížďku kanálů. Je zajímavé vidět, jak tu lidé žijí. Dokonce se nám povedlo zahlédnout stařečka, jak si dává ve špinavé řece koupel.:-) Projížďka trvala něco málo pod hodinu. A jakmile přijela loďka ke břehu, už tam na nás čekali obchodníci s talířkama s našima fotkama (při vstupu na loďku si každého vyfotili). Každý měl svůj vlastní talířek na památku (za 200 THB) a my byly tak nadšené celou projížďkou a tím nápadem, že jsme si to hned koupily. Akorát teď s odstupem času se smějeme, co za kýč jsme si to pořídily.

K některým stánkům se dá dojít i po souši, takže jsme ještě neváhaly prozkoumat je. Objevily jsme karikaturistu, co dělal obrázky do 10 minut za 70 CZK. Tak jsem do toho šla. Vždycky jsem chtěla mít svou karikaturu. A za tu cenu. Věděla jsem, že obrázek asi cestu nepřežije, tak jsem si ho aspoň po radě Laury vyfotila na památku. Mám ho sice v Perthu, ale je celý pomačkaný a neměla jsem odvahu se podívat na jeho kvalitu. Ale mám i dobrý pocit, že jsem podpořila místního umělce. 

Přijde mi zajímavý jejich obchodní systém. Ceny jsou schválně navýšené, protože se počítá se smlouváním. Prodejce vždy ukáže cenu na kalkulačce a pak řekne vám, ať tam vy naťukáte cenu, kterou jste ochotní zaplatit. A pak se dojde kompromisu. A někdy to fakt ukecáte.:-)

Naše další zastávka byla u mostu z druhé světové války. O tomto mostě se natočil i film - Most přes řeku Kwai. Most je také známý jako Železnice smrti a patří k nejnavštěvovanějším památkám Thajska. Koleje pokládaly vlastníma holýma rukama váleční zajatci. Stavba železnice si vyžádala přes 100 tisíc obětí. Stavba trvala 16 měsíců - délka železnice 415 km. Zajatci pracovali někdy i 72 hodin v kuse.

Po prohlídce mostu jsme vyrazili k městečku Kanchanaburi do Tiger Temple. Jelikož je součástí parku i mnišský klášter, ženy musí mít zahalená ramena a kolena. Kvůli zvířatům pak není povoleno mít jakékoliv červené nebo zářivé oblečení. Park je celkem rozlehlý, ale každý samozřejmě ihned zamíří za výběhem tygrů, s kterými se může vyfotit. Fotky vypadají úžasně, ale co se děje za objektivem už tak skvělé není. Tygři jsou za plotem ve výběhu a každý návštěvník je přiřazen dvou průvodcům. Jeden fotí a druhý vás vede za ruku k jednotlivým tygrům a kontroluje bezpečnost. Tygři jen leží bez známky života na zemi s řetězem kolem krku. Občas za něj průvodce zatahá, aby tygr zvedl hlavu... Všude píší, že tygři nejsou zdrogovaní, ale že jsou od narození vychovávání v tomto prostředí a tak jsou na lidi zvyklí. Údajně jsou také aktivní ráno a na večer a v průběhu dne jen odpočívají. Těžko říct, ale i tak to byl zážitek.

Den byl skoro za námi a nás čekala 10ti hodinová cesta vlakem z Ratchaburi do Chumphonu, odkud měla vyplouvat loď na náš první ostrůvek. Řidič nás na nádraží vyhodil s několika hodinovým předstihem, tak jsme chtěly využít času a prozkoumat městečko, ale přihnal se neuvěřitelný slejvák a my byly tak trochu uvězněné na místě. Ke všemu náš vlak měl skoro hodinové zpoždění. Daly jsme se na nádraží do řeči s klukem (Savio) z Brazílie, co cestoval sám a tak nám čas alespoň utíkal. Vlak konečně dorazil a já koukala. Jednotlivé vagóny byly po obou stranách lemované dvoupatrovýma postelama. Každý jen zahrnul závěs a mohl jít na kutě. Spodní postel byla lepší, protože měla výhled z okna, ale zase na druhou stranu asi neměla roletu, takže světlo ráno svítilo do očí. Vrchní postel byla mnohem menší, co se prostoru okolo týče. Nos jsem měla skoro nalepený na zaprášeném závěse, takže jsem celou noc pšikala.:-) Ale i tak to byl nezapomenutelný zážitek!

Thajsko - Bangkok

Tak jsme konečně přistály v Bangkoku, jenže najít cestu do centra z letiště se začalo jevit jako oříšek. Kohokoliv jsme se na letišti zeptaly, nikdo nevěděl. Většinou nám cpali všichni taxíka, ale nám bylo jasné, že by nám hned napálili tu nejvyšší cenu. Asi po půlhodině se nám povedlo najít v přízemí vlak (cena 45 THB, taxi nám bylo nabídnuto za 1400 THB), co měl jet směrem do centra a od tam jakkoliv na hlavní ulici Khaosan. Koupily jsme si jízdenku v podobě žetonu a vydaly se na perón. Tam už byla ochranka (která vypadala strašně strašidelně - jak vojáci), která kontrolovala, zda stojí všichni čekající cestující za vyznačenýma čárama - běda jak je někdo překročil. Měla jsem pocit, že kdo je překročí, toho zastřelí. (Na konečné vždy vlak projde uklízeč, co vyčistí hlavní nečistoty). Nicméně se nám povedlo se dostat na potřebnou zastávku, odkud jsme se potřebovaly dostat k ubytku. (Všimla jsem si, že u vstupů na zastávky stojí vždy sekuriťák a cestující musí projít rentgenovým rámem.) Pěšky by to šlo asi tak do půl hodiny, jenže šíleně pršelo. Nezbývalo než se obrátit na místní taxikáře, kteří stáli hned u zastávky. Zeptaly jsme se na cenu a ta byla samozřejmě vysoká - 400 bathů (1 THB = 0,7 CZK), tak jsme šly k dalšímu taxikářovi, co řekl 300 (že prý v dešti ani nic levnějšího nenajdeme). Tak jsme to vzdaly, že se podíváme po autobusu. V tom jsme potkaly třetího taxikáře, co řekl cenu 200 THB. Nakonec jsme usmlouvaly cenu na 100 THB a byly jsme všichni spokojení. Tak mě tak napadá otázka: Je to jejich taktika?

Po ubytování v našem miniaturním pokojíčku (přesně takhle jsem si bangkokský ubytování představovala, možná špinavější) jsme hned upadly do komatu po celodenním cestování. Ráno jsme vstaly, že si půjdeme koupit čerstvé ovoce na snídani a do toho nás hned u prvního stánku přepadl chlapík, co nám nabízel šíleně výhodně, že nás povozí v místním dopravním prostředku Tuk Tuk (motorová trojkolka) po nejznámějších památkách a to jen za 40 THB. Jen tak mimochodem zmínil, že se po cestě stavíme v jedné cestovní kanceláři, kde nám můžou pomoct naplánovat náš trip nebo nám udělat nabídku na výlety po okolí. Tak jsme na to kývly. 

Tuk Tuk

První zastávka byla u řeky Chao Phraya River, kde už na nás čekala loď, co nás měla asi hodinu (nakonec to bylo 45 min) vozit po řece a kanálech. Původně nám loď (než jsme nastoupily do Tuk Tuku) nabídli za 1300 THB/osoba (údajně to stojí cca 3000 THB/osoba), jakmile jsme dojely na místo byla cena 1500 THB/osoba, my ji složitě usmlouvaly na původní cenu, jenže těžko se smlouvá, když člověk neměl vůbec čas udělat průzkum trhu (tím jak na nás skočili hned ráno, kdy jsme šly původně pro snídani).Šli jsme tedy k loďce, ale mně to nedalo a oslovila jsem pár, který od lodi právě odcházel, kolik platili. 800 THB/osoba, ale prý měli taky slíbenou ještě nižší cenu. Vlítla jsem tedy hned na chlápka, co nám to domlouval, že chci cenu 800 nebo nic. :-) A jelo se. Byl to úžasný zážitek. Byly jsme na loďce jen my dvě a kormidelník. Akorát když mi chtěla občas padnout brada údivem, rychle jsem si uvědomila, že ji musím mít pořádně zavřenou, protože opravdu nechci, aby mi stříkající voda kolem lodi zamířila i do pusy...

Druhá zastávka byla právě u zmiňované cestovní kanceláře, kde nám naplánovali naši dovolenou na zbylé dny. Znělo to celkem pěkně, ale samozřejmě všechny poznámky, kam se chceme podívat, jsme měly na pokoji. Agent samozřejmě zjišťoval, odkud jsme, co děláme, aby věděl, jakou cenu si může dovolit nám dát. Tak jsme začaly, že jsme chudé studentky z ČR (chtěl vidět studijní průkazky - a ty australské jsme mu nemohly dat :-D) a že se nám jeho itinerář líbí, ale potřebujeme čas na rozmyšlenou a že přijdeme večer...Jenže on věděl, že by jsme šly za konkurencí zjišťovat a tak na nás začal celkem dost tlačit, dokonce i cenu snížil z cca 13 000 CZK na 10 000 CZK - za 15 dní ubytování a všechny transfery. Věděl totiž, jak se ceny po světě pohybují a kolik může jaké národnosti napálit. Ze začátku se nám cena zdála celkem v pohodě, ale časem mi došlo, jak strašně moc jsme přeplatily (měly jsme si říct o rozpis cen jednotlivých položek, ale pozdě brečet nad rozlitým mlíkem). Když jsme mu řekly, že nemáme dost peněz a že musíme do směnárny, řekl, že nám vymění naše eura na místě. Tím nás odzbrojil. Musely jsme přiznat, že máme australské dolary, ale vymluvily jsme se na to, že v česku eura nemáme a s dolarama se líp obchoduje. Protože nám nabídl špatný kurz, odmítly jsme. Ale i na tohle měl řešení. Řekl nám, kde je nejbližší směnárna a poslal tam s námi jednoho ze svých zaměstnanců pod záminkou, že někdy ve směnárně neumí anglicky :-D. Byly jsme v pasti.

Vše jsme zaplatily a agent potřeboval asi půl hodiny na obvolání hotelů a transferů, tak nás řidič vzal na oběd a na jednu památku - Wat Intharawihan k velkému buddhovi. Neuvěřitelný pohled na Buddhu nás trochu zklidnil a my si zase začaly užívat naši dovolenou.

Wat Intharawihan

Řidič nám řekl, že cena naší okružní jízdy 40 THB je tak nízká, protože jsou sponzorování módní thajskou firmou, do které musí vždy dovézt ukázat zákazníky. Zdálo se to trochu divné (pak nám došlo, že se snaží jen odvézt pozornost od cestovní kanceláře, které je pravým sponzorem), ale přistoupily jsme na to. Řidič nás tedy vyhodil u Thai Fashion, ať se tam jdeme na pět minut podívat. Obchod byl už z venku hodně luxusní a zvláštní. Vešly jsme dovnitř a zjistily, že jediné, co si můžeme prohlídnout, jsou látky, ze kterých nám ušijí šaty. Hned se na nás vrhly všichni krejčí a začali se vyptávat, jakou máme představu. Tak jsme se omluvily a vysvětlily, že jsme tam asi omylem. Tak trošku trapas.:-D Řidič nebyl spokojený s délkou našeho pobytu v salónu, tak řekl, že nás musí odvézt tedy ještě do jiného obchodu, kde by bylo fajn si něco koupit. Řekly jsme mu, že nemáme zájem a on na nás vrhal smutné oči, tak jsme svolily. Obchod byl ze začátku luxusní, šperky, kabelky (připomínalo mi to trochu šperkovnictví z Bali, kdy se na každého zákazníka vrhl jeden zaměstnanec a snažil se mu za každou cenu něco prodat) a postupně se měnil v naši hrabošku - levné věci všeho stylu. Ale ani tak nás nic nezaujalo.

Vrátili jsme tedy se zpátky do agentury převzít všechny vouchery. Několikrát jsme se ujistily, že když nám cokoliv ujede nebo něco nějak nevyjde podle plánu, jestli se o nás postarají. Dostaly jsme telefonní číslo a ujištění a spokojeně jsme odešly. V tu chvíli nám řidič oznámil, že má strašný hlad a že už nás hodí na ubytko. Jenže my měly slíbenou ještě jednu atrakci. Jinými slovy svou misi splnil (dotáhnout nás do cestovky a vytřískat z nás peníze), tak už neměl potřebu s námi ztrácet čas. Nicméně já byla nekompromisní, že chci tu památku vidět. Nakonec jsme se tedy dohodli, že nás tam hodí, ale už na nás nebude čekat a my mu nezaplatíme těch 40 THB.

Někam nás dovezl a od tam, že se máme dopravit domů zpátky na vlastní pěst. Ani nás nedovezl k té památce, co jsme chtěly, ale i tak  to bylo pěkné místo.

Vydaly jsme se tedy prozkoumávat památky Bangkoku po svých. Viděly jsme velkou houpačku Giant Swing, která dříve sloužila pro náboženské ceremoniály. Procházely jsme kolem památníku Democracy Monument ale především se nám povedlo najít tzv. Golden Mount, chrám, který se nachází na Bangkokem a poskytuje úžasný pohled na celé město. Co mě nejvíc dostalo, v chrámu byla na vrcholu wifi, takže všichni místo aby se kochali výhledem, čučeli do svých telefonů.

Wat Saket - Golden Mount

Vrátily jsme se na naši rušnou uličku Khaosan, kde je spousta stánků s oblečením, obchůdky, masáže, restaurace a strávily jsme zde pěkný večer zakončený nejlepší thajskou masáží, kterou jsem kdy měla.

Khaosan Rd.

Všude stánky s jídlem, nejrůznějšíma potvorama, štírama (stánek s brouky si člověk mohl vyfotit za 10 THB - ale musím říct, že jsem neviděla moc lidí si to kupovat - navíc jeden náš známý si štíra dal a měl po něm alergickou reakci...). Khaosan je rušná ulice. Hlavně navečer, kdy začínají vykukovat taxikáři s nabídkou Ping Pong Show - ženský si strkají do vagíny různé předměty a vystřelují je ven (třeba i žiletku a slyšela jsem, že i papouška - chudák pták). Byly jsme s Laurou trošku piclé a já chtěla vědět o té show víc, ale styděla jsem se, tak jsem vyslala Lauru vyzvědět podrobnosti, já stojíc opodál. Laura to šla ochotně zjistit, ale pak na mě odpověď křičela přes celou ulici, takže každý věděl, že to chci vědět já.:-D Dozvěděly jsme se to, že vstupné je 500 THB a pak máme zdarma drinky. Ale kdo ví jaká je pravda. Já si pak googlila nějaké informace a většinou z lidí tahají peníze. Slečnám se musí platit každou chvíli dýška, máte určitou cenu, co musíte propít a pokud chcete odejít dřív, částku musíte doplatit.. No zkrátka jsme to neriskovaly...

Další den nás čekal opět průzkum Bangkoku. Vydaly jsme se hledat China Town (šíleně nám zase pršelo) a musím říct, že nic moc (špína, hluk, zlatnictví na každém rohu s milion zaměstnanci). Pak jsme se Tuk Tukem nechaly dovézt k nejznámějším chrámu, ale v tu chvíli už jsem byla přepamátkovaná. Přesto stojí za zmínku chrám s ležícím Buddhou - Wat Pho (46 m dlouhá a 15 m vysoká socha znázorňující umírajícího Buddhu v pozici, kdy dosáhl nirvány).

Wat Pho

Grand Palace, další významná památka ležící u Wat Pho, už byla zavřená (otevírací doba asi jen do 15:30), takže dovnitř jsme se už nestihly podívat... Čekalo nás tedy další nakupování a jídlo (ochutnaly jsme toho spoustu).

Singapore

Dva a půl měsíce uteklo a přede mnou další prázdniny (úspěšně jsem zakončila kurz a je ze mě instruktor ve fitku). Původně byly v plánu Filipíny, ale tam jsou právě v tomto období monzumy, takže ty mě čekají asi v březnu (ty Filipíny, ne monzumy:-)) a volba padla na Thajsko (kde je zase pro změnu období dešťů; ale dočetla jsem se, že prý prší jen pár hodin denně). Plán zněl následovně: s Jetstarem do Singaporu na prohlídku města, od tam do Bangkoku a během 18ti dnů směr jih až do Phuketu odkud s Air Asia na skok do Kuala Lumpur a zpět do Perthu do školy (kde mě teď čeká roční studium na osobního trenéra).

Dřív jsem měla panickou hrůzu z lítání, ale dnes je to pro mě jak jízda autem. Nic zvláštního. Překvapilo mě, že Laura (moje spolucestující, spolužačka a velmi dobrá kamarádka), která je víc zcestovalá jako já, se lítání bojí čím dál víc. Proto se před odletem mírně picla (vypila flašku vína), aby se uvolnila a v letadle rychle usla. Takže s ní bylo na letišti chvílama vzrůšo (Lauři, doufám, že to nebylo tajemství:-)), obzvlášť když jí nechtěli pustit zavazadlo přes kontrolu a ona pak začala nahlas sprostě (česky) nadávat... :-D A o tom, že seděla v letadle u okýnka a potřebovala neustále na záchod, o tom ani nemluvím :-D

Z Perthu jsme vylítaly pět minut po půlnoci a v Singaporu přistávaly 5:30. Před námi bylo 13 hodin do dalšího letu, které jsme chtěly strávit průzkumem města. Jenže nejdřív bylo potřeba pořádně prozkoumat všemi opěvované letiště Changi, které má k dispozici zdarma kino, masáže nohou (samozřejmě přístrojem - masér by to asi zadarmo nedělal, a strašně to bolelo), nejrůznější zahrady (slunečnicová, motýlí, kaktusová, aj.), které jsme ani nestihly prozkoumat všechny, interaktivní hry a mnoho dalšího. Asi po dvou a půl hodinách na letišti jsme se rozhodly vyrazit do centra. Laura si ještě koupila na posilněnou kafe sebou, jenže jak jsme vzápětí zjistily, v prostorách vlaku (u nás MHD u nich SMRT) a zastávek se pod pokutou 500 singapurských dolarů (1 SGD = 17 CZK) nesmí konzumovat žádné nápoje ani potraviny. A vlaková zastávka byla hned na letišti kousek od kavárny. Takže jsme strčily kafe opatrně do batohu a čekaly poslušně na vlak. Jenže on to nebyl zas tak dobrý nápad.:-) Kafe se chůzí začalo rozlívat a bylo na zemi, na Lauřiným tričku, kalhotech...pak i ve vlaku na zemi. Prostě kdyby jí to nechali v klidu vypít, tak by bylo celkově mnohem míň škody.:-D

Vlak tvořil jeden dlouhatánský vagón. Koleje byly na jednotlivých zastávkách chráněny stěnou, za kterou vlak přijel a oboje dveře (vlaku i stěny) se otevřely zároveň, aby do kolejiště nikdo nemohl spadnout. Nákup jízdenky byl taky zvláštní. Nejdříve se musela navolit stanice, kde chci vystupovat, zaplatilo se a vypadla kartička (něco jak permice na vlek). Později jsme pochopily, že kartička se před každou jízdou musí nabít kreditem, který se po jízdě vždy odečte.

jízdenka a automat na její nabíjení

Už z vlaku jsme mohly sledovat, jak vlastně Singapore vypadá. Všude vysoké budovy, u těch obytných skoro všude bazén... Cesta nám trvala asi půl hodiny. Vystoupily jsme na zastávce Orchard, která se nacházela na Orchard Road - přes 2 km dlouhá ulice plná obchodů s nejdražšími značkami. Po cestě jsme se několikrát zastavily, abychom ochutnaly místní dobrůtky (plněné knedlíky sezamem, houbama, bramborama, plněné palačinky na slano, na sladko). Venku bylo šílené dusno a hnal se na nás déšť, takže jsme musely nasadit pláštěnky a trochu upravit náš plán - z "musíme vidět všechno" na "pojďme vidět aspoň něco"). Prošly jsme místní China Town, podívaly se na nejstarší hinduistický chrám (Sri Mariamman Temple) v Singapore a zamířily ke známým Gardens by the Bay (tzv. avatarovským stromům) a budově Sky Park.

Gardens by the Bay

Sky Park

Jenže nás znova přepadl liják, tak jsme se na hoďku natáhly pod přístřeškem, kde hrála krásná relaxační hudba a vytuhly jsme. Škoda, že nám zrovna tady nevyšlo lepší počasí a neměly jsme víc času, protože to tam bylo fakt úžasné. Déšť ustal, my si v rychlosti prošly zahradu a šly jsme se podívat dovnitř té vysokánské budovy - hotel s vyhlídkou, restaurací a bazénem na střeše (jít nahoru jsme bohužel nestíhaly). Hotel jsme prošly skrz a na druhé straně objevily v dáli za řekou symbol Singaporu - Merliona (zvíře s hlavou lva a tělem ryby).

Merlion - 8,6 m vysoký, 40 tun vážící

Čas nás tlačil, tak jsme se musely odebrat zpět na letiště, odkud nás čekal v 19 hod 2,5 hodinový let do Bangkoku. Protože v Perthu je ještě chladno a deštivo, byla jsem nachlazená a měla ucpané všechny dutiny, obzvlášť po tom, co jsme strávily celý den v deštivém Singaporu. Což se projevilo jako horor v letadle při přistávání. Takovou bolest jsem snad ještě nikdy nezažila. Jako kdyby mi někdo bodal nožem do ucha a krku. A ta bolest bohužel neustala ani po přistání. Travala celou noc.:-(