Socialistic Republic of Vietnam vyžaduje pro vstup do země turistická víza. Nejčastěji se žádá o víza měsíční a tříměsíční. Většinou když někam jedu, dělám celkem podrobný průzkum situace. Ale jakmile člověk nasbírá nějaké cestovatelské zkušenosti, naroste mu hřebínek a začne být v průzkumu povrchní. Řekne si, že všechno nějak dopadne...
Co jsem zatím navštívila tři asijské země, nikde pro mně nevyžadovali víza předem. Všude se to řešilo poplatkem na letišti nebo vůbec. Pojďme rovnou na věc. Prostě jsem si nezjistila včas, že do Vietnamu si musím zažádat několik dní předem. Náhodou jsem si psala (necelý týden před odletem) s kamarádkou, která zrovna ve Vietnamu je a padla řeč na víza. Cože??? Já o ně musím žádat?? Já u sebe ale nemám pas. Půjčovali jsme si skútr na 8 dní a já ho musela nechat v zástavě. A navíc jsem v oblasti, kde skoro není internet! Panika! Pak jsem si vzpomněla, že mi Alfa Agency (agentura, s kterou jsem jela do Austrálie) vytvořila před odjezdem na googlu složku se všema mýma dokumentama (i kopiíí pasu). Uff. Teď jen najít s tím šíleně pomalým internetem ten správný email s odkazem na tu složku (který mi byl zaslaný skoro před třemi lety). Email jsem našla. Klikla jsem na odkaz a nic. Dokumenty jsou pryč! No nezbývá mi než vyzkoušet štěstí a napsat do agentury, zda to nemají někde v počítači. Ještě jsem poslala sms do půjčovny, kde byl můj pas, jestli by mi nemohli poslat fotku mého pasu emailem, ale moc jsem tomu nevěřila. Bylo pozdě večer a já musela čekat napjatá až do dalšího dne. Vracíme se totiž zpátky k mému pasu až v úterý a do Vietnamu letíme ve středu večer. Na vyřízení víz jsou potřeba tři pracovní dny. Moje nervy.
Ráno jsem vstala a měla dva nové mejly, z agentury a z půjčovny - oba s fotkou mého pasu. Uff. Teď jen najít dostatečný signál na odeslání žádosti. Od února funguje nový online systém pro žádání víz do Vietnamu. Stačí jen nahrát do online formuláře pasovou fotku, fotku pasu a vyplnit základní údaje (kromě těch typických jako jméno, chtěli vědět i náboženství, kde budu po dobu pobytu ubytovaná a jakým způsobem budu vstupovat do země). Formulář jsem vyplnila, zaplatila poplatek 25USD a dostala email o přijetí platby (celý ve Vietnamštině, ani slovo anglicky). Teď jen tři dny čekat než mi pošlou potvrzení o vyřízení víz. Tak a teď formulář pro Hendrika. Moment! Estonsko o to nemůže žádat stejným způsobem. Další panika. Internet je opravdu slabý a hledat informace je skoro nemožné. Naštěstí se nám povedlo dohledat, že musí zažádat o Approval Letter za 6USD. Agentura přijme žádost online, zašlě ji na vietnamské ministerstvo, to ji potvrdí a zašle zpátky agentuře, která pošle během 3 pracovních dnů (poslali mu to během 24 hod) Hendrikovi Approval Letter s jeho jménem, datem narození a číslem pasu. Na Approval Letter budou uvedeny tyto informace i dalších (cca 10, někdy i 80 lidí), kteří žádají o víza stejnou formou v podobném termínu. Spousta lidí se tohodle hrozí, že budou jejich údaje zneužity, ale prý je to běžná praxe a není se čeho bát. Tak to by bylo. Teď už jen čekat na ty moje víza. Asi za 3 hodiny jsem dostala další dva emaily ve větnamštíne, které jsem tak nějak ignorovala. Nevypadaly důležitě, spíš jako další potvrzení nebo o přijetí platby.
K vízům do Vietnamu potřebujete dvě pasové fotky, ale kde je chcete uprostřed ničeho vzít. Když jsme si dávali v Roxas oběd, jen tak jsem se zeptala obsluhy, jestli neví, kde si můžeme vyřídit fotky a ona jen ukázala prstem přes ulici.:-) Čtyři fotky malého formátu vyšly na 35PHP.:-)
 |
| tady nás fotili |
 |
| a tady upravovali naše fotky |
Byla neděle večer (o víza jsem žádala ve čtvrtek kolem oběda) a já si chtěla zkontrolovat stav mých víz, protože se mi zrovna konečně po několika dnech zadařilo najít malinkatý signál. A co to nevidím. Item not found. Moje žádost neexistuje. Přeložila jsem si tedy ty další dva emaily z vietnamštiny a tam se dočítám, že moje platba byla zrušena. Cože? A přitom peníze z účtu odešly! Takže nemám víza a ani 25USD. Čas se krátí a já nevím, co mám dělat. Hlavně ten internet.... Další podpásovka. Dočítám se, že ve Vietnamu je následující dva dny státní svátek!!!! To si ze mně dělají srandu!! Takže nemám víza do Vietnamu, kam letím ve středu a zároveň mi ve středu končí víza na Filipínách.
Napsala jsem tedy zase té kamarádce, co je ve Vietnamu, jestli nemá nějaké řešení. Poslala mi kontakt na paní Mai, která žije v Hanoji, miluje Česko, mluví skvěle anglicky (prý velký problém ve Vietnamu) a pomáhá lidem s vízama a výletama. Jelikož nemám kredit, můžu jí poslat pouze email. Doufám, že si ho v neděli večer přečte. Doufám, že není někde na dovolené, když mají prodloužený víkend. Doufám, že se to nějak vyřeší. Mai odpověděla do půl hodiny! Řekla mi, že moje platba byla zrušená právě kvůli státnímu svátku a že nově fungující online víza mi stejně nedoporučuje, protože to ještě není zaběhnuté a každý je zmatený. Navíc nikde není viditelné, že víza mám (není razítko v pasu), takže půjčovny a ubytovny pak mají problém mi nabídnout své služby, protože si nejsou jistí, jestli tu nejsem nelegálně. Peníze bych snad údajně měla dostat zpátky, až skončí státní svátek. Snad a údajně?:-(
Normálně by bylo řešení zažádat o Approval Letter jako Hendrik, ale jelikože je ten státní svátek... Musím tedy zažádat ve středu ráno o Urgent Approval Letter za 35USD (které bych měla dostat do 5 hodin od žádosti) plus razítko do pasu na letišti dalších 25USD (to musí zaplatit teda i Hendrik). To mi to teda pěkně začíná. Takže musím čekat až do středy. Alespoň to má řešení.
Hendrikovi to nedalo a začal se mnou pátrat po levnějším řešení. Koukli jsme na stránky, kde to vyřizoval on (http://www.cheapvietnamvisa.net/) a našli jsme řešení za 16USD, což je celkem velký rozdíl. Hurá!
Je středa ráno. Mám nastavený budík na 8 ráno (ve Vietnamu je o hodinu míň). Otevírám stránku a co zase nevidím. Na stránkách je červeně napsáno, že kancelář je zavřena po-st kvůli státnímu svátky (který ale byl pondělí a úterý). Navíc jsme koukli na podrobnosti k urgentním vízům a zjistili, že když zažádáte urgentně, dostanete potřebný dopis až následující den. Všechno se začalo zase zesypávat. Tak jsem jim napsala email a ani jsem nedoufala, že mi odpoví. Zároveň jsem napsala Mai, jestli by mi tedy mohla pomoct zařídit ten dopis za 35USD. Odpověděla mi do půl hodiny. Zaslala mi číslo českého účtu, kam mám zaslat částku v korunách - myslela si, že mi tím pomůže, ale mně to jen zavařilo. Český účet už mi nějaký ten pátek nefunguje a platit to z australského není tak jednoduché. To už snad není možné. První, co mě napadlo, že zkusím napsat a zavolat mamce na Viber, ale v ČR bylo asi 2 ráno, tak jsem na to moc nespolíhala. A ona to vzala!!! Sebrala se ve dvě ráno a šla provést platbu. Děkuju maminko!!!:-x
Jakmile mi mamka oznámila, že platbu odeslala, přišel mi email z druhé agentury (té Hendrikovi), že je všechno v pořádku, že můžu poslat 16USD a dopis budu mít do 4 hodin. Tak dělá si ze mně někdo srandu? Co už. Tak jsem přispěla vietnamské ekonomice.
Když jsme přiletěli do Vietnamu (00:20 ráno), museli jsme prvně zavítat k vízové přepážce, kde jsme museli vyplnit nějaké formuláře a připojit naše pasové fotky. Jenže jsme nikde ty formuláře neviděli a chlápci za přepážkou nevypadali, že si s námi chtějí povídat. Nicméně jsem sebrala veškerou odvahu a zeptala se jich, kde můžu najít formuláře. Bez jediného slova mi dva dali. My je nějak vyplnili a odevzdali je zpátky na přepážce, kde po nás chtěli za razítko do pasu zmiňovaných 25USD. Jenže mi ty peníze neměli, protože jsme si naivně mysleli, že tu bude nějaký bankomat. Takže jsem se dozvěděla, že musím někam jít vybrat, ale jen mi ukázali prstem a já o půl jedné ráno úplně ztracená nevěděla, co dělat. Pustili mě někam ven do příletové haly, aniž bych prošla jakýmkoliv procesem a doufali, že se vrátím. Já zase doufala, že najdu cestu zpátky. Navíc jsem si zapomněla vzít mobil, takže jsem si ani nemohla převést, kolik mám vybrat. Vybrala jsem prostě maximum, co mi bankkomat povolil...
Když jsem přišla k okýnku a dávala mu 1 200 000VND (což je něco málo přes 50USD), místo aby mi vrátil 64 000VND, chtěl po mě dalších 100 000VND. Ale dohadujte se s někým, jehož angličtině nerozumíte, má v rukách váš pas a rozhoduje o tom, jestli vás pustí do země....
Když jsem pak procházela přes imigrační a úředník mi neřekl ani slovo (např. pozdrav nebo tak tak něco, možná aspoň rozloučení nebo bůůů), byla jsem tak v depresi, že jsem se chtěla otočit a nastoupit zpátky do letadla...
