Estonsko - Soomaa National Park

Národní park Soomaa, který se nachází na jiho-západě Estonska, je známý především svou záplavovou tzv. pátou sezónou. Jedná se o každoroční jev, kdy je oblast zaplavena a voda se zvýší až o pět metrů a to většinou na konci března nebo začátku dubna. V oblasti je také několik domů, které bývají také zaplaveny. Pro místní to není však žádná katastrofa a berou tento jev jako součást jejich běžného života. Mladí se na toto období dokonce těší, protože to pro ně znamená vždy alespoň dva týdný prázdnin. :-)

V Soomě je tedy možné si právě v tomto období zapůjčit kajak (cca 40 EUR) a jet se projet mezi zaplavemé stromy, keře, louky, domy. Pro nás bohužel a pro místní pravděpodobně bohudík letos voda nebyla tak vysoká a tak jsme se k zatopeným domům, kudy běžně vede trasa, nedostali. Nicméně i tak to byl nezapomenutelný a nádherná zážitek.

Jen pro představu...národní park normálně vs během páté sezóny:

Sooma také nabízí několik značených tras a dřevěných cestiček kolem bažin/mokřadů/rašelinišť/co já vím... :-) Jako např. Riisa a Hupassaare.

Riisa

Při vyšší vodě je možné plout i okolo zatopených domů, viz video zde.

Fotky ke shlédnutí zde.

Estonsko - Open Air Museum, Kakumae, Suurupi, Kaila-Joe, Rummu

Ještě před samotným Norskem jsme si naplánovali krátkou zastávku v Tallinnu u přítelovy rodiny. Jelikož nejsem v naší rodině jediná, která ráda cestuje, tak za námi přijeli na týden i moji rodiče. A jako vždycky i tentokrát jsem pro ně chtěla to nejlepší a aby toho viděli a zažili co nejvíc. A myslím si, že se to i povedlo.

Nejprve krátce o samotném přímořském (Baltské moře) státu Estonsku, jehož hlavním a největším městem je Tallinn se svým počtem 450 tis. obyvatel (takové Brno :-)). Celkově je v Republic of Estonia (oficiální název) obyvatel 1,3 mil a z toho asi 1/4 tvoří Rusové, s nimiž nemají Estonci příliš vřelé vztahy. Estonsko se rozkládá na 45 tis. km a asi 50% území tvoří lesy. Republika také patří mezi nejméně věřící státy celé Evropy. Jazykem je estonština (ugrofinský jazyk), měnou euro, v čele státu prezidentka, je zavedena povinná vojenská služba na 8 až 11 měsíců s povinností absolvovat každých cca 5 let 2 týdenní kurz na přeškolení. Alkohol si zde můžete v obchodech zakoupit jen mezi 10:00 - 22:00. Ani o minutu dřív ani o minutu později. Ceny jsou však tak vysoké, že spousta Estonců jezdí pro alkohol do nedalekého Lotyšska, kdežto Finové si jezdí pro levnější alkohol právě do Estonska. A v Estonsku byl vyvinutý Skype!

Naší základnou byl domeček Hendrikových rodičů asi 3km od Tallinnu. Hned první den po příletu jsme navštívili Estonian Open Air Museum - něco jak náš skanzen. Jelikož ještě není hlavní sezóna, vstupné bylo zlevněné, ale zároveň byla spousta "atrakcí" zavřena. Ale nám to stejně až tak nevadilo, protože třeba já osobně jsem se nejvíc těšila na větrné mlýny a zbytek skupiny zaujaly dřevěné houpačky typické pro Estonsko. A že jich bylo v muzeu požehnaně. Nemohla jsem je z nich dostat. :-D

Mamka se do Estonska celkem těšila, ale co ji především zajímalo byly pláže. Je jimi úplně posedlá. Naše jediné štěstí je, že Česko nemá moře, jinak bych svou maminku asi už nikdy neviděla. Chodila by jen do práce a odtud hned na pláž a z pláže zase rovnou do práce. A věřím tomu, že i tu práci by si našla někde u pláže. :-) Takže bylo jasné, že naše další zastávka bude pláž (Kakumae Beach). Sice bylo asi 8 stupňů a v některých místech byl ve vodě sníh a led, ale to mou maminečku nezastavilo a hned hupsla do vody. :-D 

Jak už jsem se zmínila, vždycky chci, aby toho rodiče při jejich návštěvách v cizině viděli co nejvíc. A tak byly naše dny opravdu nadupané. Z pláže jsme se přesunuli k malebnému a nejstaršímu  v Estosnku fungujícímu majáku Suurupi (z roku 1760), který byl překvapivě ne u vody ale na kopci (22 m vysoký, 63 m.n.m.).

Opomenout jsme samozřejmě nemohli ani estonské třetí největší vodopády Keila (další jsou Narva a Jagala), které se nachází kousek od pěkného estonského zámečku Keila-Joa mois (panství). Na řece Kaila je vybudována i hydroelektrárna

A den jsme zakončili v Rummu quarry - starém zatopeném vápencovém lomu (otevřen 1930). Hned u lomu je bývalé vězení (zavřeno 12/2012), jehož vězni pracovali právě ve zmiňovaném lomu až do 90. let. Poté bylo toto nádherné místo vyhledáváno především fotografy, ale i potapěči, vodákama a především místními na letní cachtání ve vodě. Konalo se tu také nezpočet hudebních festivalů a sportovních událostí. Na začátku roku 2016 bylo místo pro veřejnost uzavřeno kvůli bezpečnosti. Majitelé nechtějí nést jakoukoliv zodpovědnost za případná zranění, aj. Bylo totiž zvykem skákat do zatopeného lomu z baráku, který je také částečně pod vodou, což skýtá nejrůznější nebezpečí, jelikož se pod vodou nachází kousky betonu, větve stromů, stroje zanechané v lomu, atd.

Každý den jsme se dostali domů tak kolem půl osmé večer, večeřeli kole desáté večer a do postele se dostali po půlnoci. Ještě že aspoň ráno jsme si mohli přispat. Takže si asi umíte představit, že následujících 6 dní bylo hodně výživných. Ale o tom zase příště.

Fotky z prvního dne zde.

Daně, zdravotní a sociální pojištění v Norsku

Uznávám, že tenhle článek není asi pro každého, ale mně přijde zajímavé se daním trochu pověnovat. Jedu přece jen do Norska hlavně za výdělkem a tak mě zajímá, na co mám a nemám nárok.

Pokud pracujete v Norsku, musíte tam samozřejmě odvádět i daně. A jak už jsem zmínila v minulém příspěvku, každý pracující v Norsku musí mít svou daňovou kartu, jinak by mu byl plat daněn 50% srážkou. Velikost daně a tím i velikost srážkové daně závisí na výši vašeho příjmu. Průměrná daňová sazba je 1/3 vašeho platu (měsíční sazba pro většinu příjmových skupin představuje zhruba 36% a pro vyšší platové tarify až 45%). Nadbytečná daň vám bude vrácena následující rok. Pokud budete v Norsku dobu kratší než dva roky, tak máte nárok na 10 % srážky z daně při maximální výšce vašeho hrubého příjmu 40 000 NOK. Žádost o vrácení daně musíte předložit do 30.dubna. Většinou již bývá vyplněná v předstihu a zaslaná v dubnu poštou na vaši adresu. 

Pro zajímavost uvedu i spotřební daně - na většinu zboží a služeb je DPH vybíráno ve výši 25%. Pro potraviny je DPH 14%. Zvláštní daně jsou pak pro alkohol, tabák a auta.

Jakmile začnete v Norsku pracovat, stáváte se v oblasti zdravotní péče a pojištění součástí norského systému sociálního pojištění (folketrygden). Proto se nezapomeňte před odletem odhlásit na pojišťovně. Pokud onemocníte, musíte na tuto skutečnost upozornit svého zaměstnavatele během prvního dne nepřítomnosti v zaměstnání. Jen za této podmínky obdržíte nemocenskou od prvního dne nemoci. V případě nemoci nepřekračující délkou nepřítomnosti v zaměstnání tři dny stačí zaměstnavateli vaše upozornění (egenmelding), tuto možnost lze využít maximálně čtyřikrát během 12 kalendářních měsíců, od čtvrtého dne je třeba doložit doklad od lékaře. Soboty a neděle jsou počítány jako dny nemoci v případě, že onemocníte během víkendu. Váš zaměstnavatel by měl obdržet vyjádření lékaře v nejkratším možném termínu. Nárok na nemocenskou získáváte po 14 odpracovaných dnech v zaměstnání. Tato dávka odpovídá vašemu plnému platu a daň z této dávky je odváděna v obvyklém rozsahu. 

Většina nemocnic spadá do působnosti veřejných orgánů na centrální, regionální nebo místní úrovni. V Norsku je velmi malý počet soukromých nemocnic. Léčba a pobyt ve veřejných nemocnic se poskytuje zdarma. Pacienti se spolupodílí platbou za léky a za návštěvu lékaře. U některých léčebných postupů, kdy náklady na léčbu překračují povolené maximum pro spoluúčast, jsou léky poskytovány zdarma.

Češi pracující v Norsku jsou také po celou dobu svého zaměstnání součástí národního systému sociálního zabezpečení a to i jeden měsíc po skončení pracovní smlouvy, za podmínky, že po tuto dobu pokračují v pobytu na norském území.

Po ukončení pracovního poměru v Norsku je vhodné si nechat před odjezdem do České republiky vystavit formulář U1, který pro potřeby úřadu práce plní funkci potvrzení o zaměstnání. Zároveň potvrzuje dobu sociálního pojištění, která bude brána v úvahu při přiznání podpory v nezaměstnanosti v České republice. O vystavení formuláře U1 (E 301) lze požádat i korespondenčně z ČR, nicméně se doporučuje obstarat si jej hned po ukončení zaměstnání ještě za pobytu v Norsku. Žadatel kontaktuje místní norský úřad práce a dodá veškerou dokumentaci týkající se jeho zaměstnání v Norsku. Pro tyto účely využije speciální formulář, ke kterému je nutné doložit vyplněný formulář PB-2105. Tento formulář si nechává žadatel vyplnit a potvrdit od všech svých norských zaměstnavatelů. Oba formuláře jsou k dispozici zde.

Práce v Norsku - co zařídit

Kdo by to kdy řekl takhle na začátku roku 2014, že se ze mně stane taková cestovatelka. Člověk vyjede, naučí se nebo zdokonalí si jazyk a hlavně se otrká, což mi přijde jako šíleně důležitá věc. Otrkat se tak, že už se ničeho nebojí a bere život jako výzvu.

A teď tu jsme, začátek roku 2018 a já se připravuju na další takovou svou výzvu. I když nad tím teď tak přemýšlím, tak už to pro mě ani výzva není. Prostě si sbalím svý saky paky a pojedu. Cestu máme naplánovanou (autem a se zastávkou v Estonsku), ubytování máme zařízené - budeme bydlet hned u hotelu ve staff housu (dvoulůžkáč za 5590 NOK včetně elektřiny), práci máme taky a máme zaplacené i na první měsíc teplé obědy, než zjistíme co a jak (882 NOK/osoba/měsíc). Takže v porovnání s Austrálií, kde jsem měla dopředu zařízenou jen školu a ubytování, úplná pohodička.

Norsko údajně patří mezi nejdražší země (spotřebitelské ceny jsou v průměru 2,5x vyšší než v Česku), ale to se říká i o Austrálii a neměla jsem nejmenší problém. U drahých zemí je výhoda, pokud se umíte uskromnit, že tomu většinou odpovídá i výše výdělků. A ani pro Norsko toto pravidlo není vyjímkou.

Hlavní sezónou je v Norsku období od května do září, kdy se sem sjíždí turisté z celého světa. Takže naštěstí není potřeba umět norsky a měla by vám úplně vystačit angličtina. Ideální je však začít hledat práci už od února, protože věřte tomu, že zájemců pracovat přes léto v Norsku je opravdu hodně a vy přece chcete být mezi prvními.

Pracovní smlouva je první a nejdůležitější věc, kterou je potřeba mít k tomu, abyste mohli vyřídit další náležitosti: registraci na policii, daňovou kartu, norské identifikační číslo, bankovní účet a to v tomto pořadí.

Většina z listu lze vyřídit na jednom centralizovaném místě SUA (středisko pro zahraniční pracovníky). Nejprve se však musíte zaregistrovat online na udi.no, kde si vytvoříte uživatelský účet, vyplníte žádost a zažádáte si o termín schůzky na místní policii. Každý, kdo chce být v Norsku déle než tři měsíce, musí být zaregistrován na policii v místě svého bydliště. K vydání potvrzení je nutné předložit právě pracovní smlouvu a pas. Jakmile potvrzení o registraci máte, je potřeba zajít na finanční úřad (také v SUA) a zažádat o daňovou kartu - obsahuje údaje o sazbě vaší daně z příjmu. Tu musí mít každý zaměstnanec, aby za něj zaměstnavatel mohl daně odvádět. Pokud byste si ji nezařídili, zaměstnavatel by za vás musel odvádět 50% z vašeho platu. No a poslední, co si na tomto místě zařídíte je Norwegian identity number (tzv. D-number). Toto číslo musí mít každý norský občan i cizinec, který v Norsku pracuje po dobu max 6 měsíců (pokud je smlouva uzavřena nad šest měsíců, žádá  se o National ID number). A pak už šup šup do banky založit účet.

V Norsku neexistuje něco jako je u nás minimální mzda. Pro některé odborné profese jsou stanoveny minimální mzdové tarify, ale jinak je výše mzdy upravena kolektivníma smlouvama. Běžná základní hodinová sazba v hotelnictví se prý údajně pohybuje kolem 160 NOK (před zdaněním). My máme ve smlouvě, že budeme pracovat 35,5 hod týdně. Přesčasy se pak v našem případě řeší náhradním volnem, což mě celkem mrzí, protože když člověk ví, že bude pracovat jen pět měsíců, radši bych já osobně zatla zuby a makala, co to jde, abych si pak mohla užívat cestování a následné nic nedělání.

Normálně tedy může zaměstnanec dostat i příplatky za práci v noci, svátky a zmiňované přesčasy, pokud to smlouva (jako v našem případě) neupravuje jinak. Dalším bonusem pak je příspěvek na dovolenou vyplácený po uplynutí kalendářního roku, který je cca 10,2% z hrubé mzdy a moje oblíbená vratka daně z příjmu. První dva roky vrací finanční úřad 10% z odvedené daně.

Více o daních a pojištění příště.

Vokurka pokračuje - směr Norsko

Měsíc se s měsícem sešel a já se rozhodla, že tahkle to nejde. Zaběhnout do starých kolejí, chodit od pondělí do pátku do práce za pakatel... To není nic pro mě. Obzvlášť teď, když se mi otevřeli oči a vím, že se dá žít i jinak. Dámy a pánové, držte si klobouky! Tentokrát vyrážíme směr Norsko. 

Hodně lidí se mně ptá, proč zrovna Norsko. Austrálie je přece pravý opak. Jenže moje australské dny už jsou sečteny a na světě je přece tolik krás. A Norsko je nejen krásné, ale dobře se tam i platí.:-)

Norsko s hlavním městem Oslo a počtem 5 252 200 obyvatel sice není členem Evropské unie, ale občané České republiky mohou od 1.5.2009 pracovat bez nutnosti pracovního povolení. Měnou je tedy norská koruna (NOK) a její kurz je cca 1 NOK = 2,63 CZK.

Jak najít práci? Je několik způsobí. Někteří volí agentury, které si za zprostředkování účtují neuvěřitelné sumy, jiní jedou na blind a doufají, že práci najdou. Tahle taktika je především pro otrlé a vytrvalé šťastlivce. A asi nejpopulárnějším způsobem je internet. Existuje spousta webovek, některé v angličtině, jiné v norštině. Mě nejvíc zaujala stránka glassdoor.com. Takže jsem si napsala životopis v angličtině, průvodní email a posílala do všech hotelů v Norsku. Po čase jsem dostala z jednoho hotelu odpověď, že by se mnou a Hendrikem (můj estonskej kluk, co jsem ho potkala v Austrálii a cestovala s ním po Asii) chtěli udělat Skype interview.

Jenže to co se odehrávalo po Skypu byla jedna velká tragedie. Hotel si totiž objednal agenturu na zprostředkování, ta měla s uchazeči udělat pohovor a vytvořit jim profil. Slečna byla sice sympatická, ale bylo vidět, že je ve firmě nová a pořádně neví, co dělá. Všechny otázky četla z papíru, a když jsme se jí zeptali, zda by nám některou z nich mohla říct jinýma slovama, abychom jí lépe porozumněli, sama nevěděla na co se ptá...

Takže po téhle zkušenosti jsem si řekla, že beru osud do vlastních rukou a nebudu se spoléhat na někoho jiného. Šla jsem tedy na na google mapy a našla si turistickou oblast Hardanger. Hned jsem se do toho místa zamilovala. A kdo by taky ne?! :-)

Začala jsem na mapě hledat všechny hotely okolo Hardangerského fjordu a jeden za druhým jsem je začala obepisovat. Asi den na to se mi ozvala personalistka z hotelu Ullensvang v Lofthusu.

Po několika vyměněných emailech nás Christine poprosila, zda bychom jí mohli poslat referenční dopisy a kontakty na předchozí zaměstnavatele. Žádný problém. Vždyť mám v Austrálii spoustu známých a ti nám potvrdí cokoliv, i to že jsme profesionální uklízeči. ;-) Původně jsem nevěřila, že budou reference ověřovat, ale stejně jsem to pořádně podchytila a nemusela jsem se tak ničeho bát, což se mi i vyplatilo, protože se opravdu s těma australskýma kontaktama spojili. Teď už nám nic nebránilo ve Skype pohovoru a následném získání pozice pokojských.

Ruka je v rukávu, smlouva podepsaná.:-)

Co vyřídit po návratu

Když se člověk vrátí zpátky po delší době ze zahraničí čekají ho minimálně dvě povinnosti: přihlásit se zpátky na pojišťovnu (pokud byl vycestovaný déle jak 6 měsíců - čti zde) a nahlásit se na pracovní úřad.

Na zdravotní pojišťovnu by se mělo zajít co nejdříve, protože povinnost platit pojistné vzniká dnem návratu z ciziny. Jediné co potřebujete je doklad o uzavřeném zdravotním pojištění v cizině a jeho délce. Mně například stačil doklad od agentury (Alfa Agency), který byl na hlavičkovém papíře australské pojišťovny s mým jménem a délkou pojištění.

Další povinností, pokud si nechcete platit zdravotní pojištění sami, je pracovní úřad. Zde také doporučuju, čím dříve, tím lépe. Všeobecně se však doporučuje do tří dnů. Stačí tam zajít, vyplnit žádost a oni vám dají termín první informační schůzky. Takže se nelekejte, že hned po návratu musíte utíkat do práce.

Myslete si také na to, že stále máte nárok na vrácení daní za odpracovanou část roku. Takže se přihlaště na ato.gov.au, jak jste zvyklí. Nelekejte se, pokud už vám nefunguje australské číslo (po půl roce bez dobití kreditu se simka zablokuje). Stačí, když si vytvoříte nový log in. Zadejte jinou emailovou adresu, než kterou jste použili při svém prvním přihlašování. Přijde vám na tento email kontrolní kód. Zadáte ho, vytvoříte si heslo a tradá. Sice se vás systém bude ptát, zda máte australské číslo, ale vy si můžete vybrat místo toho variantu se třema kontrolníma otázkama, které si sami zvolíte. Pak už jen stačí propojit váš nový účet s tím původním. A to uděláte tak, že zadáte Gross Amount ze svého Payment Summary za poslední dva roky a zadáte číslo svého bankovního účtu. Možná to teď zní složitě, ale jakmile budete v tom systému, všechno se vám krok po kroku ukáže. A ještě malá poznámka, nezapomeňte si snížit základ daně o povolených 300 AUD bez nutnosti dokládání jakýchkoliv účtenek a zažádejte si o navrácení daní za nevyužité Medicare. Pokud si nebudete vědět rady, za menší poplatek vám ráda pomůžu.:-)

A poslední, neméně důležitá věc, vrácení australského důchodu (tzv. superannuation). Zaměstnavatel má ze zákona povinnost vám platit důchod, ale jelikož opouštíte trvale zemi a důchod v Austrálii pobírat nebudete, můžete si zažádat o jeho předčasné vyplacení. Jak to udělat záleží na částce, kterou máte na superannuation účtě. Pokud je to do 5000 AUD, postup je velmi jednoduchý. Stačí vyplnit formulář zde. Pokud máte splněny základní podmínky jako je vypršení/zrušení víz a trvalé opuštění země (Austrálie), měly by vám peníze přistat na účtě tak během dvou týdnů (oficiálně si však vyhrazují minimálně 4 týdny). Nutno podotknout, že se vám vrátí 65% z celkové částky (35% je daň za přečasný výběr). 

Pokud máte ovšem částku nad 5000 AUD, zde je postup trošku složitější. Musíte si už v Austrálii zajít třeba do knihovny nebo na policii, aby vám úředně ověřili cestovní dokument (pas). Bez tohoto kroku si nejsem jistá, jak by se z Česka řešilo. A pak už záleží na společnosti, u které máte superannuation zřízeno. Já musela např. vyplnit tento formulář pro HostPlus a zaslat ho poštou spolu s úředně ověřenou kopií mého cestovního dokladu a dokumentem stvrzující můj australský bankovní účet (stačí vytisknout stránku z webu, kde je viditelné jméno banky a její logo, vaše jméno a číslo účtu). Poté stačí vyplnit online formulář Certification of Immigration Status - 1194 form (zde).  A máte hotovo. Pokud vám víza ještě nevypršely nebo nebyly zrušeny, můžete si zdarma zažádat o jejich zrušení. Samotná cetifikace vašeho imigračního statusu pak stojí 55 AUD, tak se ujistěte, že je máte na účtě k dispozici.

A tohle je ode mně asi vše. Vokurka ve světe asi na chvíli docestovala. Každopádně všem děkuji za přízeň a podporu po celých dva a půl roku. Byl to nezapomenutelný zážitek a bylo mi ctí ho s vámi sdílet. A teď už si honem zajděte do nejbližší kanceláře, zjistěte si možnosti a vyražte do světa!!!!

Loučí se vaše Vokurka ve světě (teď už v Brně:-))

Návrat do Česka

Když se vrátí člověk po delší domě domů, může ho čekat šok. Svět se totiž nezastavil a funguje i bez vás. Všechno se mění a vyvíjí. Pro mě se stalo Brno novým městem - tolik nových hospod, restaurací, obchodů. Rozjela se tu hodně zdravá výživa, dostupnost alternativních potravin, sport... Kamarádi už jsou teď taky v životě jinde než skoro před třemi roky. A hlavně, člověk tu bere život hrozně vážně. Vrátila jsem se z dvou a půl roku dlouhých prázdnin, kde začátky sice byly krušné a namáhavé, ale všechno to úsilí se vyplatilo. Jsem úplně jiným člověkem. Víc si věřím, nic mi nepřijde nemožné, nestydím se mluvit cizím jazykem, naopak cítím, že se chci učit jazyk další. A jak jednou člověk začne cestovat a žít v cizině, už se toho pravděpodobně nikdy nevzdá a pořád ho to bude někam táhnout. To je i můj případ. Už jsem asi 5 měsíců doma a pořád se nemůžu dokopat najít si práci, protože si ani nejsem jistá, jestli chci v Česku vůbec zůstat. A taky se popravdě bojím toho, že zapadnu do těch starých nudných kolejí. Změnilo se mi cestováním i hodně myšlení. Dříve jsem žila jen minulostí nebo pořád přemýšlela nad budoucností a dělala si pořád nějaké plány. A když mi nevyšly, vždycky mě to dostalo. Teď je mi jedno co bylo včera a ještě víc jedno, co bude zítra. Já žiju tady a teď. Užívám si každý den, i když třeba jen odpočinkem. Nikdy bych nevěřila, že se mi tohle může někdy stát. A je to neuvěřitelná svoboda.

Hodně lidí se mě ptá, jestli se mi stýská po Austrálii. Ano, stýská. Je to úplně jiný život, životní styl, životní smýšlení. Těžko popsatelné. To musí člověk prostě zažít. A proto všem doporučuju hned vycestovat a ten pocit zažít. Ale předem varuju, že se vám pravděpodobně bude hodně těžko vracet. A před tímhle mě nikdo nevaroval.:-( :-)