S téměř 20 000 kilometry značených turistických stezek je Norsko doslova rájem pro turisty. A to můžu jenom potvrdit. Když si zadáte do vyhledávače, co navštívit v Norsku, jako první tři odkazy se vám objeví Trolltunga, Kjerag a Preikestolen. A my měli to štěstí už všechny tři vidět. A nebyli jsme jediní. Připravte se, že tady potkáte opravdu hoooodně lidí.
Nedaleko od Lofthusu, kde se právě nacházíme, najdete 1100 m.n.m. skalní útvar vyčnívající vodorovně z hory ve výšce asi 700 metrů nad hladinou jezera Ringedalsvatnet připomínající trolí jazyk - tzv. Trolltunga. Výlet, kde jedna cesta je 14 km a asi 6 hodin chůze, je lepší rozdělit do dvou dnů. Nejenže si stihnete odpočinout před cestou zpět, ale hlavně se vyhnete davům turistů a dlouhatánské frontě na fotku na trolím jazyku. Ta může někdy trvat až dvě hodiny.
Jak se na Trolltungu dostat? Buď můžete využít veřejnou dopravu a jet do Tyssedalu a odtud stopem nebo vlastním autem. Musíte se však připravit na pěkně tučné parkovné. Na dolním parkovišti zaplatíte 300 NOK/24 hod, odsud však musíte pěšky asi 6 km po nebezpečně úzké a nepřehledné silnici. Nebo si můžete někoho stopnout, jako my (s tím rozdílem, že my jsme parkovali ještě trochu níž vedle silnice a celou dobu se modlili, abychom nedostali pokutu). Vyšší parkoviště je za 500 NOK/24 hod, ale odsud se ještě musíte vyplazit 4 km serpentýnama výš k nejvrchnějšímu parkovišti, kde zaplatíte 600 NOK/24 hod. U posledního zmíněného parkoviště platíte už dole u brány, takže nehrozí, že by vás nahoru jen někdo vyvezl a pak jel parkovat jinam.
Cesta je dlouhá, převážně kamenitá a skalnatá ale nádherná. Nám bohužel počasí moc nepřálo a skoro celou dobu bylo mlhavo, takže jsme byli o dost ochuzení. Což trošku zamrzí, když jdete 14 km horským terénem s těžkým batohem a do poslední chvíle doufáte, že ta mlha zmizí. A ona nezmizí ani další den odpoledne.
Podél trasy najdete tři záchranné kabiny. Malinkaté chatky, ve kterých jsou 4 "postele", které slouží pouze pro stav nouze. My plánovali v té poslední přespat, protože jsme stan tahat nechtěli a slyšeli jsme, že je to možné. To jsme však netušili, že lidi se umí chovat jako zvířata a ne vždy používají mozek a tak poslední ze tří chatek (asi 400 m od samotné Trolltungy) využívají jako popelnici. Po zemi se válely odpadky, na stole byly zbytky jídla (např. oškrabané brambory - vysvětlete mi, kdo tahá v igelitce 14 km brambory?!). A co z toho plyne? Že byly všude myši!!!! A co nesnáším a mám z toho panickou hrůzu? Myši!!!!!!
Takže jsme si unavení a bez přemýšlení rozložili karimatky na zem oné chatky, položili spacáky na karimatky (naštěstí v obalu, ale jen tak tak) a šli si ven vařit. Nějak nás nenapadlo nebo jsme nad tím asi nechtěli ani přemýšlet, že jsou v horách myši. A ony jo! Připadala jsem si jako v hororu Čelisti, akorát místo žraloků se všude zjevovaly ty nechutný potvory myši! Fuj! Ještě teď z toho mám husí kůži. Takže já do domku už nevlezla a jen venku panicky ječela, ať mi někdo (můj kluk) donese moje věci. Tentokrát jsme necestovali sami dva, ale přibrali sebou dvě kolegyně z práce - Peťu a Zuzku.
Naštěstí jsem nebyla sama, kdo nesnáší ty příšery a tak jsme s Petrou vymyslely, že využijeme polorozbitého stanu, který se mezi odpadky povaloval. A jelikož jsme si původně naivně myslely, že myš je tam jen jedna, můžeme si rozdělat stan v přímo chatce, aby nám bylo tepleji, ale aby se k nám nedostala....
Nakonec jsme se rozhodly rozdělat stan venku s tím, že zbytek naší party (Hendrik a Zuzka) se cítil dost silně a neohroženě a chtěl v chatce zůstat. Když však šli pro naše věci a viděli myši lozit přes naše karimatky a kolem našich spacáků, vysrabili taky. :-D Takže jsme spali namačkaní 4 v jednom stanu.
Takže můj příběh a zkušenost není ani tak o Trolltunze jako o myších. :-D
Nicméně vraťme se k jazyku příspěvku (chápete? :-)). Do roku 2010 vědělo o Trolltunze asi jen 800 lidí, ale díky sociálním médiím se popularita rozrostla na 80 tis. (2016). A s popularitou roste i riziko nebezpečí. Proto jsou přímo na místě hlídači, kteří dohlíží na bezpečnost. Teda jen sedí a koukají, ale asi kdyby se něco stalo, tak aby mohli rychle zakročit, protože signálu se tady nedočkáte.
Doposud se na Trolltunze stal pouze jeden smrťák a to v roce 2015. Lidé podceňují únavu, přeceňují své síly a snaží se ulovit co nejzajímavější fotku. Průvodci říkají, že je jen otázka času než se stane něco podobného, protože čím dál víc lidí u jazyku přespává, po večer popíjí a pak vymýšlí voloviny.
Více fotek zde.
Cesta je dlouhá, převážně kamenitá a skalnatá ale nádherná. Nám bohužel počasí moc nepřálo a skoro celou dobu bylo mlhavo, takže jsme byli o dost ochuzení. Což trošku zamrzí, když jdete 14 km horským terénem s těžkým batohem a do poslední chvíle doufáte, že ta mlha zmizí. A ona nezmizí ani další den odpoledne.
Podél trasy najdete tři záchranné kabiny. Malinkaté chatky, ve kterých jsou 4 "postele", které slouží pouze pro stav nouze. My plánovali v té poslední přespat, protože jsme stan tahat nechtěli a slyšeli jsme, že je to možné. To jsme však netušili, že lidi se umí chovat jako zvířata a ne vždy používají mozek a tak poslední ze tří chatek (asi 400 m od samotné Trolltungy) využívají jako popelnici. Po zemi se válely odpadky, na stole byly zbytky jídla (např. oškrabané brambory - vysvětlete mi, kdo tahá v igelitce 14 km brambory?!). A co z toho plyne? Že byly všude myši!!!! A co nesnáším a mám z toho panickou hrůzu? Myši!!!!!!
 |
| záchranná kabina hrůzy! |
Naštěstí jsem nebyla sama, kdo nesnáší ty příšery a tak jsme s Petrou vymyslely, že využijeme polorozbitého stanu, který se mezi odpadky povaloval. A jelikož jsme si původně naivně myslely, že myš je tam jen jedna, můžeme si rozdělat stan v přímo chatce, aby nám bylo tepleji, ale aby se k nám nedostala....
Nakonec jsme se rozhodly rozdělat stan venku s tím, že zbytek naší party (Hendrik a Zuzka) se cítil dost silně a neohroženě a chtěl v chatce zůstat. Když však šli pro naše věci a viděli myši lozit přes naše karimatky a kolem našich spacáků, vysrabili taky. :-D Takže jsme spali namačkaní 4 v jednom stanu.
Takže můj příběh a zkušenost není ani tak o Trolltunze jako o myších. :-D
Nicméně vraťme se k jazyku příspěvku (chápete? :-)). Do roku 2010 vědělo o Trolltunze asi jen 800 lidí, ale díky sociálním médiím se popularita rozrostla na 80 tis. (2016). A s popularitou roste i riziko nebezpečí. Proto jsou přímo na místě hlídači, kteří dohlíží na bezpečnost. Teda jen sedí a koukají, ale asi kdyby se něco stalo, tak aby mohli rychle zakročit, protože signálu se tady nedočkáte.
Doposud se na Trolltunze stal pouze jeden smrťák a to v roce 2015. Lidé podceňují únavu, přeceňují své síly a snaží se ulovit co nejzajímavější fotku. Průvodci říkají, že je jen otázka času než se stane něco podobného, protože čím dál víc lidí u jazyku přespává, po večer popíjí a pak vymýšlí voloviny.
Více fotek zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat