středa 30. března 2016

Yanchep a Two Rocks

Asi 60 km od Perthu se nachází národní park Yanchep, který je vyhledáván nejen pro relaxování a piknik u jezera Loch Mcness ale také pro turistiku. K prozkoumání se tu nabízí hned devět stezek s délkou 500m - 52km. Ano, 500m je v Austrálii turistika.:-) My se vydali na cca 12 km tůru, před kterou se doporučuje nahlásit v rámci bezpečnosti v místním info centru - asi aby pro vás mohli vyslat záchranný tým, kdybyste tu trasu nedokončili. Stezky se tu značí podle obtížnosti stupni 1-6 (1 pro turisty bez předchozí zkušenosti a 6 pro fit, vysoce zkušené a dobře vybavené turisty). Pro naši trasu se doporučuje baťoh 15-20kg se stanem a spacákem. Zajímalo by mě, kdo ty informační tabule vymýšlel.:-) Kromě turistiky a bbq je park také vyhlášený prohlídkou jeskyní (jedna z jeskyní je nabízena na pronájem pro firemní večírky a jiné události) a koalama, které se tu můžou volně pohybovat (žádné klece nebo ploty), ale jak je všeobecně známo koaly nikam neutečou. Většinu dne prospí.


Po cestě zpět do Perthu jsme se zastavili v městečku Two Rocks. které je známé především chátrajícím Atlantis Marine Park (podmořský svět). V devadesátých letech se očekávalo, že Two Rocks se stane populárním střediskem a tak se pár Japonců rozhodlo vystavět zde zábavní centrum. Jenže bohužel Two Rocks zůstalo vždy jen Two Rocks, malinkatým městečkem s téměř nulovým cestovním ruchem a tak bylo centrum po necelých deseti letech uzavřeno a chátrá. K vidění je jen pár soch, které pomalu pohlcuje příroda. Nejznámější z nich je socha Poseidona.



čtvrtek 3. března 2016

Room Escape

Konečně jsem si našla chvíli času (musela jsem vstát o hodinu dřív), abych po dlouhé době napsala nový příspěvek. Lítám mezi školou a prácema, budu se stěhovat (nakonec ne na pláž - stejně už léto končí) blíž k centru (na půl cesty mezi školou a prací) do krásné lokality Maylands, která je hned u řeky, jezírek, golfového hřiště, cyklistické trasy (ne že bych hodlala jet na projížďku, ale třeba se zase dokopu běhat). Prostě krása. Ale abych se vrátila k tomu, proč píšu...

Room Escape je úžasná hra, kterou jsem měla možnost si zahrát minulou sobotu v noci. Ve zkratce jste zamčeni ve strašidelné místnosti, připoutaní k lavici a musíte luštit různé kódy, abyste našli klíče od pout a únikový východ z místnosti. Všude je krev, nápisy, vlasy, přítmí, strašidelné panenky, zrcadla, kterých když se dotknete, tak se tam objeví strašidelná postava (ze zrcadel mám panickou hrůzu po shlídnutí hororu Zrcadla - když jsem se k zrcadlu přibližovala, říkala jsem si, že jsem statečná a dospělá a že svůj strach překonám. Přece za zrcadlem nic nebude. Jen co jsem se ho dotkla, mé obavy se naplnily a já si málem cvrkla. Skočila jsem kamarádovi na krk a nechtěla se ho pustit. Skoro jsem se rozbrečela. :-D) Po vyluštění všech kódů se nám povedlo najít východ ve formě "ventilace". Po šoku se zrcadlem jsem musela vlézt do malé tmavé úzké místnosti, kde byla další strašidelná panenka. Hůř už snad být nemůže. A jistě že může. Z ventilace jsme se dostali do psychiatrické léčebny, kde byly všude na zdech řetězy a nápisy, že zemřeme. Byl tu i kočárek, strašidelné fotky a postel, kde byla původně připoutaná osoba ale po ní tu už zůstaly jen odřezané nohy a ruce. Poslední místností byla kuchyň, kde se v ledničce chladily další odřezané končetiny. Povedlo se nám v časovém limitu 60 minut najít únikové dveře, ale k tomu, aby se člověk mohl zachránit, musel objevit skříňku určenou pro jeho postavu a rozluštit další hlavolamy. To už se nám bohužel nepovedlo včas.

Musím říct, že to byla opravdu úžasná hra. Připadala jsem si jak v mixu těch nejstrašidelnějších hororů, kterých se bojím. Hra je určená pro 3-8 lidí, s tím že se doporučuje počet pěti osob. My jsme hráli "Únos",ale na výběr jsou ještě další čtyři (odkaz zde) hry, které si určitě v blízké budoucnosti vyzkoušíme. :-)