Norsko - Trolltunga a můj panický strach z myší

S téměř 20 000 kilometry značených turistických stezek je Norsko doslova rájem pro turisty. A to můžu jenom potvrdit. Když si zadáte do vyhledávače, co navštívit v Norsku, jako první tři odkazy se vám objeví Trolltunga, Kjerag a Preikestolen. A my měli to štěstí už všechny tři vidět. A nebyli jsme jediní. Připravte se, že tady potkáte opravdu hoooodně lidí.

Nedaleko od Lofthusu, kde se právě nacházíme, najdete 1100 m.n.m. skalní útvar vyčnívající vodorovně z hory ve výšce asi 700 metrů nad hladinou jezera Ringedalsvatnet připomínající trolí jazyk - tzv. Trolltunga. Výlet, kde jedna cesta je 14 km a asi 6 hodin chůze, je lepší rozdělit do dvou dnů. Nejenže si stihnete odpočinout před cestou zpět, ale hlavně se vyhnete davům turistů a dlouhatánské frontě na fotku na trolím jazyku. Ta může někdy trvat až dvě hodiny. 

Jak se na Trolltungu dostat? Buď můžete využít veřejnou dopravu a jet do Tyssedalu a odtud stopem nebo vlastním autem. Musíte se však připravit na pěkně tučné parkovné. Na dolním parkovišti zaplatíte 300 NOK/24 hod, odsud však musíte pěšky asi 6 km po nebezpečně úzké a nepřehledné silnici. Nebo si můžete někoho stopnout, jako my (s tím rozdílem, že my jsme parkovali ještě trochu níž vedle silnice a celou dobu se modlili, abychom nedostali pokutu). Vyšší parkoviště je za 500 NOK/24 hod, ale odsud se ještě musíte vyplazit 4 km serpentýnama výš k nejvrchnějšímu parkovišti, kde zaplatíte 600 NOK/24 hod. U posledního zmíněného parkoviště platíte už dole u brány, takže nehrozí, že by vás nahoru jen někdo vyvezl a pak jel parkovat jinam.

Cesta je dlouhá, převážně kamenitá a skalnatá ale nádherná. Nám bohužel počasí moc nepřálo a skoro celou dobu bylo mlhavo, takže jsme byli o dost ochuzení. Což trošku zamrzí, když jdete 14 km horským terénem s těžkým batohem a do poslední chvíle doufáte, že ta mlha zmizí. A ona nezmizí ani další den odpoledne.

Podél trasy najdete tři záchranné kabiny. Malinkaté chatky, ve kterých jsou 4 "postele", které slouží pouze pro stav nouze. My plánovali v té poslední přespat, protože jsme stan tahat nechtěli a slyšeli jsme, že je to možné. To jsme však netušili, že lidi se umí chovat jako zvířata a ne vždy používají mozek a tak poslední ze tří chatek (asi 400 m od samotné Trolltungy) využívají jako popelnici. Po zemi se válely odpadky, na stole byly zbytky jídla (např. oškrabané brambory - vysvětlete mi, kdo tahá v igelitce 14 km brambory?!). A co z toho plyne? Že byly všude myši!!!! A co nesnáším a mám z toho panickou hrůzu? Myši!!!!!!

záchranná kabina hrůzy!

Takže jsme si unavení a bez přemýšlení rozložili karimatky na zem oné chatky, položili spacáky na karimatky (naštěstí v obalu, ale jen tak tak) a šli si ven vařit. Nějak nás nenapadlo nebo jsme nad tím asi nechtěli ani přemýšlet, že jsou v horách myši. A ony jo! Připadala jsem si jako v hororu Čelisti, akorát místo žraloků se všude zjevovaly ty nechutný potvory myši! Fuj! Ještě teď z toho mám husí kůži. Takže já do domku už nevlezla a jen venku panicky ječela, ať mi někdo (můj kluk) donese moje věci. Tentokrát jsme necestovali sami dva, ale přibrali sebou dvě kolegyně z práce - Peťu a Zuzku.

Naštěstí jsem nebyla sama, kdo nesnáší ty příšery a tak jsme s Petrou vymyslely, že využijeme polorozbitého stanu, který se mezi odpadky povaloval. A jelikož jsme si původně  naivně myslely, že myš je tam jen jedna, můžeme si rozdělat stan v přímo chatce, aby nám bylo tepleji, ale aby se k nám nedostala....

Nakonec jsme se rozhodly rozdělat stan venku s tím, že zbytek naší party (Hendrik a Zuzka) se cítil dost silně a neohroženě a chtěl v chatce zůstat. Když však šli pro naše věci a viděli myši lozit přes naše karimatky a kolem našich spacáků, vysrabili taky. :-D Takže jsme spali namačkaní 4 v jednom stanu.

Takže můj příběh a zkušenost není ani tak o Trolltunze jako o myších. :-D

Nicméně vraťme se k jazyku příspěvku (chápete? :-)). Do roku 2010 vědělo o Trolltunze asi jen 800 lidí, ale díky sociálním médiím se popularita rozrostla na 80 tis. (2016). A s popularitou roste i riziko nebezpečí. Proto jsou přímo na místě hlídači, kteří dohlíží na bezpečnost. Teda jen sedí a koukají, ale asi kdyby se něco stalo, tak aby mohli rychle zakročit, protože signálu se tady nedočkáte.

Doposud se na Trolltunze stal pouze jeden smrťák a to v roce 2015. Lidé podceňují únavu, přeceňují své síly a snaží se ulovit co nejzajímavější fotku. Průvodci říkají, že je jen otázka času než se stane něco podobného, protože čím dál víc lidí u jazyku přespává, po večer popíjí a pak vymýšlí voloviny.

Více fotek zde.

Norsko - Kristiansand

Zatím posledním větším městem, které jsme měli možnost navštívit, je Kristiansand. V Norsku nejjižněji položené (tím pádem i v létě jako dovolenková destinace Nory oblíbené) a zároveň páté největší město s počtem 90 tis. obyvatel. Kristiansand je také druhým největším norským přístavem (právě sem se plaví lodě z Dánska) a dokonce má i své mezinárodní letiště.

V místech dnešního Kristiansandu se už ve 13. a 14. století nacházela rybářská osada s rušným přístavem. Na začátku 17. století do těchto končin zavítal dánský král Kristián IV. a 1641 založil město Kristiansand, jelikož chtěl využít tohoto strategického místa a napomoct jeho rozvoji. Proto udělil městu různá obchodní privilegia a dokonce ho osvobodil na 10 let od placení daní. Což, uznejte sami, je dost velká úleva.

Stejně jako v Bergenu se platí mýtné za vjezd do města, ve špičce (6:30-8:59 a 14:30-16:59) 21 NOK a mimo špičku 14 NOK. Ani zde se parkování v ulicích nevyplatí a tak doporučuji navštívit opět jeden z parkovacích domů. Jen si dávejte pozor a nenaleťte jako my. Když jsme vjížděli na parkoviště, všimli jsme si ceny 10 NOK a tak jsme necítili potřebu naši návštěvu města nějak uspěchat. Pěkně jsme si všechno prošli, udělali si piknik a po 4 hodinách se vrátili k autu s tím, že 40 NOKů je úplně nic. Jenže když jsme vložili parkovací kartu do automatu, málem nám vypadly oči z ďůlků. 4 hod za 80 NOK (cca 200 CZK). My si totiž nevšimli, že cena 10 NOK je ne za hodinu ale za 30 minut. S takovou tady těch peněz moc nenašetříme, protože to je skoro každý den nějaká šlápota vedle (třeba jako před pár dny 800 g rajčat za 220 CZK). :-D

Kousek od parkovacího domu, v jihozápadní části města, najdete Rybí trh (Fiskebrygga). Kromě prodeje ryb je tady také několik restaurací a můžete se sami dovtípit s jakou kuchyní. ;-)

Fiskebrygga

Asi 1 minutu od Rybího trhu a 6 minut od centra se nachází ostrůvek Odderøya, který nás podle informačních tabulí a mapky ihned zaujal příslibem krásné přírody, pláží, majáku, opuštěných děl z dob vojenského výcviku a války, atd.. Možná to bylo způsobeno únavou, horkem a nebo tím, že se nám chtělo šíleně na záchod, ale asi po hodině bloudění po ostrově jsme to zklamaní vzdali a vydali se zpátky k centru města přes místní promenádu, která nás provedla po pobřeží, kolem parků, pevnosti z roku 1672, která sloužila pro vojenské účely a ochranu města, a druhé norské největší fontány (což jsem se dozvěděla až při psaní tohoto příspěvku, protože na mě fontána působila jako každá druhá).

pláž na ostrůvku

Čeho jsem si nemohla nevšimnout byla moderní architektura tak odlišná od zbytku Norska. Připadla jsem si zase jak v Austrálii. Navíc, ačkoliv byl pátek dopoledne, po celém městě to žilo, popíjelo se a užívalo se krásného dne. Nejsem si úplně jistá, jestli je to typický kristiansandský pátek, ale můj šestý smysl mi napovídá, že to souviselo nějak s hudebním festivalem, který se právě chystal na pláži a kvůli kterému jsme tu pláž ani nemohli vidět, protože byl celý prostor zabarikádovaný. :-( A tak jsme se vydali do Starého města Posebyen, plného starých známých bílých dřevem obložených domů... Přiznávám, že já fotozávislák, jsem nevyfotila ani jednu fotku, protože ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, nic k focení jsem tam oproti Stavangeru prostě nenašla.

norská druhá největší fontána

A tak jsme šli dál, kolem hlavního náměstí na rušnou ulici Markens gate plnou lidí a obchůdků. A tady mě zaujalo pouze to, že se rozdávala zmrzlina zadarmo. :-D Takže asi tušíte z naladění celého článku, že se ze mně stává náročný cestovatel, co chce už všechno jen top. :-D Závěrem, pro mě zajížďka 2x 250 km, ale Hendrik se sem potřeboval podívat, protože se tady nachází Sørlandssenteret, což je největší nákupní středisko v celé severní Evropě. (Mezi náma, jen další propadák.)

kostel na hlavním náměstí z roku 1885

Zajímavostí je, že se centrum města nazývá Kvadraturen, jelikož všechny ulice jsou v pravém úhlu a přezdívka celého Kristiansandu je Norské město květin, protože zde právě květiny tvoří většinu městské dekorace.

Rozhodně se ale mnou nenechte odradit a vytvořte si svůj vlastní názor na toto místo. A bacha, když si budete Kristiansand zadávat do navigace. Jedno změněné písmenko a ocitnete se na opačné straně Norského království v Kristiansundu. ;-)

Více fotek zde.

Norsko - Stavanger, Jaeren National Scenic Route

Dalším z norských měst, které jsme navštívili je univerzitní město Stavanger - někde uvádí, že třetí a jinde čtvrté (každopádně na mě působilo větší jak Bergen) největší město s počtem 120-210 tis. obyvatel. Těžko říct, kde je pravda. Vyberte si. :-) Stavanger byl založen 1125 a z velkého rozvoje se těší od roku 1969, kdy byla v Severním moři nalezena ropa a město se tak stalo centrem ropného průmyslu. A tak dává smysl, že si právě zde můžete zajít do Norsk Oljemuseum. Muzea, které vysvětluje samotný proces a historii ropného průmyslu zábavnou a interaktivní formou. Cena vstupného je 120 NOK/dospělá osoba. Vedle budovy muzea pak najdete dětské hřiště, které je postaveno z nepotřebných strojů, materiálů a součástek týkajících se právě těžby ropy. Určitě stojí za návštěvu.

hřiště u muzea

Kousek od muzea se nachází barevná ulička Ovre Holmegate. Ačkoliv je většina stavangerských domků obložená bílými laťkami, v této ulici to barvami jen hýří. Jak sami místní říkají, z nudné ulice se stalo nádherné místo plné života, barev, kaváren a obchůdků.

Ovre Holmegate

A když už mluvíme o kavárnách a zábavě, v roce 2008 byl Stavanger vyhlášen Evropským hlavním městem kultury (tento projekt vznikl v roce 1985 s cílem sbližování Evropanů, od té doby bylo jmenováno 32 měst). Všude najdete bary, restaurace, kluby...noční život tu musí být asi zajímavý. Jen na to mít ty peníze.

Samotné centrum města není nějak zvlášť velké, všude dojdete pěšky. A to i do pro mně nejkrásnějšího místa Gamle Stavanger, starého města. Najdete zde krásné dřevěné domky z 18. a 19.  století. A za to, že se těmito nádhernými uličkami můžeme procházet, vděčíme jedné jediné osobě, která se postavila proti původnímu plánu z období druhé světové války všechny domky zbořit a vystavět budovy z betonu.

Gamle Stavanger

Parkování v centru je opět skoro nemožné. Po minulé zkušenosti z Bergenu, kdy jsem dostali pokutu, jsme se rozhodli nechat auto v jednom z několika parkovacích domů, které se nachází nedaleko od samotného centra a cena od 13 NOK/hod nás taky nezruinuje.

Asi 6 km od centra se nachází další z míst, které stojí za návštěvu, a to Sverd i Fjell (Meče ve skále). Památník má podobu tří obřích bronzových mečů, které zde připomínají bitvu u Hafrsfjordu z roku 872, ve které zvítězil Harald I. Krásnovlasý, první sjednotitel norského území pod jednotnou vládu. Největší z mečů připomíná vítěze bitvy, menší meče jeho dva protivníky.

Sverd i Fjell

No a když už jsme tímhle směrem, asi 12 km odsud je přenádherná pláž Sola. Jakmile jsme na tuto pláž dojeli, připadala jsem si jako zpátky v Austrálii na mé oblíbené Scarborough. Takže tohle místo rozhodně nezapomeňte navštívit. Akorát se připravte, že je tu celkem větrno (toho využívají hojně kite surfeři) a voda je pekelně ledová (jestli teda může být voda pekelná a zároveň ledová:-)).

A pokud vám jedna pláž nestačí, vydejte se na National Scenic Route (tohle se prostě nedá pořádně přeložit - trasa, která vás provede nádhernými norskými scenériemi?) do oblasti Jaeren, která má 41 km a táhne se od Ogna do Bore. Za návštěvu stojí pláž Orrestranda, maják Kvassheim ale především maják Eigeroy, který se nachází u městečka Egersund vzdáleného od Ogny 22 km. Sice vás čekají 2 km chůze, ale každý metr stojí za to.

Jaeren je jedna velká rovina, všude pastviny, ale narozdíl od ostatních National Scenic Routes tady v Norsku není tak turistická a je hojně využívaná místními.

Eigeroy

Fotky ze Stavangeru zde a z Jaeren zde.

Norsko - Bergen

Tak už jsme probrali jídlo, alkohol, nákupy a je na čase se konečně vrhnout na nějaké to cestování. A jelikož pocházím z druhého největšího města Česka, proč se nevrhnout rovnou na to druhé největší město Norska. Bergen, který má cca 253 tis. obyvatel, dříve známý jako Bjorgvin (v překladu zelená louka mezi horami, protože město je obklopeno právě sedmero horami a jednou ze zajímavostí je, že bergenská turistická organizace každoročně pořádá pochod po všech  těchto sedmi horách), byl do 17. století největším městem severní Evropy a do 19. století dokonce největším městem Norska. Za zmínku určitě stojí, že do roku 1217 byl hlavním městem Norska Trondheim a až do 1299 jím byl právě Bergen.

Bergen

Bergen je prý také označován jako město deště, jelikož zde prší průměrně 213 dní v roce (v 2007 naměřili 84 deštivých dní po sobě, což je nový městský rekord). My měli štěstí, že na nás vyšel jeden ze 152 dní, kdy neprší. :-)

Asi nejznámější památkou města je Bryggen - nejstarší čtvrť Bergenu, která kdysi bývala hlavním centrem obchodu v severní Evropě po skoro 400 let. Bryggen tvoří souběžné řady domů z hrubých fošen s kamennými základy. Od roku 1979 patří zaslouženě mezi památky UNESCO. Hodně těžko se mi z tohoto místa odcházelo, protože jsem z budov a uliček nemohla spustit oči. Připadala jsem si jako kdyby mě někdo přenesl o pár tisíc let zpátky do minulosti.

Bryggen

Na konci 13. století patřil Bergen mezi čtyři nejdůležitější pobočky Hansy (svazek německých obchodních měst, která provozovala dálkový obchod). Význam Bergenu byl v jeho podílu na obchodu se sušenými treskami, které sem byly dováženy ze severněji ležících končin Norska. Němečtí hansovní kupci žili v oddělených částech města a měli výhradní právo obchodovat s rybáři ze severu. Němci si tak založili město uprostřed města, kde se mluvilo německy a dodržovaly se německé zákony.

úzké uličky Bryggen

V roce 1348 propukla ve městě morová epidemie, 1429 bylo město vydrancováno a lehlo popelem, 1536 přiměl norský král němce stát se Nory nebo odejít ze země, 1916 lehla opět část města popelem a roku 1944 (během německé okupace) došlo k obrovskému výbuchu německé lodi nacpané výbušninami, kdy došlo nejen ke zničení hromady historických budov, ale také k usmrcení mnoha lidí. Toť stručná avšak za vše mluvící historie Bergenu.

Za návštěvu určitě stojí i hora Floyen, odkud je nádherný výhled na celé město. Můžete se sem vydat buď pěšky (cca 45 min, 3 km) a nebo lanovkou (5 min, 95 NOK/os/zpáteční, 50 NOK/os/jednosměrná). Záleží jací jste lenoši.:-)

Pokud pojedete do Bergenu vlastním autem, cestu si časově naplánujte. Za vjezd do města se totiž platí a cena se odvíjí od konkrétní hodiny vjezdu. Nejdražší je samozřejmě špička mezi 6:30-8:59 a odpoledne 14:30-16:29, to za vjezd zaplatíte 54 NOK, mimo špičku je cena 29 NOK.

Dalším problémem je pak samotné parkování. Parkovat zdarma je tu skoro nemožné. K dispozici jsou čtyři parkovací domy, které se nachází v různých částech města a i cena se liší - od 12 do 25 NOK za hodinu, s tím že maximum za den je 150-200 NOK. No a pokud se rozhodnete parkovat v ulicích jako my, tak hodně štěstí. Co jsme pochopili a vyčetli, tak celý Bergen je protkán residentskýma parkovacíma zónama, které mi nepřijdou nějak zvlášť dobře značené a parkovat zde se nevyplácí. Důkazem je pokuta 600 NOK, kterou jsme dostali, protože jsme nevěděli, že se jedná právě o  onu residentskou zónu.

Krátké video z Bergenu zde.

Více fotek zde.

Norsko - cigarety a snus

Když už jsme probrali alkohol v Norsku, myslím si, že je na místě se zaměřit na činnost velmi často s popíjením spojenou. Kouření.

Podle statistik je v Norsku jen 5% mladistvých (16 – 24 let) a 11% dospělé populace pravidelnými kuřáky. Pravděpodobně si řeknete wow, takový uvědomělý národ. Než si začnete všímat boule pod horním rtem a kulaté krabičky v zadní kapse džín. 9% Norů totiž denně užívá snus, což je speciální nadrcený tabák (jemně mletý loose cut nebo delší řez long cut) smíchaný se solí a uhličitanem sodným. V 19. století přišel tento nápad ze Švédska jako náhražka cigaret a amerického žvýkacího tabáku, který vyžaduje nevkusné odplivávání.

Snus se prodává se ve dvou variantách – buď sypaný, ze kterého si pomocí prstů vytvoříte lepivou kuličku a vložíte si ji pod horní ret, avšak tato varianta přispívá svým přímým kontaktem s dásněmi k jejich poškození, nebo porcovaný do malých pytlíčků připomínající pytlíkový čaj. Tato varianta je pak dostupná v několika různých příchutí jako např. limetka, máta nebo lékořice. U porcovaného snusu se pak ještě rozlišují další dvě varianty: původní balení (vyvinuto v roce 1977, tradiční forma baleného žvýkacího tabáku, materiál sáčku je hydratován v průběhu výrobního procesu, proto je sáček hnědý a vlhký) a bílé balení (jemnější chuti, pomaleji uvolňuje nikotin, ačkoliv tabák v sáčku má stejný obsah vlhkosti jako originální snus, materiál sáčku není hydratován, a proto je sáček bílý a suchý, což způsobuje právě pomalejší uvolňování nikotinu a chuti).

Popularita snusu v posledních letech raketově vzrostla (asi trojnásobně) díky zákazu kouření na veřejných místech (Norsko bylo jednou z prvních zemí (2004) na světě, která zakázala právě kouření na veřejných prostranstvích). V roce 1992 sice Evropská Unie prodej snusu zakázala, potom co Světová zdravotnická organizace (WHO) upozornila na zdravotní rizika jeho dlouhodobého užívání, které může způsobit rakovinu ústní dutiny a slinivky břišní, nicméně Švédsko si podmínilo vstup do EU vyjímkou ze zákazu prodeje snusu. 

Rozdíl v působení snusu a cigaret je především v nástupu účinku nikotinu. Zatímco z cigarety se uvolní okolo 23 ng\ml nikotinu během prvních pěti minut, u snusu to trvá zhruba 30 minut. Napoprvé se člověk cítí přiopile, malátně a může mu být i na zvracení. Mladí Norové, který jsou ale zkušení uživatelé snusu, ho s oblibou kombinují s alkoholem…

Balíček cigaret vyjde přibližně na 114 NOK (296 CZK) a snus od 70 NOK (182 CZK).

Tak co kuřáci? Ještě máte chuť si zapálit? :-)

Norsko - alkoholické nápoje, prohibice, Vinmonopolet

Co se vám vybaví, když se řekne alkohol v Norsku. Prohibice? Nejste tak daleko od pravdy. Kdysi tu byla...

Za dávných a dávných časů se v Norsku od hostilete očekávalo, že nabídne své návštěvě pivo. To se nejčastěji pilo z tzv. kjengy, která kolovala kolem stolu. Nejednalo se však o popíjení ke zlepší nálady, cílem se bylo opít do němoty. 

kjenga

S příchodem křesťanství se pití omezilo především na významné svátky. Tou dobou bylo pivo jediným dostupným alkoholem až do 16. století, kdy přišla kořalka. Odhaduje se, že pití kořalky později představovalo 80-90% celkové spotřeby alkoholu. Na dospělého člověka činil průměr 13 l čistého alkoholu ročně.

V 70. letech 19. století už představoval alkoholismus velký problém a tak přišla jako reakce alkoholová politika. Během první světové války pak byla zavedena zmiňovaná prohibice. Prohibice samozřejmě vedla k pašování alkoholu. Nečekaně ovlivnila významně norský export. Řada zemí totiž tradičně platila za dovoz norských ryb vývozem vína a lihovin. Když tedy Norsko zakázalo dovoz alkoholických nápojů, ztratily tyto země o norské ryby zájem. Prohibice se neukázala příliš efektivní, a tak byla v roce 1927 zrušena.

Dnes je konzumace alkoholu v Norsku spojená především se svátky a víkendy. Pít alkoholické nápoje v pracovním týdnu rozhodně není běžné. Platí pravidlo, že Nor raději pije méně často ale hodně. Více se dočtete níž.

Tato alkoholová historie tedy vysvětluje zákaz většího dovozu alkoholu do Norska a hlavně to, proč v běžném obchodě vedle chleba nenajdete alkohol s vyšším obsahem alkoholu než 4,75%. Alkoholické nápoje s vyšším obsahem si můžete koupit pouze ve specializované síti obchodů Vinmonopolet. Vinmonopolet je státní společnost založená v roce 1922, která má monopol na prodej alkoholu. Podobné instituce fungují i v dalších severských státech, ve Finsku je to Alko a ve Švédsku Systembolaget.

Otevírací doba je obvykle kratší než v jiných prodejnách. V pracovní dny se zavírá v šest hodin večer, v sobotu už ve tři odpoledne a v neděli je zavřeno celý den.

Požívání alkoholu na veřejnosti je v Norsku zakázáno. Pokud chce restaurace prodávat alkoholické nápoje, musí mít zvláštní licenci. Licenci má ovšem téměř každá restaurace, takže víno a pivo vám přinesou kdekoliv. Je ale extrémně drahé. Nevím, jestli to platí všude, ale u nás v hotelu platí, že pokud nechceme o licenci přijít, musíme hlídat, aby hosté nepili alkohol, který si zakoupili někde jinde, kromě jejich pokojů kdekoliv v prostorách hotelu. Licence nám povoluje nalévat pouze 4cl tvrdého alkoholu na osobu a objednávku. Pivo a víno se může servírovat mezi 8:00 až do 1:00 ráno (v pátek a sobotu až do dvou do rána), tvrdý alkohol má omezení na 13:00-1:00 (v pá a so také do 2:00).

Alkohol mohou v Norsku konzumovat osoby starší 18 let. Pokud je však obsah alkoholu více než 22%, věkový limit je nad 20 let.

Stát se snaží držet spotřebu alkoholu pod kontrolou, aby chránil zdraví svých obyvatel. K tomu má napomoci zmiňovaný státní monopol, ale také omezení reklam na alkohol a vysoké ceny. Nejlevnější  pivo v obchodě stojí 22 NOK (57 CZK) a víno 90 NOK (234 CZK, ale to je opravdu to nejlevnější, většina cen se pohybuje okolo 300 NOK a výš - třeba krabicové víno, co jsem pila v Austrálii za 12 AUD/3 l jsem tady našla za 50 AUD - cca 823 CZK). Tvrdý alkohol od 400 NOK výš. O cenách v restauracích radši ani nemluvit.

Norskou alkoholickou specialitou je Aquavit - hořký destilát, jehož název je odvozen od latinských slov aqua vitae (živá voda). Destiluje se z brambor nebo obilí podobně jako vodka, při druhé destilaci se přidávají bylinky jako kmín, anýz, kopr, fenykl, koriandr a jiné. Převládající je ale chuť kmínu. Obsah alkoholu je kolem 40 %. Často se zapíjí pivem. V Norsku zraje akvavit většinou v dubových sudech a získává tak nažloutlou barvu. Norskou tradicí je výroba tzv. linje akvavit (doslova rovníkový akvavit), který získal svůj název, když dubové sudy s nápojem absolvovaly cestu z Norska do Austrálie a zpět (tedy přes rovník) a Norové zjistili, že pak chutnají skvěle. Dodnes tato praxe pokračuje a na lahvích linje akvavit je uvedeno i jméno lodi, její trasa a doba, kterou sud strávil na moři.

Další specialitou je Mead (mjod - medovina), jehož historie sahá až k Vikingům. V zimě se obvykle tento nápoj pije teplý a přikusují se zázvorové sušenky.

Norové milují jablečný cider, ať už ledový nebo horký.

Oblíbeným alkoholickým nápojem je i pálenka (brennevin - v překladu spálené víno) vypálená z brambor a obilí, která mívá 30-38% alkoholu.

Nora neurazíte ani punčem, vínem, svařeným vínem, pivem (Pilsner, Bayer, Juleol, Bokko) nebo vodkou. Vikingfjord (k destilaci se používá voda z ledovce Jostedalsbreen) vodka byla zvolena jako nejlepší mezinárodní komunitou vína a tvrdého alkoholu.

Jedna z mnoha zajímavostí je, že Norové nesmí pít alkohol před svýma dětima. Jak už jsem zmiňovala v předchozím příspěvku, škola tady má hodně co mluvit do výchovy. Takže pokud by se paní učitelka zeptala Toníčka, jestli se u nich doma pije alkohol a Tonda by řekl, že zrovna včera se taťka pěkně zřídil, tak by bylo tóčo!

Další zajímavostí, která se pojí s alkoholem je promiskuita. Podle statistik mají Norové (72%) více sexu na jednu noc, než jakýkoliv jiný národ na světě. Místo studu se tím spíše chlubí. Je to jakási víkendová tradice. V pátek a sobotu se prostě zruší v klubu (Ano, zruší! Norové nepijí do nálady, to je podle nich ztráta času a peněz.) a po krátké konverzaci typu Vil du være med meg hjem i natt (Půjdeš se mnou dneska domů?) popřípadě Hjem til meg, eller hjem til deg (K tobě nebo ke mně?) následuje odchod z klubu domů, sex, kocovina a ranní šok z toho, kdo to leží vedle vás. Mimochodem, přestože v Norsku existuje stránka, kde je možno si zdarma objednat kondomy, které jsou vám poštou doručeny přímo domů, tak bylo v Norsku v roce 2012 evidováno 21.489 případů chlamydiové infekce.

Za zmínku stojí i slovíčka Vorspiel a Nachspiel (nepleťte si s němčinou, kde se slovo vorspiel překládá jako předehra:-))  Kvůli vysokým cenám za alkohol zejí místní bary a kluby většinou před půlnocí prázdnotou., protože řada lidí se nejdřív napije u někoho doma (Vorspiel) předtím než se před půlnocí vyrazí posledním autobusem do města. Pozor – každý si ale přinese svoje zásoby alkoholu, a pokud se stane, že je nevypije, zase je sbalí a odnese si je. Pokud se nepovede ulovit známost na jednu noc, následuje Nachspiel, neboli afterparty opět u někoho doma. Kluby totiž zavírají kolem třetí ráno.

Takže tak. Skal! (Na zdraví!)