Po dvou týdnech cestování ve Vietnamu jsme se konečně dostali do hlavního města Hanoi (cca 7,5 mil obyvatel), kam jsem se velmi těšila. Podle recenzí je totiž toto město rájem pro milovníky jídla. Musím přiznat, že jsem měla hodně velká očekávání a tím pádem přišlo i velké zklamání. Hanoi mě narozdíl třeba od Saigonu a Hoi An neučarovala.
 |
| vaření na ulici |
Autobus nás přivezl někdy kolem páté ráno a my samozřejmě jako vždy neměli předem domluvené ubytování, což se začalo jevit jako problém. Poprchávalo a všude bylo zavřeno, až se nám asi po dvou hodinách povedlo konečně najít ubytování v Golden Diamond Hotel. Až jsme se prospali (což bylo celkem těžké, protože hluk z ulice, kudy vedla rušná hlavní silnice, pronikal do našeho pokoje tak silně, že jsem si myslela, že máme postel na ulici), vyrazili jsme na průzkum města. Prošli jsme přes trhy s ovocem a zeleninou, obrovitánské budovy plné stánků s oblečením, obuví, látkami... a bloudili jsme uličkami. Každá ulice měla své zaměření. V jedné se soutředili na kávu, v jiné na prodej oblečení (především "značky" Northfinder), jinde na sejfy, další ulice byla plná větráků, vedle ní ulice s vybavením na párty všech druhů... Samozřejmě nám vyhládlo a vyprahlo, tak jsme se snažili najít nějaké stánky z jídlem a nevím, co jsme dělali, ale nic moc jsme najít nemohli. Objevili jsme českou restauraci se smažákem, ale to mi přišlo jako škoda, když se stejně za chvíli vracím domů. V jedné "kavárně" jsme vyzkoušeli tzv. vaječnou kávu (egg coffee), kdy se smíchá žloutek s kondenzovaným mlíkem a tato směs se nalije do hrnku s černou kávou. Mňam.
 |
| Egg Coffee |
Jak už jsem kdysi zmiňovala, když člověk cestuje po Asii (ale možná i všude ve světě) musí si dávat neustále pozor na všechno. Hlavně co se týče peněz. Abyste nezaplatili zbytečně moc, usmlouvali rozumně cenu (ačkoliv vůbec nevíte, co je rozumná cena), bylo vám vráceno správně, nezaměnili jste bankovky, protože některé z nich vypadají barevně dost podobně a mají třeba o nulu víc... Takže si takhle kráčíme po ulici a samozřejmě nás na každém kroku oslovují "restauratéři", abychom se šli najíst právě k nim. Já měla zrovna náladu ochutnat smažené sýrové válečky. A zrovna jsme narazili na jednoho člověka, co nám nabízel právě tyhle válečky a za super cenu, na kterou jsme doposud nenarazili. 10ks za 50.000VND (většinou jsou to 3ks za 40.000VND, takže se nám to zdálo podezřelé). V menu sice nebyl napsaný počet kousků, ale cena tam byla. Jakmile jsme usedli ke stolu a objednali si, přinesli nám jiné meníčko. Na vzhled stejné, ale cenově odlišné, naše válečky byly za 70.000VND. Ale na nás si někdo už jen tak nepřijde! Takže jsme si nechali donést jídlo (donesli jich jen sedm, ale já už neměla sílu se ohradit, protože jsem věděla, že mě čeká boj při placení), najedli se a šli jsme zaplatit. No a samozřejmě to na nás zkusili s cenou 70.000VND. A to já na ně "Prrr!!!" a ukázala jsem na venkovní meníčko s nižší cenou. A paní nám na to řekla "Pardon". Zalatili jsme 50.000VND a řekli si, že je opravdu nejvyšší čas opustit Vietnam.
 |
| sýrové válečky |
Po památkách se nám ani moc nechtělo (a to je tu k vidění např. Ho Chi Minhovo mauzoleum), protože pořád poprchávalo, ale alespoň jsme si to zamířili k jezeru Ho Hoan Kiem s Ngoc Son Temple a odtud pak do věznice Hoa Lo Prison. Youtube video z Hanoi
zde.
 |
| Ho Hoan Kiem |
Na recepci našeho hotelu nám při honosné snídani (která byla v ceně ubytování) nabídl pan recepční výlet do Halong Bay a Sapa, kam jsme měli v plánu tak jako tak jet. Jen jsme si doposud nebyli jistí, zda využijeme "cestovky" nebo pojedeme jako do teď na vlastní pěst. Ceny byly poměrně vysoké, ale na druhou stranu jsme bychom nemuseli vůbec nic řešit a bylo by o nás postaráno se vším všudy. Pro porovnání jsme ještě obešli několik agentur ve městě, ale ceny se pohybovaly podobně, takže jsme se rozhodli pro nabídku našeho hotelu, kde jsme si mohli zanechat v úschovně naše věci a mezi jednotlivými výlety (vždy byl návrat do Hanoie) jsme se mohli v hotelu i zdarma osprchovat.
O možnosti využití agentur jsem se radila i se svýma kamarádama, kteří už ve Vietnamu byli a Halong Bay i Sapu absolvovali. Názory se samozřejmě jako vždy lišily. Takže jsme se nakonec prostě rozhodli, že ačkoliv máme v plánu jet domů dřív (Kambodža ani Laos se nakonec nekonají, protože jsme se dostali do stádia, že si cestování už neužíváme, ale o tom později) a ušetříme tím pádem nějaké peníze, dovolíme si ten luxus, že si ke konci své dovolené připlatíme a vyzkoušíme něco nového. Ale o tom příště.
