Fremantle Prison

Konečně jsem se dočkala a vyrazila na vytouženou prohlídku věznice ve Fremantlu, o které jsem už tolik slyšela. Na výběr je z několika prohlídek: denní Doing Time Tour, prohlídka tunelů pod věznicí Tunnels Tour (na tu se chci taky jednou vydat), vězeňské umění Fremantle Prison Art Tour (vždy každou první sobotu v měsíci), ukázka míst, kde se vězni snažili utéct Great Escapes Tour a konečně ta, které jsem se zúčastnila já a kterou vřele doporučuji - noční prohlídka s baterkami Torchlight Tour.

Opět trocha z historie:

Zprvu (kolem roku 1830) se Západní Austrálie jakémukoliv vězení bránila. Jenže časem došla na to, že by se jí hodila levná pracovní síla a tak zaslala požadavek do Londýna o založení věznice na území dnešního Perthu, kam by se mohli posílat trestanci (muži) z Evropy. A tak se roku 1850 založila Fremantlovská věznice, kterou postavili sami vězni - nejprve zeď okolo celého objektu a pak teprve samotnou budovu. Cesta z Evropy do Austrálie trvala lodí 6 měsíců, přežili jen ti nejotrlejší, které cesta a choroby na ní nezabily.

Budova se skládá ze tří divizí: první pro mladistvé ve věku 8-15, druhá pro Aborigince a třetí pro závažné trestné činy (mezi něž se považovala i krádež chleba pro hladovějící rodinu - trest sedm let). Postupem času se dostavěla i malinká budova pro ženy (max 60 žen). Každý trestanec měl miniaturní celu s postelí a kýblem místo záchodu. Žádné mříže, ale normální dveře s kukátkem.

původní vybavení miniaturní cely

Žádná společná jídelna, vězni byli zavřeni na cele. 6:45 budíček, hygiena, snídaně, 8:00 nástup do práce, 11:15 oběd, práce, 16:45 večeře, 23:15 večerka. Součástí věznice byly samozřejmě i samotky, kde trávili trestanci nejprve tři týdny, při dalším prohřešku 3 měsíce - 23 hodin v cele a jedna hodina na vzduchu. Jednalo se o miniaturní místnosti, zvuku vzdorné, bez světel, dvojité dveře. Jednou ze samotek byla i místnost, kam byl umístěn na poslední dvě hodiny trestanec odsouzený na smrt oběšením - dostal poslední jídlo, nové šaty a sklenici whisky, aby se zklidnil. Celkově bylo ve věznici ve Fremantlu oběšeno 44 vězňů a mezi nimi jedna žena.

Měli jsme i tu čest se podívat do márnice. Průvodce nás nahnal všechny do jedné smradlavé místnosti a pak nám oznámil, že je to pach smrti, co zdi během těch let nasály...

Prohlídka byla plná zajímavých příběhů a hlavně plná překvapení - výkřiky, vrzání dveří, "spáchání sebevraždy", setkání s vězeňským bláznem a mnoho dalšího  a to vše jen za světla malinkatých baterek, které jsme si mohli následně ponechat jako suvenýr. Ještě teď se z toho klepu! :-)

Více fotek zde.

Koupě auta

Tak a je to tady! Po půl roce zvažování jsem si pořídila auto. Zrovna když jsem o tom zase začala přemýšlet, přišla jsem domů a spolubydlící Jarda mi řekl, že náš společný kamarád Martin prodává auto, že bych na to mohla kouknout. Asi po pěti minutách mi píše další kamarád Ondra, že náš společný známý Martin prodává auto. Tak jsem si řekla, že to musí být znamení a onomu Martinovi jsem napsala... Den se se dnem sešel a auto stojí před barákem.

Holden Astra, 1999

Koupě auta, to je zodpovědnost, kterou jsem si nepřipouštěla. Člověk furt musí něco hlídat, kupovat, doplňovat, opravovat... Ale je to super pocit nasednout do svýho prvního auta koupenýho ke všemu v Austrálii a vyrazit buď jen do práce a nebo na pláž. Jízda vlevo už mi nedělá sebemenší problém...

Postupně zjišťuju nejrůznější závady na mé super káře, ale většinou mě to jen rozesměje a řeknu si "Tak to dopadá, když auto kupuje holka" :-D První den jsem si všimla dvou větších prasklin na předním skle, který doufám, že se nerozjedou dál. Další den mi sjelo zadní okýnko a nechtělo vyjet nahoru, tak jsem musela rozebrat zadní dveře, abych zjistila, že tam stejně nic neuvidím, protože všechno důležitý je v rámu dveří, kam se stejně pořádně nedostanu. Po hodině a půl se mi povedlo okýnko spravit a překvapivě dát dveře do původního stavu. Je to neuvěřitelnej pocit, když zjišťuju, že si umím poradit a opravit si svoje auto. Ještě ten den jsem zjistila, že mi chybí pořádná část výfuku... Prostě se s mým Holdenem nenudím:-)

Co se týče papírování, techničák neexistuje. Na technickou se nechodí. Povinná výbava není povinná. Žádná lékárnička, vesta, žárovečky...Jediný co se musí, je mít náhradní pneumatiku. Auto se přepisuje buď osobně na Department of Transport, na poště s rozšířenými pravomocemi a nebo poštou. Akorát se zašle vyplněný formulář a kopie pasu, zaplatí se poplatek za převod, který se odvíjí od ceny auta (cca 3% z ceny auta + kolkovné). Pak se platí čtvrtletně/pololetně nebo ročně tzv. Rego (něco jak povinné ručení), které na rozdíl od našeho povinného ručení zahrnuje pouze ublížení na zdraví třetí osobě nikoliv poškození majetku třetí osoby. Proto je dobré pořídit si ještě připojištění.

A další zjištění: ceny benzínu se neustále mění. Nejlevnější je prý ve středy a nejdražší ve čtvrtky (protože obchody bývají ve čtvrtky otevřeny až do devíti - normálně do pěti). Stejný řetězec benzínek nemá stejnou cenu. A na benzínku se najíždí ze všech stran, což může být taky zážitek...:-)

Western Australia Day

A máme tu další státní svátek - WA Day (až do roku 2011 tzv. Foundation Day). Tentokrát se slaví den založení první britské kolonie (Swan River Colony) v Západní Austrálii. Roku 1829, 1. června, bylo poprvé spatřeno pobřeží nám známé oblasti zvané Západní Austrálie.

Oficiálně svátek připadá na 1.6., ale slaví se vždy první pondělí v červnu. Žádné velké oslavy se tentokrát však nekonají. Australani jsou vyzýváni k řádnému odpočinku s nohama na stole nebo s nohama na pláži. Hlavně žádná práce, ani ta domácí...