Aquarium Hillarys AQWA

Konečně mám trochu volněji a mám čas dělat to, proč jsem sem přijela. Užívat si života. Tentokrát jsem navštívila akvárium AQWA (The Aquarium of Western Australia) v Hillarys. Toto akvárium bylo postaveno díky Morrisu Kahnovi, který se v 70. letech potápěl se svým synem v Rudém moři. Když se jeho syn rozhodl, že vyplave na hladinu, vynořoval se velmi rychle. Morris chtěl zabránit tomu, aby si jeho syn ublížil, tak vystřelil ihned za ním. Byl však příliš rychlý, až si poškodil na zbytek života ušní bubínky. Rozhodl se tedy, že založí akvárium pro všechny, kdo nemají možnost krásy podmořského světa objevit na vlastní oči.

Celá atrakce se dělí na 5 sekcí  podle oblastí západního pobřeží Austrálie: 

Great Southern Coast

- studené vody jihu jsou plné masivních žulových útesů, které utváří prostor pro klidné zálivy

- seadragon (něco jak mořský koník), pineapple fish (ananasová ryba)

Shipwreck Coast

- pojmenovaný po mnoha potopených vracích podél pobřeží v této oblasti, vápencové útesy

- žraloci, želvy, rejnoci

Perth Coast

- bílé pláže metropolitního pobřeží přechází pod hladinou v mělké mořské dno, útesy a ostrovy

- útesy formované v době ledové omývané vlnami vytvořily řadu jeskyní a štěrbin

- medúzy, chobotnice, humři

Coral Coast

- korálové útesy

Far North Coast

- domov pro nebezpečné mořské druhy

- krokodýli, rejnoci, jedovaté ryby

Měla jsem taky možnost se dotknout mořské hvězdice a mořské okurky...

Fremantle

Přístavní městečko Fremantle (nyní součástí Perthu), které vzniklo v roce 1829, nabízí širokou škálu aktivit. Je neuvěřitelné, jak vás dokáže místní atmosféra pohltit. Všude spousta kaváren, obchůdků, tržnice, muzea a historické budovy, minipivovary, přístav...

První budova, která zde byla postavena v roce 1831, byla věznice The Round House Prison, která také sloužila jako soudní síň.

Samozřejmě tato malá věznice nestačila a tak město vystavělo věznici větší - Fremantle Prison, která nyní slouží jak turistická atrakce. K dispozici jsou tři druhy prohlídek - denní tour, tour tunelem a večerní tour s baterkama (v nejbližší době se na ně chystám).

Jelikož má Fremantle bohatou námořnickou historii, naleznete zde hned několik muzeí (většina z nich je zadarmo) - WA Maritime Museum (Námořní muzeum), Submarine Ovens (prohlídka trupu ponorky), The Shipwrack Museum (muzeum s troskami holandské lodě ze 17. století)...

WA Maritime Museum

Submarine Ovens

The Shipwrack Museum

Úžasnou atmosféru mají i místní markety (Fremantle Markets a E-Shed), kde se prodává čerstvá zelenina a ovoce (ochutnávka zdarma:-)), sušené maso, koření, káva, občerstvení, suvenýry. Měla jsem možnost ochutnat i vzorek francouzských makronek, které se podařilo vyjednat mému spolužákovi Dominiquovi.

Fremantle Markets

Freo toho má vskutku hodně co nabídnout. Rozhodně jsem tam nebyla naposledy. Musím ještě prozkoumat minimálně vězení, ponorku a místní pláže...

Australské Vánoce

Vánoce, Vánoce přicházejí... ale jakmile je po 20.12. veškerá společenská zábava upadá. Na náměstí už se nekonají žádné besídky a koncerty (předtím na ně ale stejně nikdo moc nechodil - lidi jsou po večerech radši doma než ve městě), Santovské čepky už jsou dávno vyprodané a prodavačky se divně dívají, na co že to potřebuju 22.12. vánoční čepici...

prázdné hlediště na úžasném vánočním koncertě

Všude je spousta vánoční výzdoby, koledy vyhrávají, davy lidí v ulicích, teplota rapidně stoupá...Vítejte u protinožců! Je libo sníh? Zajděte do London Street ve 12:15 a 15 minut si budete připadat jak Kokosy na sněhu...

London Street

vánoční výzdoba v ulicích

Vánoce se tu slaví 25.12. My však budeme slavit jako správní Češi 24. Cukroví je napečeno, salát připraven, stromek jsme našli na ulici před domem (běžně se tu vyhazují nepotřebné věci na ulici, aby si je druzí mohli přebrat a odnést si, co se jim hodí), ozdoby se vyrobily z novin... a 25.12. hurá na pláž v plavkách a vánočních čepicích ogrilovat nějaké to masíčko...

Veselé Vánoce plné radosti, smíchu a pohody.

Hurá, mám práci...

Konečně se mi začalo dařit a sehnala jsem před dvěma týdny práci. Dopoledne dělám úklidy a odpoledne servírku. Ano, maminko a tatínku, děkuju, že jste investovali do mého vzdělání, abych mohla býti uklízečkou.:-) Avšak jen pro představu, za minulý týden, když jsem pořádně mákla, jsem si vydělala tolik a možná ještě trošku víc, jak za měsíc v ČR. Je před Vánoci a tak se práce jen hrnula... Každý potřebuje mít doma vypucováno a neřeší, kolik ho to bude stát. Opět pro představu, běžný úklid (záchod, koupelna, kuchyň, vysávání a mopování) vyjde cca na 3600 CZK. Prostě jsou tu jiné poměry.

Úklid
Vždy den předem mi v 17 hod přijde email, kde a co budu uklízet. Ráno mě vyzvedne na nejbližší vlakové zastávce některá z kolegyň, která má na starost jezdit s dodávkou. Uklidíme jeden dům a jedeme dál... Samozřejmě jsme placeny za úklid, ne za přejezdy. Takže se často stane, že strávím celý den na cestách, ale zaplaceno mám jen za půl dne. Je neuvěřitelné  vidět, jak tu lidi žijí. Každá dům má luxusní bazén, televize ve všech místnostech, záviděníhodné výhledy, prosluněné prostorné domy, posilovny, atd. Samozřejmě, že se dostanu jen k těm movitějším. Těm nevadí utrácet za úklid.

Servírka
Přesněji řečeno má pozice se jmenuje runner (od slova run - běhat). Běhám po place a roznáším jídlo, sklízím sklo a špinavé talíře. Avšak pro to, abych mohla sklízet špinavé sklo, potřebuji certifikát zvaný RSA (Responsible Service of Alcohol), který jde naštěstí udělat cca za dvě hodiny na internetu za poplatek 10-60 AUD. Test se skládá z několika oddílů, kterým vždy předchází krátké studijní materiály shrnující důležité informace o alkoholu a jeho škodlivosti, příslušných zákonech, pokutách, o tom jak rozpoznat opilého člověka, atd. Zákon zde povoluje 0,05 promile alkoholu v krvi (tedy tzv. 2 standardní drinky pro muže a 1 standardní drink pro ženu). Standardní drink je jakýkoliv nápoj, který obsahuje 10% alkoholu. Neměří se tedy, kolik tekutiny bylo vypito, ale kolik čistého alkoholu tělo přijalo.

Jóga na Northbridge

Austrálie mě asi nikdy nepřestane překvapovat. Dnes jsem vyrazila na jógu na Northbridge, která se koná každou středu v 18 hod a je zdarma. Vše se odehrává na malém travnatém prostoru uprostřed města před obrovskou hospodou (že by pro pobavení štamgastů?:-)), přesně tam kde se koná i letní kino. Celý prostor je hlídaný security, takže člověk se může uvolnit a nemusí se bát, že ho při relaxaci někdo okrade. A že tam ochranka není jen na okrasu, jsem se mohla hned přesvědčit. Během cvičení se na prostranství objevil opilý chlapík a zamířil si to přímo k jedné karimatce, kterou si vzal a odnesl blíž k cvičitelce, aby se mohl zapojit. Ovšem statná ochranka se zastala křehké majitelky...

Předcvičovatelka má na hlavě mikrofon a za ní má svůj pult DJ, který pouští relaxační hudbu. Cvičitelka několikrát během protahování opakuje, abychom si nevšímali okolí a představili si, že jsme ve vlastním pokoji. Nemám s tím sebemenší problém. Ať si každý myslí, co chce...

Na konci cvičení následuje protahování ve dvojicích. Úkolem je si najít partnera a seznámit se s ním. Následuje vzájemná masáž trapézu a vzájemné protahování, které je velmi příjemné.

Po hodinovém cvičení následuje hodinu a půl pauza do začátku "letního kina". Ideální čas zajít si do Domino's Pizza na nejlevnější pizzu v Perthu. Jenom 5 AUD.:-) A pak hurá na sledování filmu...

Coral Bay

Coral Bay je malé městečko na severozápadním pobřeží Západní Austrálie vzdálené cca 1200 km od Perthu. Nejznámější je pro korálové útesy Ningaloo Reef, které se nachází v moři po celém pobřeží. Sjíždí se sem turisti, kteří milují šnorchlování a podmořský svět tvořený rozmanitými korály a barevnými živočichy.

Cesta na Coral Bay je poměrně zdlouhavá. Silnice jsou rovné, kolem se rozléhají polopouště, krajina je celkem jednotvárná (červená zemina a občas nějaký keř), takže pro řidiče přímo úmorná. Navíc se zde pohybují volně klokani, jejichž zálibou je skákat pod jedoucí auta. Všude po krajnicích jsou jejich mrtvoly ozobávané dravci. Každých deset metrů jsou vidět kostry nejen klokanů ale i krav a koz, které se tu pasou.

Benzínky jsou tu ojediněle a jejich cena se enormně navyšuje s přibývajícími kilometry. Jelikož se projíždí kolem obratníku Kozoroha, podnebí je poměrně teplé. Teploty se pohybují okolo 37C. Jediné štěstí, že je tu celkem větrno. Člověk se velmi rychle spálí. Stačí 10 minut na slunci a i když jsem byla namazaná krémem s ochranným faktorem 30, hned jsem se sežehla. Rada pro budoucí návštěvníky: Nezapomeňte se namazat uvnitř pupíku, spálenina poměrně dost bolí!!!

Ubytování v kempu vychází cca 300 CZK/osoba/den. Sprchy a kuchyňka jsou naštěstí zadarmo. Co mě překvapilo, tak v kuchyňkách jsou volně přístupné toustovače, varné konvice, mikrovlnka, grily. Nic není ničím upevněné proti krádeži.

Kousek od kempu se nachází nádherná písečná pláž, která má velmi pozvolný vstup do vody. Stačí si jen nasadit šnorchl a ponořit se do krás podmořského světa. Kam se člověk podívá, všude nejrůznější korály (z 1/3 minerál, z 1/3 živočich a z 1/3 rostlina) - nedotýkat! Došlo by k jejich poškození a usmrcení. V korálech mají svá útočiště různobarvené rybičky. K vidění je i rejnok a René dokonce viděl dvoumetrového žraloka asi 10 m od něj. Jedná se však naštěstí o Reef sharka, který neútočí na lidi.

Coral Bay

Korály

V městečku je řada agentur na zážitky. Stačí si jen vybrat. Je libo šnorchlování s Mantou, hledání želv a delfínů, pozorování útesových žraloků? Můžete vyrazit.

Loď s průhledným dnem

Delfíni

100 letá želva

Na zpáteční cestě jsme se zastavili ve Žraločí zátoce (Shark Bay), kde se nachází Mušličková pláž (Shell beach) a stromatolity (bakterie, které způsobily, že se na Zemi objevil kyslík).

Shell beach

Shell beach

Stromatolity

Caversham Wildlife Park

V pátek jsem po škole vyrazila s Paulinou a Nozomi do Caversham Wildlife Park. Jedná se o úžasnou turistickou atrakci, kde má návštěvník možnost vidět místní zvířenu ale hlavně pohladit si koalu a nakrmit klokana. 

Klokanů je zde nespočet. Všichni se jen líně povalují a nechají na sebe sahat, jako by byli něčím nadopovaní. Je to neuvěřitelný zážitek. 

Zatímco klokani jsou volně přístupní, koaly jsou přísně střeženy. Ochránci vždy určí jednu koalu, kterou si můžou návštěvníci chvíli hladit (hřbetem ruky, aby se jí neublížilo) a hlídají, aby se na ni nikdo ani koutkem oka špatně nepodíval. Kontrolují taky, aby se návštěvníci nedotýkali eukalyptů, kterými se koaly živí. Medvídek vždy jednotlivé listy očuchá a pokud ucítí zápach člověčiny, list nesní. Koala spí průměrně 20 hodin denně, takže jsme vlastně měly velké štěstí, že byly zrovna vzhůru:-) V divočině se koala dožívá 5-10 let, v zajetí je to až 15 let.

Hledání práce

Bez práce nejsou koláče. A v Perthu to platí několikanásobně! Pokud si tu člověk nenajde práci, může si brzo zabalit kufry a jet domů. Ubytování, doprava, jídlo, zábava - všechno je tu na naše poměry velmi drahé. Jakmile si však člověk práci najde, změní se mu tady život.

Součástí studentských víz je i pracovní povolení, které umožňuje pracovat 20 hod/týdně a o prázdninách na plný úvazek. Práce se tu hledá především tak, že chodíte po ulici a nabízíte ve všech obchodech, barech a restauracích svůj životopis. Je to celkem nepříjemná a ubíjející činnost, ale aspoň se člověk otrká. Další možností je odpovídat na inzeráty na webu (např. oblíbené http://www.gumtree.com.au) a doufat, že se někdo ozve. Samozřejmě nejjednodušší způsob je dostat práci na doporučení známých.

Týden jsem chodila po ulicích, restauracích, kavárnách, fast foodech, barech... Bylo to vyčerpávající a mísily se ve mně různé pocity: "Sakra, do čeho jsem se to pustila? Nebylo mi doma líp?!" " Jéé, já jsem v Austrálii a se všema se celkem bez problémů dorozumím." "Na co si to tady hraješ? Stejně nic nenajdeš a pojedeš brzo dom. Tohle nemáš šanci zvládnout" "Jéé, já jsem v Austrálii a můžu chodit na pláž a užívat si studentskýho života..." Důležité je, myslet pozitivně. Jakmile jsem to začala dělat, ozval se mi manager z jedné luxusní restaurace, abych přišla na pohovor. Moji spolubydlící mě řádně  na interview připravili, probrali se mnou zásady stolování, s jakými otázkami bych se mohla setkat, naučili mě, jak nosit talíře a tác se skleničkami.

Pohovor se konal v restauraci ve 33. patře, z které byl nádherný výhled na celý Perth. Manager se mně krátce zeptal na moje zkušenosti a pak mi začal vysvětlovat pozici runnera (jednoduše servírka:-)), na kterou jsem se hlásila přes internet. Po 15 minutách jsem odcházela s tím, že se mi ozvou. A nikdo se samozřejmě neozval.

O tři dny později jsem měla další telefonát, od majitele občerstvení Pizza&Kebab, kde jsem se před týdnem stavovala osobně. Pozval mě na tzv. trial (na zkoušku). Zaučovala mě starší Australanka Vicky, která mi vše pěkně vysvětlila a nechala mě obsluhovat zákazníky a připravovat jim objednaná jídla. Panečku. Největší problém mi asi dělalo, porozumět jim, co si objednávají. Samotná příprava kebabu, hamburgerů a fish&chips mě bavila.

Po 3,5 hodinách trialu mi majitel nabídl práci - každé úterý od 17 do 22 hod. Pokud bude potřeba přijít i některé jiné dny, zavolají mi. Od poloviny prosince bych pak měla dostat tři dny v týdnu. Jedná se malé rodinné arabské občerstvení v městské části Midland (jen několik zastávek od mého domu). Mám povoleno si kdykoliv cokoliv bez ptaní vzít a sníst to (takhle jen těžko dodržím zdravý životní styl, který jsem se rozhodla v Austrálii začít aplikovat). Horší je to však s platem. Průměrně je minimum v Perthu 18 AUD/hod. Já dostanu 14,5 AUD/hod. Musím tedy být ráda, že alespoň získám nějaké zkušenosti, naposlouchám si angličtinu a budu moct zaplatit přes polovinu týdenního nájmu.

Letní kino

O tohle se s vámi musím podělit. Dnes jsem byla v obdobě našeho letního kina. Ve škole jsem se dozvěděla z letáčku, že dnes je zdarma na Northbridge Plazza promítání filmu (stejně jako příští středu). Rozhodila jsem sítě mezi své spolužáky a chytla se Japonka Nozomi, která se mnou a mými spolubydlícími vyrazila do centra města. Promítalo se na reklamní ceduli a všichni návštěvníci seděli na trávníku uprostřed rušné ulice obklopené bary a kluby. A aby toho nebylo málo, k dispozici byly barevné sedací polštářky, takže kdo přišel brzo, mohl si nějaký na dobu promítání zabavit. Člověk si připadal jak v obýváku u obrovské televize.

V Austrálii je přísně zakázáno konzumovat jakýkoliv alkohol na veřejných prostranstvích. Proto byl i prostor "letního kina" kontrolován security ochrankou, která postávala v pozadí a kontrolovala situaci na place. Film byl samozřejmě v angličtině a byl velmi dobře ozvučen, protože úplně všemu bylo rozumět i přes ruch v okolí, který člověk ihned přestal vnímat. Ke shlédnutí byl film About time, který můžu vřele doporučit (příští týden bude Velký Gatsby). Jakmile promítání skončilo, diváci byli vyzváni, aby poklidili polštáře a odpadky. Po odchodu nebylo ani poznat, že se na trávníku konala nějaká akce.

Mimochodem musím pochválit školu, protože dnes jsem byla zažádat o přeřazení do jiného odpoledního kurzu, z kterého nebudu znechucená a k něčemu mi bude a ředitel mi ihned vyhověl a přeřadil mě do konverzační hodiny, do které jsem mohla ještě dnes nastoupit. Hodina byla naprosto skvělá a zábavná. Taková škola hrou. :-)

První den ve škole

V pondělí 17.11. jsem nastoupila do školy Kaplan International Colleges na studium angličtiny. Ve škole jsme se museli všichni nahlásit na recepci, kde jsme dostali svou jmenovku. V jedné z kanceláří nás každého vyfotili na studentskou kartičku, která slouží mimo jiné i jako slevová kartička na dopravu, do některých fastfoodů, atd. Následovala prohlídka školy a jejího okolí, rozřazovací test, instruktážní videa, prohlídka knihovny a počítačové učebny. Všichni ve škole jsou velmi ochotní, usměvaví a jejich angličtina je bez akcentu a naprosto srozumitelná. Také všichni, co se mnou  ten den nastoupili, jsou komunikativní a příjemní. 

nováčci na Kaplanu

Po rozřazovacím testu nás rozdělili do skupin podle zvládnuté obtížnosti a rozdali nám rozvrh. Bohužel nikdo z nováčků se mnou do skupinky nepostoupil. Naštěstí je mnoho příležitostí ke společnému setkávání o přestávkách a mimo školu. Rozvrh je rozdělen na dopolední a odpolední výuku. Dopoledne je škola od 8:30 do 11:45 (Intensive English) a v úterky a čtvrtky mám ještě odpolední výuku od 12:30 do 15:45 (Specific Skills). Zatímco z dopolední výuky jsem nadšená, z té odpolední znechucená. V odpolední skupince je se mnou asi 6 Čechů a probíráme úplné základy. 

Učitelé se snaží dělat výuku interaktivní a zábavnou, což samozřejmě studenti ocení, protože sem přijeli hlavně za zábavou, poznáním a ne biflováním. Součástí školy je knihovna, která je studentům přístupná od 7:00 do 20:00. V knihovně jsou k zapůjčení knížky, časopisy, DVD (vše si můžete půjčit na pár dní domů) a různé testy z angličtiny. V počítačové učebně je pro studenty volně přístupný internet. Každý student má možnost si vytisknout z počítače 100 kopií, což je velmi užitečné (např. pro tisk životopisů).

Dnes jsem si byla na poště nechat ověřit svou identitu kvůli tzv. TFN (Tax File Number). V Austrálii má pravomoce k ověřování dokladů pošta, škola a lékař. TFN je daňové číslo, které si člověk po příjezdu musí vyřídit, aby mohl pracovat. Formulář se dá vyplnit na internetu, ale do 30 dnů od vyplnění je potřeba navštívit poštu právě k ověření identity. K tomu je zapotřebí se prokázat minimálně třemi doklady - pas, studentská kartička, australská platební karta (náš český řidičák jako platný doklad neuznávají, pouze australský). Ověření je zdarma.

Po škole jsem se vydala za hledáním práce. Vytiskla jsem si pár životopisů a vyrazila s nimi do ulic. Vyhlídla jsem si několik barů a kaváren, kam jsem zašla a oslovila obsluhu, zda nehledají brigádníka. Všude jsem nechala životopis s kontaktem, ale nepředpokládám, že se mi někdo ozve. Doma jsem poslala několik emailů na různé pozice, ale tato forma hledání práce v Austrálii není příliš populární. Vždy je lepší všude zajít osobně, usmívat se, být pozitivní, všechno odkývat a vnutit se. Prostě umět se prodat, protože zájemců o pracovní pozice je mnoho a vyhraje ten, co nejvíc zaujme.

Společenský život v Perthu

V pátek odpoledne jsme se vydali s Reném konečně na pláž. Jeli jsme k přístavišti Fremantle, kde jsme si nakoupili ovoce na svačinku a vyrazili jsme hledat pláž. Jakmile jsem spatřila moře, konečně jsem si připadala jako v Austrálii. Fremantelské pláže jsou dlouhé s jemným písečkem a rozbouřeným mořem, na kterém se prohání kiteboarďáci a surfaři, po pláži se prochází pejskaři a najdou se tu i běžci. Na Fremantle navazuje pláž Cottesloe, která je určena především rodinám s dětmi. V moři jsou údajně na této pláži nataženy sítě proti žralokům. Nad pláží se zvedá terasovitě svah a na jednotlivých teráskách posedávají a polehávají skupinky lidí, kteří si v tuto podvečerní hodinu zakoupili v nedalekém bistru Fish and Chips a přišli si sem v páteční podvečer popovídat a pobavit se. Dokonce jsem měla to štěstí, že jsem mohla vidět narozeninovou oslavu pořádanou právě na této pláži (balonky uvázané na židli, prskavky, zpívání narozeninové písničky).

cesta na pláž

Cottesloe beach

krmení racků

Ve večerních hodinách jsme se vydali spolu s Jančou a Tomem (pan a paní domácí) na večeři do vietnamské restaurace Lido v centru Perthu. V Austrálii se stravovací zařízení dělí většinou na ty bez licence (člověk se sem jde najíst, ale nemůže si k jídlu dát alkohol) a ty s licencí (v prodeji je pouze alkohol a nedá se tu najíst). Někdy jsou však i restaurace s licencí, kde se podává jak jídlo tak alkohol (jako například Lido). Všechny zařízení jsou však vždy řádně označeny, zda jsou s licencí nebo ne. Restaurace označené zkratkou BYO (bring your own) poskytují strávníkům možnost, donést si vlastní láhev alkoholu. Většinou se za ni však platí špuntovné. V restauracích má každý svou pozici - usazení hostů, přijímání objednávek jídla, přijímání objednávek pití, kasírování. Pokud se sejde skupinka a každý chce platit zvlášť, na kase se účtuje za rozdělení platby poplatek.

Po jídle jsme vyrazili do víru velkoměsta. Každý je tu slušně oblečený a městem proudí davy mladých lidí, kteří razí za zábavou. Nejprve jsme zavítali do klubu Birds (vstup 5 AUD), kde hrála živá hudba a lidé si tu spíš povídají. Klub zavřel o půlnoci a tak jsme byli nuceni pokračovat dál. Narazili jsme na studenty oblíbený klub Mustang, kde také hrála živá hudba a více se tu tancuje. Při vchodu do klubu stálo hned několik security - jeden na kontrolu dokladů, další na kontrolu zda probíhá kontrola dokladů v pořádku, jeden na naskenování dokladu a vyfocení mého obličeje (ano, opravdu každého při vstupu vyfotí, aby měli přehled o tom, kdo se jim v klubu pohybuje) a další na udělení razítka totálně prolustrované osobě.

klub Mustang

naše parta (René, Tom, já a Janča)

V sobotu po mé první brigádě, kdy jsme s Jančou zašly na úklid do pěkně uklizeného a moderně zařízeného obrovského domu, jsme jeli kempovat s partou Čechů, kteří se s Jančou a Tomem pravidelně schází, do bushe ("lesa"), která se nachází necelou hodinu od Perthu. Jenže místo kempování a hraní na kytaru jsme se stali účastníky tzv. doofu - oblíbená velká taneční party, která se koná na odlehlém místě za městem a je v otevřeném prostoru bushe. Doof od slova tuc. Hudba hraje pod širým nebem celý den a noc a den a noc. Záleží na konkrétní akci.

za námi hlavní a jediná stage :-)

v bushi na vyhlídce

všude je neuvěřitelně plno drzých much

V neděli jsme se po probděné noci na doof party vydali na obídek do bistra po cestě zpět a pak na pláž Trigg beach. V sobotu i neděli bylo konečně teplo až horko. Voda byla sice studenější, ale jakmile do ní člověk skočil, skotačením v obrovských vlnách se zahřál. Jenže k večeru začala být zase strašná zima...přesto jsme na pláži vydrželi až do 8 pm, protože se k nám přidala opět partička přátel z doofu a my si chtěli neděli vychutnat až do jejího konce.