Norsko - kam pro potraviny

Poprvé v Norsku? Přechází vás z té krásy zrak? A víte z čeho se vám taky protočí panenky? Samotný nákup. Tato běžná činnost se může stát jednoduše výzvou. Zkuste si dát nějaký limit, který nechcete překročit a smělě do toho. Jsem zvědavá, kdo by dokázal ten rozpočet nepřekročit, aniž by už měl nějakou zkušenost s nákupem v Norsku. Abych pro vás tento "kulturní šok" zmírnila, dám vám pár tipů.

Tip 1: Vyhledávejte konkrétní obchodní řetězce. Mezi ty nejlevnější obchody s potravinami patří Coop Extra, Rema 1000 a Kiwi. K těm trošku dražším patří Bunnpris a Spar, které mají porovnatelné ceny. Za zmíňku určitě stojí i smíšení zboží Europriss, kde najdete občas nějakou tu akci nebo slevu na potraviny taky.

Tip 2: Nebojte se značky First Price (něco jako třeba v Albertovi AH Basic) - základní potraviny za rozumnou a s Českem porovnatelnou cenou. Akorát údajně narozdíl od Česka by se cena neměla podepisovat na kvalitě. Jen tak pro příklad: banány normálně stojí okolo 24 NOK/kg, First Price ve Sparu je 9,90 NOK/kg a to už je celkem znatelný rozdíl. Originál Nutella 40 NOK, First Price Nutella 10 NOK.

Tip 3a: Pokud jste jen na dovolené, kupte si ovoce a zeleninu až doma. Tady jsou ty ceny nechutný!

Tip 3b: Pokud jste tu na delší dobu a bez ovoce a zeleniny si neumíte představit své žití, čekejte na akce a nakupujte tyto potraviny až ve slevě.

Tip 4: Přineste si vlastní láhev na vodu, jděte na výlet a napustě si vodu z vodopádu. A to myslím vážně! Voda v obchodech je šíleně drahá a ani není nějak dobrá. A třeba nejznámější norská značka vody Isklar je zrovna z ledovce Folgefonna.

Tip 5: Pokud chcete pivo, tak rozhodně nechoďte do hospody. Tam za láhev piva zaplatíte od 85 NOK, kdežto v obchodě je to od 20 NOK.

Tip 6: Stáhněte si do svého chytrého telefonu aplikaci Mattilbud, která vás bude upozorňovat na slevy v obchodech.

Tip 7: Pokud si nejste jistí cenou, vždycky si zkontrolujte čárový kód na výrobku a na cenovce. Pokud to totiž neuděláte, může se vám dost jednoduše stát, že koupíte něco předraženého jako já - třeba mrkev místo 19 jsem platila 35 NOK za kg (místo cca 50 jsem platila 90 CZK/kg).

Poznatek 1: V Norsku je běžné prodávat zboží po datu spotřeby. Před týdnem jsem koupila třeba čokoládu, která byla měsíc prošlá a byla zlevněná asi o polovinu. Stejně jako jogurty, které jsem koupila dneska s jedním dnem po datu spotřeby.

Poznatek 2: Nevím, jestli je to dobrý nebo špatný poznatek, ale neustále se mi tu kazí mlíko v ledničce po pár dnech po otevření. Je to tím, že je tam míň konzervantů a je kvalitnější?

Poznatek 3: Za plastové lahve a plechovky se platí záloha 1-2,5 NOK.

Tak teď už si troufnete vyrazit mezi regály?:-)

Norsko - daň z cukru

Peníze, peníze, peníze. Tohle slovo se vyskytuje skoro v každém mém příspěvku ohledně Norska. Ono vlastně podle mně slovo peníze je takové synonymum pro Norsko. :-D Takže ani dnes tomu nebude jinak a hlavním tématem budou chechtáky (pro ty co neznají, znamená to peníze :-D touto obměnou jsem chtěla udělat radost všem učitelkám slohu, kterým by se pravděpodobně nelíbilo, že peníze používám v každé větě).

Takže k věci. Pokud chcete vyrazit v Norsku na nákup, rozmyslete se, co opravdu potřebujete a co je zbytečnost. Obzvlášť pokud chcete kupovat sladkosti. Od ledna 2018 se totiž navýšila daň z cukru. Hlavním důvodem je zdravotní hledisko - omezení příjmu cukru. Což je na jednu stranu zajímavá myšlenka, pokud nejste zrovna sugarholici, protože většinou jsou mnohem dražší ty zdravé věci...Konečně k tomu někdo přistupuje zodpovědně. A ačkoliv se Norsku tenhle krok nevyplácí z ekonomického hlediska, jelikož spousta místních nyní jezdí nakupovat sladkosti do Švédska, doufejme, že zdravý životní styl si svou cestu probojuje a my se konečně odnaučíme do sebe tuhle drogu cpát.

Takže pokud chcete hřešit, musíte si šáhnout hluboko do kapsy, protože od začátku tohoto roku došlo k navýšení o 83%!!! Ještě že máme v práci k obědu k dispozici hromadu dezertů a 24 hodinový přístup k horké čokoládě.:-) (Ano, uvědomuju si, že v předchozím příspěvku hlásám o zdravém životním stylu, ale bohužel jsem právě zmiňovaným sugarholikem, co je na cukru závislý.:-().

Na jednom blogu jsem se dokonce dočetla, že Norové nedávají svým dětem během týdne sladkosti. Vyjímkou je sobota. To je jediný den, kdy děti dostanou sladkost za odměnu. Do školy si vůbec nemohou přinést sladkosti, sladké pečivo, chipsy, slazený čaj, džusy ani sladké limonády. První rok to učitelé pravidelně kontrolují, děti musí ukázat, co mají v chlebu a co v láhvi. Třeba chleba tu mají označený podle obsahu cereálií, děti mohou jíst jen pečivo s jejich tříčtvrtinovým nebo plným obsahem. Neuvěřitelné! Více se dočtete zde. A oprvadu to stojí za to. Sama jsem celkem čuměla.

Když jsem zapátrala na internetu, zjistila jsem, že oblíbenou cukrovinkou v Norsku je mléčná čokoláda Freia (jako naše Orion). Prodává se především ve 200g baleních. Což je opravdu kus čokolády. A já tuze ráda čokoládu. Vyhlášená je mléčná se slanýma mandlama (49 NOK - 127 CZK), kterou jsem měla možnost vyzkoušet. To víte první norská výplata na kontě, tak se můžu rozšoupnout. :-) Nebudu machrovat, byla ve slevě za 20 NOK (52 CZK), což už se dá překousnout. A víte proč byla tak zlevněná? Protože byla měsíc po datu spotřeby. Ano, v Norsku se může prodávat prošlé zboží. Taky jsem byla v šoku. Ale pokud z toho plynou takové výhody jako o více jak polovinu zlevněná čokoláda, jsem všema deseti pro. A protože jsme byli včera zase v obchodě, objevili jsme další zlevněnku  Freiu - Toffee Hellnott (300g) za 25 NOK. Čokoláda s celýma lískovýma ořechama, karamelem a krémem. Mňam!

Další Nory oblíbená cukrovinka, na kterou mám spadeno a čekám až bude v akci je Smash - slané kukuřičné lupínky v mléčné čokoládě (200g/46 NOK). Úplně si zatím neumím představit, co přesně to je a jak to chutná. Ale chci to!

Další výrobek od Freia, který patří údajně mezi top, je Kvik Lunsj - něco jak naše KitKat. Ne něco. Je to prostě KitKat. Konec diskuze. Cena 17 NOK, já měla v akci za 10.:-)

Na listu je jako další pochoutka Daim - sice švédská ale přesto Nory oblíbená mandlová karamelka (37 NOK). Už aby byla v akci.:-)

A jako poslední zmíním mléčnou karamelku Smorbukk. Cena 62 NOK, no comment.

Taky jste právě dostali chuť na sladké? :-)

Norsko - sýrová mánie

Můj taťka miluje sýry a pokaždé, když spolu telefonujeme, tak se mně ptá, jestli už jsem ochutnala místní sýry. Pořád jsem si myslela, že se ptá jen tak všeobecně, protože je má prostě rád a rád je ochutnává. To vše než jsem si o tom začala googlit. Norsko je totiž populární právě pro sýry!

Mezi ten nejpopulárnější patří rozhodně Brunost (v překladu hnědý sýr) - karamelový sýr, originálně vyráběný z kozího mléka. Prý si ho buď zamilujete, nebo ho budete nenávidět, nic mezi tím prý neexistuje. Norové na něj ale nedají dopustit. Sýr se krájí na tenké plátky hoblíkem na sýr, který je norským vynálezem (o tom níže). Jí se buď na slano s máslem na chlebu či knäckebrotu, ale i na sladko s džemem a waflemi. Na trhu je ho několik druhů, které se od sebe liší způsobem výroby a obsahem tuku. Jedním z nich je například Gudbrandsdalsost pocházející z nejdelšího norského údolí Gudbrandsdalen. Tento druh sýra je tvořen z 24 procent kozím mlékem a ze 76 procent mlékem kravským. Další verzí je sýr s názvem Geitost. Ten je vyrobený čistě z kozího mléka a dělí se na několik druhů podle toho, v jakém regionu je vyráběn a kolik karamelu obsahuje. Striktně vzato geitost není sýr, protože je jeho základem syrovátka, tedy vedlejší produkt při výrobě sýra.

Oba druhy sýra se konzumují spolu s další norskou specialitou – Lefse. To jsou placky z lívancového těsta, zakysané smetany, cukru a soli. Obvykle se sype skořicí, ale může se potřít jen máslem a posypat cukrem.

V roce 2013 se Brunost dostal do povědomí lidí i mimo Norsko. A to potom, co kamion převážející 27 tun téhle pochutiny zničehonic vzplanul uprostřed tunelu někde v severním Norsku. Požár zuřil v tunelu celých pět dní, protože oblaka toxického kouře zpomalovala záchranné práce. I potom, co se požár podařilo uhasit, musel být tunel na dalších několik týdnů uzavřen.

Dalšími známým a v Norsku velmi oblíbeným sýrem je Jarlsberg - jemný polotvrdý sýr z kravského mléka, který má velké otvory podobně jako švýcarský Emmental. Má lehce nasládlou a ořechovou příchuť. Charakteristické díry má na svědomí bakterie, která je přirozeně přítomná v mléce a při výrobě sýra se do něj uměle znovu přidává. Jméno má sýr podle stejnojmenného regionu ležícího cca 80 km jižně od Osla, kde se začal vyrábět v polovině 19. století. Právě tam představili švýcarští sýraři cca o 20 let dříve svůj Emmental. Jarlsberg se dnes vyváží např. do Velké Británie, USA, Austrálie i dalších zemí.

Dalším oblíbeným sýrem je třeba Gammelost (v překladu „starý sýr“), tradiční norský tvrdý sýr nahnědle žluté barvy a pronikavé chuti i aroma, vyráběný z kravského mléka. Do povrchu sýra je ručně vtírána plíseň, poté čtyři až pět týdnů zraje. Výsledný produkt je vlhký, hrubý a drolivý, je bohatý na proteiny a má nízký obsah tuku. Výroba sýra je při tradičním způsobu výroby náročná na lidskou práci, proto není masivně exportován a mimo Norsko je těžko k sehnání.

Jak už jsem zmínila výše, Norsko se, pro mě překvapivě, považuje za vynálezce hoblíku sýru (čekala bych Itálii, Francii). Hoblík vynalezl v roce 1925 stolař Thor Bjørklund z Lillehameru. Přeci jenom brunost, pokud není nakrájen na tenké plátky, tak chutná jako karamelka a ještě k tomu se lepí na zuby. Proto ho možná při obědvání klasického norského matpakke (balený oběd – nejčastěji právě chléb s brunostem) napadlo netradiční využití hoblíku. V roce 1927 si pak vynález nechal patentovat a založil firmu Thor Bjørklund & Sønner AS, která vyráběla hoblíky sýra až do roku 2010, kdy ji odkoupila jiná společnost. Za dobu existence Bjørklundovy firmy bylo vyrobeno více než 50 milionů hoblíků. Mnohé z nich našly své místo a uplatnění i v českých domácnostech. Norové si ho dokonce cení natolik, že na jeho památku vytiskla norská pošta v roce 1999 speciální známku v hodnotě 3,60 NOK.

Už se těším až všechny tzhle sýry ochutnám!

Norsko - norská kuchyně

Tak nějak mi přijde, že když už jsem v tom Norsku, tak bych se měla zmínit i o norské kuchyni. To, že je v Norsku pro normální smrtelníky neuvěřitelně draho (minimálně třikrát tolik jak v Česku), jsem pravděpodobně napsala nesčetněkrát, ale zvykejte si, protože se o tom ještě nesčetněkrát zmíním.:-) Takže místo abych vyrazila do místní restaurace a v zájmu svých čtenářů všechno ochutnala a ohodnotila, udělala jsem průzkum na netu - to mě nic nestojí. :-) Pokud ovšem chcete autentické postřehy, nebráním se žádnému sponzorskému daru ve formě hodně peněz na můj účet. Zanechte emailovou adresu v komentáři a já vás zkontaktuji s číslem mého účtu. A můžu vám slíbit na holej pupek (a že ten mi den ode dne roste díky vynikajícím dezertům, kterých sním na obědy v práci požehnaně - však je to skoro zadarmo - v rámci placených obědů, kdy jeden oběd vyjde cca na 80 CZK a můžu toho sníst dokud mi neprasknou kalhoty a ti co mě znají ví, že to je pro mě výzva:-D), že všechny takto získané peníze budou opravdu investovány na norské jídlo. Do té doby se tedy musíte spokojit s výcucem z internetu... 

Jak jsem se dočetla, norská kuchyně je poměrně jednoduchá a nezakládá se na žádných složitých kulinářských předpisech. Díky svému vyváženému složení živin a kvalitním přírodním ingrediencím ale patří údajně mezi nejzdravější kuchyně na světě. To zní slibně.

Základními surovinami jsou ryby a další plody moře. Podávají se sušené, uzené, dušené, vařené i různě nakládané. Mezi oblíbené norské rybí speciality patří lutefisk - sušená treska naložená v marinádě (opakuji: sušená ryba v marinádě!), která se následně uvaří a touto přípravou zrosolovatí. Její povrch připomíná želatinu. Lutefisk se považuje za tradiční vánoční jídlo. Fuj!

Lutefisk

Další "delikatesou" je rakørret - v soli fermentovaný losos, který se nechá 3 měsíce zrát. Děkuji, nechci. 

Rakorett

No a nebo uzený losos gravet. Nejčastěji připravovanými rybami jsou makrely, lososi, pstruzi a tresky. Za specialitu se označují velryby, jejichž maso se podává při slavnostních příležitostech. (Ryby nejím, na ty mi peníze neposílejte.)

Ovšem norská kuchyně nestojí jen na rybím mase. (Hurááá!!!) Z klasického masa převažuje skopové, jehněčí a hovězí, vepřové maso se podává jen výjimečně. Velmi oblíbeným je také maso sobí a losí. Sobí se podle původní saamské receptury krájí na tenké proužky a ukládá do sněhu. Ještě zmražené se pak opeče a podusí. Šťáva se nastaví Nory oblíbenou tučnou zakysanou smetanou. K tomuto jídlu, známému pod názvem finnebiff, se jako příloha podávají vařené brambory a ušlehané brusinky. Tradičním losím pokrmem je pak rokt elgstei, kdy se losí maso naudí a podusí v troubě. K němu se pak podává zelenina, růžičková kapusta, tmavá zvěřinová omáčka a vařený brambor. (Ani na pokrmy z tohoto odstavce mi peníze, prosím, neposílejte.)

Finnebiff

Tradiční "lahůdkou" je třeba fårikål – skopové maso s černým pepřem a hlávkovým zelím. 

Fårikål

Vikingským odkazem je pokrm zvaný smalahove. Jedná se o uvařenou a vyuzenou ovčí hlavu. Servíruje se rozkrojená na půl. (Asi budu zvracet!) 

Smalahove

Ochutnat můžete také třeba jehněčí kotlety, skopovou kýtu nebo různé masové směsi. Za norské národní jídlo jsou pak považované masové karbanátky kjottkaker. (Tak po posledních třech odstavcích uvažuju, že začnu posílat peníze já vám, hlavně abych ty hnusy nemusela ochutnat.:-D)

Kjottkaker

Norové většinou jí snídani i oběd na studeno a jediným teplým jídlem je pak večeře. Velmi oblíbené jsou obložené chlebíčky smørrebrød (v překladu „chléb s máslem“) s nejrůznějšími přísadami (často jsou to garnáti, maso, hlávkový salát, majonéza, atd.). Součástí téměř každého jídla jsou brambory na všechny způsoby. Běžnou zeleninou je zelí, tuřín, mrkev (postřeh: 1kg mrkve stojí od 19 NOK - 50 CZK), květák či brokolice. K dochucení jídel se podle internetu často používá kopr, hořčice a různé majonézy. Nesmírně populární jsou v Norsku vyhlášené místní sýry. (Tohle pro vás ráda ochutnám.:-D)

Smørrebrød

V norských supermarketech běžně seženete jídlo v tubě, ať už je to tresčí kaviár nebo smetanový sýr nejrůznějších příchutí. V moderní době se v Norsku v důsledku globalizace silně prosazují celosvětově známá jídla a fast-food jako pizza, těstoviny, hamburgery, hot dogy (pølse), hranolky či kuřecí stehýnka. V nadsázce se uvádí, že národním jídlem Norska je mražená pizza, konkrétně místní velmi úspěšná značka Grandiosa. (Ani tady nemám nejmenší problém pro vás výše zmíněné vyzkoušet.:-D)

Více o jídle zde.

Za mě teda nabídka jídel nic moc. Chudáci norští vegetariáni... Snad si víc pochutnám u příštího příspěvku o zmiňovaných sýrech.

Norsko - zimní sezóna/lyžařská střediska

Sice za sebou máme teprve měsíc naší norské letní "brigády" a já jsem ve fázi, že nerada dělám plány do budoucna, protože nikdy nevíte, co se může změnit a pak budete akorát zklamaní... Nicméně na druhou stranu zase nechci podcenit čas a přijít tak o pracovní příležitosti během zimní sezóny.

Všeobecně se ví, že o práci v zahraničí během léta je velký zájem, především ze strany studentů, kteří mají několik měsíců prázdniny. Jak je to však s prací během zimní sezóny, to jsem se nikde nedočetla. A tak zkrátka netuším, kdy je ten správný čas začít rozesílat životopisy. Na léto se píše leden, únor (nemá cenu psát před nebo během vánočních svátků, protože to má každý myšlenky jinde) a na zimu jsem někde zaslechla zaří, říjen. Ale není to moc pozdě?

Dává mi smysl, že během května až srpna se řeší především chod letní sezóny, takže září asi ideál. Dalším z ukazatelů může být sledování webovek nabízejících práci v zahraničí. Až se objeví první inzeráty týkající se zimy, šup hned obeslat všechno co půjde.

Mně to ale nedalo a stejně jsem začala obesílat norská lyžařská střediska. V plánu mám zkusit i Švédsko a Švýcarsko, ale když už víme, jak to chodí v Norsku, asi by byla škoda to alespoň nevyzkoušet.

Největším norským lyžařským střediskem je Trysil, který má okolo 40ti lanovek a 70ti km sjezdovek, které propojují tři strany hory Trysilfjellet. Nejdelší sjezdovka má 5,4 km. Cena 48 EUR/den.

Za nejlepší norské lyžařské středisko se považuje Hemsedal. 20 lanovek, 50 sjezdovek. 48 EUR/den.

V roce 1994 se konaly v Lillehammeru zimní olympijské hry a slalomová část se odehrávala v 15 km vzdáleném Hafjell, který nabízí více jak 40 km sjezdovek. 43 EUR/den včetně večerního lyžování.

O něco menší avšak o nic méně populární je 20 minut od centra Osla vzdálený Oslo Winter Park. 43 EUR/den.

Jedno z nejstarších lyžařských středisek Norska je nedaleké (od Lofthusu) Geilo. Kromě lyžování je tato oblast známá také pro skikiting. Skipass 44 EUR/den.

90 minut od Osla je další lyžařské středisko - Norefjell, kde se v roce 1952 konaly olympijské závody v alpském lyžování. 42,5 EUR/den.

Za jedno z nejmodernějších lyžařských středisek severní Evropy se považuje Kvitfejj - středisko, které se postavilo pro účely olympijských her v Lillehammeru. 43 EUR/den.

Ceník některých středisek zde. (Proklikněte se na Pricelist a zadejte přibližné datum, zatím je totiž systém nastaven na letní sezónu.)

Z většiny hotelů mi napsali, že ještě nehledají, ale jeden hotel už odepsal, tak uvidíme. :-)