Můj taťka miluje sýry a pokaždé, když spolu telefonujeme, tak se mně ptá, jestli už jsem ochutnala místní sýry. Pořád jsem si myslela, že se ptá jen tak všeobecně, protože je má prostě rád a rád je ochutnává. To vše než jsem si o tom začala googlit. Norsko je totiž populární právě pro sýry!
Mezi ten nejpopulárnější patří rozhodně Brunost (v překladu hnědý sýr) - karamelový sýr, originálně vyráběný z kozího mléka. Prý si ho buď zamilujete, nebo ho budete nenávidět, nic mezi tím prý neexistuje. Norové na něj ale nedají dopustit. Sýr se krájí na tenké plátky hoblíkem na sýr, který je norským vynálezem (o tom níže). Jí se buď na slano s máslem na chlebu či knäckebrotu, ale i na sladko s džemem a waflemi. Na trhu je ho několik druhů, které se od sebe liší způsobem výroby a obsahem tuku. Jedním z nich je například Gudbrandsdalsost pocházející z nejdelšího norského údolí Gudbrandsdalen. Tento druh sýra je tvořen z 24 procent kozím mlékem a ze 76 procent mlékem kravským. Další verzí je sýr s názvem Geitost. Ten je vyrobený čistě z kozího mléka a dělí se na několik druhů podle toho, v jakém regionu je vyráběn a kolik karamelu obsahuje. Striktně vzato geitost není sýr, protože je jeho základem syrovátka, tedy vedlejší produkt při výrobě sýra.
Oba druhy sýra se konzumují spolu s další norskou specialitou – Lefse. To jsou placky z lívancového těsta, zakysané smetany, cukru a soli. Obvykle se sype skořicí, ale může se potřít jen máslem a posypat cukrem.
V roce 2013 se Brunost dostal do povědomí lidí i mimo Norsko. A to potom, co kamion převážející 27 tun téhle pochutiny zničehonic vzplanul uprostřed tunelu někde v severním Norsku. Požár zuřil v tunelu celých pět dní, protože oblaka toxického kouře zpomalovala záchranné práce. I potom, co se požár podařilo uhasit, musel být tunel na dalších několik týdnů uzavřen.
Dalšími známým a v Norsku velmi oblíbeným sýrem je Jarlsberg - jemný polotvrdý sýr z kravského mléka, který má velké otvory podobně jako švýcarský Emmental. Má lehce nasládlou a ořechovou příchuť. Charakteristické díry má na svědomí bakterie, která je přirozeně přítomná v mléce a při výrobě sýra se do něj uměle znovu přidává. Jméno má sýr podle stejnojmenného regionu ležícího cca 80 km jižně od Osla, kde se začal vyrábět v polovině 19. století. Právě tam představili švýcarští sýraři cca o 20 let dříve svůj Emmental. Jarlsberg se dnes vyváží např. do Velké Británie, USA, Austrálie i dalších zemí.
Dalším oblíbeným sýrem je třeba Gammelost (v překladu „starý sýr“), tradiční norský tvrdý sýr nahnědle žluté barvy a pronikavé chuti i aroma, vyráběný z kravského mléka. Do povrchu sýra je ručně vtírána plíseň, poté čtyři až pět týdnů zraje. Výsledný produkt je vlhký, hrubý a drolivý, je bohatý na proteiny a má nízký obsah tuku. Výroba sýra je při tradičním způsobu výroby náročná na lidskou práci, proto není masivně exportován a mimo Norsko je těžko k sehnání.
Jak už jsem zmínila výše, Norsko se, pro mě překvapivě, považuje za vynálezce hoblíku sýru (čekala bych Itálii, Francii). Hoblík vynalezl v roce 1925 stolař Thor Bjørklund z Lillehameru. Přeci jenom brunost, pokud není nakrájen na tenké plátky, tak chutná jako karamelka a ještě k tomu se lepí na zuby. Proto ho možná při obědvání klasického norského matpakke (balený oběd – nejčastěji právě chléb s brunostem) napadlo netradiční využití hoblíku. V roce 1927 si pak vynález nechal patentovat a založil firmu Thor Bjørklund & Sønner AS, která vyráběla hoblíky sýra až do roku 2010, kdy ji odkoupila jiná společnost. Za dobu existence Bjørklundovy firmy bylo vyrobeno více než 50 milionů hoblíků. Mnohé z nich našly své místo a uplatnění i v českých domácnostech. Norové si ho dokonce cení natolik, že na jeho památku vytiskla norská pošta v roce 1999 speciální známku v hodnotě 3,60 NOK.
Už se těším až všechny tzhle sýry ochutnám!
Žádné komentáře:
Okomentovat