Norsko - turistické značení

Pokud se chystáte do Norska, plánujete svůj itinerář a nevíte kde začít, tak vám poradím. No, nebudu si brát zásluhy na sebe a rovnou přiznám, že Norové to naplánovali za nás. :-) Jesliže zvolíte pro vaše dobrodružné cesty po této severské zemi auto, můžete si totiž vybrat hned z 18 tras z tzv. Turistveg. Jedná se o označení 18 nejatraktivnějších tras, které vás zavedou nejen k fjordům, ale i na pobřeží, do hor a lesů a na vyhlídky, z kterých vás bude přecházet zrak.

Turistveg neboli Národní turistické trasy je souhrnný název pro 18 silnic (celkem 1850 km) v Norsku, které vás provedou skrz nejrůznější přírodní krásy, vyhlídky a odpočívadla. Projekt začal v roce 1994 a výsledných 18 tras bylo postupně vybíráno až do roku 2004 a vyšel celkově přibližně na 800 mil. NOK (x 2,6 CZK). A jednou z tras je už dřívěji zmiňovaná (v jednom z minulých příspěvků) 195 km dlouhá silnice vedoucí přes Hardanger. Nejdelší z turistických cest (433 km) je pak silnice číslo 17, která lemuje celé pobřeží od Helgelandskysten až po známé Lofoten. Kromě toho že cesta protíná polární kruh a míří směrem k půlnočnímu slunci (Slunce nezapadá, lze pozorovat v období letního slunovratu), tak vás také zavede třeba k mořským proudům, které vznikají při přílivu a odlivu masy vody z úzkých fjordů a zálivů.

Půlnoční Slunce

Další z možností, podle čeho si naplánovat svůj itinerář je navštívit norské památky UNESCO. Norsko má od roku 2005 už 7 památek zapsaných na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví, a to Bryggen (v UNESCO od 1979) v Bergenu (o tom zase příště), důlní město Roros (také od 1979), kamenné rytiny v Altě (od 1985), roubený kostel v Urnesu (1979), souostroví Vega (2004), největší nedotčené norské fjordy Geirangerfjord a Naeroyfjord (2005) a poslední Struveho geodetický oblouk (2005).

Bryggen

Nebo můžete navštívit 1 z 25 nejnavštěvovanějších míst Norska (více zde). Například já už viděla za svůj krátký pobyt to úplně nejnavštěvovanější a to je vodopád Voringfossen a páté nejnavštěvovanější - vodopád Latefossen. A tím to rozhodně nekončí.

Latefossen

Během plánování se můžete zaměřit na fjordy (celkem jich tady je 1190, takže hodně štěstí), vodopády (také jich je tak přes 1000), národní parky (36), města, rybaření, cyklistiku, lyžování a já nevím co ještě. Opravdu tedy záleží na vkusu a co od cesty očekáváte.

Sorfjorden

Nicméně se konečně dostávám k jádru toho, o čem jsem vlastně dnes chtěla psát, a to je turistické značení. Na turistickým mapách jsou sice zakreslené značené turistické trasy, to ovšem nic neznamená. Přiznejme si, jsme zhýčkaní naším systémem značení a  tak se tu může lehce stát, že místo výpravy za objevováním norské přírody se přistihnete, že se spíše snažíte objevit trasu. :-D Místní turistické trasy jsou značeny červeným puntíkem nebo červeným T, které nejsou nějak zvlášť udržované a často ani viditelné.

Značená stezka také nezaručuje nijak pohodlnou chůzi. Může vás vést (a většinou i vede) přes strže, suťová pole, sněhové či ledové pláně, značně bažinatými oblastmi nebo také skrze nepřemostěné říčky. Zvláště pozor na zimní značky pro sněžné skútry, které s oblibou vedou napříč řekami i jezery – v létě pochopitelně rozmrzlými. 

Časové údaje uvedené u těchto tras (a to je hlavní důvod, proč jsem se rozhořčená rozhodla napsat tento příspěvek) v mapách jsou také míněny jako čas potřebný pro zkušeného norského horala s dobrou kondičkou a za optimálních povětrnostních podmínek. Je dobré počítat s časem raději delším a s různými nečekanými zradami – od prudké změny počasí přes bloudění, překonávání zrádných a hlubokých močálů třeba až po stržené mosty přes řeky. Vím, že jsem pomalá (jak já to nazývám nemoc chození do kopce), ale uvést 7 hodin na 20 km tůru v horách mi přijde opravdu nehoráznost. 

červená 20 km dlouhá trasa Hardanger Fjellsti

Jako viděla jsem neuvěřitelnou krásu, ale během našeho výletu jsme několikrát úplně ztratili značku (červenou tečku na kameni, vybledlé červené T, nebo jen shluk kamení, který má značku symbolizovat), brodili se sněhem, říčkama a domů došli o půl 11 večer (naštěstí je tu dlouho světlo) úplně promočení a plní adrenalinu. Jako v dobrým. :-) Prostě zážitek. 

Sice jsou turistické trasy obvykle zabezpečeny turistickými chatami či chatkami, a to vždy alespoň v odstupech 6–8 hodin chůze, ale kdo ví v jakém časovém měřítku a pásmu. :-D V těch obsluhovaných tak můžete najít pohodlný nocleh, něco k snědku a nezbytnou sušárnu. Neobsluhované, pokud máte štěstí, jsou otevřené a pak se čeká, že za jejich použití zaplatíte do připravené obálky, kterou vhodíte do kasičky. Některé chatky Norského turistického spolku (DNT) jsou však zamčené a klíče si musí objednat a vypůjčit registrovaný člen spolku.

Takže tak. :-)

Norsko - výběr operátora

Člověk by čekal, že pro založení účtu potřebuje stejně jako všude jinde ve světě telefonní číslo. Avšak opak je pravdou. A jelikož má Norsko nejrůznější smlouvy s Unií, i zde platí regulace týkající se roamingu platné od června 2017. Takže můžeme v klidu používat naše simky a tarify z rodných zemí.:-) Za to jsem ráda, protože vybírat norského operátora není zábava. Nicméně pokud by si chtěl někdo pořídit norské číslo, tady má pár informací.

V Norsku jsou na výběr dva hlavní operátoři: Telenor a Telia. K pořízení simky potřebujete pas a norskou adresu. Telenor je nejrozšířenější, avšak pokud chcete předplacenou simku (norsky Kontaktkort), zaplatíte 200 NOKů (532 CZK), ale přednabitý kredit je pouhých 50 NOKů (133 CZK). K dispozici jsou také datové balíčky, ale ty se vyplatí pouze pokud plánujete zůstat v Norsku minimálně tři měsíce. Měsíčně dostanete 200 MB za 99 NOK (262 CZK). Jen tak pro srovnání, Hendrik má v Estonsku 15 GB internetu, 1200 volných minut a 300 sms za 5 EUR (127 CZK) s možností okamžitého vypovězení!!! - takže norská nabídka je výsměch - ale to i ta česká. :-D Telia (dříve NetCom, nyní spojená od 2015 s Tele2, kdybyste se náhodou někde setkali s těmahle názvama) nabízí 50 MB internetu, neomezené volání a sms na 14 dní za 99 NOK. Pokud se nespokojíte se základní nabídku, můžete si vybrat z datových balíčků na měsíc 250 MB za 99 NOK až do 6 GB za 399 NOK.

A pak je tu spousta dalších nabídek jako je u nás Tesco Mobile, Sazka Mobil, aj. - např. MyCall (dříve Lebara Norway), Chess, Chilimobil a Lycamobile.

Simku si můžete zakoupit skoro v jakémkoliv obchodě jako např. Narvesen, 7-Eleven, Deli de Luca, Mix, také u prodejců elektroniky a samozřejmě přímo u operátora. Všude se doporočuje využít posledních dvou možností, jelikož je potřeba vaši simku zaregistrovat a s tím vám v obyčejném obchodě většinou nepomohou.

Problém je pak také s obyčejným dobíjením kreditu. Pokud si budete chtít dobít online, budete se muset prokousat norštinou a pak vám systém pravděpodobně ani nevezme vaši platební kartu pokud není norská. Takže vám nezbyde než jak za starých časů zajít do trafiky pro dobíjecí kupón.

Avšak skoro všude je dostupná wifi, takže si klidně vystačíte tak jako my bez norského operátora.

Norsko - výběr banky

Tak práci už máme zařízenou, jsme zaškolení a makáme jak šrouby. Je načase se pobavit o výplatě a k tomu potřebujeme bankovní účet.

Mezi nejpopulárnější banky patří DNB Bank. Všeobecně se neplatí žádné poplatky za otevření či vedení účtu, platí se však každoročně za platební kartu. A to ne málo. DNB patří mezi banky s nejlevnějším poplatkem, a to je 275 NOK (700 CZK). Za výběr si pak účtují 10 NOK (26 CZK).

Druhá nejpopulárnější je Nordea Bank s poplatkem 300 NOK za kartu. Sparebanken Vest je další variantou s kartou za 300 NOK, výběrem z bankomatu 10 NOK a poplatkem za platbu kartou 2,5 NOK!!! Cožeee?! Tak alespoň je to jedna z nejstarších bank, založená v roce 1823, tak by se mohla na trhu chvíli ještě udržet.

No nicméně bydlíme v malé vesničce a v nejbližším okolí je právě jen Sparebanken Vest, takže jsme si účet založili tam. K založení je potřeba pas a identifikační D-number, které získáte na berňáku. A to zase získáte na základě pracovní smlouvy a pracovního povolení.

Takže jsme si museli nejdříve vyřídit tyto záležitosti a zajet si na nejbližší úřad v okolí - v 2,5 hod vzdáleném Bergenu. Ale o návštěvě druhého největšího města až zase příště.

Do týdne od založení účtu by mi měla přijít poštou platební karta a PIN. Úvodní stránka online bankingu Sparebanken Vest je sice v angličtině, ale mám obavy, že jakmile se dostanu dál, budu si muset poradit s norštinou. Tak jsem zvědavá, co na nás ještě s touhle kartou čeká.

Norsko - hotel Ullensvang

Jednou z možností, kde se v Lofthusu ubytovat je hotel Ullensvang (1846), ve kterém mimo jiné pracujeme. Cena za noc se pohybuje od 2300 NOK (cca 6000 CZK)! Takže kdo nás přijede navštívit??? :-D 344 postelí, 172 pokojů - to vše musíme uklízet.

Tento 4 hvězdičkový hotel se dědí z generace na generaci již po 160 let. Nyní je "u moci" 5. generace rodiny Utne. Velmi zajímavá je i celá historie hotelu, jehož zakladatel Hans Utne měl pouhých 19 let, když hotel založil. Byl jedním ze 4 dětí a když mu bylo 14 let, začal být jejich dům pro celou rodinu malý a tak se musel Hans vystěhovat. Odjel z vesničky Utne do Lofthusu, kde se věnoval rukodělné tvorbě. A jelikož se tu turismus začal už pomalu rozjíždět díky Nielsi Hertzbergovi, i jeho tvorba neunikla povšimnutí. V 18 si založil lodní společnost o jedné lodi, kdy rozvážel na zakázku. Později se zákazníci začali poptávat i po možnosti přenocování a stravy a tak si Hans pořídil jednu postel. Rok na to už měl postele dvě. A tím byly položeny základy hotelu Ullensvang. Ve 37 letech si Hans našel o 20 let mladší manželku, s kterou měl 23 dětí, z nichž pouze 12 přežilo. 

Během druhé světové války se hotel používal jako domov důchodců. Němci zabrali všechny domovy důchodců v Bergenu a jejich nájemníky rozeslali po celém Norsku. I přes to všechno se rodině povedlo hotel udržet (druhá generace rodiny Utne). Teprve ve třetí generaci se objevila Ellen Utne, která jako první z celé rodiny měla profesionální tréning v hotelovém managementu. Na základě toho udělala průzkum trhu nejen v Norsku ale také v cizině a vytvořila první pětiletku, čímž se stal hotel Ullensvang prvním hotelem v Norsku, který plánoval modernizační strategii na základě tak velkého průzkumu.

V roce 2006 při oslavách 160. výročí hotelu byl Edmund Utne (4. generace) pasován norským králem na rytíře za dlouholeté připívání k norskému turismu.

Hlavním heslem hotelu bylo od jakživa "The guest in focus." - "Zákazník vždy na prvním místě." a to je myslím si poznat hned na první pohled.

Musím říct sama za sebe, že jsem z hotelu nadšená. Je v nádherné lokaci a když jsem ho viděla poprvé, tak mi vyrazil dech. Už ze samotné přivítací schůzky jsem měla velmi příjemný pocit. Majitel obešel všechny brigádníky pro letní sezónu a podal si se všema ruku. Poté nás několika vlídnými slovy přivítal a předal slovo personalistce. Všichni jsou velice přátelští a ochotní, až jsem z toho zaskočená. I samotný přístup k našemu zaškolení a spokojenosti mi přišel vyjímečný. Máme celodenní školení o bezpečnosti, hygieně, historii hotelu, o možných aktivitách. Navíc můžeme ve svém volném času navštívit zdarma hotelovou posilovnu, vnitřní i venkovní bazén, squash, můžeme si zapůjčit loďku, aj. Ke všemu nás po školení čeká 2 hodinový team building, kde se všichni lépe poznáme, což mi přijde pro správné fungování velmi důležité a hlavně se budeme cítit v práci lépe a ne tak anonymně. No a po team buildingu jsme všichni pozvaní na thajskou večeři, což mě pobavilo, protože bych čekala, že nás budou chtít přivítat místníma specialitama. Ale asi mi to ani nevadí, protože ovčí hlavu bych stejně nepozřela. :-D

Jsme ubytování v pěkné budově hned přes silnici, takže to máme do práce, co by kamenem dohodil. Máme také zaplacané obědy na celý měsíc za velice zvýhodněnou cenu (880 NOK - cca 2300 CZK, tzn. asi 77 CZK na oběd), čehož jsem se trochu bála, ale musím říct, že super. Obědy jsou formou švédských stolů, takže toho můžeme sníst, co hrdlo ráčí a na výběr máme z tolika jídel, že ani nezvládnete všechny ochutnat. A k tomu pak několik dezertů. Mňam. Čekala jsem nějaká levná jídla bez chuti, ale v nabídce je několik druhů mas a dokonce i mušle...No a když si vemete, že v tomhle hotelu je třeba burger za 230 NOK (600 CZK), tak si myslím, že se já mám jako v ráji.:-)

naše ubytování, foceno od hotelu

Tak snad se nám tu bude opravdu líbit a bude to tak fajn, jak to vypadá.

Norsko - Ullensvang, Lofthus

Jak už jsem zmínila v předchozích příspěvcích, Lofthus je teď na 5 měsíců naším novým působištěm, tak si ho pojďme trošku představit.

Lofthus je malinkatá vesnička v kraji Ullensvang s počtem cca 800 obyvatel. Samotná vesnice leží na východním břehu Sorfjorden a protíná ji scénická trasa Norwegian National Road 13. Sorfjorden je 38 km dlouhý fjord, nejdelší rameno Hardangerského fjordu, které se rozpíná mezi Kinsarvikem (10 km od Lofthusu) a Oddou (30 km od Lothusu). Jak Lofthus tak Kinsarvik jsou oblíbené turistické destinace, které umožňují přístup do národního parku Hardangervidda.

"Hardangerský ovocný sad" je další název, pod kterým můžete Lofthus najít. Je to dáno tím, že vesnice je jeden velký sad. V Hardangerské oblasti je cca 600 tis. ovocných stromů a z toho asi 512 tis. je podél pobřeží Sorfjorden. A všechny tyto stromy by měly rozkvést v průběhu května, takže je rozhodně se na co těšit. První ovocné stromy byly v Lofthusu zasazeny ve 13. století anglickýma mnichama. Ti stejní mniši také postavili slavné mnišské schody "Munketrappene", které najdeme hned v kopci nad Lofthusem. Aby si usnadnili přístup k náhorní plošině Hardanger, vytesali 616  kamenných schodů. Kolem roku 1537 byli mniši vyhnáni a schody jsou tak jedním z mála jejich pozůstatků.

Další významnou postavou je pastor Niels Hertzberg, který byl v 18. století jediný, kdo ovládal angličtinu a francouzštinu a když přijeli do oblasti turisté, obraceli se na něj ohledně dotazů, stravy a ubytování. A tak postupně vznikl první penzion. Hertzberg se však nespokojil pouze s pár turisty, kteří sem občas zavítaly a tak začal rozšiřovat povědomí dále po světě. Turismus mu nestačil a tak se pustil i do dalších oblastí jako např. vzdělávání farmářů, zdokonalování zemědělství (představil Hardangeru třešně a brambory) a vedl také záznamy o počasí.

Lofthus nabízí řadu turistických tras od těch jednodušších až po ty náročnější. Z těch kratších stojí za zmínku např. okružní vycházka (5,6 km) Hardanger Fruktsti, které vás provede kolem ovocných sadů nebo 3 km okruh Elvedalen, který vás zavede kolem řeky až k vodopádu, na který vidíme z okna. Z těch náročnějších třeba Nosi, trasa, která vás vezme přes zmiňované mnišské schody (11 km). Pokud se rozhodnete pokračovat dál, můžete se dostat na panoramatickou procházku po hřebenu zvanou HM Queen Sonja´s, která patří mezi ty nejvíce navštěvované. Musíte si však vyhradit alespoň 8 hodin.

Těch výletů se dá udělat daleko víc, možnosti jsou téměř neomezené a nejen proto je oblast velmi vyhledávána. O možnostech ubytování zase příště.

Norsko - Hardangervidda National Park a Hardangerfjord

Kousek od Lofthusu, který je naší cílovou destinací, se nachází národní park Hardanger (Hardangervidda - Hardangerská náhorní plošina), který leží 1100 – 1400 metrů nad mořem a je největší náhorní plošinou severní Evropy. Národní park byl založen v roce 1981, se svými 3422 km² je největším a současně nejjižněji položeným národním parkem Norska.

Hardanger je posetý četnými jezery, jezírky a mokřinami. Nechybějí ani hluboce zaříznutá ledovcová údolí s divokými řekami a vodopády (nejznámějším je 182 m vysoký Vøringsfossen). Pouze v západní části nabývá území vysloveně horský charakter. Nejvyšší horou Hardangerviddy je Sandfloeggi (1721 m n. m.) a dalšími horami jsou např. skalnatý Hårteigen (1690 m n. m.) nebo horolezci vyhledávaná Nupsegga (1674 m n. m.) a Solfonn (1674 m n. m.). Na severu ohraničuje náhorní plošinu protáhlý masiv Hardangerjøkulen (1862 m), který sice leží už mimo území parku v navazující chráněné oblasti, ale viditelný vrcholový ledovec způsobuje, že ho nelze přehlédnout. Svoji rozlohou 73 km² se řadí na šesté místo mezi norskými ledovci bez ohledu na to, že jeho velikost se v průběhu času mění.

Národní park je známý také pro zdejší stáda divokých sobů, která patří k největším v Evropě (a podle některých odhadů dokonce na světě). Stáda čítají více než 12 000 jedinců. Za zmínku stojí také výskyt např. polární lišky. Nelze samozřejmě zapomenout ani na záplavy komárů, muchniček a podobného obtížného hmyzu, který dokáže letní návštěvu hodně znepříjemnit.

Hardangervidda toho má spoustu co nabídnout pro turisty. Za hlavní vstupní brány se považuje Ullensvang, Odda a Kinsarvik. Mezi nejznámější turistické atrakce patří Trolltunga (Trolí jazyk), vodopády v Husedalen Valley, Vøringsfossen a HM Queen Sonja´s panoramic higing trail. Ale všem těm se budu věnovat v dalších příspěvcích. Opomenout nemůžeme ani Hardangerský fjord (dlouhý a úzký mořský záliv ledovcového původu) a Norwegian Scenic Routes.

Hardangerfjord je dlouhý 179 km a tím je považován za třetí největší fjord na světě. V nejhlubším místě má až 900 m. A kolem něj jsou vybudované silnice, která nabízejí výhled na ty nejkrásnější scenerie, jaké si umíte představit. Myslím si, že se mi ten pohled nikdy neomrzí. :-) Norwegian Scenic Routes mají 158 km a dělí se do čtyř sekcí (route 7, 13, 49 a 550), které určitě stojí za to projet.

Hardangerská oblast je také žijící kulturní památkou. Pochází odsud hardangerské housle, tradiční hardangerský kroj a hardangerské vyšívání, které jsou považovány za národní symboly Norska. Velkou roli v této oblasti také sehráli ve 13. století mniši z Anglie, kteří naučili místní pěstovat jablka. Dnes je 40% norské produkce ovoce (jablka, třešně, švestky a hrušky) právě z Hardangeru. Ale o tom všem zase někdy příště.

Norsko - celní předpisy a mýto

Úspěšně za sebou máme návštěvu Estonska a bylo načase se přemístit do naší další destinace, kde strávíme léto. Norsko. Zakoupili jsme si tedy lístek na trajekt z estonského Paldiski (asi 50 km od Tallinnu) do švédského Kapellskar. Cesta trvá asi 9,5 hodiny a stojí 95 EUR (2 osoby a osobák). Hned při nástupu nám "recepční" oznámila, ať se nelekáme, ale během naší plavby dojde k požárnímu cvičení, kterého se můžeme zúčastnit. Tato linka pluje 6 dní v týdnu  to vždy v noci, akorát v pátky přes den, takže posádka pravděpodobně chtěla využít světla a trošku si potrénovat. K našemu překvapení bylo na lodi asi jen 10 pasažérů. Takže jsme se nakonec evakuace zúčastnit museli. Pro nás to v praxi znamenalo pouze jít na shromažďovací místo a čekat na další instrukce. Asi 15 minut jsme jen seděli a čekali, až nám někdo z personálu oznámil, že se nemusíme v rámci cvičení naloďovat do záchraných člunů a od teď se cvičení týká pouze posádky.

Už když jsme se začali přibližovat ke Švédsku, bylo poznat, že se blížíme do jiného světa. Všude šíleně moc ostrůvků a krásných majáků. Na pevnině samé jehličnany a nádherné červené budovy obložené dřevem. Navíc se schylovalo k bouřce, takže obloha zářila všema barvama. Pastva pro oči.

Noc jsme strávili v autě vedle silnice a ráno pokračovali v cestě. Od Kapellskar je to do norského Lofthusu asi 950 km, nám se naštěstí povedlo první večer ujet skoro polovinu. Ne dlouho po probuzení jsme se dostali na území Norska. Jelikož není Norsko v EU, čekala jsem nějaké hranice či kontrolu, ale nic se nekonalo. Zatím. Norsko je známé pro přísné pokuty za rychlost a jiné přestupky, proto jsme skoro nespustili oči z rafiček tachometru (povolená rychlost ve městě je 50km/h, mimo město 80 km/h a na rychlostních silnicích 90 km/h). Proto nás překvapilo, že nás po pár minutách naší ukázkové jízdy zastavila policie. Už nějakou dobu za námi jela v "utajení" a pak zničeho nic rozblikala svá světla. A to i přesto že nás asi minutu předtím předjelo norské auto, které rozhodně rychlost nedodržovalo.

Z policejního auta vystoupila sympatická policistka, nasadila si výstražnou vestu a štrádovala si to k nám. Nejprve začala norsky, ale plynule přešla na angličtinu. Zajímala se odkud a kam máme namířeno a na jak dlouho. Poté poprosila Hendrika, aby vystoupil a otevřel jí všechny dveře. Začala nám prohlížet a otvírat naše zavazadla. Ze zkušeností vím, že vám policie nemůže sahat do věcí. Větsinou si otevřete zavazadlo sami, oni mají nasazené gumové rukavice a v ruce hůlku/tyčku, kterou zavazadlo prohledávají. Alespoň takhle to znám z letišť a hraničních přechodů. Takže až se nám prohrabala paní policistka v několika kabelích a našla si naše pasy, zeptala se nás, zda převážíme nějaký alkohol nebo cigarety, popřála nám šťastnou cestu a nechala nás jet.

Podle celních předpisů pro vstup do Norska můžete vzít: 1 l trvdého, 4 lahve vína po 0,75l, 6 plechovek piva 0,33l nebo 6 lahví vína a 6 plechovek piva nebo 6,5l piva. Pokud převážíte i cigarety, můžete jich mít maximálně 200 ks a sníží se vám limit na alkohol. Více zde. Minimální věk osoby převážející alkohol a tabákové výrobky je 18 let, 20 let u osoby převážející nápoj s obsahem alkoholu vyšším než 22%.

Maximálně můžete dovézt do Norska mince a bankovky v celkové hodnotě 25.000,- NOK. Suma přesahující tento limit musí být přiznána k proclení. Limit se netýká cestovních šeků.

Povoleno je celkově 10 kg masa, masných produktů, sýra a dalších potravin , a to pouze ze zemí EU. Platí úplný zákaz dovozu brambor. Limity platí na osobu starší 12 let. Mladší děti mohou mít s sebou jen nezbytné pití, čokoládu a cukrovinky. 

Naprosto absolutní zákaz platí pro dovoz drog, většího množství léků, alkoholických nápojů s obsahem alkoholu nad 60%, aj.

Ještě než nás policistka pustila ze svých spárů, zeptali jsme se jí, jak funguje místní mýtný systém. V Norsku je mýtné za průjezd zpoplatněných silničních úseků vybíráno prostřednictvím systému AutoPass a jednotky On-Board unit (něco jak u nás krabička pro náklaďáky). Pro řidiče vozů ze zahraničí kteří se na norských silnicích budou pohybovat kratší dobu, méně než 3 měsíce, je připraven Visitors Payment contract který funguje na principu přednabitého účtu prostřednictvím kreditní karty. Motocykly mají průjezd všech silničních úseků zdarma.

Druhá možnost je využití dodatečné platby (EPC). Na základě které vám bude na vaši adresu zaslána faktura za projeté úseky. Mýtné za projeté úseky lze do několika dní zaplatit také online a to na stránkách autopass.no. Někde jsem také četla, že můžete zaplatit za konkrétní úsek do tří dnů na nejbližší benzínce, ale to mi přijde velmi matoucí, protože jak můžu vědět, která je ta nejbližší... Ceny za mýto jsou různé, za některý úsek zaplatíte 8 NOKů, někde 49 NOK a už jsme i projížděli tunelem za 150 NOK. Platí se také za průjezdy některých měst, ale o tom zase příště.

Obrázky z naší cesty přes Švédsko do Norska zde.