Norsko - turistické značení

Pokud se chystáte do Norska, plánujete svůj itinerář a nevíte kde začít, tak vám poradím. No, nebudu si brát zásluhy na sebe a rovnou přiznám, že Norové to naplánovali za nás. :-) Jesliže zvolíte pro vaše dobrodružné cesty po této severské zemi auto, můžete si totiž vybrat hned z 18 tras z tzv. Turistveg. Jedná se o označení 18 nejatraktivnějších tras, které vás zavedou nejen k fjordům, ale i na pobřeží, do hor a lesů a na vyhlídky, z kterých vás bude přecházet zrak.

Turistveg neboli Národní turistické trasy je souhrnný název pro 18 silnic (celkem 1850 km) v Norsku, které vás provedou skrz nejrůznější přírodní krásy, vyhlídky a odpočívadla. Projekt začal v roce 1994 a výsledných 18 tras bylo postupně vybíráno až do roku 2004 a vyšel celkově přibližně na 800 mil. NOK (x 2,6 CZK). A jednou z tras je už dřívěji zmiňovaná (v jednom z minulých příspěvků) 195 km dlouhá silnice vedoucí přes Hardanger. Nejdelší z turistických cest (433 km) je pak silnice číslo 17, která lemuje celé pobřeží od Helgelandskysten až po známé Lofoten. Kromě toho že cesta protíná polární kruh a míří směrem k půlnočnímu slunci (Slunce nezapadá, lze pozorovat v období letního slunovratu), tak vás také zavede třeba k mořským proudům, které vznikají při přílivu a odlivu masy vody z úzkých fjordů a zálivů.

Půlnoční Slunce

Další z možností, podle čeho si naplánovat svůj itinerář je navštívit norské památky UNESCO. Norsko má od roku 2005 už 7 památek zapsaných na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví, a to Bryggen (v UNESCO od 1979) v Bergenu (o tom zase příště), důlní město Roros (také od 1979), kamenné rytiny v Altě (od 1985), roubený kostel v Urnesu (1979), souostroví Vega (2004), největší nedotčené norské fjordy Geirangerfjord a Naeroyfjord (2005) a poslední Struveho geodetický oblouk (2005).

Bryggen

Nebo můžete navštívit 1 z 25 nejnavštěvovanějších míst Norska (více zde). Například já už viděla za svůj krátký pobyt to úplně nejnavštěvovanější a to je vodopád Voringfossen a páté nejnavštěvovanější - vodopád Latefossen. A tím to rozhodně nekončí.

Latefossen

Během plánování se můžete zaměřit na fjordy (celkem jich tady je 1190, takže hodně štěstí), vodopády (také jich je tak přes 1000), národní parky (36), města, rybaření, cyklistiku, lyžování a já nevím co ještě. Opravdu tedy záleží na vkusu a co od cesty očekáváte.

Sorfjorden

Nicméně se konečně dostávám k jádru toho, o čem jsem vlastně dnes chtěla psát, a to je turistické značení. Na turistickým mapách jsou sice zakreslené značené turistické trasy, to ovšem nic neznamená. Přiznejme si, jsme zhýčkaní naším systémem značení a  tak se tu může lehce stát, že místo výpravy za objevováním norské přírody se přistihnete, že se spíše snažíte objevit trasu. :-D Místní turistické trasy jsou značeny červeným puntíkem nebo červeným T, které nejsou nějak zvlášť udržované a často ani viditelné.

Značená stezka také nezaručuje nijak pohodlnou chůzi. Může vás vést (a většinou i vede) přes strže, suťová pole, sněhové či ledové pláně, značně bažinatými oblastmi nebo také skrze nepřemostěné říčky. Zvláště pozor na zimní značky pro sněžné skútry, které s oblibou vedou napříč řekami i jezery – v létě pochopitelně rozmrzlými. 

Časové údaje uvedené u těchto tras (a to je hlavní důvod, proč jsem se rozhořčená rozhodla napsat tento příspěvek) v mapách jsou také míněny jako čas potřebný pro zkušeného norského horala s dobrou kondičkou a za optimálních povětrnostních podmínek. Je dobré počítat s časem raději delším a s různými nečekanými zradami – od prudké změny počasí přes bloudění, překonávání zrádných a hlubokých močálů třeba až po stržené mosty přes řeky. Vím, že jsem pomalá (jak já to nazývám nemoc chození do kopce), ale uvést 7 hodin na 20 km tůru v horách mi přijde opravdu nehoráznost. 

červená 20 km dlouhá trasa Hardanger Fjellsti

Jako viděla jsem neuvěřitelnou krásu, ale během našeho výletu jsme několikrát úplně ztratili značku (červenou tečku na kameni, vybledlé červené T, nebo jen shluk kamení, který má značku symbolizovat), brodili se sněhem, říčkama a domů došli o půl 11 večer (naštěstí je tu dlouho světlo) úplně promočení a plní adrenalinu. Jako v dobrým. :-) Prostě zážitek. 

Sice jsou turistické trasy obvykle zabezpečeny turistickými chatami či chatkami, a to vždy alespoň v odstupech 6–8 hodin chůze, ale kdo ví v jakém časovém měřítku a pásmu. :-D V těch obsluhovaných tak můžete najít pohodlný nocleh, něco k snědku a nezbytnou sušárnu. Neobsluhované, pokud máte štěstí, jsou otevřené a pak se čeká, že za jejich použití zaplatíte do připravené obálky, kterou vhodíte do kasičky. Některé chatky Norského turistického spolku (DNT) jsou však zamčené a klíče si musí objednat a vypůjčit registrovaný člen spolku.

Takže tak. :-)