Kuala Lumpur

Kuala Lumpur, jedno z nejzelenějších měst a hlavní město Malajsie, v překladu "blátivé město", které bylo vystavěno na soutoku řek za účelem těžby cínu, bylo posledním bodem v našem itineráři. Chtěly jsme využít, že zde přestupujeme a zvolily jsme si tedy účelně 13 hodin na čekání na další spoj. Z našich zkušeností ze Singaporu víme, že je lepší, když má člověk jen pár hodin na průzkum, využít služeb tzv. Hop On - Hop Off okružního autobusu. Ten objíždí hlavní památky města (najdete ho ve většině větších nebo hlavních měst po světě) a u každé z nich zastaví, aby turisté mohli nastoupit nebo vystoupit a až si památku prohlédnout, tak nastoupí do dalšího autobusu, který jezdí v intervalech cca 20 min.

Nejprve jsme se však musely dostat do centra a tam autobus najít. Zvolily jsme pomalejší, ale za to mnohem levnější variantu - hodinovou cestu autobusem. Obě dvě jsme chtěly sledovat okolí, ale tak nějak jsme vytuhly (obě s teplotou a únavou z třítýdenního cestování). V centru jsme se zastavily na oběd, kde jsme si nechaly doporučit nějakou malajsijskou specialitu. Nejsem si jistá, jestli to byla specialita, ale bylo to dobré - kuře na zázvoru, rýže a zelenina. Další oříškem bylo najít zastávku onoho autobusu, což se nám po nějaké (celkem dlouhé době) povedlo. Jenže i hledání nás vyčerpalo, takže jakmile jsme si sedly na palubu autobusu, kde na nás pěkně foukal větřík, zase jsme vytuhly.

Původně jsme plánovaly několik zastávek, že na nich vystoupíme a prozkoumáme okolí, ale nakonec jsme vystoupily jen u nejvyšší dvojité budovy světa (od roku 2014 na osmém místě) Petronas Twin Towers - výška 452 m. Budovy jsou vzájemně propojené 58 m dlouhým mostem ve výšce 170 m. Most je přístupný, ale vstupenky se musí rezervovat předem.

Petronas Twin Towers

Co vám budu povídat, neviděly jsme toho mnoho, ale prospaly jsme se celkem pěkně. :-D A kdo může říct, že se jel vyspat do Kuala Lumpur?

Více fotek zde.

Thajsko - Phuket

Poslední destinací našeho thajského cestování se stal Phuket, z kterého nám další den ráno letělo letadlo do Kuala Lumpur a od tam do Perthu. Byly jsme ubytované asi 20 min od pláže Patong (jedna z nejznámějších pláží v této oblasti), protože cestovní agent říkal, že je pro nás bezpečnější bydlet dál od hlučných ulic plných barů, strip klubů, opilců a prostitutek. Ano, přesně tím je Patong vyhlášený. Těšila jsem se, že konečně uvidím, co jsem očekávala od Bangkoku.

Bohužel já i Laura jsme obě měly teplotu a nebylo nám vůbec dobře. Laura na tom byla o poznání hůř a zůstala ležet na ubytku, které bylo mimochodem nádherné, takže zas tak moc velké utrpení to nebylo.:-) Já jsem se rozhodla prozkoumat Patong na vlastní pěst. Stejně bylo vždycky tak trochu mým snem jet někam na dovolenou sama a vyzkoušet si to. Teď jsem měla takovou malinkatou příležitost. Nejdřív jsem se na to šíleně těšila, ale asi po třech hodinách už jsem začala být zoufalá a strašně mě to nebavilo, tak jsem se vrátila na pokoj, kde jsem Lauře tak trochu namlouvala, že už jí musí být určitě líp, protože já bez ní další hodiny samoty nezvládnu a hlavně ne výlet do centra Kuala Lumpur následující den. Ono je to těžké, když jste s někým tři týdny 24/7 a pak najednou máte být sami.

Patong

Při mém průzkumu jsem došla na pláž, která už mě samozřejmě po všech těch ostrovních krásách nemohla nadchnout. Ale i tak mi bylo dobře, zvlášť když jsem si užívala první chvíle samoty. Celá pláž má asi 3 km na délku a skoro na každém kousku nabízí parasailing (padák tažený za lodí). Co mě fascinovalo, tak z nějakého důvodu byly na každém padáku dvě osoby - zákazník a thajec. Thajec neměl vůbec žádné jištění, jen se držel na lanech!!! Vzlet i přistání se vždy konalo z pláže, takže "zaměstnanci" vždycky těsně před přistáním zatarasili kus pláže, aby nedošlo k žádnému zranění a nikdo nestál v cestě. Je neuvěřitelné, jak to měli na centimetr vypočítané.

parasailing

Po cestě zpátky k ubytování jsem natrefila na onu známou ulici plnou barů a klubů. Bylo tu i hodně australských hospůdek. Ale moc příjemně jsem se necítila, protože všude byli lákači a bylo těžké je odpálkovávat. Večer jsme sem pak vyrazily s Laurou na večeři na pláž, kde byli dva nádherní Thajci, co dělali ohnivou show a jeden z nich si mě vytáhl, aby máchal ohněm kolem mně. Můžu říct, že to byl zase zážitek Překvapilo mě, jak byl Thajec soustředěný na jednotlivé pohyby. Ten druhý z nich toho zas tak moc neuměl, ale měl svoje vlastní kouzlo. Pořád se nádherně usmíval a třeba kolem sebe jen tím ohněm máchal, ale krásně a vtipně se u toho kroutil a hlavně usmíval. Ten úsměv nakazil úplně všechny, kdo ho sledovali a oni se museli začít usmívat. :-)

Samozřejmě jsme zamířily i do oné ulice, aby Laura o zážitek  nepřišla. Ulice žila. Všude byli lákači do klubů, strip barů a na různé show (hlavně Ping Pong Show ;-)). Striptérky tu tancovaly ve vitrínách, v barech na stolech, dokonce jsme potkaly dvě i v obchodě ve frontě (asi byly na pauze), což mě hodně pobavilo, jak si tam tak stály v těch svých síťovaných punčoškách, s mini kraťásky a mini tílkem. Měla jsem pocit, že se tu nikdo nestydí. Na ulici dokonce jedna striptérka dráždila přede všemi bradavky jednoho tlouštíka a pak když se nedíval, tak mu sundala kalhoty, takže všichni viděli jeho holý zadek. Jenže chlapík byl tak nalitý, že ho to nerozhodilo a začal se svou holou zadnicí otírat o kolemjdoucí. :-D

Jsem ráda, že jsem v Phuketu strávila jen jeden den, protože si nejsem jistá, jestli by mi dokázal nabídnout něco, co jsem ještě neviděla, ale ta ulice to byl zážitek, na který nikdy nezapomenu a jsem za něj moc ráda!

Thajsko - Phi Phi Island

Phi Phi Islands je souostroví šesti menších ostrůvků z nichž největší je Koh Phi Phi Don, na kterém jsme byly ubytované. Ostatní ostrůvky jsou neobydlené a většina z nich je opravdu malinkatá. Phi Phi Don byl osídlen ve 40. letech muslimským rybářem a později se stal kokosovou plantáží. V prosinci 2004 byla převážná většina ostrova zničena vlnou tsunami. Jak nám vyprávěl jeden Brit, kterého jsme potkaly na Krabi, zrovna si tu otevřel ubytování, když za tři týdny přišla tsunami a všechno mu vzala. Tak začal znovu, ale právě na Krabi.

Jak je z fotky vidět, obydlenou část tvoří právě úžinka mezi dvěma kopci, takže tsunami neměla zas tolik práce. 26.12.2004 se v 10:00 stáhla voda na obou stranách zálivů. 10:37 se přihnala vlna tsunami (z jedné strany 3m a z druhé 6,5m). 

70% původních budov bylo srovnáno se zemí a vystavěl se zde nový rezort. Hned po příjezdu lodi na mole vybírali ochránci přírody vstupní poplatek právě na ochranu přírodu v hodnotě 20 THB. Voda zde byla úplně průzračná. Celý ostrůvek je plný hotelů, restaurací, obchůdků - a to vše se nachází právě v úžině. Jakmile jsme se ubytovaly, vyrazily jsme na průzkum ostrůvku. Hned naproti našemu vchodu byly schody k vyhlídce. Po včerejším výstupu v Krabi, jsme s každým schodem zadržovaly slzy bolesti. Ale výhled stál opět za to. Jakmile jsme schody vyšláply, musely jsme platit další poplatek na ochranu přírodu - tentokrát 30 THB. Ale co bychom pro přírodu neudělaly. Na vrcholku byla roztomilá restaurace, kde majitel uměl pár slov česky, protože je tu celkem dost českých turistů - pravidelně sem jezdí větší skupinka Čechů z vedlejšího ostrůvku a ty si s majitelem vždy povídají a učí ho češtinu.

Jak jsme byly ale překvapené, když jsme došly na pláž. Taková špína. Naštěstí jsme zjistily, že nepořádek přišel s přílivem a do chvíle byl pryč. Idylku nám kazil jen náklaďák a traktor, které vyváželi sutiny z nově stavěného hotelu na pláž do velkého kontejneru. Takže i ten kontejner to tu dost hyzdil. Na co jsme nejvíc koukaly, že odliv se tu objeví třeba kolem čtvrté a sebere veškerou vodou ze zálivu. Už se ani nedivím, že si příchozí tsunami a s ním spojeného odlivu nikdo nějak nevšiml.

Další den jsme vyrazily na lodní výlet do zátoky Maya Bay, kde se natáčel film Pláž s Leonardem Dicapriem. Co jsme se dočetly, filmaři prý hodně upravili ráz krajiny. Vybuldozerovali pláž, zasadili palmy... ale zvýšili turismus. Každý chce fotky na pláži, kde stál božský Leo. Voda tu byla překvapivě čistá, ale těch turistů. A to jsme se na výlet vydaly na radu cestovní agentky až odpoledne, kdy mělo být turistů méně. Poplatek za vstup na pláž je 200 THB. Takže někteří, co se vydali na lodní výlet, zůstali hodinu sedět na lodi, protože se jim peníze nechtěly platit. 

Maya Bay

Po cestě jsme se také zastavili na tzv. Monkey Beach, kde byla k vidění slovy jedna opice. :-D Úžasná byla zastávka na šnorchlování v zátoce, kam připlula jachta, z které hrála úvodní písnička právě z filmu Pláž. To bylo něco pro mě. Rozplývala jsem se blahem! Výlet se zakončil se západem slunce, který jsme sledovali z lodě. Při cestě na pevninu jsme potkali jinou loďku, která kvůli odlivu uvízla na mělčině. Takže cestující se museli vydat na břeh po svých.:-)

uvízlá loďka

Jelikož na ostrůvku nejsou silnice, nejsou tu ani žádná auta. Využívá se tu vozíků (koleček) na přepravu všeho. Je tu i všechno dražší, protože je to opravdu turistická oblast a úplně všechno se sem musí dovážet z pevniny.

Více fotek zde.

Thajsko - Krabi

Konečně nastal den našeho vysvobození z pralesa.:-) Minibus sice přijel místo v 7 v 8, takže jsme si mohly ještě hoďku pospat, kdybychom to věděly, ale přijel a to je to, co se počítá. Nabral i pár, co byl v Khao Sok uvězněn 3 dny - Němci, s tím že slečna byla na studijním pobytu v Česku a tak nám rozuměla skoro všechno, o čem jsme se bavily (doufám, že jsme se nebavily třeba o nich:-D) a dokonce s námi i celkem dobře česky mluvila. Měly stejnou cestu jako my - do Krabi (dokonce i do stejného apartmánu). Také si zaplatili balíček předem v Bangkoku, čehož litovali, protože si nemohli plánovat podle sebe, kde chtějí zůstat déle a kde méně. Cesta minibusem měla trvat tři hodiny, ale nakonec z toho bylo něco málo přes pět hodin. Měla jsem pocit, že si řidič zastavuje, kde chce a bere to lážo plážo. Překvapilo mě, že pokaždé, když někdo vystoupil z minibusu, nepoděkoval a ani se nerozloučil. Možná by mě to tak nešokovala, kdyby to tady v Austrálii nebyla běžná praxe.

Minibus nás vysadil u pláže Ao Nang Beach a naším úkolem bylo najít telefonní budku a Mc Donalds, kde na nás měl čekat transfer na ubytování (až mu samozřejmě zavoláme z té budky, že už jsme na místě). Mekáč se nám naštěstí povedlo po chvíli najít, budku nikoliv. Proto jsme se rozhodli oslovit místní prodejce výletů, zda by nemohli zavolat kvůli našemu transferu. Neměli s tím sebemenší problém, což mě úplně šokovalo. Když si představím sebe v práci, když si potřeboval někdo zavolat někam, co absolutně nesouviselo s naším businessem, tak jsem ho slušně poslala do háje a dívala se na něj, jestli je normální.

Překvapilo nás, že náš apartmán (Green Leaf) je asi půl hodiny pěšky od pláže. To nám to teda pěkně ten cestovní agent naplánoval. Alespoň naši ubytovatelé byli miliónoví. Pěkně se o nás starali, vždy se zeptali, kam máme namířeno, aby nám dali nějaké tipy (podle mně chtěli i vědět, kde přibližně jsme, kdyby se nám cokoliv stalo, ať ví, kde nás hledat - a v tomhle opravdu nejsem naivní)... Poradili nám, že kousek od ubytka je trh s jídlem, ovocem a zeleninou. Tak jsme se tam vydaly. Wow. To byl smrad! :-D Ještě aby ne, když veškeré maso a ryby byly vyházeny na pultech bez chlazení. Praxí tady je, že spousta jídel už je předem připravená v pytlíčcích, které si doma jen hodíte na talíř. Ovoce je často předkrájené, takže dostanete špejli a můžete se do něj s chutí ihned pustit. Také jsme tu našly spoustu sladkých dobrůtek...

Po cestě do městečka jsme potkaly ještě jedno tržiště, kde prodávali ty proslulé smažené červy a kobylky. Ble. Ale lidi si to tu celkem kupovali - myslím tím místní. Laura (bývalý vegan) hned že bychom to měly asi vyzkoušet, když jsme v tom Thajsku (balíček byl jen za 20 THB). Se sebezapřením jsem to odsouhlasila a objednala jeden balíček. Paní, když nás viděla, řekla, ať nejdřív ochutnáme a dala každé na špejli dva masné červy. Laura neváhala a začala červa hned jíst. To já jsem musela hodně bojovat. Pořád jsem si opakovala, že to prý chutná, jak smažené brambůrky a ještě líp a ty mám přece ráda. Už už jsem to měla v puse, ale zase jsem to vzdala. Po několika pokusech jsem to do pusy dostala a byl to teda pěknej hnus! Křupavá byla jen slupka, vnitřek byl moučnej. Brrr. Jak jsem to jen mohla udělat. Nestálo to za to. Měla jsem pak pocit, že ten červ ožil v mém žaludku...

Na další den jsme si domluvily celodenní lodní výlet Four Islands. První zastávka byla na Phra Nang Cave Beach, kde se nacházela jeskyně Princess Cave, kam místní nosí vyřezané dřevěné pyje jako oběti pro dobrou úrodu. Loď zastavila na pláži a k jeskyni jsme se museli brodit vodou, kde se skrývaly ostré kameny, protože na souši byly "soukromé" pozemky hlídané ostrahou. U Princess Cave se nachází i lezecká stěna, která byla obsypaná turisty.

Phra Nang Cave Beach

Druhá zastávka byla u Chicken Island, kde jsme šnorchlovali. Těsně před vyplutím lodi, jsem si na stánku koupila obal na mobil, aby se s ním dalo fotit pod vodou. Měl ho tu každý druhý. Jenže bohužel pod vodou fotit nešlo, jen natáčet video. Rybičky plavaly všude. Lauře dokonce skočila jedna i do obličeje.:-)

Chicken Island

Byl právě čas oběda a ten nás čekal na miniaturním ostrůvku Tup Island. Na ničem menším jsem snad nikdy nebyla. Bylo to kouzelné, až na tu hromadu turistů a lodí.

Tup Island

Poslední zastávka byla na Poda Island, který z Ao Nang Beach vypadá jako želva. Daly jsme se tu do řeči s bandou našich průvodců, 22 letých Thajců, co studují turismus a tyhle výlety dělají v rámci své praxe.

pohled z Ao Nang Beach na Poda Island

Na zbytek odpoledne jsme si pronajaly úžasné retro skútry (200 THB) od Brita žijícího v Thajsku 10 let. Vysvětlil nám pěkně, jak se skútry ovládají a ujistil nás, že pokus bychom je náhodou nějak poškrábaly, ať z toho nestresujeme, protože náhradní díly jsou opravdu levné. (O tom, že jsem už za díly zaplatila 220 AUD jsem pomlčela. :-D) Zajely jsme si na thajskou masáž, která byla sice šíleně levná ale zároveň šíleně hrozná. Můj masér byl šíleně unuděný, hrál si s telefonem a Laura, když ho občas očkem sledovala bojovala se záchvaty smíchu, když ho viděla. Takže jakmile masáž skončila, jely jsme dál a objevily úžasné místo s masážemi a nakonec jsme se rozhodly, že si dáme jako kompenzaci ještě jednu.:-) Tentokrát reflexologii chodidel a pedikúru. To vám byl panečku jiný zážitek.

Další den ihned po snídani jsme vyrazily na průzkum vnitrozemí. Ao Nang Beach, kde jsme byly ubytované se od Krabi nachází 17 km. Oblast kolem Krabi je hodně skalnatá. Skalnaté zelené kopečky. Naším cílem bylo najít tzv. Tiger Cave. Celkem dlouho jsme bloudily, protože značení je tu nic moc a překvapivě skoro nikdo neuměl anglicky, Alespoň jsme se projely po místní "dálnici", viděly letiště a daly si spoustu dobrůtek - např. smažený banán, sladkou bramboru, jack fruit, ananas... Konečně se nám povedlo najít, co jsme hledaly. Tiger Cave Temple je buddhistický chrám, který je pojmenován podle tygrů, kteří se dříve v této jeskyni zdržovali než je lidé vyhnali. 

Tiger Cave 

Součástí komplexu je také velký zlatý Buddha na vrcholu kopce, ke kterému vede 1260 schodů, což byla málem moje smrt (šílené dusno a horko, strmé schody, na každé platformě jsem si musela lehnout a slyšela jsem jak mi dribluje srdce mezi hrudním košem a betonem na zemi), ale pocit, že jsem to zvládla byl pro mě zadostiučinění.

Při sestupu dolů se nám s Laurou oběma třepaly tak nohy, že jsme myslely, že to nesejdeme. Navíc jsme v půli cesty potkaly naše oblíbené opice, které v nás vyvolávají záchvat paniky. Hlavně nenavazovat oční kontakt! No a jelikož jsme schodů neměly málo, ještě jsme si jich pár daly, když jsme se chtěly podívat, jak žijí mniši v džungli v jeskyních v malinkatých domečcích...

Večer jsme ještě vyrazily na další masáž, abychom zregenerovaly naše tělo po výšlapu. Ale stejně jsme se další den nemohly ani hnout.:-)

Více fotek zde.

Thajsko - Khao Sok

Ráno mě probudily šílené křeče a já myslela, že umřu. Zvlášť když jsem věděla, že celý den budeme na cestách a kdo ví, kde bude záchod. Střevní potíže. Bali, které je tímto vyhlášené, jsem přežila bez úhony, za to tohle mi vynahradilo všechno. Před apartmánem nás vyzvedl minibus, kde bylo šíleně málo místo a čekala nás spousta zatáček a brzdění, že ještě o minutu déle a nechci vědět, co by se stalo. Utíkala jsem na záchod v přístavišti a co mě nejvíc dostalo, tak místní měli hned před toaletami stánek s jídlem a ryby rozmrazovali v umyvadle na dámském wc. Z toho jsem se málem navíc pozvracela. Představa, že vím, co dělám v kabince a jak to může být infekční a oni si kolem mně vesele vaří... Vím, že jsem šla celkem do podrobností, ale s tímhle zážitkem jsem se prostě musela pochlubit.

Naše další cesta pokračovala do vnitrozemí do národního parku Khao Sok s nejstarším deštným pralesem na světě. Cesta byla vskutku dlouhá se spoustou přesedání a čekání a v tuto chvílí jsme opravdu ocenily, že jsme si transfer zařídily přes agenturu, protože nevím, jak bychom se tam samy dostaly. Kolem čtvrté hodiny odpoledne jsme se dostaly konečně na místo. Celé natěšené, kde že to budeme bydlet, protože jak název napovídal, vypadalo to, že budeme v korunách stromů (Top Tree House), jsme vystoupily z minibusu. Všechno bylo nádherně zelené. Některé chatky byly "v korunách" stromů, ale my bohužel měly chatku normální. Ale s balkonem, co měl výhled na řeku.

Tak tohle bohužel naše ubytování nebylo.

Krása. Jenže za chvíli začalo pršet. Tak jsme zalezly do místní "restaurace", která byla celá otevřená a měla jenom střechu, takže jsme byly alespoň na vzduchu. Kvůli dešti tu ani nefungoval internet. Tak jsme jedly a pily a jedly a pily až byl večer a my se rozhodly jít do postele. Na zkrácení chvíle jsme si pustily místní televizi, kde zrovna běžela thajská podoba SuperStar. K popukání.:-)

Ráno jsme doufaly, že se probudíme do slunného dne, ale pršelo snad ještě víc. Pršelo tak moc, že nemělo cenu jít ani v pláštěnce a žabkách na krátkou procházku. V "restauraci" jsme se potkaly s jedním párem, co byl v Khao Sok a o den déle a prý pršelo neustále. Ale jelikož si stejně jako my v Bangkoku koupili celý balíček, nechtěli to nechat propadnout. Ale stejně i tak si pobyt o den zkrátili, protože se tu opravdu nedalo co dělat. Ne že by nabídka výletů nebyla ohromující, ale ten déšť...

úžasná nabídka výletů

Naštěstí alespoň internet už fungoval... Takže jsme brouzdaly po netu a celý den jedly a pily. Nejvtipnější bylo, že když jsme si objednaly nějaké jídlo po druhé, vypadalo a chutnalo pokaždé jinak.:-D A ne vždy dobře. No abych to shrnula: můžu říct, že jsem strávila dvě noci v deštném pralese.:-D

Tady jsme trávily den a půl.

Více fotek zde:

Thajsko - Koh Samui

Třicet minut strachu. Tak bych nazvala přepravu z Koh Phangan na Koh Samui. Já se zas tak moc nebojím, ale tohle bylo i na mě moc. Vlny kolíbaly loď ze strany na stranu a několikrát už jsem si myslela, že se překlopíme. Jednou bylo vlna dokonce tak velká, že nahodila všechny cestující na vrchní palubě včetně nás. Všechno durch mokré. :-)

Už zdálky bylo vidět, že Koh Samui bude opět něco úplně jiného než jsme dosud viděly. Transfer nás přepravil do našeho ubytování a my hned vyrazily na průzkum. To co jsme objevily, nám vyrazilo dech! Tak nádhernou pláž (jak z katalogu) jsem nikdy neviděla! Byly jsme úplně nadšené. Navíc jsem uviděla pronájem vodních skútrů, což byl vždycky můj sen. Chtěla jsem se svézt, ať to stojí, co to stojí. Procházely jsme se po pláži a najednou na nás z vody začal pokřikovat thajec, že nás sveze zadarmo. "Zadarmo?" řekla jsem. "To chci vidět." a přistupujíc blíž ke skútru jsem se smála. A opravdu. Kluci nás posadily na skútry a jelo se! Sice jen chvilinku, ale pro mě se splnil jeden z velikánských snů a já si užila každou vteřinu. Byla jsem štěstím bez sebe! Kluci potřebovali přemístit stroje z bodu A do bodu B a tak toho využili, aby zapůsobili na dvě půvabné turistky.:-D

Den utekl jako voda, prozkoumávání pláže, městečka, trocha koupání a opalování...pohodička. Začalo se stmívat a my se rozhodly, že si půjčíme skútry na další den, abychom mohly vyrazit na průzkum hned ráno. Trochu jsme si projely městečko a zamířily zaparkovat na ubytko. Večer jsme se opět vyrazily najíst na trhy, kde jsme objevily stánek z levnýma drinkama a tak jsme toho využily a trochu se picly. Pak jsme vyrazily na pláž, kde jsme potkaly pána, co prodával lampiony štěstí. Byl tam tak sám, po tmě. Zželelo se nám ho a lampion jsme si koupily a zapálily. Byl to kouzelný okamžik.

Ráno jsme vyrazily vstříc dalšímu dobrodružství. Provoz tu byl trochu větší jak na Koh Phangan, takže jsme ocenily průpravu ve větším klidu. Zamířily jsme ke skalním útvarům Hin Yai a Hin Ta připomínající pohlavní orgány. Zajímavá atrakce.:-) 

Ostrůvek nebyl tak zajímavý jako předchozí Koh Phangan. Objely jsme místní pláže, prohlídly si velkého Buddhu a zamířily vrátit skútry. Život je plný náhod, a tahle byla opravdu vtipná. Napsal nám Savio, Brazilec, kterého jsme potkaly na vlakovém nádraží před pár dny. A měl pokoj vedle nás! Chápete to? Já ne. Takže jsme se Saviem a jeho kamarádem vyrazili do města na drinky a pak do nejvyhlášenějšího plážového klubu. Po cestě jsme se ještě zastavili u Mc Donald's, protože kluci už byli přejezení nudlí a rýže. My s Laurou jsme počkaly venku, kde se k nám připojil asi desetiletý prodejce kytičkových čelenek, který se snažil prodat zboží za každou cenu. Takže nás začal pusinkovat na tvář.:-D Zrovna když vyšli kluci z mekáče.:-D Povedený večer.

Prodáno!

Více fotek zde.

Thajsko - Koh Phangan

Už z lodi bylo vidět, že Koh Phangan bude úplně jiný ostrov než "panenský" Koh Tao. I náš cestovní agent říkal, že Koh Phangan a Koh Samui jsou velice turistické ostrovy a proto nám doporučil se zajet podívat právě na Koh Tao, za což jsme byly rády, protože to bylo opravdu malebné. Kousek od přístaviště na nás měl čekat transfer na naše ubytování. Jelikož jsme vyrazily jinou lodí, která je pomalejší a vyráží o hodinu později, musely jsme na transfer zavolat z jedné kanceláře za drobný poplatek a oznámit jim, že budeme mít zpoždění. Jenže i loď se po cestě o půl hodiny zpozdila...A kde vzít telefon, žádná budka v okolí. Stavily jsme se tedy do další kanceláře a poprosily je, zda by mohli zavolat pro náš transfer. Ten za chvíli přijel, hodil nás na korbu a jelo se.:-)

Ubytování bylo v bungalowu asi minutu od pláže. Možná půl minuty. Hned u pláže byla "restaurace" s lehátkama a wifinou. Takže jsme se hned vyvalily a dávaly si koktejlíky a dobrůtky. Sladké nicnedělání (asi poprvé za celou dovolenou). Večer jsme vyrazily na průzkum pobřeží a zjistily jsme, že i tady je mrtvo.:-)

Na další den jsme si naplánovaly, že si půjčíme skútry a projedeme si celý ostrůvek. Nemohla jsem se dočkat rána, ale byla jsem mírně nervózní. Přišlo ráno a nervozita stoupala. Jela jsem na skútru párkrát jako středoškolačka s našima a jednou jsme měly s mamkou menší nehodu, kdy nám uklouzla pneumatika na písku a my se celé sedřely. Řídit jsem zkoušela taky jednou v tu dobu, ale jen po rovince a chvilinku. Takže zkušeností jsem moc neměla. (Mimochodem v Thajsku se taky jezdí vlevo, ale to mám natrénováno z Perthu.) Zaplatily jsme za pronájem 100 THB každá (70 CZK!!!!), zkontrolovaly skútry od škrábanců a podepsaly předávací protokol s částkama, pokud něco poškodíme/poškrábeme/nabouráme... Nasedla jsem na skútr a málem z něj hned slítla, protože jsem netušila, že plyn je tak citlivý. Paní, co nám to pronajímala, začala vypadat taky nervózně. Vyjela jsem na silnici a pomalinku si na citlivý plyn zvykala. Chce to jenom trénink, říkala jsem si. Ale protože Laura pořád nevyjížděla, rozhodla jsem se jet podívat, kde to vázne. Dojela jsem k ní, zpátky k paní, celá šťastná, že žiju. Jenže otočku zpátky na silnici jsem málem nepřežila.:-D Otáčela jsem se, do toho jsem přidávala plyn a jelikož mi nedošlo, že je brzda na obou stranách řidítek, nevěděla jsem, jak mám jednou a tou stejnou rukou brzdit a přidávat plyn, takže jsem se začala vtipně točit do kolečka až jsem to napálila do betonového sloupku a motorku poškrábala a praskla přední plastový kryt. Laura bojovala ze záchvatem smíchu z mého vtipného manévru, já bojovala s tím, abych motorku nepustila na zem a neutekla. Jakmile se paní ujistila, že jsem v pořádku jen s malinkatým škrábancem a malou modřinou na noze, vyčíslila škodu na 4000 THB (a to jsme se rozhodly pro skútr, abychom nemusely platit u agentury za podobný výlet 1000 THB). Jenže pak si na pomoc a ujištění ještě zavolala pána a už to jelo. Ten to vyčíslil na 9000 THB a zlevnil na 7500 THB. (Ano, na poslední chvíli jsem se rozhodla se připojistit na poškození třetí osoby, ale jelikož jsem byla v šoku a poničení skútr jsem si nenafotila a nevzala si ani účet za zaplacení...) Jenže těžko se dohaduje, když oni neumí moc anglicky a když jsem před chvílí podepsala papír s částkama za poničení. No a o tom, že motorkám vůbec nerozumím a nevím, jak se ceny pohybují, o tom se nevyjadřuju.

chvíli před nehodou

Byla jsem celkem dost v šoku a celá se klepala. Samozřejmě jsem se ihned omluvila a slíbila, že až vyberu peníze, škodu uhradím. Dlouho jsem zvažovala, jestli si půjčit další skútr, abychom mohly výlet uskutečnit. Ale to vědomí, že motorka není pojištěná a mně se může podobná krpa klidně stát znovu... Nicméně jsem se rozhodla zariskovat (a doufala jsem, že i paní bude znovu riskovat se mnou - na druhou stranu si na mně celkem dost vydělali) a půjčila si jiný skútr. Byla jsem opravdu hodně vyklepaná a z počátku jsem jela rychlostí 20 km/h a bála zabočovat a vjet na kruháč!! Ale po půl hoďce jsem se zklidnila a nabrala potřebnou sebejistotu a drandila jak drak. Akorát když jsem skútr parkovala a dávala na stojánek, vždycky jsem se přinejmenším milionkrát ujistila, že to opravdu stojí a nespadne.

Byl to úplně úžasný pocit si takhle výletit. Jezdit na skútru byl vždycky můj sen. Zastavily jsme si, kde jsme chtěly (a že jsme hodně chtěly - hlavně u jídla, pití a dobrůtek), viděly jsme spoustu věcí... Nejkrásnější byla pláž Haad Son, kde byla restaurace na betonovém molu v moři, všude houpací sítě, ráj. Vyvalily jsme se do sítě, daly si ledovou kávu a užívaly krásných chvil. Zastavily jsme se i na vyhlášené pláži Haad Salad, ale ve srovnání s první neturistickou pláží... Naše další zastávka byla na oběd na nádherné vyhlídce. Málem jsem pukla štěstím. Stavily jsme se u nějakého chrámu a vodopádů bez vody (ačkoliv je období dešťů), daly si mini ukrutný výšlap (prudký kopec a horko - potila jsem krev!) s úžasným výhledem, objevily jsme místo v palmovém lese, kde se konají tzv. Half moon party, po cestě jsme viděly neuvěřitelnou skládku odpadků a povedlo se nám najít i vyhlášené a velmi známé místo na pláži Haad Rin Nok, kde se pro změnu koná při úplňku tzv. Full moon party (pro představu video zde) - nám bohužel tato párty o pár dnů utekla.

Haad Sok

Večer jsem šla zaplatit škodu a povedlo se mi cenu ukecat na 5500 THB. Další den jsme se jen válely na pláži a popíjely pivko. Konečně jsme si zase trošku odpočinuly. Akorát jsme se zapomněly namazat. : -D Na večeři jsme si zašly do městečka, kde jsme objevily oblíbené trhy, kde je všechno za pusu a jak bylo naším zvykem, pěkně jsme se přejedly. Ale bylo nám krásně.

Thajsko - Koh Tao a Koh NangYuan

Z vlaku, který nakonec nabral čtyřhodinové zpoždění, vystoupili v Chumphonu davy naštvaných turistů, kterým právě kvůli zpoždění ujela loď, na kterou jsme všichni měli zakoupenou jízdenky. Shodou okolností se přímo na nádraží nachází kancelář konkurenční lodní společnosti, která pro nás ihned měla řešení - kupte si novou jízdenku, u nás (za 700 THB)! Tak takhle naštvaná už jsem dlouho nebyla. Nakonec nám prodejce řekl, že naši jízdenku můžeme použít následující den (jinými slovy, že máme strávit noc v Chumhonu, v kterém vůbec nic není), ale tím by nám propadlo již zaplacené ubytování na Koh Tao. Opět jsem zalitovala, že jsme si balíček zakoupily předem v Bangkoku. Snažily jsme se tedy kontaktovat našeho bangkokského agenta, aby nám navrhl nějaké řešení (říkal přece, že se máme vždycky ozvat a on nám pomůže). Nejdřív jsme se mu nemohly dlouho dovolat a až se nám konečně zadařilo, ihned věděl o co jde a třískl nám telefonem.

Nezbývalo než si koupit novou jízdenku a čekat na odpolední spoj. Tak mě tak napadlo: Nebylo zpoždění vlaku úmyslné?? Vlak úplně plný turistů, všem ujede návazný spoj a budou si muset koupit novou jízdenku...obzvlášť když jsme viděli, že ostatní vlaky jezdily bez problémů podle jízdního řádu.

Koh Tao, neboli želví ostrov, byl dlouho dobu neobydlen, až jednoho dne jeden rybář hledal přístřešek před bouří a podle starých map si všiml malého opuštěného ostrůvku. V roce 1933 se Koh Tao stalo politickým vězením. V současnosti je ostrov vyhledáván především potápěči.

Koh Tao

Ostrůvek je opravdu malinkatý a jelikož nebyla hlavní sezóna, ani turistů tu moc nebylo k vidění. Zkrátka bylo tu mrtvo. Večer jsme si prošly městečko a zašly si na masáž. Ale nic víc se tu dělat nedalo. Na druhý den jsem si domluvily celodenní lodní výlet okolo ostrova.

Naše první zastávka mělo být potápění se žraloky (samozřejmě útesovými, kteří nejsou nebezpeční), jenže jak nám průvodce řekl, žraloci se bojí turistů a odplují vždy někam do bezpečí. Takže nic. Ale i tak tu bylo neuvěřitelně moc rybiček, které plavaly přímo kolem nás v neuvěřitelné blízkosti až mi to bylo nepříjemné.:-D Navíc nám kapitán lodi řekl, že kousek od nás je potápějící se loď, která ztroskotala v noci a tři cestující se utopili! Takže jsem se koupala ve vodě, kde se potápěla loď a před chvílí z ní vytáhli tři utopence!! A že kolem nás plaval stůl z lodi, o tom radši už ani nemluvím.

rybičky

Nejzajímavější z celého výletu byla návštěva ještě menšího ostrůvku Koh NangYuan, na který se musí platit vstupné 100 THB a ochránci vás tam nepustí s žádnou pet lahví (všechny návštěvníky při výstupu z lodě zkontrolují). Nachází se zde pouze jedna malinkatá restaurace (spíš bar) a jedno ubytování. Celý ostrov se dá za chvíli projít. Úžasný pohled je z kopce na levé straně ostrova, který si můžete představit jako dva malinkaté kopečky propojené uzoučkou pláží.

Koh NangYuan

Ráno jsme pěkně vstaly, abychom měly dostatek času se dostat na molo...čekáme, čekáme...konečně otevřou odbavovací přepážku, abychom zjistily, že s touhle společností vůbec nejedeme. Zapomněly jsme si zkontrolovat lístek, s kým jedeme!!! (Myslely jsme, že odjíždíme se společností, s kterou jsme měly přijet - ta co nám z Chuphonu kvůli vlaku ujela.) Rychle jsme utíkaly ke společnosti, s kterou jsme měly opravdu jet. Ale loď nám před půl hodinou ujela (hlavně, že jsme čekaly zbytečně asi hodinu na špatném místě:-D). Další loď, na kterou jsme mohly využít lístek, jela až odpoledne. Představa, že budeme trávit ještě další půl den na "nudném" ostrově a přijdeme o půldenní zážitky na jiném ostrově, mě přiměla roztočit mozkové závity a uvažovat. V Chumphonu nám přece řekly, že neprojetou jízdenku můžeme využít později i na jiné cesty se společností. Rychle jsme tedy utíkaly zpátky k odbavovací přepážce a zeptaly se, jestli můžeme využít tuto jízdenku na přepravu na Koh Pangan. Prošlo to! Od té doby jsme si všechno vždy milionkrát kontrolovaly...

Thajsko - Floating Markets a Tiger Temple

Součástí našeho balíčku (dostaly jsme devět obálek a vždy s novou obálkou přišlo nové dobrodružství), co jsme si zakoupily v cestovní kanceláři, byl i celodenní výlet - tržnice plující na řece a tygří chrám. Proč ne. Oboje bylo na našem listě.

Ráno jsme měli sraz na hlavní ulici, odkud se vyráželo směr Damnoen Saduak k tzv. Floating Markets. V Thajsku je nespočet marketů na řece, ale tenhle je z nich nejznámější. Nachází se asi 100 km jihozápadně od Bangkoku. Obchodníci mají stánky kolem břehu řeky, které jsou většinou dostupné pouze z řeky, jiní obchodníci mají vlastní loďky a plují zákazníkům naproti. Tržnice funguje tak, že si zákazníci koupí jízdenku na loďku (za 150 THB) a ta s nimi vyráží na řeku. Jakmile prodejce zachytí váš pohled směrem k jeho stánku, ihned začne divoce mávat na kormidelníka, aby přijel blíž k němu. Jiní si loďky přitahují sami a snaží se za každou cenu něco prodat (v nabídce je ovoce, zelenina, nejrůznější jídlo, oblečení, suvenýry, atd.).

Naše kormidelnice si všimla, že se spíš kocháme než nakupujeme, tak s námi vyrazila na projížďku kanálů. Je zajímavé vidět, jak tu lidé žijí. Dokonce se nám povedlo zahlédnout stařečka, jak si dává ve špinavé řece koupel.:-) Projížďka trvala něco málo pod hodinu. A jakmile přijela loďka ke břehu, už tam na nás čekali obchodníci s talířkama s našima fotkama (při vstupu na loďku si každého vyfotili). Každý měl svůj vlastní talířek na památku (za 200 THB) a my byly tak nadšené celou projížďkou a tím nápadem, že jsme si to hned koupily. Akorát teď s odstupem času se smějeme, co za kýč jsme si to pořídily.

K některým stánkům se dá dojít i po souši, takže jsme ještě neváhaly prozkoumat je. Objevily jsme karikaturistu, co dělal obrázky do 10 minut za 70 CZK. Tak jsem do toho šla. Vždycky jsem chtěla mít svou karikaturu. A za tu cenu. Věděla jsem, že obrázek asi cestu nepřežije, tak jsem si ho aspoň po radě Laury vyfotila na památku. Mám ho sice v Perthu, ale je celý pomačkaný a neměla jsem odvahu se podívat na jeho kvalitu. Ale mám i dobrý pocit, že jsem podpořila místního umělce. 

Přijde mi zajímavý jejich obchodní systém. Ceny jsou schválně navýšené, protože se počítá se smlouváním. Prodejce vždy ukáže cenu na kalkulačce a pak řekne vám, ať tam vy naťukáte cenu, kterou jste ochotní zaplatit. A pak se dojde kompromisu. A někdy to fakt ukecáte.:-)

Naše další zastávka byla u mostu z druhé světové války. O tomto mostě se natočil i film - Most přes řeku Kwai. Most je také známý jako Železnice smrti a patří k nejnavštěvovanějším památkám Thajska. Koleje pokládaly vlastníma holýma rukama váleční zajatci. Stavba železnice si vyžádala přes 100 tisíc obětí. Stavba trvala 16 měsíců - délka železnice 415 km. Zajatci pracovali někdy i 72 hodin v kuse.

Po prohlídce mostu jsme vyrazili k městečku Kanchanaburi do Tiger Temple. Jelikož je součástí parku i mnišský klášter, ženy musí mít zahalená ramena a kolena. Kvůli zvířatům pak není povoleno mít jakékoliv červené nebo zářivé oblečení. Park je celkem rozlehlý, ale každý samozřejmě ihned zamíří za výběhem tygrů, s kterými se může vyfotit. Fotky vypadají úžasně, ale co se děje za objektivem už tak skvělé není. Tygři jsou za plotem ve výběhu a každý návštěvník je přiřazen dvou průvodcům. Jeden fotí a druhý vás vede za ruku k jednotlivým tygrům a kontroluje bezpečnost. Tygři jen leží bez známky života na zemi s řetězem kolem krku. Občas za něj průvodce zatahá, aby tygr zvedl hlavu... Všude píší, že tygři nejsou zdrogovaní, ale že jsou od narození vychovávání v tomto prostředí a tak jsou na lidi zvyklí. Údajně jsou také aktivní ráno a na večer a v průběhu dne jen odpočívají. Těžko říct, ale i tak to byl zážitek.

Den byl skoro za námi a nás čekala 10ti hodinová cesta vlakem z Ratchaburi do Chumphonu, odkud měla vyplouvat loď na náš první ostrůvek. Řidič nás na nádraží vyhodil s několika hodinovým předstihem, tak jsme chtěly využít času a prozkoumat městečko, ale přihnal se neuvěřitelný slejvák a my byly tak trochu uvězněné na místě. Ke všemu náš vlak měl skoro hodinové zpoždění. Daly jsme se na nádraží do řeči s klukem (Savio) z Brazílie, co cestoval sám a tak nám čas alespoň utíkal. Vlak konečně dorazil a já koukala. Jednotlivé vagóny byly po obou stranách lemované dvoupatrovýma postelama. Každý jen zahrnul závěs a mohl jít na kutě. Spodní postel byla lepší, protože měla výhled z okna, ale zase na druhou stranu asi neměla roletu, takže světlo ráno svítilo do očí. Vrchní postel byla mnohem menší, co se prostoru okolo týče. Nos jsem měla skoro nalepený na zaprášeném závěse, takže jsem celou noc pšikala.:-) Ale i tak to byl nezapomenutelný zážitek!

Thajsko - Bangkok

Tak jsme konečně přistály v Bangkoku, jenže najít cestu do centra z letiště se začalo jevit jako oříšek. Kohokoliv jsme se na letišti zeptaly, nikdo nevěděl. Většinou nám cpali všichni taxíka, ale nám bylo jasné, že by nám hned napálili tu nejvyšší cenu. Asi po půlhodině se nám povedlo najít v přízemí vlak (cena 45 THB, taxi nám bylo nabídnuto za 1400 THB), co měl jet směrem do centra a od tam jakkoliv na hlavní ulici Khaosan. Koupily jsme si jízdenku v podobě žetonu a vydaly se na perón. Tam už byla ochranka (která vypadala strašně strašidelně - jak vojáci), která kontrolovala, zda stojí všichni čekající cestující za vyznačenýma čárama - běda jak je někdo překročil. Měla jsem pocit, že kdo je překročí, toho zastřelí. (Na konečné vždy vlak projde uklízeč, co vyčistí hlavní nečistoty). Nicméně se nám povedlo se dostat na potřebnou zastávku, odkud jsme se potřebovaly dostat k ubytku. (Všimla jsem si, že u vstupů na zastávky stojí vždy sekuriťák a cestující musí projít rentgenovým rámem.) Pěšky by to šlo asi tak do půl hodiny, jenže šíleně pršelo. Nezbývalo než se obrátit na místní taxikáře, kteří stáli hned u zastávky. Zeptaly jsme se na cenu a ta byla samozřejmě vysoká - 400 bathů (1 THB = 0,7 CZK), tak jsme šly k dalšímu taxikářovi, co řekl 300 (že prý v dešti ani nic levnějšího nenajdeme). Tak jsme to vzdaly, že se podíváme po autobusu. V tom jsme potkaly třetího taxikáře, co řekl cenu 200 THB. Nakonec jsme usmlouvaly cenu na 100 THB a byly jsme všichni spokojení. Tak mě tak napadá otázka: Je to jejich taktika?

Po ubytování v našem miniaturním pokojíčku (přesně takhle jsem si bangkokský ubytování představovala, možná špinavější) jsme hned upadly do komatu po celodenním cestování. Ráno jsme vstaly, že si půjdeme koupit čerstvé ovoce na snídani a do toho nás hned u prvního stánku přepadl chlapík, co nám nabízel šíleně výhodně, že nás povozí v místním dopravním prostředku Tuk Tuk (motorová trojkolka) po nejznámějších památkách a to jen za 40 THB. Jen tak mimochodem zmínil, že se po cestě stavíme v jedné cestovní kanceláři, kde nám můžou pomoct naplánovat náš trip nebo nám udělat nabídku na výlety po okolí. Tak jsme na to kývly. 

Tuk Tuk

První zastávka byla u řeky Chao Phraya River, kde už na nás čekala loď, co nás měla asi hodinu (nakonec to bylo 45 min) vozit po řece a kanálech. Původně nám loď (než jsme nastoupily do Tuk Tuku) nabídli za 1300 THB/osoba (údajně to stojí cca 3000 THB/osoba), jakmile jsme dojely na místo byla cena 1500 THB/osoba, my ji složitě usmlouvaly na původní cenu, jenže těžko se smlouvá, když člověk neměl vůbec čas udělat průzkum trhu (tím jak na nás skočili hned ráno, kdy jsme šly původně pro snídani).Šli jsme tedy k loďce, ale mně to nedalo a oslovila jsem pár, který od lodi právě odcházel, kolik platili. 800 THB/osoba, ale prý měli taky slíbenou ještě nižší cenu. Vlítla jsem tedy hned na chlápka, co nám to domlouval, že chci cenu 800 nebo nic. :-) A jelo se. Byl to úžasný zážitek. Byly jsme na loďce jen my dvě a kormidelník. Akorát když mi chtěla občas padnout brada údivem, rychle jsem si uvědomila, že ji musím mít pořádně zavřenou, protože opravdu nechci, aby mi stříkající voda kolem lodi zamířila i do pusy...

Druhá zastávka byla právě u zmiňované cestovní kanceláře, kde nám naplánovali naši dovolenou na zbylé dny. Znělo to celkem pěkně, ale samozřejmě všechny poznámky, kam se chceme podívat, jsme měly na pokoji. Agent samozřejmě zjišťoval, odkud jsme, co děláme, aby věděl, jakou cenu si může dovolit nám dát. Tak jsme začaly, že jsme chudé studentky z ČR (chtěl vidět studijní průkazky - a ty australské jsme mu nemohly dat :-D) a že se nám jeho itinerář líbí, ale potřebujeme čas na rozmyšlenou a že přijdeme večer...Jenže on věděl, že by jsme šly za konkurencí zjišťovat a tak na nás začal celkem dost tlačit, dokonce i cenu snížil z cca 13 000 CZK na 10 000 CZK - za 15 dní ubytování a všechny transfery. Věděl totiž, jak se ceny po světě pohybují a kolik může jaké národnosti napálit. Ze začátku se nám cena zdála celkem v pohodě, ale časem mi došlo, jak strašně moc jsme přeplatily (měly jsme si říct o rozpis cen jednotlivých položek, ale pozdě brečet nad rozlitým mlíkem). Když jsme mu řekly, že nemáme dost peněz a že musíme do směnárny, řekl, že nám vymění naše eura na místě. Tím nás odzbrojil. Musely jsme přiznat, že máme australské dolary, ale vymluvily jsme se na to, že v česku eura nemáme a s dolarama se líp obchoduje. Protože nám nabídl špatný kurz, odmítly jsme. Ale i na tohle měl řešení. Řekl nám, kde je nejbližší směnárna a poslal tam s námi jednoho ze svých zaměstnanců pod záminkou, že někdy ve směnárně neumí anglicky :-D. Byly jsme v pasti.

Vše jsme zaplatily a agent potřeboval asi půl hodiny na obvolání hotelů a transferů, tak nás řidič vzal na oběd a na jednu památku - Wat Intharawihan k velkému buddhovi. Neuvěřitelný pohled na Buddhu nás trochu zklidnil a my si zase začaly užívat naši dovolenou.

Wat Intharawihan

Řidič nám řekl, že cena naší okružní jízdy 40 THB je tak nízká, protože jsou sponzorování módní thajskou firmou, do které musí vždy dovézt ukázat zákazníky. Zdálo se to trochu divné (pak nám došlo, že se snaží jen odvézt pozornost od cestovní kanceláře, které je pravým sponzorem), ale přistoupily jsme na to. Řidič nás tedy vyhodil u Thai Fashion, ať se tam jdeme na pět minut podívat. Obchod byl už z venku hodně luxusní a zvláštní. Vešly jsme dovnitř a zjistily, že jediné, co si můžeme prohlídnout, jsou látky, ze kterých nám ušijí šaty. Hned se na nás vrhly všichni krejčí a začali se vyptávat, jakou máme představu. Tak jsme se omluvily a vysvětlily, že jsme tam asi omylem. Tak trošku trapas.:-D Řidič nebyl spokojený s délkou našeho pobytu v salónu, tak řekl, že nás musí odvézt tedy ještě do jiného obchodu, kde by bylo fajn si něco koupit. Řekly jsme mu, že nemáme zájem a on na nás vrhal smutné oči, tak jsme svolily. Obchod byl ze začátku luxusní, šperky, kabelky (připomínalo mi to trochu šperkovnictví z Bali, kdy se na každého zákazníka vrhl jeden zaměstnanec a snažil se mu za každou cenu něco prodat) a postupně se měnil v naši hrabošku - levné věci všeho stylu. Ale ani tak nás nic nezaujalo.

Vrátili jsme tedy se zpátky do agentury převzít všechny vouchery. Několikrát jsme se ujistily, že když nám cokoliv ujede nebo něco nějak nevyjde podle plánu, jestli se o nás postarají. Dostaly jsme telefonní číslo a ujištění a spokojeně jsme odešly. V tu chvíli nám řidič oznámil, že má strašný hlad a že už nás hodí na ubytko. Jenže my měly slíbenou ještě jednu atrakci. Jinými slovy svou misi splnil (dotáhnout nás do cestovky a vytřískat z nás peníze), tak už neměl potřebu s námi ztrácet čas. Nicméně já byla nekompromisní, že chci tu památku vidět. Nakonec jsme se tedy dohodli, že nás tam hodí, ale už na nás nebude čekat a my mu nezaplatíme těch 40 THB.

Někam nás dovezl a od tam, že se máme dopravit domů zpátky na vlastní pěst. Ani nás nedovezl k té památce, co jsme chtěly, ale i tak  to bylo pěkné místo.

Vydaly jsme se tedy prozkoumávat památky Bangkoku po svých. Viděly jsme velkou houpačku Giant Swing, která dříve sloužila pro náboženské ceremoniály. Procházely jsme kolem památníku Democracy Monument ale především se nám povedlo najít tzv. Golden Mount, chrám, který se nachází na Bangkokem a poskytuje úžasný pohled na celé město. Co mě nejvíc dostalo, v chrámu byla na vrcholu wifi, takže všichni místo aby se kochali výhledem, čučeli do svých telefonů.

Wat Saket - Golden Mount

Vrátily jsme se na naši rušnou uličku Khaosan, kde je spousta stánků s oblečením, obchůdky, masáže, restaurace a strávily jsme zde pěkný večer zakončený nejlepší thajskou masáží, kterou jsem kdy měla.

Khaosan Rd.

Všude stánky s jídlem, nejrůznějšíma potvorama, štírama (stánek s brouky si člověk mohl vyfotit za 10 THB - ale musím říct, že jsem neviděla moc lidí si to kupovat - navíc jeden náš známý si štíra dal a měl po něm alergickou reakci...). Khaosan je rušná ulice. Hlavně navečer, kdy začínají vykukovat taxikáři s nabídkou Ping Pong Show - ženský si strkají do vagíny různé předměty a vystřelují je ven (třeba i žiletku a slyšela jsem, že i papouška - chudák pták). Byly jsme s Laurou trošku piclé a já chtěla vědět o té show víc, ale styděla jsem se, tak jsem vyslala Lauru vyzvědět podrobnosti, já stojíc opodál. Laura to šla ochotně zjistit, ale pak na mě odpověď křičela přes celou ulici, takže každý věděl, že to chci vědět já.:-D Dozvěděly jsme se to, že vstupné je 500 THB a pak máme zdarma drinky. Ale kdo ví jaká je pravda. Já si pak googlila nějaké informace a většinou z lidí tahají peníze. Slečnám se musí platit každou chvíli dýška, máte určitou cenu, co musíte propít a pokud chcete odejít dřív, částku musíte doplatit.. No zkrátka jsme to neriskovaly...

Další den nás čekal opět průzkum Bangkoku. Vydaly jsme se hledat China Town (šíleně nám zase pršelo) a musím říct, že nic moc (špína, hluk, zlatnictví na každém rohu s milion zaměstnanci). Pak jsme se Tuk Tukem nechaly dovézt k nejznámějším chrámu, ale v tu chvíli už jsem byla přepamátkovaná. Přesto stojí za zmínku chrám s ležícím Buddhou - Wat Pho (46 m dlouhá a 15 m vysoká socha znázorňující umírajícího Buddhu v pozici, kdy dosáhl nirvány).

Wat Pho

Grand Palace, další významná památka ležící u Wat Pho, už byla zavřená (otevírací doba asi jen do 15:30), takže dovnitř jsme se už nestihly podívat... Čekalo nás tedy další nakupování a jídlo (ochutnaly jsme toho spoustu).

Singapore

Dva a půl měsíce uteklo a přede mnou další prázdniny (úspěšně jsem zakončila kurz a je ze mě instruktor ve fitku). Původně byly v plánu Filipíny, ale tam jsou právě v tomto období monzumy, takže ty mě čekají asi v březnu (ty Filipíny, ne monzumy:-)) a volba padla na Thajsko (kde je zase pro změnu období dešťů; ale dočetla jsem se, že prý prší jen pár hodin denně). Plán zněl následovně: s Jetstarem do Singaporu na prohlídku města, od tam do Bangkoku a během 18ti dnů směr jih až do Phuketu odkud s Air Asia na skok do Kuala Lumpur a zpět do Perthu do školy (kde mě teď čeká roční studium na osobního trenéra).

Dřív jsem měla panickou hrůzu z lítání, ale dnes je to pro mě jak jízda autem. Nic zvláštního. Překvapilo mě, že Laura (moje spolucestující, spolužačka a velmi dobrá kamarádka), která je víc zcestovalá jako já, se lítání bojí čím dál víc. Proto se před odletem mírně picla (vypila flašku vína), aby se uvolnila a v letadle rychle usla. Takže s ní bylo na letišti chvílama vzrůšo (Lauři, doufám, že to nebylo tajemství:-)), obzvlášť když jí nechtěli pustit zavazadlo přes kontrolu a ona pak začala nahlas sprostě (česky) nadávat... :-D A o tom, že seděla v letadle u okýnka a potřebovala neustále na záchod, o tom ani nemluvím :-D

Z Perthu jsme vylítaly pět minut po půlnoci a v Singaporu přistávaly 5:30. Před námi bylo 13 hodin do dalšího letu, které jsme chtěly strávit průzkumem města. Jenže nejdřív bylo potřeba pořádně prozkoumat všemi opěvované letiště Changi, které má k dispozici zdarma kino, masáže nohou (samozřejmě přístrojem - masér by to asi zadarmo nedělal, a strašně to bolelo), nejrůznější zahrady (slunečnicová, motýlí, kaktusová, aj.), které jsme ani nestihly prozkoumat všechny, interaktivní hry a mnoho dalšího. Asi po dvou a půl hodinách na letišti jsme se rozhodly vyrazit do centra. Laura si ještě koupila na posilněnou kafe sebou, jenže jak jsme vzápětí zjistily, v prostorách vlaku (u nás MHD u nich SMRT) a zastávek se pod pokutou 500 singapurských dolarů (1 SGD = 17 CZK) nesmí konzumovat žádné nápoje ani potraviny. A vlaková zastávka byla hned na letišti kousek od kavárny. Takže jsme strčily kafe opatrně do batohu a čekaly poslušně na vlak. Jenže on to nebyl zas tak dobrý nápad.:-) Kafe se chůzí začalo rozlívat a bylo na zemi, na Lauřiným tričku, kalhotech...pak i ve vlaku na zemi. Prostě kdyby jí to nechali v klidu vypít, tak by bylo celkově mnohem míň škody.:-D

Vlak tvořil jeden dlouhatánský vagón. Koleje byly na jednotlivých zastávkách chráněny stěnou, za kterou vlak přijel a oboje dveře (vlaku i stěny) se otevřely zároveň, aby do kolejiště nikdo nemohl spadnout. Nákup jízdenky byl taky zvláštní. Nejdříve se musela navolit stanice, kde chci vystupovat, zaplatilo se a vypadla kartička (něco jak permice na vlek). Později jsme pochopily, že kartička se před každou jízdou musí nabít kreditem, který se po jízdě vždy odečte.

jízdenka a automat na její nabíjení

Už z vlaku jsme mohly sledovat, jak vlastně Singapore vypadá. Všude vysoké budovy, u těch obytných skoro všude bazén... Cesta nám trvala asi půl hodiny. Vystoupily jsme na zastávce Orchard, která se nacházela na Orchard Road - přes 2 km dlouhá ulice plná obchodů s nejdražšími značkami. Po cestě jsme se několikrát zastavily, abychom ochutnaly místní dobrůtky (plněné knedlíky sezamem, houbama, bramborama, plněné palačinky na slano, na sladko). Venku bylo šílené dusno a hnal se na nás déšť, takže jsme musely nasadit pláštěnky a trochu upravit náš plán - z "musíme vidět všechno" na "pojďme vidět aspoň něco"). Prošly jsme místní China Town, podívaly se na nejstarší hinduistický chrám (Sri Mariamman Temple) v Singapore a zamířily ke známým Gardens by the Bay (tzv. avatarovským stromům) a budově Sky Park.

Gardens by the Bay

Sky Park

Jenže nás znova přepadl liják, tak jsme se na hoďku natáhly pod přístřeškem, kde hrála krásná relaxační hudba a vytuhly jsme. Škoda, že nám zrovna tady nevyšlo lepší počasí a neměly jsme víc času, protože to tam bylo fakt úžasné. Déšť ustal, my si v rychlosti prošly zahradu a šly jsme se podívat dovnitř té vysokánské budovy - hotel s vyhlídkou, restaurací a bazénem na střeše (jít nahoru jsme bohužel nestíhaly). Hotel jsme prošly skrz a na druhé straně objevily v dáli za řekou symbol Singaporu - Merliona (zvíře s hlavou lva a tělem ryby).

Merlion - 8,6 m vysoký, 40 tun vážící

Čas nás tlačil, tak jsme se musely odebrat zpět na letiště, odkud nás čekal v 19 hod 2,5 hodinový let do Bangkoku. Protože v Perthu je ještě chladno a deštivo, byla jsem nachlazená a měla ucpané všechny dutiny, obzvlášť po tom, co jsme strávily celý den v deštivém Singaporu. Což se projevilo jako horor v letadle při přistávání. Takovou bolest jsem snad ještě nikdy nezažila. Jako kdyby mi někdo bodal nožem do ucha a krku. A ta bolest bohužel neustala ani po přistání. Travala celou noc.:-(