Thajsko - Bangkok

Tak jsme konečně přistály v Bangkoku, jenže najít cestu do centra z letiště se začalo jevit jako oříšek. Kohokoliv jsme se na letišti zeptaly, nikdo nevěděl. Většinou nám cpali všichni taxíka, ale nám bylo jasné, že by nám hned napálili tu nejvyšší cenu. Asi po půlhodině se nám povedlo najít v přízemí vlak (cena 45 THB, taxi nám bylo nabídnuto za 1400 THB), co měl jet směrem do centra a od tam jakkoliv na hlavní ulici Khaosan. Koupily jsme si jízdenku v podobě žetonu a vydaly se na perón. Tam už byla ochranka (která vypadala strašně strašidelně - jak vojáci), která kontrolovala, zda stojí všichni čekající cestující za vyznačenýma čárama - běda jak je někdo překročil. Měla jsem pocit, že kdo je překročí, toho zastřelí. (Na konečné vždy vlak projde uklízeč, co vyčistí hlavní nečistoty). Nicméně se nám povedlo se dostat na potřebnou zastávku, odkud jsme se potřebovaly dostat k ubytku. (Všimla jsem si, že u vstupů na zastávky stojí vždy sekuriťák a cestující musí projít rentgenovým rámem.) Pěšky by to šlo asi tak do půl hodiny, jenže šíleně pršelo. Nezbývalo než se obrátit na místní taxikáře, kteří stáli hned u zastávky. Zeptaly jsme se na cenu a ta byla samozřejmě vysoká - 400 bathů (1 THB = 0,7 CZK), tak jsme šly k dalšímu taxikářovi, co řekl 300 (že prý v dešti ani nic levnějšího nenajdeme). Tak jsme to vzdaly, že se podíváme po autobusu. V tom jsme potkaly třetího taxikáře, co řekl cenu 200 THB. Nakonec jsme usmlouvaly cenu na 100 THB a byly jsme všichni spokojení. Tak mě tak napadá otázka: Je to jejich taktika?

Po ubytování v našem miniaturním pokojíčku (přesně takhle jsem si bangkokský ubytování představovala, možná špinavější) jsme hned upadly do komatu po celodenním cestování. Ráno jsme vstaly, že si půjdeme koupit čerstvé ovoce na snídani a do toho nás hned u prvního stánku přepadl chlapík, co nám nabízel šíleně výhodně, že nás povozí v místním dopravním prostředku Tuk Tuk (motorová trojkolka) po nejznámějších památkách a to jen za 40 THB. Jen tak mimochodem zmínil, že se po cestě stavíme v jedné cestovní kanceláři, kde nám můžou pomoct naplánovat náš trip nebo nám udělat nabídku na výlety po okolí. Tak jsme na to kývly. 

Tuk Tuk

První zastávka byla u řeky Chao Phraya River, kde už na nás čekala loď, co nás měla asi hodinu (nakonec to bylo 45 min) vozit po řece a kanálech. Původně nám loď (než jsme nastoupily do Tuk Tuku) nabídli za 1300 THB/osoba (údajně to stojí cca 3000 THB/osoba), jakmile jsme dojely na místo byla cena 1500 THB/osoba, my ji složitě usmlouvaly na původní cenu, jenže těžko se smlouvá, když člověk neměl vůbec čas udělat průzkum trhu (tím jak na nás skočili hned ráno, kdy jsme šly původně pro snídani).Šli jsme tedy k loďce, ale mně to nedalo a oslovila jsem pár, který od lodi právě odcházel, kolik platili. 800 THB/osoba, ale prý měli taky slíbenou ještě nižší cenu. Vlítla jsem tedy hned na chlápka, co nám to domlouval, že chci cenu 800 nebo nic. :-) A jelo se. Byl to úžasný zážitek. Byly jsme na loďce jen my dvě a kormidelník. Akorát když mi chtěla občas padnout brada údivem, rychle jsem si uvědomila, že ji musím mít pořádně zavřenou, protože opravdu nechci, aby mi stříkající voda kolem lodi zamířila i do pusy...

Druhá zastávka byla právě u zmiňované cestovní kanceláře, kde nám naplánovali naši dovolenou na zbylé dny. Znělo to celkem pěkně, ale samozřejmě všechny poznámky, kam se chceme podívat, jsme měly na pokoji. Agent samozřejmě zjišťoval, odkud jsme, co děláme, aby věděl, jakou cenu si může dovolit nám dát. Tak jsme začaly, že jsme chudé studentky z ČR (chtěl vidět studijní průkazky - a ty australské jsme mu nemohly dat :-D) a že se nám jeho itinerář líbí, ale potřebujeme čas na rozmyšlenou a že přijdeme večer...Jenže on věděl, že by jsme šly za konkurencí zjišťovat a tak na nás začal celkem dost tlačit, dokonce i cenu snížil z cca 13 000 CZK na 10 000 CZK - za 15 dní ubytování a všechny transfery. Věděl totiž, jak se ceny po světě pohybují a kolik může jaké národnosti napálit. Ze začátku se nám cena zdála celkem v pohodě, ale časem mi došlo, jak strašně moc jsme přeplatily (měly jsme si říct o rozpis cen jednotlivých položek, ale pozdě brečet nad rozlitým mlíkem). Když jsme mu řekly, že nemáme dost peněz a že musíme do směnárny, řekl, že nám vymění naše eura na místě. Tím nás odzbrojil. Musely jsme přiznat, že máme australské dolary, ale vymluvily jsme se na to, že v česku eura nemáme a s dolarama se líp obchoduje. Protože nám nabídl špatný kurz, odmítly jsme. Ale i na tohle měl řešení. Řekl nám, kde je nejbližší směnárna a poslal tam s námi jednoho ze svých zaměstnanců pod záminkou, že někdy ve směnárně neumí anglicky :-D. Byly jsme v pasti.

Vše jsme zaplatily a agent potřeboval asi půl hodiny na obvolání hotelů a transferů, tak nás řidič vzal na oběd a na jednu památku - Wat Intharawihan k velkému buddhovi. Neuvěřitelný pohled na Buddhu nás trochu zklidnil a my si zase začaly užívat naši dovolenou.

Wat Intharawihan

Řidič nám řekl, že cena naší okružní jízdy 40 THB je tak nízká, protože jsou sponzorování módní thajskou firmou, do které musí vždy dovézt ukázat zákazníky. Zdálo se to trochu divné (pak nám došlo, že se snaží jen odvézt pozornost od cestovní kanceláře, které je pravým sponzorem), ale přistoupily jsme na to. Řidič nás tedy vyhodil u Thai Fashion, ať se tam jdeme na pět minut podívat. Obchod byl už z venku hodně luxusní a zvláštní. Vešly jsme dovnitř a zjistily, že jediné, co si můžeme prohlídnout, jsou látky, ze kterých nám ušijí šaty. Hned se na nás vrhly všichni krejčí a začali se vyptávat, jakou máme představu. Tak jsme se omluvily a vysvětlily, že jsme tam asi omylem. Tak trošku trapas.:-D Řidič nebyl spokojený s délkou našeho pobytu v salónu, tak řekl, že nás musí odvézt tedy ještě do jiného obchodu, kde by bylo fajn si něco koupit. Řekly jsme mu, že nemáme zájem a on na nás vrhal smutné oči, tak jsme svolily. Obchod byl ze začátku luxusní, šperky, kabelky (připomínalo mi to trochu šperkovnictví z Bali, kdy se na každého zákazníka vrhl jeden zaměstnanec a snažil se mu za každou cenu něco prodat) a postupně se měnil v naši hrabošku - levné věci všeho stylu. Ale ani tak nás nic nezaujalo.

Vrátili jsme tedy se zpátky do agentury převzít všechny vouchery. Několikrát jsme se ujistily, že když nám cokoliv ujede nebo něco nějak nevyjde podle plánu, jestli se o nás postarají. Dostaly jsme telefonní číslo a ujištění a spokojeně jsme odešly. V tu chvíli nám řidič oznámil, že má strašný hlad a že už nás hodí na ubytko. Jenže my měly slíbenou ještě jednu atrakci. Jinými slovy svou misi splnil (dotáhnout nás do cestovky a vytřískat z nás peníze), tak už neměl potřebu s námi ztrácet čas. Nicméně já byla nekompromisní, že chci tu památku vidět. Nakonec jsme se tedy dohodli, že nás tam hodí, ale už na nás nebude čekat a my mu nezaplatíme těch 40 THB.

Někam nás dovezl a od tam, že se máme dopravit domů zpátky na vlastní pěst. Ani nás nedovezl k té památce, co jsme chtěly, ale i tak  to bylo pěkné místo.

Vydaly jsme se tedy prozkoumávat památky Bangkoku po svých. Viděly jsme velkou houpačku Giant Swing, která dříve sloužila pro náboženské ceremoniály. Procházely jsme kolem památníku Democracy Monument ale především se nám povedlo najít tzv. Golden Mount, chrám, který se nachází na Bangkokem a poskytuje úžasný pohled na celé město. Co mě nejvíc dostalo, v chrámu byla na vrcholu wifi, takže všichni místo aby se kochali výhledem, čučeli do svých telefonů.

Wat Saket - Golden Mount

Vrátily jsme se na naši rušnou uličku Khaosan, kde je spousta stánků s oblečením, obchůdky, masáže, restaurace a strávily jsme zde pěkný večer zakončený nejlepší thajskou masáží, kterou jsem kdy měla.

Khaosan Rd.

Všude stánky s jídlem, nejrůznějšíma potvorama, štírama (stánek s brouky si člověk mohl vyfotit za 10 THB - ale musím říct, že jsem neviděla moc lidí si to kupovat - navíc jeden náš známý si štíra dal a měl po něm alergickou reakci...). Khaosan je rušná ulice. Hlavně navečer, kdy začínají vykukovat taxikáři s nabídkou Ping Pong Show - ženský si strkají do vagíny různé předměty a vystřelují je ven (třeba i žiletku a slyšela jsem, že i papouška - chudák pták). Byly jsme s Laurou trošku piclé a já chtěla vědět o té show víc, ale styděla jsem se, tak jsem vyslala Lauru vyzvědět podrobnosti, já stojíc opodál. Laura to šla ochotně zjistit, ale pak na mě odpověď křičela přes celou ulici, takže každý věděl, že to chci vědět já.:-D Dozvěděly jsme se to, že vstupné je 500 THB a pak máme zdarma drinky. Ale kdo ví jaká je pravda. Já si pak googlila nějaké informace a většinou z lidí tahají peníze. Slečnám se musí platit každou chvíli dýška, máte určitou cenu, co musíte propít a pokud chcete odejít dřív, částku musíte doplatit.. No zkrátka jsme to neriskovaly...

Další den nás čekal opět průzkum Bangkoku. Vydaly jsme se hledat China Town (šíleně nám zase pršelo) a musím říct, že nic moc (špína, hluk, zlatnictví na každém rohu s milion zaměstnanci). Pak jsme se Tuk Tukem nechaly dovézt k nejznámějším chrámu, ale v tu chvíli už jsem byla přepamátkovaná. Přesto stojí za zmínku chrám s ležícím Buddhou - Wat Pho (46 m dlouhá a 15 m vysoká socha znázorňující umírajícího Buddhu v pozici, kdy dosáhl nirvány).

Wat Pho

Grand Palace, další významná památka ležící u Wat Pho, už byla zavřená (otevírací doba asi jen do 15:30), takže dovnitř jsme se už nestihly podívat... Čekalo nás tedy další nakupování a jídlo (ochutnaly jsme toho spoustu).