Thajsko - Koh Phangan

Už z lodi bylo vidět, že Koh Phangan bude úplně jiný ostrov než "panenský" Koh Tao. I náš cestovní agent říkal, že Koh Phangan a Koh Samui jsou velice turistické ostrovy a proto nám doporučil se zajet podívat právě na Koh Tao, za což jsme byly rády, protože to bylo opravdu malebné. Kousek od přístaviště na nás měl čekat transfer na naše ubytování. Jelikož jsme vyrazily jinou lodí, která je pomalejší a vyráží o hodinu později, musely jsme na transfer zavolat z jedné kanceláře za drobný poplatek a oznámit jim, že budeme mít zpoždění. Jenže i loď se po cestě o půl hodiny zpozdila...A kde vzít telefon, žádná budka v okolí. Stavily jsme se tedy do další kanceláře a poprosily je, zda by mohli zavolat pro náš transfer. Ten za chvíli přijel, hodil nás na korbu a jelo se.:-)

Ubytování bylo v bungalowu asi minutu od pláže. Možná půl minuty. Hned u pláže byla "restaurace" s lehátkama a wifinou. Takže jsme se hned vyvalily a dávaly si koktejlíky a dobrůtky. Sladké nicnedělání (asi poprvé za celou dovolenou). Večer jsme vyrazily na průzkum pobřeží a zjistily jsme, že i tady je mrtvo.:-)

Na další den jsme si naplánovaly, že si půjčíme skútry a projedeme si celý ostrůvek. Nemohla jsem se dočkat rána, ale byla jsem mírně nervózní. Přišlo ráno a nervozita stoupala. Jela jsem na skútru párkrát jako středoškolačka s našima a jednou jsme měly s mamkou menší nehodu, kdy nám uklouzla pneumatika na písku a my se celé sedřely. Řídit jsem zkoušela taky jednou v tu dobu, ale jen po rovince a chvilinku. Takže zkušeností jsem moc neměla. (Mimochodem v Thajsku se taky jezdí vlevo, ale to mám natrénováno z Perthu.) Zaplatily jsme za pronájem 100 THB každá (70 CZK!!!!), zkontrolovaly skútry od škrábanců a podepsaly předávací protokol s částkama, pokud něco poškodíme/poškrábeme/nabouráme... Nasedla jsem na skútr a málem z něj hned slítla, protože jsem netušila, že plyn je tak citlivý. Paní, co nám to pronajímala, začala vypadat taky nervózně. Vyjela jsem na silnici a pomalinku si na citlivý plyn zvykala. Chce to jenom trénink, říkala jsem si. Ale protože Laura pořád nevyjížděla, rozhodla jsem se jet podívat, kde to vázne. Dojela jsem k ní, zpátky k paní, celá šťastná, že žiju. Jenže otočku zpátky na silnici jsem málem nepřežila.:-D Otáčela jsem se, do toho jsem přidávala plyn a jelikož mi nedošlo, že je brzda na obou stranách řidítek, nevěděla jsem, jak mám jednou a tou stejnou rukou brzdit a přidávat plyn, takže jsem se začala vtipně točit do kolečka až jsem to napálila do betonového sloupku a motorku poškrábala a praskla přední plastový kryt. Laura bojovala ze záchvatem smíchu z mého vtipného manévru, já bojovala s tím, abych motorku nepustila na zem a neutekla. Jakmile se paní ujistila, že jsem v pořádku jen s malinkatým škrábancem a malou modřinou na noze, vyčíslila škodu na 4000 THB (a to jsme se rozhodly pro skútr, abychom nemusely platit u agentury za podobný výlet 1000 THB). Jenže pak si na pomoc a ujištění ještě zavolala pána a už to jelo. Ten to vyčíslil na 9000 THB a zlevnil na 7500 THB. (Ano, na poslední chvíli jsem se rozhodla se připojistit na poškození třetí osoby, ale jelikož jsem byla v šoku a poničení skútr jsem si nenafotila a nevzala si ani účet za zaplacení...) Jenže těžko se dohaduje, když oni neumí moc anglicky a když jsem před chvílí podepsala papír s částkama za poničení. No a o tom, že motorkám vůbec nerozumím a nevím, jak se ceny pohybují, o tom se nevyjadřuju.

chvíli před nehodou

Byla jsem celkem dost v šoku a celá se klepala. Samozřejmě jsem se ihned omluvila a slíbila, že až vyberu peníze, škodu uhradím. Dlouho jsem zvažovala, jestli si půjčit další skútr, abychom mohly výlet uskutečnit. Ale to vědomí, že motorka není pojištěná a mně se může podobná krpa klidně stát znovu... Nicméně jsem se rozhodla zariskovat (a doufala jsem, že i paní bude znovu riskovat se mnou - na druhou stranu si na mně celkem dost vydělali) a půjčila si jiný skútr. Byla jsem opravdu hodně vyklepaná a z počátku jsem jela rychlostí 20 km/h a bála zabočovat a vjet na kruháč!! Ale po půl hoďce jsem se zklidnila a nabrala potřebnou sebejistotu a drandila jak drak. Akorát když jsem skútr parkovala a dávala na stojánek, vždycky jsem se přinejmenším milionkrát ujistila, že to opravdu stojí a nespadne.

Byl to úplně úžasný pocit si takhle výletit. Jezdit na skútru byl vždycky můj sen. Zastavily jsme si, kde jsme chtěly (a že jsme hodně chtěly - hlavně u jídla, pití a dobrůtek), viděly jsme spoustu věcí... Nejkrásnější byla pláž Haad Son, kde byla restaurace na betonovém molu v moři, všude houpací sítě, ráj. Vyvalily jsme se do sítě, daly si ledovou kávu a užívaly krásných chvil. Zastavily jsme se i na vyhlášené pláži Haad Salad, ale ve srovnání s první neturistickou pláží... Naše další zastávka byla na oběd na nádherné vyhlídce. Málem jsem pukla štěstím. Stavily jsme se u nějakého chrámu a vodopádů bez vody (ačkoliv je období dešťů), daly si mini ukrutný výšlap (prudký kopec a horko - potila jsem krev!) s úžasným výhledem, objevily jsme místo v palmovém lese, kde se konají tzv. Half moon party, po cestě jsme viděly neuvěřitelnou skládku odpadků a povedlo se nám najít i vyhlášené a velmi známé místo na pláži Haad Rin Nok, kde se pro změnu koná při úplňku tzv. Full moon party (pro představu video zde) - nám bohužel tato párty o pár dnů utekla.

Haad Sok

Večer jsem šla zaplatit škodu a povedlo se mi cenu ukecat na 5500 THB. Další den jsme se jen válely na pláži a popíjely pivko. Konečně jsme si zase trošku odpočinuly. Akorát jsme se zapomněly namazat. : -D Na večeři jsme si zašly do městečka, kde jsme objevily oblíbené trhy, kde je všechno za pusu a jak bylo naším zvykem, pěkně jsme se přejedly. Ale bylo nám krásně.