Thajsko - Krabi

Konečně nastal den našeho vysvobození z pralesa.:-) Minibus sice přijel místo v 7 v 8, takže jsme si mohly ještě hoďku pospat, kdybychom to věděly, ale přijel a to je to, co se počítá. Nabral i pár, co byl v Khao Sok uvězněn 3 dny - Němci, s tím že slečna byla na studijním pobytu v Česku a tak nám rozuměla skoro všechno, o čem jsme se bavily (doufám, že jsme se nebavily třeba o nich:-D) a dokonce s námi i celkem dobře česky mluvila. Měly stejnou cestu jako my - do Krabi (dokonce i do stejného apartmánu). Také si zaplatili balíček předem v Bangkoku, čehož litovali, protože si nemohli plánovat podle sebe, kde chtějí zůstat déle a kde méně. Cesta minibusem měla trvat tři hodiny, ale nakonec z toho bylo něco málo přes pět hodin. Měla jsem pocit, že si řidič zastavuje, kde chce a bere to lážo plážo. Překvapilo mě, že pokaždé, když někdo vystoupil z minibusu, nepoděkoval a ani se nerozloučil. Možná by mě to tak nešokovala, kdyby to tady v Austrálii nebyla běžná praxe.

Minibus nás vysadil u pláže Ao Nang Beach a naším úkolem bylo najít telefonní budku a Mc Donalds, kde na nás měl čekat transfer na ubytování (až mu samozřejmě zavoláme z té budky, že už jsme na místě). Mekáč se nám naštěstí povedlo po chvíli najít, budku nikoliv. Proto jsme se rozhodli oslovit místní prodejce výletů, zda by nemohli zavolat kvůli našemu transferu. Neměli s tím sebemenší problém, což mě úplně šokovalo. Když si představím sebe v práci, když si potřeboval někdo zavolat někam, co absolutně nesouviselo s naším businessem, tak jsem ho slušně poslala do háje a dívala se na něj, jestli je normální.

Překvapilo nás, že náš apartmán (Green Leaf) je asi půl hodiny pěšky od pláže. To nám to teda pěkně ten cestovní agent naplánoval. Alespoň naši ubytovatelé byli miliónoví. Pěkně se o nás starali, vždy se zeptali, kam máme namířeno, aby nám dali nějaké tipy (podle mně chtěli i vědět, kde přibližně jsme, kdyby se nám cokoliv stalo, ať ví, kde nás hledat - a v tomhle opravdu nejsem naivní)... Poradili nám, že kousek od ubytka je trh s jídlem, ovocem a zeleninou. Tak jsme se tam vydaly. Wow. To byl smrad! :-D Ještě aby ne, když veškeré maso a ryby byly vyházeny na pultech bez chlazení. Praxí tady je, že spousta jídel už je předem připravená v pytlíčcích, které si doma jen hodíte na talíř. Ovoce je často předkrájené, takže dostanete špejli a můžete se do něj s chutí ihned pustit. Také jsme tu našly spoustu sladkých dobrůtek...

Po cestě do městečka jsme potkaly ještě jedno tržiště, kde prodávali ty proslulé smažené červy a kobylky. Ble. Ale lidi si to tu celkem kupovali - myslím tím místní. Laura (bývalý vegan) hned že bychom to měly asi vyzkoušet, když jsme v tom Thajsku (balíček byl jen za 20 THB). Se sebezapřením jsem to odsouhlasila a objednala jeden balíček. Paní, když nás viděla, řekla, ať nejdřív ochutnáme a dala každé na špejli dva masné červy. Laura neváhala a začala červa hned jíst. To já jsem musela hodně bojovat. Pořád jsem si opakovala, že to prý chutná, jak smažené brambůrky a ještě líp a ty mám přece ráda. Už už jsem to měla v puse, ale zase jsem to vzdala. Po několika pokusech jsem to do pusy dostala a byl to teda pěknej hnus! Křupavá byla jen slupka, vnitřek byl moučnej. Brrr. Jak jsem to jen mohla udělat. Nestálo to za to. Měla jsem pak pocit, že ten červ ožil v mém žaludku...

Na další den jsme si domluvily celodenní lodní výlet Four Islands. První zastávka byla na Phra Nang Cave Beach, kde se nacházela jeskyně Princess Cave, kam místní nosí vyřezané dřevěné pyje jako oběti pro dobrou úrodu. Loď zastavila na pláži a k jeskyni jsme se museli brodit vodou, kde se skrývaly ostré kameny, protože na souši byly "soukromé" pozemky hlídané ostrahou. U Princess Cave se nachází i lezecká stěna, která byla obsypaná turisty.

Phra Nang Cave Beach

Druhá zastávka byla u Chicken Island, kde jsme šnorchlovali. Těsně před vyplutím lodi, jsem si na stánku koupila obal na mobil, aby se s ním dalo fotit pod vodou. Měl ho tu každý druhý. Jenže bohužel pod vodou fotit nešlo, jen natáčet video. Rybičky plavaly všude. Lauře dokonce skočila jedna i do obličeje.:-)

Chicken Island

Byl právě čas oběda a ten nás čekal na miniaturním ostrůvku Tup Island. Na ničem menším jsem snad nikdy nebyla. Bylo to kouzelné, až na tu hromadu turistů a lodí.

Tup Island

Poslední zastávka byla na Poda Island, který z Ao Nang Beach vypadá jako želva. Daly jsme se tu do řeči s bandou našich průvodců, 22 letých Thajců, co studují turismus a tyhle výlety dělají v rámci své praxe.

pohled z Ao Nang Beach na Poda Island

Na zbytek odpoledne jsme si pronajaly úžasné retro skútry (200 THB) od Brita žijícího v Thajsku 10 let. Vysvětlil nám pěkně, jak se skútry ovládají a ujistil nás, že pokus bychom je náhodou nějak poškrábaly, ať z toho nestresujeme, protože náhradní díly jsou opravdu levné. (O tom, že jsem už za díly zaplatila 220 AUD jsem pomlčela. :-D) Zajely jsme si na thajskou masáž, která byla sice šíleně levná ale zároveň šíleně hrozná. Můj masér byl šíleně unuděný, hrál si s telefonem a Laura, když ho občas očkem sledovala bojovala se záchvaty smíchu, když ho viděla. Takže jakmile masáž skončila, jely jsme dál a objevily úžasné místo s masážemi a nakonec jsme se rozhodly, že si dáme jako kompenzaci ještě jednu.:-) Tentokrát reflexologii chodidel a pedikúru. To vám byl panečku jiný zážitek.

Další den ihned po snídani jsme vyrazily na průzkum vnitrozemí. Ao Nang Beach, kde jsme byly ubytované se od Krabi nachází 17 km. Oblast kolem Krabi je hodně skalnatá. Skalnaté zelené kopečky. Naším cílem bylo najít tzv. Tiger Cave. Celkem dlouho jsme bloudily, protože značení je tu nic moc a překvapivě skoro nikdo neuměl anglicky, Alespoň jsme se projely po místní "dálnici", viděly letiště a daly si spoustu dobrůtek - např. smažený banán, sladkou bramboru, jack fruit, ananas... Konečně se nám povedlo najít, co jsme hledaly. Tiger Cave Temple je buddhistický chrám, který je pojmenován podle tygrů, kteří se dříve v této jeskyni zdržovali než je lidé vyhnali. 

Tiger Cave 

Součástí komplexu je také velký zlatý Buddha na vrcholu kopce, ke kterému vede 1260 schodů, což byla málem moje smrt (šílené dusno a horko, strmé schody, na každé platformě jsem si musela lehnout a slyšela jsem jak mi dribluje srdce mezi hrudním košem a betonem na zemi), ale pocit, že jsem to zvládla byl pro mě zadostiučinění.

Při sestupu dolů se nám s Laurou oběma třepaly tak nohy, že jsme myslely, že to nesejdeme. Navíc jsme v půli cesty potkaly naše oblíbené opice, které v nás vyvolávají záchvat paniky. Hlavně nenavazovat oční kontakt! No a jelikož jsme schodů neměly málo, ještě jsme si jich pár daly, když jsme se chtěly podívat, jak žijí mniši v džungli v jeskyních v malinkatých domečcích...

Večer jsme ještě vyrazily na další masáž, abychom zregenerovaly naše tělo po výšlapu. Ale stejně jsme se další den nemohly ani hnout.:-)

Více fotek zde.