Z New South Wales do Queensland

Panečku, pouhých 930 km ze Sydney (NSW) do Brisbane (QLD) a zase tolik zastávek a tolik k vidění. Kdo o tom má pořád vypisovat??:-D Kromě zápisníku (abych si to všechno pamatovala) bych si měla také pořídit český slovník a nastudovat nějaká nová slovíčka, protože zjišťuju, že moje slovní zásoba je celkem chabá. 

Nicméně zpátky k zážitkům. Naše první zastávka za Sydney byla pouhé dvě hodiny cesty v městečku Newcastle, osmém největším městě Austrálie. Osmé největší, ale přitom poměrně malinké a všechno v dostupné vzdálenosti, že jsme ani nemuseli využít místní městské dopravy zdarma (po centru města). Vydali jsme se podívat k tamní Christ Church Cathedral (do teď jsem Hendrikovi tvrdila, že mezi church a cathedral je rozdíl a najednou se něco jmenuje oboje), kde jsme zaskočili paní, která nám u vstupu do kostelokatedrály nabízela nějaké informační letáky a my jí řekli, že nic vědět nepotřebujeme, že se jdeme jen podívat. (Poté mi došlo, že mohla být zaskočená mým oblečením, protože jsem měla poměrně velký výstřih, z kterého mi lezla fosforeskující růžová podprsenka...). Poté jsme zamířili k pevnosti Fort Scratchley, ale protože byla na kopci a my byli líní, protože bylo horko, tak jsme jen koukli na obrázky na Googlu, že to za tu námahu nestojí.:-D Jsme fakt čím dál lenivější. Ale všechno se děje z nějakého důvodu a tím, že jsme šli směrem k pevnosti, jsme objevili další zajímavé lázně/přírodní bazény s mořskou vodou, které mě tak vždycky nadchnou. Akorát byly zrovna vypuštěné, že tam probíhala údržba.

Ocean Baths

Za dalších 250 km na nás už čekala pláž v Port Macquarie. Ne že by tam byla jenom pláž, ale bylo hezky a nám už se po městě courat nechtělo. Na třetí hodinu jsme pak vyrazili do Koala Hospital (založená 1973), kde probíhá každý den asi hodinová prohlídka s výkladem. Nutno podotknout, že zdarma a rozhodně tím neztrácí na kvalitě.

Dozvěděli jsme se, že nemocnici založil manželský pár, který už se nemohl dívat na to, jak zraněné koaly leží na cestách a nikdo pro ně nic neudělá. Celá organizace je pak postavená na charitativní činnosti, fundraisingu a dobrovolnictví. Nemocnice má tři oddělení: koaly v trvalé péči (kde vzhledem k jejich postižení není možná návrat do divočiny), intezivní péče s cílem navrátit koaly do divočiny (mají omezený kontakt s lidmi, aby si na ně nezvykly) a domácí péče. Co se koal týče, ty se sem nejčastěji dostanou díky chlamýdiím (bakterie nejčastěji napadá jejich zrak), které si mezi sebou přenáší, po srážce s autem nebo po útoku psa. Koaly žijí v Austrálii přes 15 miliónů let a za tu dobu vyhynulo asi 15 druhů (hlavní příčinou je samotné obydlování Austrálie a pak lov koal pro jejich kožešinu). Takže výsledkem je, že se staly chráněné zákonem. Koala znamená v aboriginštině "little drink". Toto pojmenování si zasloužily tím, že koaly pijí vodu pouze pokud šťáva v eukalyptových listech klesne pod 65%. Koala se živí právě eukalypty a jelikož mají nízkou nutriční hodnotu, koaly mají nízkou metabolickou hodnotu a spí průměrně 18 hodin denně, aby si zachovaly aspoň tu trochu energie.

Koala Hospital

Ve 160 km vzdáleném Coffs Harbour mě nadchla vyhlídka na celé město zvaná Forest Sky Pier, obklopená banánovými plantážemi. Po cestě jsou malé stánky, které nabízí mimo banánů také avokáda. U stánku je vždy jen malá pokladnička a celý systém je založený na poctivosti. Zaplať a vem si co chceš. Ale nikdo to nekontroluje. Dokonce jsme narazili i na takovou jakousi zmrzlinu - zmražený banán celý pokrytý čokoládou. To byla dobrota!!!

Forest Sky Pier

Městečko Nimbin, které je takový australský Amsterdam, kde je marihuana z nějakého důvodu legální, jsme vynechali. Zato jsme si to namířili do Byron Bay - města backpackerů. Z nějakého důvodu mě tohle místo totálně nadchlo a chci si tady najít manžela surfaře, který má pěkný plážový domek a tam budem pořádat bbq. Nejen atmosféra, ale i příroda je tu nádherná. Uplná třešnička na dortu byla asi 3,5 km dlouhá procházka k majáku přes Captain Cook Lookout, Fishermans Lookout, přes Wategos Beach (kde se zrovna konaly nedělní surfařské závody), k nejvýchodnějšímu bodu Austrálie.

Byron Bay

No a pak už samotné Surfers Paradise v městečku Gold Coast. Musím říct, že modernější město jsem zatím neviděla. Těžko se to popisuje, ale je to snad ještě promakanější Melbourne. Zamířili jsme přímo do SkyPointu, kde jsme si mohli město okouknout pěkne zvrchu za dne i za tmy. SkyPoint bylo do roku 2005 nejvyšší obydlenou budovou na světě. Dosahuje 230 m a má 77 pater. Do poslední patra se dostanete výtahem za 43 sekund. Ve výtahu pak můžete pozorovat, jak se řítíte vzhůru výtahovou šachtou. To bychom nebyli my, abychom nenašli nějakou výhodnou akci. Součástí vstupeky do SkyPointu je i týdenní vstup do největšího zábavního parku DreamWorld, kam se zítra chystáme. V poslední době se park proslavil tím, že tam umřeli na jedné atrakci 4 lidi, tak nám držte pěsti, ať nejsme další.

Gold Coat

Ve městě je také největší outletové centrum se super zbožím. Když jedete u nás na Hatě, většinou nic neseženete. Ale tady, ta nabídka a ty ceny. Normálně mi nakupování nejde, ale tady to oblečení padalo do nákupních tašek samo. Ještě že zavírají v 17:30, jinak nevím, jak bych to všechno odvezla domů. Všechno je to značkové oblečení za hubičku. Neuvěřitelné, jak se ti Australani mají. S jejich platem je to jak nakupování na tržnici u vietnamců.

Více fotek zde.

Sydney

Sydney, Sydney, Sydney. Já pořád nevím, co si o tobě myslet. Jsou tři možnosti: jsem už tak zhýčkaná, že mě už jen tak něco nepřekvapí, jsi tak zpopularizované město, že jsem měla větší očekávání a nebo nemáš prostě opravdu moc co nabídnout (před pár dny jsem četla článek, že Sydney je jedno z nejnudnějších měst na světě a Melbourne jedno z nejlepších, takže možná i tohle mě podvědomě ovlivnilo). Kdo ví. Nicméně zpětně, když se dívám na fotky, nepřijde mi to tak špatný. Hlavní atrakce je podle očekávání Sydney Opera House a Sydney Harbour Bridge. Zbytek je jen tak aby se neřeklo.

Sydney (objeveno 1788) je hlavní město New South Wales a je zároveň nejvíce obydleným městem celé Austrálie (skoro 5 mil. obyvatel, z toho 34% narozeno mimo Austrálii). Počtu obyvatel odpovídá i doprava na silnicích, ještě že už mám za sebou přes 6000 km a jen tak mě něco za volantem nerozhodí. Parkování je tu skoro nemožné. Zadarmo úplně nemožné. Naštěstí jsme objevili kryté a poměrně levné víkendové parkování (12 AUD/den) kousek od samotného centra města. Odtud jsme se vydali směrem k The Rocks, Sydney Opera House (celá pokrytá kachličkama) a Sydney Harbour Bridge (který můžete přelézt po celé konstrukci za poplatek cca 300 AUD za doprovodu zkušeného průvodce). Opera mě překvapila svým rozměrem, čekala jsem, že bude mnohem větší. Alespoň tak na mě vždycky z obrázků působila. 

Sydney Opera House

Sydney Harbour Bridge

Kousek od Opery je to do Royal Botanic Garden (přes 9000 druhů rostlin) a odtud pak do Hyde Parku, kde se nachází obří ANZAC památník.

ANZAC War Memorial

Ve městě není žádná doprava zdarma, na kterou jsme byli doposud zvyklí a tak jsme museli všude pěšky. Naštěstí bylo všechno, co jsme chtěli vidět v dostupné vzdálenosti. Kdyby jsme chtěli využít místní hromadné dopravy, museli bychom si zakoupit Opal kartu, na kterou nahrajete peníze a pak už si jen jezdíte, kam chcete. Papírové jízdenky tu neexistují. Další možností je známý Hop On Hop Off autobus, který vás proveze kolem všech hlavních atrakcí i s výkladem a vy můžete kdykoliv nastoupit a vystoupit, ale cena 40 AUD na osobu je opravdu přehnaná.

St Mary´s Cathedral v Hyde Parku

V informačním centru jsme se dozvěděli, že je v nabídce prohlídka města zdarma s průvodcem dobrovolníkem, což zní celkem zajímavě, ale nějak jsme nevychytali časy (10:30 a 14:30). Mohlo to asi dodat městu nový rozměr, ale pozdě plakat nad rozlitým mlékem, že?:-) A tak jsme pokračovali ve vlastním průzkumu centrem města po Pitt Mall Street (hlavní nákupní ulice), kolem Sydney Tower Eye (vysoká věž s vyhlídkou na celé město), kolem Town Hall, Queen Victoria Building, China Town na Paddy´s Markets (obří markety se suvenýry za výhodné ceny, oblečením a ovocem a zeleninou).

Sydney Tower Eye

Další zastávkou byl Darling Harbour a Pyrmont Bridge, který se otevírá 4x denně asi tak na jednu minutu.

otevřený Pyrmont Bridge

Večer jsme se pak zašli podívat na noční Operu a Harbour Bridge a to byla konečně podívaná. Na Sydney se hnala velká bouřka a tak obloha hrála všemi barvami. Nádhera.

A samožřejmě jsme nezapomněli ani na proslulou ulici Kings Cross plnou barů a klubů, kde na ulici stojí polonahé ženy, které se vůbec nestydí a chlapi se tu mlátí hlava nehlava. To se nám tak povedlo zahlídnout, jak banda asi deseti policistů nastoupila na dva chlápky, co si dávali na ulici přes držku... 

A když už jsme v tom Sydney, tak samozřejmě musíme navštívit a známou pláž Bondi, která se mi teda vůbec nelíbila. Na můj vkus až moc městská, ale jak už jsem zmiňovala na začátku příspěvku, jsem teď hodně zhýčkaná. O poznání lepší byla Manly Beach a nejlepší Palm Beach (natáčí se tu pravidelně Home&Away, známý australský seriál) asi 40 km od Sydney.

Bondi Beach

Manly Beach

Palm Beach

 

Ano, uvědomuju si, že na obrázku vypadají hodně podobně.:-)

Více fotek zde.

Blue Mountains

Pořád přemýšlím nad tím, co mě na tom životě v dodávce tak baví. Původně jsem si myslela, že to dobrodružství nebo to že bydlím tam, kde si zastavím. Že mám všechno pohromadě a nemusím to hledat po celým baráku/bytě. Že mám jen pár kusů nádobí, takže toho nemusím moc umývat a vystačím si s málem. Nic z toho! Přišla jsem na to, že to miluju, protože můžu nosit pořád tepláky nebo něco jinýho hodně pohodlnýho.:-D Nemusím řešit každý ráno, co si obleču. Můžu být několik dnů v tom stejným a vůbec nikdo to neřeší. A to je boží!!

Nicméně se vraťme k tomu, o čem chci psát dnes. Po měsíci cestování jsme se konečně dostali do Sydney. Ne že bychom spěchali... Snažili jsme se využít toho, že jsme dorazili v polovině týdne a jak už víte, do centra se vždycky chystáme až na víkend, kdy se lépe parkuje a ve městě je živěji a uvolněnější atmosféra, teda alespoň podle mně. Takže jsme se vypravili do Blue Mountains (rozloha 267 183 Ha, ale pouze miniaturní zlomek je přístupný turistům), cca 133 km severozápadně od Sydney. Opět jsme zavítali do informačního centra, kde s námi zaměstnanec mluvil jako robot. Naučené pohyby a věty, které opakuje denně asi milionkrát pořád dokola. Co si budeme povídat, moc dobrý pocit jsme z toho neměli. Překvapilo mě, že jsem nenašla ani žádné pořádné brožury týkající se Blue Mountains. Tak jsme se hold museli spokojit s tím, co nám dal pan robot a jet k Wentworth Falls, které nám navrhl a o kterých jsem v životě neslyšela. Jaké milé překvapení, když jsme dojeli na místo určení. Informační tabule nám nabízela hned několik tras a k tomu i pár obrázků pro představu (a motivaci).

Vím, že už jsem psala asi tisíckrát, že je to všechno nádherný a že jsem nikdy větší krásu neviděla a bla bla bla... Ale tohle! Pravděpodobně to nejhezčí nebo alespoň jedno z top míst, které jsem kdy viděla! Fakt! Nekecám!!! Nejdřív nás čekalo několik výhledů (Jamison a Princess Rock lookout) na dlouhatánský vodopád a pak samotný sestup, který byl jeden z těch TOP. Nejprve jsme šli po vrstevnici pod samotným útesem (Undercliff Track) až jsme dorazili k vršku vodopádu a odtud dolů po ručně vydlabaných schodek, které vytvořili na začátku 20. století čtyři dobrovolníci pod vedením kapitána Jamese Murraye, který chtěl místní krásy zpřístupnit pro veřejnost a dostat do okolních vesniček cestovní ruch. Nutno podotknout, že 2,5 km trasy National Pass, kterou jsme se také později vydali, vytvářeli 2 roky. Ale rozhdoně jim za to přísluší nejen jedno velké díky. Později, když se celá trasa a oblast renovovala, "dělníci" se snažili zachovat maximum z původního a opravit časem a přírodními vlivy poničené kousky (např. chybějící schody sem doručili vrtulníkem) .

Undercliff Track

Celkem ale mrazilo v zádech při myšlence, že tohle všechno, všechny ty schody, budu muset šlapat zase nahoru. Stačil mi jen ten pohled na ostatní, co se škrábali nahoru. Naštěstí jsme si řekli, že si uděláme takový jakýsi okruh a třeba budeme mít štěstí a schodům se vyhneme. A taky že jo. Vydali jsme se od vodopádů po National Pass, nádhernou cestou po další vrstevnici s neuvěřitelnýma výhledama do krajiny až jsme dorazili k dalším vodopádům a pak pomalu ale jistě k autu.

Další den jsme se vypravili k nejznámější turistické atrakci Blue Mountains, ke Three Sisters. A jako vždycky, když je kolem něčeho velké haló, zase za tolik to nestojí (hlavně ve srovnání s Wentworth Falls z předchozího dne). Ne že by to nebylo hezký, ale když o něčem slyšíte, jak je to úžasný, tak začnete mít očekávání.

Three Sisters

Nicméně jsme si ten den okořenili tím, že jsme si zakoupili celodenní neomezený vstup na tři lanovky, které všechny vycházeli z jednoho ústředního bodu (Scenic World) do dvou různých míst. Jedna, zvaná Scenic Skyway, nás vzala během pár minut směrem k Three Sisters (dá se tam dojet i autem, všechno překvapivě krátké vzdálenosti) a další dvě (Scenic Railway a Scenic Cableway) do údolí deštného pralesa (plus nás celou cestou provázeli informace z oblasti těžby uhlí). Cesta s Scenic Railway byla z těch tří nejzajímavější, protože tato lanovka je nejstrmější na světě a to můžu potvrdit. Měla jsem pocit, že ze sedátka přepadnu dolů.:-)

Scenic Railway

No zapocení jsme byli až za ušima, tak jsme se vypravili osprchovat do sprch místního plaveckého stadionu a poprvé tak za sprchy museli platit (3,90 AUD/osoba), ale my ty úspory naženeme zase jinde.:D

Více fotek zde a zde.

Z Victoria do New South Wales

Aniž bych si to uvědomovala, cestujeme už přes tři týdny a tak není divu, že jsme utahaní. Moc se nám nic nechce, jen se válet a číst si knížky, co jsme výhodně nakoupili v sekáči. A proč taky ne, jsme přeci na dovolené. :-) Vyrazili jsme na cca 100 km vzdálený ostrov Phillip Island. Malinkatý ostrůvek spojený s pevninou mostem ze San Remo do Newhaven. Ostrov má okolo 10 tis obyvatel, přes 16 tis chovných párů tučňáků, 346 druhů ptáků, 50 koal, 25 tis tuleňů a to vše na rozloze 10 tis Ha. Tak jsme doufali, že se tam najde někde místo i pro nás. A taky že jo. Strávili jsme přes dva dny zaparkovaní v městečku Rhyll u pěkného mola, které, jak jsme druhý den zjistili, bylo neuvěřitelně busy. Hlavně k večeru a překvapivě i v noci. Jedno auto přijelo v 1 ráno, další 2:20 a 4:30. Vím to, protože mě to vždycky vzbudilo a byla jsem pořád ve střehu, jestli nás jde někdo z nich zabít nebo co.

Rhyll

Po řádném odpočinku byl čas vyrazit na průzkum ostrova. Továrnu na čokoládu jsme po přečtení negativních reakcí vynechali (17 AUD vstup), Grand Prix okruh byl zavřený pro veřejnost a tak jsme zamířili na ty přírodní krásy jako je Summerland Peninsula, kde se nachází většina zmiňovaného zvířectva. Další zastávka byla na Forrest Cave, jeskyních, které jsou přístupné pouze za odlivu (a ten je značně viditelný). Poslední zastávkou byla oblast Cape Woolamai s vyhlášenou surfařskou pláží, kde jsme se okoupali. K odpoledni se zhoršilo počasí a my byli líní, takže jsme se na další průzkum a vycházky vykašlali (The Pinnacles, Pyramid Rock). Ale musím říct, že se mi ostrov moc líbil, hlavně městečko Cowes, které mělo překvapivě skoro všechno, na co si vzpomenete. 

Forrest Cave

Za dalších 160 km na nás už čekal další národní park, tentokrát Wilsons Promontory NP. Přijeli jsme až na večer a nikde se nám nepodařilo najít místo na spaní, tak jsme nakonec skončili v kempu (poprvé za celou dobu) v centru parku (v Západní Austrálii byly skoro všechny NP zpoplatněny 12 AUD, ale nikde jinde jsme se s tím zatím nesetkali), v Tidal River. Ráno jsme vstali brzo, nikdo ještě nebyl na recepci, tak přece nebudeme ztrácet den, abychom mohli zaplatit 63 dolarů, že?:-) Vyjeli jsme do nedalekého Telegraph Saddle a odtud vyrazili na výstup na nejvyšší horu Mt Oberon (558 mnm). Bylo celkem zamračeno, ale já poslední dobou zastávalm rčení "Naděje umírá poslední" a tak jsem doufala, že až se vyšplaháme úplně nahoru, najednou všechny mraky zmizí a my budeme mít neuvěřitelný výhled na celý poloostrov. Prdlačky. Mlha, že si nebylo vidět skoro na špičku nosu. Takže jsme se rozhodli, že na další výstup kašleme (Lilly Pilly Gully) a půjdeme se radši podívat na vyhlášenou pláž Squeaky Beach a Whisky Bay. Kdyby bylo lepší počasí, tak jsme asi v ráji. Prostě další nepopsatelná nádhera průzračné vody a jemného bílého písku obklopeného obřími balvany...

výstup na Mt Oberon

Nicméně byl čas vyrazit dál, směr Sydney. Po cestě jsme se stavili v městečku Sale, kde je jeden z nejstarších otvíracích mostů (Swing Bridge). Nyní se otvírá pouze o víkendech mezi 15. a 16. hodinou a to tak, že se celá prostřední část otočí ve směru řeky a tak zpřístupní lodím obě své strany.

Swing Bridge, Sale

Další zastávka byla kraťoučká, ale neméně krásná. Byl to výhled na Lakes Entrance v Kalimna, kdy se pevnina otevírala, aby do sebe vpustila vodu pro tři další jezera. A odtud už zbývalo pár km k hranicím s dalším státem, tentokrát New South Wales s hlavním městem Sydney. Australian Capital Teritory s hlavním městem celé Austrálie Canberra jsme vynechali účelně, protože nás od toho každý zrazoval, že jsou tam jen státní budovy, politici a nic víc.

Kalimna Lookout

Večer jsme si ustlali v Bermagui, abychom hned ráno mohli skočit do vod přírodního bazénu Blue Pool. A to jsem si myslela, že už jsem všechno viděla a nic mě nemůže překvapit. To byla nádhera!!! Ale pěkně ledová... Musím říct, že celé pobřeží New South Wales lemují krásné písečné pláže s průzračnou vodou (např. Pebbly Beach a celé Jervis Bay s pláží Hyams Beach).

Bergamui Blue Pool

V Kiama jsme se zastavili podívat na tzv. Blowholes - přírodou vytvořené díry ve skalách, kterýma čas od času vytryskne voda. A tady až do výšky 60 m, to si umíte asi představit tu řachu.

Kiama Blowholes

Překvapivě jsme v Austrálii narazili na budhistický chrám Nan Tien Temple u města Wollongon. Po cestě jsme to vzali přes Sea Cliff Bridge, který se vznáší 455 m nad oceánem a dorazili jsme tentokrát k hinduistickému chrámu Sri Venkateswara Temple. No, co si budem povídat, byla toho zase spousta k vidění a to jsme právě dorazili do Sydney, které toho má zajisté další hromadu v nabídce.

Sea Cliff Bridge

hinduistický chrám

budhistický chrám

Více fotek zde, zde a zde.

Melbourne

Z návštěvy Melbourne (dříve zvané Batmania), hlavního města státu Victoria, jsem byla celkem nervozní. Těžko říct proč, možná svou roli hrál fakt, že Melbourne má přes 4,5 mil obyvatel a já jsem z Brna zvyklá na jiné poměry.:-) Nicméně jsem zahnala obavy do kouta a začali jsme zlehoučka. Dorazili jsme v pátek večer, což je podle mně ideální načasování - odlehčená dopravní situace, lepší parkování. I když na Melbourne se to tak úplně nevztahuje. S každým novým městem jsem moudřejší a moudřejší a hlavně už tak nějak vím, po čem se mám dívat. Takže jsem si samozřejmě nastudovala, jak je to s tím parkováním a dozvěděla jsem se následující: jelikož do Melbourne každý den přes den přijede okolo 840 tis. lidí (a v noci okolo 370 tis.) a město má v centru pouze okolo 30 tis, parkovacích míst, tak zde musí fungovat urřitá regulace a to formou limitovaného parkování. Takže v průměru můžete zůstat na jednom parkovacím místě 1-2 hodiny. V Perthu jsem byla zvyklá  na rangery, kteří čas od času obcházeli prakoviště a značkovali  křídou pneumatiky zaparkovaných aut. Pokud se ranger vrátil v daném časovém úseku a označené auto bylo stále na jednom místě (po vypršení daného limitu), řidič dostal pokutu. V Melbourne to funguje trochu jinak a promakaněji. Kolem centra města mají zabudované v silnicích senzory a pokud senzor zachytí, že na určitém místě parkujete déle než je povoleno, ranger vyrazí do ulic a dá vám pokutu. Ale my už tak nějak víme jak na to a tak jsme se parkování nebáli. 

Melbourne CBD

Sice jsem na dovolené, ale musím říct, že ulehám do postele každý den vyčerpaná. Tak jsme se rozhodli, že využijeme pěkného sobotního počasí a zůstaneme na pláži Brighton Beach (parkování kolem pláží je všude zpoplatněno). Tato pláž je vyhlášená především pro své "budky" (konkrétně 82), jejichž účel jsem neodhalila (jedna byla teda otevřená a působilo to na mě, že zastupují roli slunečníků). Vedle budek pak stál stan, kde se půjčovaly Stand Up Padlle Boardy (prkno, na kterém stojíte a pohybujete se pomocí pádla). Tak jsme hned zamířili k němu, protože tahle aktivita byla na mém "to do listu". No a jako by se k nám konečně štěstí obrátilo čelem, ten den byla promo akce, že jste si mohli vyzkoušet paddle boarding na 20 min zadarmo (propagace samotného sportu a navíc nadcházející charitativní akce - 10 km paddle boarding proti rakovině). Šup na prkno! Původně jsem si myslela, že to bude hodně náročné na balanc, ale ukázalo se, že jsem na to talent.:-D

Brighton Beach, budky a paddle boardy

A ze samé radosti z aktivity se stalo to, že se nám najednou nechtělo odpořívat na pláži, ale chtěli jsme zase objevovat krásy dalšího města. Tak jsme vyrazili do centra, kde jsem samozřejmě zamířili ihned do innformačního centra na Federation Square na Flinders Street, ale to nás překvapilo svou velikostí a systémem, že jsme radši vzali rychle jen pár letáků a vymýšleli za pochodu. A i tak se nám povedlo vidět skoro všechno během jednoho dne.

plánek města

Flinders Street je taková hlavní ulice, kterou bych označila za výchozí bod. Odsud je překvapivě všechno blízko a všude se dá dojít pěšky. A pokud se vám nechce pěšky, můžete využít Free Tram Zone, kdy šaliny/tramvaje jezdí v rámci hranic centra města zadarmo (mimo tyto hranice musíte mít zakoupenou "šalinkartu" Myki). Navíc je zde i jedna speciální linka č. 35, tzv. City Circle Tram (po-st 9:30-16:30, čt-ne 10-21), která vás vezme kolem většiny hlavních atrakcí a je i s výkladem. Jezdí každých 12 minut, což je úplně geniální, když chcete u nějaké atrakce vystoupit a pochochat se, tak pak nemusíte čekat věčnost na další spoj. Pozor na Melbourne Visitor Shuttle, který funguje jako hop on hop off. Na většině stránek se dočtete, že tento autobus je zadarmo, ale to bylo nedávno změněno na 10 AUD na dva dny.

City Circle Tram

Takže jsme se nechali dovézt na západní kraj centra města k Harbour Town Shopping Centre (outlet) a Melbourne Star Observation Wheel (něco jako London Eye) a odtud jsme to vzali pěšky po jížní části města. Melbourne mě překvapilo svou kreativitou. Ty tvary budov. A to umění v ulicích. Taková rozmanitost všeho. Pro mě byla nejkrásnější procházka kolem Yarra River, která protíká celým městem. Odsud byly ty nejkrásnější výhledy na všechny ty výškové budovy a mosty. Prošli jsme kolem Convention a Exhibition Center, Crown kasina, Sea Life Aquaria. Odtud jsme se vydali na Bourke Street Mall, kterou bych označila jako takovou hlavní nákupní ulici. Melbourne je mimo jiné městem restaurací všech chutí, rozmanitých barů a bister. Všude kam se podíváte, tak vidíte stravovací zařízení, které je narvané až k prasknutí. 

Melbourne Star

Samozřejmě jsme nemohli vynechat ani China Town,  a zamířili jsme si to přes Melbourne Town Hall, City Square, Federation Square až k Eureka Skydeck 88 - nejvyšší budově (297,3 m vysoká, 3680 schodů, 92 pater, do 88. patra vyjede výtah za 40 sekund) s vyhlídkou v jižní hemisféře, která se při silných větrech může vychýlit na každé straně až o 30 cm. V 90. a 91. patře jsou dva 300 tis. litrů vodní nádrže, které zabraňují budově ve zbytečném "houpání". A navíc sklo na vrchních 10 patrech je pokryté  24 karátovým zlatem. No a jak už jsem zmínila to naše štěstí, co se k nám konečně obrátilo čelem, tak jsme vyhráli dvě fotky, jak z téhle úžasné budovy padáme. :-) A navíc ve městě právě probíhají oslavy čínského nového roku (takže všude v ulicích jižní části města byly nejrůznější stánky, atrakce, artisti, atd.), tak jsme měli to štěstí je vidět z vrchu budovy.

Takže sobotu jsme opravdu využili do poslední mrtě (do auta jsme se vrátili po půlnoci). V neděli jsme se rozhodli prozkoumat sever a východ města, kde jsou převážně nejrůznější zahrady (Carlton Garden, Fitzroy Gardens s model tudorovské vesničky a Cook's Cottage - nejstarší budovou Austrálie z roku 1755, která byla původně v Anglii, ale v roce 1934 byla převezena po cihlách do Melbourne, Royal Botanic Gardens, King's Domain, Shrine of Remembrance) a důležité budovy jako např. Old Melbourne Gaol (věznice), Melbourne Museum a Royal Exhibition Building, Parliament House, Old Treasury Building Museum (kolem 1850 tu byla Zlatá horečka).

Shrine of Remembrance

No a velkým lákadlem byly Queen Victoria Markets, tržnice s oblečením, suvenýrama, ovocem a zeleninou. No a jak se nám tak všechno dařilo, cítila jsem v kostech, že bychom si měli koupit stírací los nebo si vsadit. A tak jsme koupili los. A vyhráli 10 AUD.:-)

Queen Victoria Market s výhledem na město

Ještě jedna věc, co mě zaujala. Můžete si tu pronajmout kolo, kdy zaplatíte cca 3 AUD na den a můžete si vypůjčit jízdní kolo s helmou (ve Victoria je povinná), ale pouze maximálně na 30 min, jinak musíte zaplatit víc. Tyto "výpůjční" stanice jsou po celém městě. Takže předpokládám, že jezdíte od stanice ke stanici, abyste v časovém limitu stihli dojet do cíle.:-)

No a co se týče spaní v autě, dost mě překvapilo, co jsem se dočetla. Spát v autě na ulici není ve Victoria nelegální, avšak autoritám se to moc nelíbí a tak vás můžou poslat spát jinam (v praxi to znamená, že zajedete akorát do jiné uličky), ale je všeobecně lepší se vyhýbat plážím, parkům a dětským hřištím. Avšak pokud vás policie uvidí spát v autě na místě řidiče a s klíčkem v zapalování nebo v jeho blízkém okolí, bez váháná vám rozbijí okýnko, protože automaticky předpokládají, že jste opilí a připravení spáchat trestný čin ve formě řízení pod vlivem... Takže tak.

Více fotek zde.

Z Jižní Austrálie do Victoria

Jak už jsem kdysi zmiňovala, Austrálie se skládá z několika států/teritorií. A my jsme právě přejeli z jednoho do druhého, ze South Australia (hlavní město Adelaide) do Victoria (hlavní město Melbourne). Cesta je to dlouhá asi 750 km, když se vydáte vnitrozemím, ale my to vzali tak nějak všelijak, abychom toho opět viděli co nejvíc a bylo z toho 1 335 km. 

Prvně jsme se vydali směr Mt Gambier. Můžu nahlásit, že po cestě se nic zvláštního nedělo. A tak jsme mohli s chutí začít prozkoumávat další z krás Austrálie. V Mt Gabmbier jsme zavítali hned z rána do Umpherston Sinkhole, což je vlastně taková obří díra v zemi, v které je udělaná nádherná zahrada. Všechno to vzniklo tak, že byla jedna vápencová jeskyně, která se jednoho krásného dne propadla a tak vznikla veliká díra.

Sinkhole

Další ze zastávek byla neuvěřitelně modré jezero Blue Lake, které mění v průběhu roku svou barvu od kobaltově modré až po ocelově šedou. Pořád se neví jistě, co je příčinou, ale hlavní roli připisují vědci chemické reakci mezi vápníkem ve vodě a samotnou teplotou vody. Nicméně barva nebarva, Blue Lake je zásobárnou pitné vody pro Mt Gambier.

Blue Lake

Jakmile jsme překročili hranice mezi SA a VIC, ručička na hodinách se posunula o další půlhodinu vpřed. Sice jsme přišli o půl hodiny ze dne, ale to nám naštěstí nebránilo se vydat do Grampians NP, kde jsme si to namířili přímo k MacKenzie Falls, nádherným vodopádům, ke kterým vede od parkoviště asi 300 schodů.

MacKenzie Falls

Další zastávkou byla vyhlídka The Balconies a posléze další z vodopádů, tentokrát Silverband Falls, kde se před náma producírovali dva emu. Den jsme pak zakončili očistnou koupelí v Lake Bellfield.

The Balconies

Následující den nás už očekávala asi 350 km dlouhá cesta do Melbourne s asi 250 km úsekem po populární Great Ocean Road. Prvních 42 km se nic nedělo, až mě překvapilo, proč cesta začíná uprostřed ničeho. A pak to začalo. Jedna zastávka za druhou (např. The Grotto, The Arch, London Bridge, Loch Ard Gorge, Twelve Apostels, atd.), vyhlídka za vyhlídkou, serpentýna za serpentýnou a dlouhatánská a nádherná cesta kolem krásných pláží a městeček (např. Apollo Bay - kde jsme se zastavili na ochutnávku piv nejrůznějších barev a chutí, Lorne, Torquay, Geelong) přes Otway NP, kde jsme se šli projít alespǒn k vodopádům Sheoak a po cestě zahlídli na stromě koalu. Překvapilo mě, jak velká atrakce jsou Twelve Apostels, obří parkoviště, hlídači, hromada turistů...vyhlídkové lety helikoptérou. A přitom jsme po cestě viděli mnohem zajímavější útvary. Také mě pobavilo, že tím jak je to turistická oblast, u každého výjezdu na silnici byla cedule "Jezděte v Austrálii vlevo".

The Grotto

Twelve Apostels

A teď už hurá na Melbourne!

Více fotek zde.