Vietnam - Hoi An, Hue

Hoi An, město světel a lampionů (nebo alespoň já to tahle vnímám), protkané řadou kanálů (skoro jak Benátky), kde se mísí vietnamská, japonská, čínská a francouzská kultura, přes den připomíná spíše tichou vesničku. Je tu sice spousta stánků s ovocem a zeleninou, obchůdky a trhy s oblečením, hromada švadlen, které vám ušijí oblečení na míru za pakatel (Hoi An je právě pro obleky na míru velice proslavená), ale přesto je tu klid a mír (přes den). Narozdíl od Da Nangu zde všude najdete restaurace a typické vietnamské "stánky" s jídlem a to překvapivě za dobrou cenu. V turistických oblastech (a tou Hoi An je) jsou ceny vždy nesmyslně nadsazené. Ale tady ne. A hlavně ve většině turistických měst (nemluvím o velkých městech jako Saigon/HCMC a Hanoi), když si chcete dát vietnamské jídlo, musí to být polívka, rýže s masem a občas nudle. Ale v Hoi An jsou možnosti skoro neomezené. Takže můžete zůstat na jednom místě, objednat si hromadu jídel a vyzkoušet nové chutě anebo si dát všude něco jako my. 

Vyzkoušeli jsme Cao Lau, které najdete jen v Hoi An (cena 20.000 - 35.000VND), což jsou speciální nudle, vepřové maso, něco jako škvarky, listová zelenina a bylinky a plus speciální voda, kterou najdete právě jen v Hoi An. Delikatesa.

Cao Lau

Další mňamkou, kterou najdete jen v Hoi An, je White Rose (cca 30.000VND) - rýžový papír ve tvaru růže plněný vepřovým nebo krevetama s rybí omáčkou (ačkoliv zní rybí omáčka hrozně, je naprosto vynikající a vůbec byste neřekli, že je z ryb). K tomu jsme vyzkoušeli i rýžovou palačinku (cca 40.000VND) - omeleta s krevetama, listová zelenina a bylinky a to vše zabalíte do rýžového papíru a namáčíte do arašídové omáčky (pro alergiky je vynikající zaměnit arašídy za rybí omáčku).

White Rose

rýžové palačinky

Další dobrotou je točené vietnamské pivo Bia Hoi, které najdete jen v menších hospůdkách a barech. V Hoi An cena za malé pivo 3.000 - 5.000VND.

Ne nadarmo se říká, že v Hoi An je nejlepší vietnamská kuchyně!! Zatím vyhlašuji Hoi An jako mé nejoblíbenější město.:-) 

Když už vás nebaví procházet se mezi suvenýry, oblečením a jídlem a odmítat neustále přicházející "výhodné nabídky", můžete navštívit i pár památek jako Japanese Bridge (zpoplatněný), Confucius Temple, Ancient House... A večer to všechno vypukne. Vyrojí se mraky turistů (nechápu, kde se schovávali přes den), rozsvítí se všechny světýlka a lampiony, otevřou se night markets se suvenýrama a dalším jídlem. Pozor na mango cake, koupili jsme si na trhu 3 malé kousky za 20.000VND (vláčné těsto, skoro jako syrové s náplní) a zakousli jsme se do něj. Miluju mango. A jsem alergická na arašídy, jak jste už mohli vypochopit. Mango cake neobsahoval žádné mango ale jen hromadu drcených arašídů. Myslela jsem, že umřu. Naštěstí mě Hendrik varoval dřív než jsem stačila sousto polknout. Řekl mi, že cítí arašídy zrovna ve chvíli, kdy jsem do nich kousla. Naštěstí jsme sebou měli Zyrtec, tak jsme si dala hned 4 a bylo mi teda zle fest.

Když jsme hledali, kam si zajít po dlouhé době na masáž (radši už jsme hledali recence po minulých dvou zklamáních), narazila jsem na stránku, kde doporučují, kam si zajít v Hoi An. A pravděpodobně by nikdo nečekal, že doporučují si zde nechat zhotovit dioptrické brýle (i bez lékařského předpisu). Na místě vám zdarma změří zrak, vyberete obroučky (od 10 do 100 USD), a sklíčka stojí 35 USD. Navíc jsem dostala slevu 20% a pouzdro na brýle zdarma. Nové brýle byly hotové za 20 minut. Nevím, jaká je to kvalita, ale brýle se vším všudy (a že já mám hodně velké nároky na sklíčka - krátkozrakost, astigmatismus a já nevím co) mě vyšly na 1500CZK. A to mám jedny z dražších obroušek (40USD, Hugo Boss - uvidíme, jak dlouho zůstanou Hugo Boss:-D, údajně vyrobeny v Itálii). Prostě se to mělo stát. Zrovna jsme měla ten den čočky, které poslední dobou nenosím a bez niž by nákup nebyl možný, protože bych nic neviděla přes obroučky bez dioptrií. Také jsem sebou ale měla i pouzdro na čočky, které také běžně nenosím (bez něho bych si nemohla vytáhnout čočky a nechat si změřit zrak). A zrovna když jsme četli recence o masážích a já našla tuhle stránku o brýlích, tak jsme stáli před optikou.:-D Takže aniž bych to plánovala a jela kvůli tomu do Hoi An, večer jsem si odvážela nové brýle (které jsem si tak jako tak chtěla v Česku po návratu pořídit).

Na tu masáž jsme si samozřejmě taky zašli. Trochu jsme si připlatili (280.000VND), ale recenze pěly chválu. A je pravda že v tak pěkném zařízení jsme ještě nebyli. Servis a prostředí kvalitní, masáž by se dala zlepšit. Bylo to spíše vtírání oleje do kůže než napravování našich bolavých zad z cestování...

Více fotek zde.

Na další den jsme měli naplánovaný výlet do cca 90 km vzdáleného Hue přes Hai Van Pass. Když se nás ráno ptali na recepci, kam vyrážíme a my jim oznámili náš plán, oni oznámili nám, že se omlouvají, ale že nám nemůžou půjčit skútr na tuto cestu a máme si ho půjčit někde jinde. Prý je to moc nebezpečné. Zajímavý přístup. Radši přijdou o kšeft než aby přišli o motorku, kde bysme stejně tak jako tak museli zaplatit za její zničení. Naštěstí se nám zadařilo najít motorku do půl hodiny jinde. Jen je naprd, že jsme měli v té původní natankovanou plnou nádrž a za tu nám nikdo peníze nevrátí. Nemá cenu se tu s nimi dohadovat, protože tak jako tak pak použijí výmluvu, že neumí anglicky.

Hai Van Pass byl od našeho ubytování asi 40 minut. Taková další Great Ocean Road. Vystoupáte serpentýnama nahoru, pokocháte se výhledem a zase serpentýnama dolů na druhou stranu kopce. A pak hurá do Hue. Po cestě nás přepadla žízeň, ale najít někde chlazený nápoj (stejně jako v Da Nang) je skoro nemožné. Nechápu to.

Hai Van Pass

Hue jako takové nás moc neoslovilo. Je to opět větší město, ale tak nějak zeje prázdnotou. Zajeli jsme se podívat na známou Perfume River, kde jsme nic zajímavého neviděli. Přijeli jsme k hradbám Hue Royal Palace, což je opevněná pevnost a platit 150.000VND/os za vstup se nám nechtělo. Ke všemu poprchávalo. Ještě jsme zkusili štěstí v Thien Mu Pagoda, nic co bysme neviděli už tisíckrát a zavítalli jsme i k hrobce Tu Duc Tom, vstupné 100.000VND/os, takže jsme si zase radši zašli za ty peníze na jídlo. Tentokrát do všemi doporučované Lac Thien rodinné restaurace. Příjemná obsluha nám doporučila místní vynikající jídlo a naše chuťové pohárky byly blahem bez sebe. Po jídle jsme dostali i ručné vyrobený suvenýr - originální otvírák lahví.:-) Toto místo můžu jen doporučit.

Po obědě jsme měli naplánované, že se ještě stavíme do oblasti An Bang, kde má být hromada hrobek. A místní soutěží, která z nich bude nejkrásnější. Jenže se spustil takový liják a začalo tak foukat, že jsme se museli vydat zpátky do Da Nang, s takovou nám totiž cesta zabere minimálně 3 hodiny. Takže jsme museli oželit i pláž v Lang Co Bay a Elephant Falls. Déšť prostě k Vietnamu tak nějak patří. Ale to vám povídám, to byla jízda. Ještě teď mám omrzliny, jak jsem byla promočená a ofoukaná větrem. Takový adrenalinový zážitek zadarmo.:-) Ty jsou často nejlepší.

Fotky z Hue zde.

Vietnam - Da Nang

Chcete, aby s vámi někdo zacházel jak s podřadnou věcí? Chcete, aby bylo vaše zavazadlo poničeno a aby s ním bylo zacházeno jak s pytlem odpadků? Chcete, aby vaše cesta trvala o pár hodin déle? Chcete, aby s vámi řidiči nekomunikovali? Tak to jste si zvolili správně dopravní společnost Viet Nhat Travel, s jízdenkou Nha Trang - Da Nang za pouhých 250.000VND.

Řeknou vám, ať jste v 18:00 připravení na recepci hotelu. Dalších 45 minut čekáte než vás někdo vyzvedne. Do minibusu pro 8 lidí narvou 15 lidí. Pak vyháží vaše zavazadla na zem, jestli je tam kaluž, nevadí. Čekáte další hodinu u autobusu a nikdo vám neřekne, na co se čeká. Pak naháží vaše věci do úložného prostoru autobusu. Ale jen do jedné části a to i za použití pěstí a kopanců do zavazadel, aby se tam vlezly (u autobusů jsou většinou čtvery dvěře pro úložný prostor), protože potřebují co nejvíce místa pro jejich melouch. Zastavují každých 5 minut po celém městě, aby nabrali balíky a přepravili je na místo určení - placeno v hotovosti, přímo na ruku řidiče.

Autobus jede rychle a nebezpečně. Několikrát jsme málem přejeli motorkáře, kdyby to nevymanévrovali. Řidiče nic nezajímá. Prostě zatroubí a když mu i přesto někdo stojí v cestě, tak to neřeší. Asi po 12 hodinách plus dvou hodinách čekání v Nha Trang jsme dorazili do Hoi An. Nikdo nám ani neřekl, že musíme přestoupit na další autobus, který jede za další hodinu, abychom se dostali do finální destinace Da Nang...

Nicméně v Da Nang se nám povedlo poměrně rychle najít pěkné a levné ubytování (230.000VND/noc i se snídaní) s pohodovými zaměstnanci, kteří nám hned nabízí několik tipů na výlety. Pronajímáme si skútr (120.000VND) a vyrážíme směr Lady Buddha. Obří socha Buddhy tyčící se v kopci nad městem. Nádhera!!!

Lady Buddha

Lady Buddha se nachází na poloostrově Tho Quang, takže jsme se snažili samozřejmě prozkoumat i cíp poloostrova, ale jelikož jsme měli nějaký vadný a slabý skútr, nechtělo se mu do kopce. Takže jsme to museli otočit. Ale i tak to byla krása, další Great Ocean Road. Jezdí se sem fotit manželské páry a věřím tomu, že ty fotky musí vypadat božsky.

Slyšela jsem, že pláže na severu Vietnamu jsou hezčí než dole na jihu, což můžu i potvrdit. Da Nangská pláž je o poznání lepší než ta v Nha Trang. Přepadl nás hlad a tak jsme se rozhodli, že si dáme něco dobrého. Rýže a nudlí už máme plné kecky. I když je Da Nang páté největší město, překvapivě jsme nenašli moc otevřených stravovacích zařízení přes oběd. Většina otevírá až mezi 14, a 16. hodinou a zavírá kolem osmé až desáté. Takže jsme šli do supermarketu a na pultu si koupili vážené rizoto (46.000VND/kg).

Všeobecně, když vyrazíte do ulic, najdete spíše kavárny. Ale ne ty typicky české kavárny, kde si kromě kávy můžete dát i zákusek. Prostě káva, maximálně džus. Nikde se nedá samozřejmě platit kartou a přesto že je Da Nang docela velké město, s bankomaty je to taky boj. Všude jsou limity okolo 3.000.000VND plus poplatek za výběr z bankomatu plus poplatek australské bance 4%. A čím víc chcete vybrat, tím větší poplatek si vietnamská banka účtuje. My například vybrali 5.000.000VND, z toho jsme museli zaplatit 165.000VND vietnamské bance a 200.000VND australské bance.

Nedaleko od Da Nang se nachází vápencové skály Marble Mountains, kam jsme samozřejmě zavítali. Prvně jsme si to namířili do největší jeskyně, která je přístupná hned z parkoviště (20.000VND). Uvnitř se nachází svatyně a taky tu najdete spoustu kreativních soch. Můžete vystoupat až skoro na vrchol skály, odkud je výhled na zbylé čtyři Marble Mountains. Zbytek atrakcí (jako pagody a další jeskyně - 40.000VND) se nachází na vrcholku jeskyně, kam buď můžete vystoupat nebo se svézt výtahem (15.000VND/jedna cesta). Ale zase nemusíme vidět všechno a za ušetřené peníze si koupíme třeba mango milkshake.:-)

Marble Mountains

Jelikož jsme byli unavení z autobusu, rozhodli jsme se si dát šlofíka než vyrazíme na devátou večer na Dragon Bridge, kde každou sobotu a neděli přesně v devět večer začne drak chrlit na pár minut oheň. Také jsem četla, že je tu most, který si vždy o půlnoci otáčí o 180 stupňů, ale být tak dlouho vzhůru jsem prostě nedokázala.

Dragon Bridge

Více fotek zde.

Vietnam - DaLat, Nha Trang

DaLat, také známý jako město někonečného jara - protože je tu poměrně chladněji než jinde na jihu Vietnamu a každé odpoledne tu prší (já bych to teda spíše nazvala městem nekonečného podzimu), bylo na začátku 20. století vystaveno jako francouzský resort. To vysvětluje to nekonečné množství hotelů všude, kam se podíváte. Dokonce je tu i Eiffelova věž - asi vysílač.

Jak už jsem psala v minulém příspěvku, Hendrik onemocněl a proležel dva dny v posteli. Já vyrazila na menší průzkum okolí hotelu, ale jak už jsem se několikrát přesvědčila, cestování sama mě nebaví. Navíc to chladné depresivní deštivé počasí mi připomínalo Česko, kam už se za chvíli po tak dlouhé době vracím a jsem z toho nesvá. Vlastně přes 2 a půl roku jsem měla skoro pořád slunečno. Jasně, v zimě v Austrálii pršelo, ale ne pořád a sluníčko si vždycky cestu našlo.

Třetí den už se Hendrik cítil na menší procházku, která v závěru byla o kus větší. Vydali jsme se k dalatskému vlakovému nádraží, které nyní slouží pouze jako turistická atrakce a zprovozněných je pouhých 7 km železniční trasy - z DaLatu do vesničky Trai Mat. Máte čtyři cenové třídy zpáteční jízdenky: tvrdé sedadlo za 90.000VND, měkké za 126.000VND a pak VIP2 a VIP1 za 135 a 150.000VND. Vlak by měl jezdit několikrát denně, ale jelikož je málo turistů, smrsklo se to na jednu jízdu denně a to ve 12:27 a pouze v cenové třídě VIP1 a VIP2. Samozřejmě.

VIP2

Vláček, kde hráli americké koledy, nás dovezl na stanici do Trai Mat, kde jsme měli asi 40 minut na prohlídku nedalekého Linh Phuoc Pagoda. Turisty obsypaného chrámu, kde je obří Buddha celý z květin.

Po návratu do DaLat jsme se zašli podívat do Crazy House (40.000VND), což je něco, co jsem v životě neviděla a vy v tom můžete bydlet (nejlevnější pokoj cca 40AUD). Video zde, protože slovy to prostě nejsem schopná popsat.

Crazy House

Večer jsme pak zavítali do 100 Roofs Bar, který vřele doporučuji. Je ještě bláznivější, dokonalejší, promakanější a nevím co ještě -ejší. Takže běžte rovnou tam. Ale moc nepijte, jinak se ztratíte nebo si vyvrtnete kotník. Video zde. Fotky bohužel nemám, protože se nám zrovna vybil telefon, ale je toho naštěstí plný internet.

Na další den jsme si pronajali skútr (120.000VND) a vyrazili směrem na jih na vodopády. První zastávka byla na Elephant Waterfalls (20.000VND plus 5.000VND parkování), kde se musí k vodopádům sestoupat, což je sám o sobě adrenalin, protože to tu pěkně klouže a pořádně smrdí.

Elephant Waterfall (v pozadí)

Další zastávka byla u jedněch z nějkrásnějších vodopádů, co jsem viděla - Pongour Waterfall (10.000VND/os plus 5.000VND parkování). Ale ten sestup a výstup.... Kondičku mám čím dál horší.

Pongour Waterfall

Člověk by řekl, že je to na jeden den vodopádů až až, ale my se rozhodli ještě pro jeden - Prenn Waterfall (30.000VND/os plus 5.000VND parkování). Vodopád pěkný, hlavně to že se můžete dostat až za vodopád, kam vede pěkný chodníček. Je tu také hromada atrakcí, ale za všechno se musí platit. Např. kraťoučká jízda lanovkou 15.000VND, prohlídka orchidejí 20.000VND, jízda na slonovi 300.000VND/10 min/2 osoby, jízda na pštrosovi 100.000VND/2 kolečka...sice malé částky, ale když se to všechno sečte...

Prenn Waterfall

Na další vodopády jsme se už dál nevydali. Zamířili jsme si to k Tuyen Lam Lake, kam se také můžete dostat lanovkou od vodopádů Datanla, kde zase údajně můžete zkusit bobovou dráhu. Ale jelikož už začínalo být pozdě a my věděli, že začne brzo pršet, rychle jsme si to ještě zamířili k Love Valley, kde po nás chtěli další vstupné a bylo to tam už od pohledu nesmírně přeslazené a jen pro ty nejzamilovanější. Pro zbytek to byl neuvěřitelný kýč. A navíc ach ta obsluha, tak nepříjemná až hrubá. Hlídač na parkovišti nás seřval a myslím, že by se nebál nás ani uděřit, protože jsme vjeli na parkoviště, kde jsme se chtěli jen otočit a neměli jsme v plánu parkovat. Nejdřív nám ukázal, kam zaparkovat a když jsme se k tomu neměli, tak jsem odtušila, že nás hodně sprostě poslal to háje.

Po cestě zpátky na ubytko jsme viděli první vietnamskou nehodu. Na skútr jela paní s malou holčičkou, odbočovala doleva s blinkrem doprava a vjela tam, jak je tady zvykem, dalšímu skútru v protisměru, který to do nich napálil. Všichni na zemi, nákup rozsypaný. Holčička plačící. Seběhlo se okolo pár Vietnamců, posbírali nákup, zvedli paní, holčičku a motorku. Paní i s holčičkou nasedla a jelo se dál. A kdyby jste viděli, jak se tu jezdí na kruhovém objezdu...přednost nemá nikdo a jezdí se tu v obou směrech...

Čtyři dny utekly a my ani neuskutečnili kvůli Hendrikové nemoci to, proč jsme sem přijeli - rafting a canyoneering.:-(

kruháč s Eiffelovkou uprostřed

V 7:15 nás vyzvedl před hotelem autobus do Nha Trang (100.000VND/os). Stočtyřiceti kilomentrová cesta trvala (všude kopce, údolíčka a nádherné vodopády) cca 4 hodiny (nejdřív jsme vyzvedávali další spolucestující a pak jsme měli v průběhu 20 minutovou přestávku na jídlo a záchod). Po čtyřech dnech v chladném DaLatu jsme se málem rozpustili, když jsme se snažili najít nějaké levné a pěkné ubytování. Nakonec se zadařilo a našli jsme pokoj za 200.000VND kousek od pláže. Takže se víc než vybízelo, když je takové horko a jsme takový kousek, že zajdeme právě tam. Ale jakmile jsme vkročili na pláž, začli jsme litovat. Všude plno nepořádku, odpadky i ve vodě a lidi se mezi nima koupali. Dokonce jsme našli vedle několika vyplavených mrtvých ryb i injekční stříkačku. Takže nejen že pláž byla vysloveně nechutná, ale i barva vody (ve srovnání s krásnou Austrálií a Filipínama) byla značně nevábná. Tak jsme se alespoň procházeli po městečku (trochu mi připomíná na první pohled australský Gold Coast), kde je neuvěřitelně Rusů. Dokonce i všechny nápisy jsou rusky. A když na vás nějaký Vietnamec promluví, tak v ruštině. Automaticky předpokládají, že jste jeden z nich. Je tu víc Rusů, jak Vietnamců. Ceny jsou vysoké a s Vietnamem to tady nemá nic společného. Je to jen velké rekreační středisko s milionem hotelů a předraženým jídlem.

hlavní pláž v Nha Trang

Nicméně jsme si náladu zkazit nenechali a pronajali si na další den skútr za super cenu - 80.000VND. Jako vždy byla nádrž prázdná a tak nás paní recepční poslala na jednu konkrétní benzínku. Tam nám natankovali a chtěli po nás nehoráznoou cenu (cca 183.000VND, normálně bereme tak za 50.000VND). Jak jsme byli v šoku, tak jsme to zaplatili a jeli pryč. Ale nedalo nám to a já jsem naštěstí z nějákého mně neznámého důvodu vyfotila ten tankovací stojan se všema údajema. A co nevidíme, oni schválně zaměnili cenu za litr a přidali jednu nulu (18.300VND/l) s celkovou cenou. Takže jsem tam ně vlítla, ani nevím, co jsem od toho očekávala. Samozřejmě nikdo "nerozuměl" ani slovo anglicky, tak jsem poměrně výrazně a důrazně gestikulovala s mobilem v ruce až nám ty peníze vrátili. A co je nejvíc vtipný, oni věděli ty čísla z hlavy (kolik jsme zaplatili, kolik jsme měli zaplatit, kolik nám původně vrátili, atd.). Takže je podezřívám, že prostě nenulují stojan a jen takhle vydělávají na turistech. (Nutno podotknout, že já vždycky stojan kontroluju, zda je vynulovaný, ale tankoval Hendrik a mě to nenapadlo kontrolovat za něj - to že neumí česky a já to tady píšu, neznamená, že bonzuju:-D.) Mé podezření utvrzuje i fakt, že nádrž na skútrech je většinou cca 4 litry a podle nich jsme natankovali litrů 6. Ale na to už jsem neměla žádný důkaz a tak jsme to holt nechali být s ponaučením pro příště. No a navíc, když jsme si četli dodatečně recenze na danou benzínku, tak jsme se dozvěděli, že je to běžná praxe.

ta zázračná fotka, co nám získala zpět 72.000VND

Nicméně jsme chtěli konečně vyrazit na průzkum okolí Nha Trangu a v tu chvíli jsme zjistili, že nám nejede internet. Jsme ve Vietnamu teprve něco kolem deseti dnů a zakoupili jsme si 10GB na 30 dní. To jsme za žádnou cenu nemohli vyčerpat, protože se snažíme data, co to jde, vypínat. Takže jsme urputně hledali pobočku Viettelu, až se nám ji nakonec podařilo najít. Akorát paní neuměla ani slovo anglicky, tak jsme se dorozumívali nejprve kódy na papíře, ale jelikož to tak úplně nefungovalo, zvolili jsme překladač v mobilu. Napsali jsme větu, dali přeložit a předali paní. Paní si to přečetla ve vietnamštině a odepsala nám s překladem do angličtiny. A takhle jsme bojovali asi 20 minut až nám paní oznámila, že nás někdo pěkně natáhl, protože jsme si podle jejich výpisu zakoupili jen 1,5GB! Takže slibovaných 10GB za 220.000VND bylo nakonec jen 1,5GB, což normálně stojí kolem 40.000VND. Takže jsme zakoupili dalších 5GB za 125.000VND.

Na návštěvu Long Son Pagoda jsme v tu chvíli neměli náladu a jeli jsme si provětrat hlavu trochu dál, a to na Ponagar Tower (22.000VND plus 4.000VND parkování), která byla úchvatná.

Ponagar Tower

Jelikož byla hlavní pláž v Nha Trang doslova nechutná, vydali jsme si zpravit chuť na o něco vzálenější pláž Doc let Beach, která byla celkem ucházející. Ale čas vykoupat se už jsme neměli, protože jsme museli být v šest večer v hotelu, odkud nám jel autobus (250.000VND) do další destinace - Da Nang. Původně jsme chtěli zůstat v Nha Trang 2-3 noci, ale po to všem jsme se rozhodli jet zas o kus dál. No a o té šílené cestě Nha Trang - Da Nang vám povím příště.

Fotky z Da Lat zde a z Nha Trang zde.

Vietnam - Ho Chi Minh City a jeho okolí

Ho Či Minovo Město (také známé jako Saigon, jak se nazývalo do 1976) je se svými 10 mil obyvateli největší město Vietnamu. Tolik obyvatel a přesto přes den docela poklidné, všechno ožívá až kolem čtvrté odpoledne. Ulice se zaplní prodejci, turisty, motorkami...a když už zmiňuju motorky, tak těch je tu opravdu požehnaně. Vypadá to, že úplně každý v HCMC vlastní minimálně jednu. Přechod přes silnici se tak stává pro normálního člověka úplně nemožný. Na přechody pro chodce a semafory tu nikdo nehraje. Pár jich tu je, ale chodcům se prostě přednost nedává za žádných okolností. Chodec prostě musí zavřít oči a vstoupit do vozovky. Pak už jen čeká, co se bude dít dál. Autobus je poměrně velký, takže chodce vůbec neřeší, protože jemu se nic nestane, když vás přejede. Některá auta si uvědomují, že byste jim mohli poškrábat lak, tak někdy malinko přibrzdí, ale většinou ani to ne. Nejvíc pochopení maji motorkáři, protože když do vás narazí, mohli by se sami zranit. Takže ti sice taky nezpomalí, když vidí chodce, ale alespoň se vás většinou snaží objet. Ale ne za vámi, ale těsně před vaším nosem. Hodně těžko se to popisuje, protože tohle člověk asi jinde jen tak nezažije. A navíc, v porovnání s Bali, Thajskem a Filipínami, kde na sebe vzájemně troubí, aby se upozornili, že se předjíždí. Tady když se troubí, tak se dává najevo řidiči před vámi, ať se okamžitě klidí z cesty, protože teď jedete vy. Je to poměrně agresivní způsob předjíždění, tělo na tělo, pěst na pěst. Možná si řeknete, že stačí jen počkat, až se provoz zklidní a pak přejít silnici. To si počkáte!

a šup na silnici přejít na druhou stranu

Město je rozděleno na několik distriktů - většina památek a ubytování se nachazí v District 1. Baťůžkářská oblast, většina barů a restaurací je pak kolem ulice Bui Vien. Nám se povedlo najít ubytování v pěkněm pokoji za 340,000VND (Vietnamese Dong, 1VND=0,001CZK - takže si jen stačí zakrýt poslední tři nuly ve VND a máte cenu v CZK). Musím říct, že HCMC mě přes den nějak nenadchlo, i když jsme navštívili většinu místních památek (Notre Dame Cathedral, Central Post Office, sochu vůdce Ho Chi Minha podle kterého se město přejmenovalo ze Saigonu na HCMC, obří market Ben Thanh, Saigon Opera House). Za to večer dostalo město úplně jiný rozměr. Všechno bylo nasvětlené, živo v ulicích, živá hudba v barech, stánky s vynikajícím jídlem... Z tohodle města já jsem nadšená.  Youtube video o HCMC ke shlédnutí zde.

vůdce Ho Chi Minh a napravo vyhlídková budova Skydeck

Hned na následující den jsme si domluvili výlet do Cu Chi tunelů (cena 220.000VND/os, v ceně vstupné, doprava a anglicky mluvící průvodce, který byl neuvěřitelně zábavný). Významná oblast, vzdálená cca 70km od HCMC, která hrála velkou roli během americké války ve Vietnamu. Američtí vojáci začli bezdůvodně bombardovat vesničku Cu Chi a tak se k tomu museli místní postavit čelem. Vybudovali si systém tunelů a jakousi vesničku pod zemí, která měla tři patra. V současné době je přístupné jen první patro (70% tunelu bylo zničeho po jednom z bombových útoků). Ukázka ze systému tunelů zde a zde. I přes to, že se o války, zbraně, armády a podobné vůbec nezajímám, tahle exkurze mě úplně pohltila. Doporučuju všem navštívit toto místo. Dokonce jsme i po výletu navštívili vietnamské válečné muzeum (20.000VND), kam byste mě za normálních okolností nedostali... Fotky zde.

Cu Chi tunel

Jak už jsem zmiňovala, samotné HCMC pro mě přes den až tak zajímavé nebylo a tak jsme prozkoumávali spíše jeho okolí. Náš další výlet byl směr řeka Mekong - jedna z nejdelších řek Asie. Během lodního výletu jsme navštívili tři ostrůvky na řece. Prohlídka prvního z nich, Coconut Island, se zaměřovala na výrobu kokosových sladkostí. Nevím, jak moc je to pravda, že tady ty sladkosti vyrábí, ale co bych čekala od levné tour (220.000VND). Všechny tři ostrovy byly uměle uzpůsobeny pro turisty. Dají vám krátkou ukázku nějakého řemesla a pak vás ženou do obchůdku, kde máte možnost si to koupit dráž něž pak někde ve městě. Ale já počítala s tím, že to takhle bude, takže mi to až tak nevadilo. Alespoň jsem měla možnost ochutnat kokosovou whisky, banánové víno a především kobří víno (naložených 10 kober a pár škorpionů ve víně). Humus. Popravdě jsem to vypila jen proto, abych měla zájímavé historky z Vietnamu.:-D

víno s kobrou

Další zastávka byla na ostrově Finish Island, kde jsme měli oběd a já měla možnost vidět krokodýla na grilu. Chudáček.

A na posledním ostrově, Unicorn Island, jsem vyzkoušela med přímo z úlu.

A ta nejlepší část přišla na konec - plavba malou lodičkou po řece. Fotky zde.

Sice po nás pak paní chtěla dýško, ale to jsme ignorovali. A co se dýšek týče, např. v restauraci to nevyžadují ale za to na masážích ano a to celkem nepěkným způsobem. Masáž byla sice za hubičku (150.000VND/hodinová masáž celého těla/osoba), ale po masáži ti řekli, že musíš ohodnotit maséra dýškem - pokud byl dobrý, musíš zaplatit dalších 70.000VND a pokud byl velmi dobrý tak je to 90.000VND extra. Vůbec se mi ten jejich způsob nelíbil a ani ta masáž nebyla nejlepší (i když hodně vtipná, protože jsem měla pocit, že ten masér se mnou má hodně kreativní sex a ke konci, když mi šel masírovat obličej jsem už jen čekala, že mi na něj položí svoje varlata:-D). Takže po téhle zkušenosti nevím, jestli ve Vietnamu ještě někdy na masáž půjdeme. Za to kino, to bylo super. Cena v dopoledních a nočních hodinách pouhých 45.000VND! a odpoledne za 70.000VND.

Celkově jsme v HCMC a jeho okolí strávili 3,5 dne, ale 2,5 by bylo dostačující. Naše další zastávka je městečko Da Lat (cca 300km od HCMC). Autobus sem jezdí každou hodinu od 8:00 až do půlnoci. My si vzali noční spoj, protože cesta měla trvat až 8 hodin (letadlem za 50 minut a 1000.000VND), a my chtěli ušetřit za ubytování a nechtěli jsme trávit den na cestě. Co jsem četla někde v diskuzích, jízdenka na autobus by měla stát okolo 60.000VND a pokud chcete tzv. sleeping bus, kde jsou místo sedadel "postele", tak by měla být cena 190.000VND. Jsou to sice starší příspěvky, ale ten levnější autobus se nám nepovedlo vůbec najít a ten přespávací vyšel na 250.000VND/os. Na blogu také nedoporučovali cestovat přes noc, že se velmi často stává, že řidič autobusu usne za volantem. My to riskli a žíjeme. Ale musím říct, že jsem se v noci probudila hned několikrát s pocitem, že do nečeho  nabouráme nebo že se převrátíme.

Cesta nakonec trvala jen 5,5 hodiny, což nám nezapadalo do plánu. Neměli jsme předem domluvené žádné ubytování a autobus nás vysadil ve městě o půl paté ráno, což se hodně špatně hledá postel. Navíc Hendrik dostal teplotu a to čekání do sedmi do rána, než někde otevřou, mu moc nepomohlo. Takže jsem zvědavá, jak to dopadne s naším dobrodružným výletem v Da Lat, kde jsme měli jít na další canyoneering a rafting.

Turistická víza do Vietnamu

Socialistic Republic of Vietnam vyžaduje pro vstup do země turistická víza. Nejčastěji se žádá o víza měsíční a tříměsíční. Většinou když někam jedu, dělám celkem podrobný průzkum situace. Ale jakmile člověk nasbírá nějaké cestovatelské zkušenosti, naroste mu hřebínek a začne být v průzkumu povrchní. Řekne si, že všechno nějak dopadne...

Co jsem zatím navštívila tři asijské země, nikde pro mně nevyžadovali víza předem. Všude se to řešilo poplatkem na letišti nebo vůbec. Pojďme rovnou na věc. Prostě jsem si nezjistila včas, že do Vietnamu si musím zažádat několik dní předem. Náhodou jsem si psala (necelý týden před odletem) s kamarádkou, která zrovna ve Vietnamu je a padla řeč na víza. Cože??? Já o ně musím žádat?? Já u sebe ale nemám pas. Půjčovali jsme si skútr na 8 dní a já ho musela nechat v zástavě. A navíc jsem v oblasti, kde skoro není internet! Panika! Pak jsem si vzpomněla, že mi Alfa Agency (agentura, s kterou jsem jela do Austrálie) vytvořila před odjezdem na googlu složku se všema mýma dokumentama (i kopiíí pasu). Uff. Teď jen najít s tím šíleně pomalým internetem ten správný email s odkazem na tu složku (který mi byl zaslaný skoro před třemi lety). Email jsem našla. Klikla jsem na odkaz a nic. Dokumenty jsou pryč! No nezbývá mi než vyzkoušet štěstí a napsat do agentury, zda to nemají někde v počítači. Ještě jsem poslala sms do půjčovny, kde byl můj pas, jestli by mi nemohli poslat fotku mého pasu emailem, ale moc jsem tomu nevěřila. Bylo pozdě večer a já musela čekat napjatá až do dalšího dne. Vracíme se totiž zpátky k mému pasu až v úterý a do Vietnamu letíme ve středu večer. Na vyřízení víz jsou potřeba tři pracovní dny. Moje nervy.

Ráno jsem vstala a měla dva nové mejly, z agentury a z půjčovny - oba s fotkou mého pasu. Uff. Teď jen najít dostatečný signál na odeslání žádosti. Od února funguje nový online systém pro žádání víz do Vietnamu. Stačí jen nahrát do online formuláře pasovou fotku, fotku pasu a vyplnit základní údaje (kromě těch typických jako jméno, chtěli vědět i náboženství, kde budu po dobu pobytu ubytovaná a jakým způsobem budu vstupovat do země). Formulář jsem vyplnila, zaplatila poplatek 25USD a dostala email o přijetí platby (celý ve Vietnamštině, ani slovo anglicky). Teď jen tři dny čekat než mi pošlou potvrzení o vyřízení víz. Tak a teď formulář pro Hendrika. Moment! Estonsko o to nemůže žádat stejným způsobem. Další panika. Internet je opravdu slabý a hledat informace je skoro nemožné. Naštěstí se nám povedlo dohledat, že musí zažádat o Approval Letter za 6USD. Agentura přijme žádost online, zašlě ji na vietnamské ministerstvo, to ji potvrdí a zašle zpátky agentuře, která pošle během 3 pracovních dnů (poslali mu to během 24 hod) Hendrikovi Approval Letter s jeho jménem, datem narození a číslem pasu. Na Approval Letter budou uvedeny tyto informace i dalších (cca 10, někdy i 80 lidí), kteří žádají o víza stejnou formou v podobném termínu. Spousta lidí se tohodle hrozí, že budou jejich údaje zneužity, ale prý je to běžná praxe a není se čeho bát. Tak to by bylo. Teď už jen čekat na ty moje víza. Asi za 3 hodiny jsem dostala další dva emaily ve větnamštíne, které jsem tak nějak ignorovala. Nevypadaly důležitě, spíš jako další potvrzení nebo  o přijetí platby.

K vízům do Vietnamu potřebujete dvě pasové fotky, ale kde je chcete uprostřed ničeho vzít. Když jsme si dávali v Roxas oběd, jen tak jsem se zeptala obsluhy, jestli neví, kde si můžeme vyřídit fotky a ona jen ukázala prstem přes ulici.:-) Čtyři fotky malého formátu vyšly na 35PHP.:-)

tady nás fotili

a tady upravovali naše fotky

Byla neděle večer (o víza jsem žádala ve čtvrtek kolem oběda) a já si chtěla zkontrolovat stav mých víz, protože se mi zrovna konečně po několika dnech zadařilo najít malinkatý signál. A co to nevidím. Item not found. Moje žádost neexistuje. Přeložila jsem si tedy ty další dva emaily z vietnamštiny a tam se dočítám, že moje platba byla zrušena. Cože? A přitom peníze z účtu odešly! Takže nemám víza a ani 25USD. Čas se krátí a já nevím, co mám dělat. Hlavně ten internet.... Další podpásovka. Dočítám se, že ve Vietnamu je následující dva dny státní svátek!!!! To si ze mně dělají srandu!! Takže nemám víza do Vietnamu, kam letím ve středu a zároveň mi ve středu končí víza na Filipínách.

Napsala jsem tedy zase té kamarádce, co je ve Vietnamu, jestli nemá nějaké řešení. Poslala mi kontakt na paní Mai, která žije v Hanoji, miluje Česko, mluví skvěle anglicky (prý velký problém ve Vietnamu) a pomáhá lidem s vízama a výletama. Jelikož nemám kredit, můžu jí poslat pouze email. Doufám, že si ho v neděli večer přečte. Doufám, že není někde na dovolené, když mají prodloužený víkend. Doufám, že se to nějak vyřeší. Mai odpověděla do půl hodiny! Řekla mi, že moje platba byla zrušená právě kvůli státnímu svátku a že nově fungující online víza mi stejně nedoporučuje, protože to ještě není zaběhnuté a každý je zmatený. Navíc nikde není viditelné, že víza mám (není razítko v pasu), takže půjčovny a ubytovny pak mají problém mi nabídnout své služby, protože si nejsou jistí, jestli tu nejsem nelegálně. Peníze bych snad údajně měla dostat zpátky, až skončí státní svátek. Snad a údajně?:-(

Normálně by bylo řešení zažádat o Approval Letter jako Hendrik, ale jelikože je ten státní svátek... Musím tedy zažádat ve středu ráno o Urgent Approval Letter za 35USD (které bych měla dostat do 5 hodin od žádosti) plus razítko do pasu na letišti dalších 25USD (to musí zaplatit teda i Hendrik). To mi to teda pěkně začíná. Takže musím čekat až do středy. Alespoň to má řešení.

Hendrikovi to nedalo a začal se mnou pátrat po levnějším řešení. Koukli jsme na stránky, kde to vyřizoval on (http://www.cheapvietnamvisa.net/) a našli jsme řešení za 16USD, což je celkem velký rozdíl. Hurá!

Je středa ráno. Mám nastavený budík na 8 ráno (ve Vietnamu je o hodinu míň). Otevírám stránku a co zase nevidím. Na stránkách je červeně napsáno, že kancelář je zavřena po-st kvůli státnímu svátky (který ale byl pondělí a úterý). Navíc jsme koukli na podrobnosti k urgentním vízům a zjistili, že když zažádáte urgentně, dostanete potřebný dopis až následující den. Všechno se začalo zase zesypávat. Tak jsem jim napsala email a ani jsem nedoufala, že mi odpoví. Zároveň jsem napsala Mai, jestli by mi tedy mohla pomoct zařídit ten dopis za 35USD. Odpověděla mi do půl hodiny. Zaslala mi číslo českého účtu, kam mám zaslat částku v korunách - myslela si, že mi tím pomůže, ale mně to jen zavařilo. Český účet už mi nějaký ten pátek nefunguje a platit to z australského není tak jednoduché. To už snad není možné. První, co mě napadlo, že zkusím napsat a zavolat mamce na Viber, ale v ČR bylo asi 2 ráno, tak jsem na to moc nespolíhala. A ona to vzala!!! Sebrala se ve dvě ráno a šla provést platbu. Děkuju maminko!!!:-x

Jakmile mi mamka oznámila, že platbu odeslala, přišel mi email z druhé agentury (té Hendrikovi), že je všechno v pořádku, že můžu poslat 16USD a dopis budu mít do 4 hodin. Tak dělá si ze mně někdo srandu? Co už. Tak jsem přispěla vietnamské ekonomice.

Když jsme přiletěli do Vietnamu (00:20 ráno), museli jsme prvně zavítat k vízové přepážce, kde jsme museli vyplnit nějaké formuláře a připojit naše pasové fotky. Jenže jsme nikde ty formuláře neviděli a chlápci za přepážkou nevypadali, že si s námi chtějí povídat. Nicméně jsem sebrala veškerou odvahu a zeptala se jich, kde můžu najít formuláře. Bez jediného slova mi dva dali. My je nějak vyplnili a odevzdali je zpátky na přepážce, kde po nás chtěli za razítko do pasu zmiňovaných 25USD. Jenže mi ty peníze neměli, protože jsme si naivně mysleli, že tu bude nějaký bankomat. Takže jsem se dozvěděla, že musím někam jít vybrat, ale jen mi ukázali prstem a já o půl jedné ráno úplně ztracená nevěděla, co dělat. Pustili mě někam ven do příletové haly, aniž bych prošla jakýmkoliv procesem a doufali, že se vrátím. Já zase doufala, že najdu cestu zpátky. Navíc jsem si zapomněla vzít mobil, takže jsem si ani nemohla převést, kolik mám vybrat. Vybrala jsem prostě maximum, co mi bankkomat povolil...

Když jsem přišla k okýnku a dávala mu 1 200 000VND (což je něco málo přes 50USD), místo aby mi vrátil 64 000VND, chtěl po mě dalších 100 000VND. Ale dohadujte se s někým, jehož angličtině nerozumíte, má v rukách váš pas a rozhoduje o tom, jestli vás pustí do země....

Když jsem pak procházela přes imigrační a úředník mi neřekl ani slovo (např. pozdrav nebo tak tak něco, možná aspoň rozloučení nebo bůůů), byla jsem tak v depresi, že jsem se chtěla otočit a nastoupit zpátky do letadla...

Filipíny shrnutí

Filipíny

- hlavní město: Manila

- obyvatelstvo: 100, 7 milionů (2015)

- měna: filipínské peso PHP (1PHP je cca 0,50CZK)

- jazyk: angličtina a filipínština

- přes 7000 ostrovů (ale počítá se i sebemenší ostrůvek), 3 hlavní seskupení ostrovů: Luzon (Manila), souostroví Visayas (Cebu) a Mindanao (Davao)

Voda a jiné nápoje

- není pitná

- v obchodech se prodává litr za 15PHP a výš

- v každém městečku/vesničce najdete minimálně jednu water station, kde prodávají do přinesených PET lahví filtrovanou vodu (někde nám ji dali zadarmo, jinde za 2PHP, 3PHP, 5PHP a na Boracay 8PHP/l)

- Coca Cola je tu nejlevnější nápoj, 330ml seženete od 8PHP (nejčastěji 15 nebo 20PHP)

- Coca Cola se tu prodává většinou ve skleněných láhvích (i litrovka)

- někde si berou zálohu na láhve, jinde vám přelijí nápoj do sáčku a dají vám brčko a někde to vůbec neřeší

- po mětečkách/vesničkách jsou k vidění "automaty" na vodu, vezmete si sáček, vložíte 1PHP a voda vám nateče do sáčku, z kterého to pak pijete

- místní alkohol je často levnější než džus

- alkohol z dovozu je drahý

- ovocné shaky najdete všude, v turistických oblastech je cena obvykle od 100PHP výš, v neturistických oblastech a nákupních centrech od 40PHP výš

- oblíběným nápojem je Buko (čerstvý kokos)

- k zakoupení je i led

- v turistických oblastech fungují tzv. Happy Hours na drinky, u nás je to většinou opravdu jedna až dvě hodiny, ale tady i půl dne

- nejtypičtější pivo je Red Horse (6,9%), další oblíbené pivo je Don Miguel

Jídlo

- filipínská kuchyně není vyhlášená

- je to hlavně rýže, maso a vajíčko (tento pokrm se nazývá Silog) nebo sušená ryba
- vyzkoušela jsem dezert Halo-Halo - ledová tříšť, kondenzované mléko, kukuřice, želé a nevím co - nechutnalo mi to (měla jsem to z pouličního stánku)

- v turistických oblastech seženete burger od 120PHP výš, v neturistických oblastech od 25PHP

- na ulicích běžně grilují masové špízy (nutno podotknout, že maso není v ledniččce)

- na ulicích prodávají i ryby (ne chlazené) - položené na stole a paní se nad nima ohání plácačkou na muchy

- řezníky najdete na trhu (maso je položeno na stole/pultu - bez chlazení)

- zelenina je hodně drahá, ovoce méně, ale i přesto není nejlevnější

- v obchodech nemají moc výběr - mléčné produkty tu skoro neexistují, salámy vůbec, máte na výběr z milion druhů sladkostí (ne čokoláda) a brambůrek (brambůrky z dovozu jsou neuvěřitelně drahé, cca 120PHP/balíček)

- pečivo je jen sladké (ze sladkého těsta), pokud chcete chleba - jen toastový

- jednou jsem si objednala fried noodles (běžně jsou to osmahnuté nudle na pánvičce) a dostala jsem opravdu fritované nudle, co křupaly

- jednou jsme si objednali pepperoni pizza (se salámem) a místo salámu tam byl párek

- snídaně nejsou většinou součástí ceny za ubytování (jak je na Bali zvykem), když je k dispozici tak za cenu od 100PHP

- Jollibee je filipínský McDonald

- McDonald a KFC mají v nabídce špagety a "steak" s rýží

- všechno se dává místo do papíru do sáčku (třeba hotdog)

- na mezinárodním letišti v Manile neberou platební karty (ani v McDonalds)

- všude jsou minipekárny. kus pečiva většinou za 5PHP

Pláže

- překvapivě jich moc nenajdete a když, tak jsou ve většině případů zpoplatněné 

- na většině hlavních pláží je hromada mořských řas

- průzračnou vodu jako z katalogu najdete jen na pár místech

- na Boracay bylo skoro nemožné si lehnout na hlavní pláži, všude byly lehátka k pronájmu

Ubytování

- záleží na destinaci

- lepší je hledat na místě a předem nic nezamlouvat, maximálně na první noc

- pokud někde zůstáváte více jak pět dní, vybojujte si (slušně) výraznou slevu

- postel v hostelu od 300PHP

- ubytování s větrákem se dá sehnat v hlavní sezóně od 600PHP (to se alespoň zadařilo nám, ale věřím, že se dá někde něco)

- ubytování s klimatizací většinou od 800PHP (nám se zadařilo i za 500PHP)

- check in od 14 hod, check out do 12 hod

- záchod je vždy společně s koupelnou a sprcha většinou není ničím oddělená, takže stojíte vedle záchodové mísy a sprchujete se

- spousta míst nabízí svým "klientům" levněji výlety a pronájmy motorek

- všude je spousta mravenců

Naše ubytování
- Boracay: Isla Kite (900PHP/noc jak klimatizace, tak větrák; časté výpadky proudu), Secret Garden (s klimatizací 1400PHP/noc)
- Moalboal: Babu Backpackers Inn (hostel, pokoj pro 4 s větrákem, 300PHP/os/noc)
- Oslob: Sharky Hostel (hostel, pokoj pro 10 s větrákem, 360PHP/os/noc)
- Bohol/Panglao: Isla Divina (větrák, 600PHP/noc)
- Puerto Princesa: Edam&Ace Hostel (pokoj pro dva 540PHP/noc s klimatizací), Don Pablo Lodge (klimatizace, 800PHP/noc), Fanta Lodge (větrák, 500PHP/noc)
- Port Barton: jméno si nepamatuju, bambusová chatka (větrák, 700PHP/noc, proud funguje jen mezi 18:00-00:00)
- El Nido: Hakuna Matata Hostel (hostel s větrákem, pokoj pro 4 za 350PHP/os/noc, pokoj pro 8 postel pro dva 600PHP/noc)

Doprava

- ve větších městech šílená a skoro bez řádu - silnější a odvážnější přežije

- jezdí se vpravo

- policisté si naštěstí západních turistů nevšímají (na Bali je třeba účelně zastavují kvůli blbostem a chcou úplatky) 

- veřejným dopravním prostředkem je jeepney

- někde jezdí i autobusy a dodávky

- dalším dopravním prostředkem je trojkolka (tricycle) a habal-habal (motorka)
- pronájem skútru od 300PHP/den při půjčení na více dní
- cena benzínu 30-60PHP/l
- když jedete přes vesničky, každý na vás mává a vy si připadáte jako anglická královna (navíc vás tu každý oslovuje sire a madam, takže si opravdu připadáte jako z královské rodiny)

Výběru z bankomatů

- všude je poplatek za výběr 200PHP

- většina bankomatů má limit 40 000PHP

- my jsme na všech poplatcích naší bance, poplatku za převod a poplatek za výběr zaplatili přes 700CZK

Operátor
- Smart: pokrytí jakž takž, někdy fungoval skvěle, ale většinou slabota, 1000PHP - 30 dní, 800MB/den, neomezené sms, za dalších 300PHP 40 min volání po Filipínách
- Globe: prý má lepší pokrytí

Bezpečnost
- security a policie všude
- přechod silnice: odvážnému štěstí přeje - zavři oči a vejdi do silnice, dopravní prostředky tě nepřejedou, ale rozhodně vás nikdo třeba na přechodu nepustí, když chceš přejít, musíš udělat ten krok ty
- do větších obchodů (jako u nás např. Interspar) vás nepustí s batohem, musíte ho odložit na přepážce
- u vchodů do obchodních středisek, autobusových nádraží.... procházíte security kontrolou
- když vás předjíždí na vozovce auto nebo motorka, vždycky zatroubí, abyste o něm věděli, takže si to neberte osobně:-)
- pokud nemáte výstražný trojúhelník, položte před auto a za auto v potřebné vzdálenosti větev :-D
- policejním autům tu blikají za jízdy majáky a nic to neznamená, nestaví vás, jen vám dávají vědět o své přítomnosti
- červené a modré světla tu má kde kdo na autě nebo na skútru a nejsou spojení s policií

Zábava
- výlety
- jeskyně (Bohol)
- vodopády
- canyoneering (1500PHP/os, Badian)
- whale sharks (1000PHP/os, Oslob)
- island hoppings (Boracay - Crystal Cove, 600PHP/os, El Nido - tour A a C, 1500PHP/os)
- filipínci milují karaoke
- v Puerto Princesa jsme zašli do kina (kvalita srovnatelná s českými multiplexi) za 180PHP/os

Itinerář

- záleží, co chcete vidět a co od Filipín očekáváte

- vynechala bych Boracay (jen se tu leží na pláži, ceny jsou vysoké a všude je milion otravných prodejců)

- rozhodně bych zahrnula Cebu (Moalboal, canyoneering, whale sharks), Bohol (jeskyně, oblast Anda, tarsiers) a asi bych prozkoumala ostrov Negros (ten jsem bohužel nenavštívila), Palawan má taky něco do sebe a zahrnula bych i Coron, který má být nádherný

Filipíny mi hodně připomínají Bali a Thajsko, ale věřím tomu, že by se se mnou o tomhle kde kdo hádal...

Filipíny - ostrov Palawan

Naše poslední destinace v Tour de Philipino je cca 600 km dlouhý ostrov Palawan. Jak už víme, hned po příletu se na nás vrhli všichni trojkolkáři, aby nás mohli odvézt na naše ubytování, které bylo vzdálené od letiště cca 1,5km. Takže žádná trága.:-) První řidič nám nabídl cenu 150PHP, tak jsme si zaklepali na čelo, že není normální. Druhý to zkusil za 100. A třetí byl opravdu dotěrný. Řekli jsme mu, že máme jen krátkou cestu, kterou zvládneme dojít pěšky. On na to, že je moc horko a že je pohodlnější jet s ním. My na to, že se musíme trochu hýbat, protože si pořád vozíme zadky. On na to, že se můžeme hýbat zítra na nějakém výletě. My na to, že zítra si povezeme zadky na motorce asi 300 km. A to pro něj byla hozená návnada, na kterou celou dobu čekal. "Motorku? Vezmu vás ke mně do půjčovny a dám vám cenu." Já na to: "Ok, za 200PHP na den ji bereme." (Normálně je cena tak 400PHP a na Palawanu až 650PHP/den.) Jak už jsme tu skoro měsíc, nebereme si servítky a tvrdě vyjednáváme. Někde jsem i četla, že je nutnost vyjednávat a smlouvat, protože jinak jde ekonomika do háje. Prodejci si zvyknou, že můžou prodávat za draho turistům a místní na to pak nemají peníze, protože cena vzroste všeobecně. Takže pro dobro filipínské ekonomiky jsem nastavila opravdu nízkou laťku. Řidič se začal smát, myslel si, že vtipkuju. Tak jsem ho ujistila, že nevtipkuju. A když ne 200, tak maximálně 250PHP. Víc si nemůžeme dovolit. Chceme skútr na 8 dní. A to je přece důvod k pořádné slevě. Dohodli jsme se tedy, že nás za 20PHP odveze do skútr půjčovny, kde se domluvíme na ceně. Mimochodem půjčovna byla asi 2 minuty od našeho ubytování.

Očividně to nebyla řidičova půjčovna, ale přijel si s námi pro pořádnou provizi za sjednání výhodného kšeftu. Nemůžeme ho za nic vinit. Je potřeba se pořádne ohánět, když si chcete vydělat a zabezpečit rodinu. Finální cena 300PHP/den. Víc spokojení jsme snad být nemohli. (Jedině kdybychom to opravdu usmlouvali na těch nereálných 200PHP/den). Pán si vzal do zástavy můj pas, což se mi moc nelíbilo, ale taková je prostě praxe. (To jsem ještě nevěděla, že ho budu v polovině výletu potřebovat kvůli vízům do Vietnamu, ale o tom v jiném příspěvku.) Motorku jsme chtěli až od přístího dne, protože už se stmívalo a nemělo smysl ve tmě někam vyrážet. Pán nám nabídl, že si můžeme vzít motorku už teď večer.:-)

Na jednu noc jsme se ubytovali v Edam&Ace Hostel (550PHP/noc s klimatizací - takhle výhodně jsme ještě nebydleli) (který asi nedoporučuju, čtěte níže) a vyrazili na průzkum Puerto Princesa. Ještě že už je Hendrik zkušený skútrař, protože takový provoz jsme ještě nezažili! Vyrazili jsme se podívat na Baywalk, což má být nádherná promenáda... Ok. Každý máme jinou představu o pojmu nádherná. Alespoň nás to přimělo se někam podívat a neležet jen vyčerpaní v krásně klimatizovaném pokoji. 

vyber si rybu k večeři...

Ještě ten večer jsme se domluvili na našem ubytku, že si u nich v úschovně necháme jedno zavazadlu po dobu našeho výletu na sever. Všechno potřebné jsme nabalili do jednoho baťohu, aby se nám lépe cestovalo. Také jsme si zamluvili pokoj po našem návratu na naši poslední noc na ostrově (když jsme dojeli z El Nido, řekli nám, že na nás zapomněli a podle recencí se tohle nestalo poprvé). Koupili jsme si 1,5l Coca Cola (v životě jsem jí nevypila tolik, jak za poslední tři týdny) za cca 47PHP a 350ml rumu za 37PHP! Hodili jsme to na náš speciální mražák (přivázali jsme to ke klimatizaci) a po vychlazení pěkně vybumbali.

rum a kola na mražáku

Všichni doporučují při návštěvě Puerto Princesa zavítat do Underground River a Honda Bay na island hopping. My neudělali ani jedno. Underground River byla předražená a na celý den, který jsme tomu nechtěli obětovat. Jedete tam skoro půl dne (i přesto že je to pouhých 80km od Puerta - jak městečko nazývají místní), svezete se na loďce 15 minut a jedete zpátky. V Honda bay zase musíte mít větší partu lidí, aby se výlet na loďce vyplatil. Ve dvou je to moc drahé. Alespoň jsme se tam zajeli na motorce podívat, ale nic k vidění kromě mola tu nebylo. Akorát jsme zahlídli, jak tu suší na slunci ryby (typická filipínská dobrota, kterou jsem neměla potřebu ochutnat).

sušení ryb

Dost jsem slyšela o Port Barton, cca 120km od Puerta (dodávkou cca 550PHP/os). Odlehlá vesnička, kam si jezdí lidi odpočinout od veškerého ruchu. Podle všeho sem má vézt nezpevněná adrenalinová cesta. Ale všechno se tady na Palawanu neuvěřitelně rychle vyvíjí. Jakmile filipínci zahlídnou jen malinkatý náznak přilákání turismu, jdou do toho. Takže cesta byla z většiny zpevněná a ve výstavbě. Takže věřím, že když vyrazíte za pár měsíců, povede sem prvotřídní silnice a v Port Barton budou šestihvězdičkové hotely. Ale zatím je atmosféra v Bartonu velice uklidňující a útulná. (Může být atmosféra útulná?) I když můžete všude okolo vidět, že se tu pomalu začíná stavět ve velkém. 

Po cestě nám na nezpevněné části praskla zadní pneumatika. Co si vybavuju, když praskne pneumatika, nemělo by se pokračovat v jízdě, protože by se mohlo něco poničit (ráfek?). Ale nás čekalo ještě 6km přes kopce a moc se nám vláčet motorku vedle nás nechtělo. Tak jsme opatrně pokračovali v cestě, ale dva lidi byla moc velká zátěž. Naštěstí nám zastavil místní a já si k němu přisedla na jeho motorku, takže nám to trochu ulehčilo. Dokodrcali jsme se do Bartonu, kde jsme si nechali opravit pneumatiku za 50PHP! (cca 25CZK!!!)

Mezitím, co se opravovala motorka, začala jsem se shánět po ubytování. Předem už vůbec nic nebookujeme, protože na místě si většinou domluvíte lepší cenu a přes internet platíte nejrůznější poplatky. Jako vždycky si mě někdo odchytil a nabídl mi ubytování v krásné bambusové chatce za 700PHP/noc (pouze s větrákem, ale elektřina tu stejně funguje jen od 18 do půlnoci). Co by kamenem dohodil od pláže, kde je neuvěřitelně nádherný pohled na západ slunce. Zašli jsme si na pláži i na masáž (300PHP/os) právě při západu slunka a za šumění moře. Zní to jako idylka, že? Vůbec! Horší masáž jsem v životě nezažila. Masérka si hrála během masáže s mobilem, dotýkala se mně tak "něžně", že jsem to skoro ani necítila. A hlavně bylo poznat, že vůbec neví, co dělá. Někde odkoukala nějaké pohyby a tak je nesmyslně namixovala...Naštěstí to utrpení netrvalo moc dlouho. Po necelé půlhodině (cena byla za hodinovou masáž celého těla) mě zakryla nějakou přikrývkou (pak jsem zjistila, že vůbec nemění mezi jednotlivýma klientama prostěradlo a ručníky) a nechala mě po zbylých 30 minut "relaxovat". Takže jsem to po 15 vzdala a odešla.

Další den jsme vyrazili na místní vodopády. U registrační stanice (jsou všude u všech přírodních krás a úkazů) je vždycky minimálně pět lidí. Jeden vybírá registrační poplatek a zbytek jen sedí a kouká. Občas prohodí něco v jejich jazyku a zbytek se začne smát, takže máte nutkavý pocit, že se smějí vám. Od stanice to bylo asi 15 min k vodopádům. Viděli jsme už hezčí, ale alespoň bylo co dělat, protože Barton je opravdu jen o odpočinku a moc aktivit tu nenajdete.

Z Port Barton do El Nida je to dalších cca 170 km. Silnice vede přes městečko Roxas (asi 40tis obyvatel), kde jsme objevili super stánek s levným jídlem a vynikajícím levným shakem - Aldos Food Mix. Takže jsme se tady zastavili i po cestě zpět. 70 km od Roxas je vesnička Taytay, kde je k vidění pevnost Fort Santa Isabel (vstupné 30PHP/os) a holywoodský nápis Taytay zasazený v kopci. Když jedete tak dlouho na skútru, snažíte se najít jakoukoliv záminku k zastavení. Protože zadek vás bolí tak, že už nechcete v životě sedět.

No a odpoledne jsme konečně dorazili do toho všemi opěvovaného El Nida - malé tiché rybářské vesničky, kam vede jen šílená nezpevněná cesta a elektřina zde funguje jen od 13 hod do 1 ráno s častými výpadky. Tohle se dočtete všude. Proto nás překvapilo, že jsme do El Nida dojeli po pěkné zpevněné silnici, elektřina fungovala 24/7 (někdy tedy vypadla na pár hodin, ale to nebylo nic o proti tomu, že jsme byli připraveni na hodiny a hodiny bez větráku) a hlavně město plné turistů a rozestavěných budov.

El Nido (dodávkou z Puerta Princesa 450PHP/os) samo o sobě nemá moc co nabídnout, ale je to výchozí bod pro všechny lodní výlety do oblasti Bacuit Archipelago - asi 45 ostrůvků okolo El Nida. Všechny cestovky nabízí 4 hlavní lodní výlety: trasu A, B, C a D. Koholiv se zeptáte, které jsou nejlepší, všichni bez vyjímky řeknou A (návštěva ostrovů) a C (šnorchlování). Tak by mě zajímalo, jestli někdo využívá tras B a D. Holt jsme dali na doporučení a našli si kombinaci tras A a C za 1500PHP/os. Což je asi v pořádku cena, protože normálně oficiálně stojí trasa A 1200PHP/os, trasa C 1400PHP/os a plus enviromentální jednorázový poplatek 200PHP/os. Většinou všude ukecáte slevu alespoň 200PHP/os/výlet.

Naše kombinace A a C měla začít následující ráno v 8. Takže 7:45 už jsme byli na značkách. Do 8:30 se pořád nic nedělo, až to jeden německý pár nevydržel a seřval průvodkyni, proč se nic neděje. Dozvěděli jsme se, že některým bylo řečeno, že výlet začíná až v 9. Takže jsme museli čekat a celkem nás to rozladilo, protože nás to obralo o hodinu spánku. Nicméně průvodci na lodi byli skvělí a vtipní, takže se nálada brzo zpravila. A ta nádherná místa, co jsme viděli.... Prvně jsme zastavili na 7 Commando Beach na 20 minutovou koupačku v průzračné vodě. Poté jsme zamířili do Small Lagoon, kam se lodě nedostanou, takže jsme měli možnost si pronajmout za 300PHP kajak (jinde ho nabízí za 200PHP) a zajet si do laguny sami. Do samotné laguny vede jen malinkatá úžina mezi skálami, kudy projede sotva jeden kajak, takže tady byla celkem zácpa. Ale ta laguna....

Small Lagoon

Další zastávka byla v nedaleké Big Lagoon, kam už se naše loď dostala, ale museli jsme ji jen rychle projet, protože začlo vlivem odlivu ubývat vody. Poslední zastávka z trasy A byla na tzv. Secret Beach, kde loďka zaparkovala před skálou a všichni jsme museli proplavat malilinkatou úžinkou na "tajnou" pláž. Byla to krása, ale všichni už jsme byli hladoví a nemohli se dočkat oběda, který po celou naši plavbu připravovali na "grilu" na lodi. Naštěstí už naše loďka mířila na další pěknou pláž, kde na nás čekala neuvěřitelná hostina. Většinou, když si zaplatíte výlet, dostanete suchou rýži a kousek masa. Tady na nás čekalo asi pět druhů ovoce, zeleninové saláty, krab, ryba, krevety a já nevím co ještě. Do teď mě mrzí, že jsem si to nevyfotila, protože to nejen chutnalo nádherně ale i vypadalo. Z okurku a rajčat vyřezané dekorace....

Big Lagoon

Zastávky po obědě už si moc nepamatuju, protože jsem byla po ranním vstávání, polovině dne na moři a vynikajícím obědě unavená. Vím, že jsme se stavili na Hidden Beach a Helicopter Island. Pěkné, ale už jsem se těšila do postele.:-)

Další dny v El Nidu jsme využili k návštěvě pláží více na severu - nově budující se nádherné turistické středisko Lio Beach (kam jezdí zadarmo shuttle bus z El Nida), Nacpan Beach (poplatek 50PHP/os, donedávna byla ještě opuštěnou pláží, ale samozřejmě se to tady už pomalu zturistikovává, z El Nida dodávkou 600PHP/os) a Duli Beach (poplatek 50PHP/os) - tady se mi líbilo asi nejvíc.

Duli Beach

Jelikož se mi začala komplikovat situace s vietnamskýma vízama a v El Nidu je hrozný nebo často žádný internet, rozhodli jsme se odjet zpátky do Puerto Princesa o den dřív. Alespoň jsme měli čas si po celém měsící vyprat v Laundromatu (do teď jsme přepírali v rukách) (cca 40PHP/kg), opravit mi sandále, co se mi rozpadly při canyoneeringu (150PHP/pár bot) a tak nějak vyřešit ty víza. 

Poslední večer jsme se zastavili do Tiki Resto Bar, kde byla živá hudba, super DJ a pěkně to tam žilo. Servis byl teda šílený (museli jste se skoro doprošovat, aby si vás obsluha všimla), ale atmosféra super. Ráno jsme došli pěšky na letiště, protože jak už víme, je to kousíček. Letiště v Puerto Princesa byl zážitek... všude plno lidí, všechno nepřehledná a hlavně žádná klimatizace. Takhle jsem se ještě nepotila...na záchodě netekla voda...a ke všemu po nás chtěli letištní poplatek 200PHP/os, s kterým jsme naprosto nepočítali, takže jsme použili naše poslední peníze, co jsme měli na jídlo v Manile...  A teď už sedíme na letišti v Manile (nikde tu překvapivě neberou platební karty) a čekáme na náš noční let do Vietnamu. Oba máme střevní potíže (a to pijeme jen kupovanou vodu a dáváme si celkem pozor, co jíme), a tak se střídáme na záchodě. Otravný ale je, že na záchodech je neustále záchod bába a čeká za dveříma kabinky až vylezete, aby po vás mohla uklidit. Nutno podotknout, že na záchodech je  mrtvolné ticho...takže tak. :-D

Palawan má být jeden z nejlepších a nejtypičtějších filipínských ostrovů. Nevím, podle čeho se to hodnotí, ale Bohol se mi možná líbil i víc. Palawan je nádherně zelený, všude palmy, rýžová políčka, kopce, bambusové domečky -  z těch jsem úplně mimo (dobře míněno), úplně je zbožňuju a chtěla jsem si všechny vyfotit. Je neuvěřitelné, jak lidi žijí. Jeden malý domeček s jednou místností, spí se na zemi. Prádlo se suší venku, vedle silnice. Bez elektřiny. Neříkám, že tak bydlí všichni mimo větší města, ale těch domečků bylo opravdu hodně a já je miluju.

Více fotek zde a zde.