Blue Mountains

Pořád přemýšlím nad tím, co mě na tom životě v dodávce tak baví. Původně jsem si myslela, že to dobrodružství nebo to že bydlím tam, kde si zastavím. Že mám všechno pohromadě a nemusím to hledat po celým baráku/bytě. Že mám jen pár kusů nádobí, takže toho nemusím moc umývat a vystačím si s málem. Nic z toho! Přišla jsem na to, že to miluju, protože můžu nosit pořád tepláky nebo něco jinýho hodně pohodlnýho.:-D Nemusím řešit každý ráno, co si obleču. Můžu být několik dnů v tom stejným a vůbec nikdo to neřeší. A to je boží!!

Nicméně se vraťme k tomu, o čem chci psát dnes. Po měsíci cestování jsme se konečně dostali do Sydney. Ne že bychom spěchali... Snažili jsme se využít toho, že jsme dorazili v polovině týdne a jak už víte, do centra se vždycky chystáme až na víkend, kdy se lépe parkuje a ve městě je živěji a uvolněnější atmosféra, teda alespoň podle mně. Takže jsme se vypravili do Blue Mountains (rozloha 267 183 Ha, ale pouze miniaturní zlomek je přístupný turistům), cca 133 km severozápadně od Sydney. Opět jsme zavítali do informačního centra, kde s námi zaměstnanec mluvil jako robot. Naučené pohyby a věty, které opakuje denně asi milionkrát pořád dokola. Co si budeme povídat, moc dobrý pocit jsme z toho neměli. Překvapilo mě, že jsem nenašla ani žádné pořádné brožury týkající se Blue Mountains. Tak jsme se hold museli spokojit s tím, co nám dal pan robot a jet k Wentworth Falls, které nám navrhl a o kterých jsem v životě neslyšela. Jaké milé překvapení, když jsme dojeli na místo určení. Informační tabule nám nabízela hned několik tras a k tomu i pár obrázků pro představu (a motivaci).

Vím, že už jsem psala asi tisíckrát, že je to všechno nádherný a že jsem nikdy větší krásu neviděla a bla bla bla... Ale tohle! Pravděpodobně to nejhezčí nebo alespoň jedno z top míst, které jsem kdy viděla! Fakt! Nekecám!!! Nejdřív nás čekalo několik výhledů (Jamison a Princess Rock lookout) na dlouhatánský vodopád a pak samotný sestup, který byl jeden z těch TOP. Nejprve jsme šli po vrstevnici pod samotným útesem (Undercliff Track) až jsme dorazili k vršku vodopádu a odtud dolů po ručně vydlabaných schodek, které vytvořili na začátku 20. století čtyři dobrovolníci pod vedením kapitána Jamese Murraye, který chtěl místní krásy zpřístupnit pro veřejnost a dostat do okolních vesniček cestovní ruch. Nutno podotknout, že 2,5 km trasy National Pass, kterou jsme se také později vydali, vytvářeli 2 roky. Ale rozhdoně jim za to přísluší nejen jedno velké díky. Později, když se celá trasa a oblast renovovala, "dělníci" se snažili zachovat maximum z původního a opravit časem a přírodními vlivy poničené kousky (např. chybějící schody sem doručili vrtulníkem) .

Undercliff Track

Celkem ale mrazilo v zádech při myšlence, že tohle všechno, všechny ty schody, budu muset šlapat zase nahoru. Stačil mi jen ten pohled na ostatní, co se škrábali nahoru. Naštěstí jsme si řekli, že si uděláme takový jakýsi okruh a třeba budeme mít štěstí a schodům se vyhneme. A taky že jo. Vydali jsme se od vodopádů po National Pass, nádhernou cestou po další vrstevnici s neuvěřitelnýma výhledama do krajiny až jsme dorazili k dalším vodopádům a pak pomalu ale jistě k autu.

Další den jsme se vypravili k nejznámější turistické atrakci Blue Mountains, ke Three Sisters. A jako vždycky, když je kolem něčeho velké haló, zase za tolik to nestojí (hlavně ve srovnání s Wentworth Falls z předchozího dne). Ne že by to nebylo hezký, ale když o něčem slyšíte, jak je to úžasný, tak začnete mít očekávání.

Three Sisters

Nicméně jsme si ten den okořenili tím, že jsme si zakoupili celodenní neomezený vstup na tři lanovky, které všechny vycházeli z jednoho ústředního bodu (Scenic World) do dvou různých míst. Jedna, zvaná Scenic Skyway, nás vzala během pár minut směrem k Three Sisters (dá se tam dojet i autem, všechno překvapivě krátké vzdálenosti) a další dvě (Scenic Railway a Scenic Cableway) do údolí deštného pralesa (plus nás celou cestou provázeli informace z oblasti těžby uhlí). Cesta s Scenic Railway byla z těch tří nejzajímavější, protože tato lanovka je nejstrmější na světě a to můžu potvrdit. Měla jsem pocit, že ze sedátka přepadnu dolů.:-)

Scenic Railway

No zapocení jsme byli až za ušima, tak jsme se vypravili osprchovat do sprch místního plaveckého stadionu a poprvé tak za sprchy museli platit (3,90 AUD/osoba), ale my ty úspory naženeme zase jinde.:D

Více fotek zde a zde.