Singapore

Dva a půl měsíce uteklo a přede mnou další prázdniny (úspěšně jsem zakončila kurz a je ze mě instruktor ve fitku). Původně byly v plánu Filipíny, ale tam jsou právě v tomto období monzumy, takže ty mě čekají asi v březnu (ty Filipíny, ne monzumy:-)) a volba padla na Thajsko (kde je zase pro změnu období dešťů; ale dočetla jsem se, že prý prší jen pár hodin denně). Plán zněl následovně: s Jetstarem do Singaporu na prohlídku města, od tam do Bangkoku a během 18ti dnů směr jih až do Phuketu odkud s Air Asia na skok do Kuala Lumpur a zpět do Perthu do školy (kde mě teď čeká roční studium na osobního trenéra).

Dřív jsem měla panickou hrůzu z lítání, ale dnes je to pro mě jak jízda autem. Nic zvláštního. Překvapilo mě, že Laura (moje spolucestující, spolužačka a velmi dobrá kamarádka), která je víc zcestovalá jako já, se lítání bojí čím dál víc. Proto se před odletem mírně picla (vypila flašku vína), aby se uvolnila a v letadle rychle usla. Takže s ní bylo na letišti chvílama vzrůšo (Lauři, doufám, že to nebylo tajemství:-)), obzvlášť když jí nechtěli pustit zavazadlo přes kontrolu a ona pak začala nahlas sprostě (česky) nadávat... :-D A o tom, že seděla v letadle u okýnka a potřebovala neustále na záchod, o tom ani nemluvím :-D

Z Perthu jsme vylítaly pět minut po půlnoci a v Singaporu přistávaly 5:30. Před námi bylo 13 hodin do dalšího letu, které jsme chtěly strávit průzkumem města. Jenže nejdřív bylo potřeba pořádně prozkoumat všemi opěvované letiště Changi, které má k dispozici zdarma kino, masáže nohou (samozřejmě přístrojem - masér by to asi zadarmo nedělal, a strašně to bolelo), nejrůznější zahrady (slunečnicová, motýlí, kaktusová, aj.), které jsme ani nestihly prozkoumat všechny, interaktivní hry a mnoho dalšího. Asi po dvou a půl hodinách na letišti jsme se rozhodly vyrazit do centra. Laura si ještě koupila na posilněnou kafe sebou, jenže jak jsme vzápětí zjistily, v prostorách vlaku (u nás MHD u nich SMRT) a zastávek se pod pokutou 500 singapurských dolarů (1 SGD = 17 CZK) nesmí konzumovat žádné nápoje ani potraviny. A vlaková zastávka byla hned na letišti kousek od kavárny. Takže jsme strčily kafe opatrně do batohu a čekaly poslušně na vlak. Jenže on to nebyl zas tak dobrý nápad.:-) Kafe se chůzí začalo rozlívat a bylo na zemi, na Lauřiným tričku, kalhotech...pak i ve vlaku na zemi. Prostě kdyby jí to nechali v klidu vypít, tak by bylo celkově mnohem míň škody.:-D

Vlak tvořil jeden dlouhatánský vagón. Koleje byly na jednotlivých zastávkách chráněny stěnou, za kterou vlak přijel a oboje dveře (vlaku i stěny) se otevřely zároveň, aby do kolejiště nikdo nemohl spadnout. Nákup jízdenky byl taky zvláštní. Nejdříve se musela navolit stanice, kde chci vystupovat, zaplatilo se a vypadla kartička (něco jak permice na vlek). Později jsme pochopily, že kartička se před každou jízdou musí nabít kreditem, který se po jízdě vždy odečte.

jízdenka a automat na její nabíjení

Už z vlaku jsme mohly sledovat, jak vlastně Singapore vypadá. Všude vysoké budovy, u těch obytných skoro všude bazén... Cesta nám trvala asi půl hodiny. Vystoupily jsme na zastávce Orchard, která se nacházela na Orchard Road - přes 2 km dlouhá ulice plná obchodů s nejdražšími značkami. Po cestě jsme se několikrát zastavily, abychom ochutnaly místní dobrůtky (plněné knedlíky sezamem, houbama, bramborama, plněné palačinky na slano, na sladko). Venku bylo šílené dusno a hnal se na nás déšť, takže jsme musely nasadit pláštěnky a trochu upravit náš plán - z "musíme vidět všechno" na "pojďme vidět aspoň něco"). Prošly jsme místní China Town, podívaly se na nejstarší hinduistický chrám (Sri Mariamman Temple) v Singapore a zamířily ke známým Gardens by the Bay (tzv. avatarovským stromům) a budově Sky Park.

Gardens by the Bay

Sky Park

Jenže nás znova přepadl liják, tak jsme se na hoďku natáhly pod přístřeškem, kde hrála krásná relaxační hudba a vytuhly jsme. Škoda, že nám zrovna tady nevyšlo lepší počasí a neměly jsme víc času, protože to tam bylo fakt úžasné. Déšť ustal, my si v rychlosti prošly zahradu a šly jsme se podívat dovnitř té vysokánské budovy - hotel s vyhlídkou, restaurací a bazénem na střeše (jít nahoru jsme bohužel nestíhaly). Hotel jsme prošly skrz a na druhé straně objevily v dáli za řekou symbol Singaporu - Merliona (zvíře s hlavou lva a tělem ryby).

Merlion - 8,6 m vysoký, 40 tun vážící

Čas nás tlačil, tak jsme se musely odebrat zpět na letiště, odkud nás čekal v 19 hod 2,5 hodinový let do Bangkoku. Protože v Perthu je ještě chladno a deštivo, byla jsem nachlazená a měla ucpané všechny dutiny, obzvlášť po tom, co jsme strávily celý den v deštivém Singaporu. Což se projevilo jako horor v letadle při přistávání. Takovou bolest jsem snad ještě nikdy nezažila. Jako kdyby mi někdo bodal nožem do ucha a krku. A ta bolest bohužel neustala ani po přistání. Travala celou noc.:-(