Hledání práce

Bez práce nejsou koláče. A v Perthu to platí několikanásobně! Pokud si tu člověk nenajde práci, může si brzo zabalit kufry a jet domů. Ubytování, doprava, jídlo, zábava - všechno je tu na naše poměry velmi drahé. Jakmile si však člověk práci najde, změní se mu tady život.

Součástí studentských víz je i pracovní povolení, které umožňuje pracovat 20 hod/týdně a o prázdninách na plný úvazek. Práce se tu hledá především tak, že chodíte po ulici a nabízíte ve všech obchodech, barech a restauracích svůj životopis. Je to celkem nepříjemná a ubíjející činnost, ale aspoň se člověk otrká. Další možností je odpovídat na inzeráty na webu (např. oblíbené http://www.gumtree.com.au) a doufat, že se někdo ozve. Samozřejmě nejjednodušší způsob je dostat práci na doporučení známých.

Týden jsem chodila po ulicích, restauracích, kavárnách, fast foodech, barech... Bylo to vyčerpávající a mísily se ve mně různé pocity: "Sakra, do čeho jsem se to pustila? Nebylo mi doma líp?!" " Jéé, já jsem v Austrálii a se všema se celkem bez problémů dorozumím." "Na co si to tady hraješ? Stejně nic nenajdeš a pojedeš brzo dom. Tohle nemáš šanci zvládnout" "Jéé, já jsem v Austrálii a můžu chodit na pláž a užívat si studentskýho života..." Důležité je, myslet pozitivně. Jakmile jsem to začala dělat, ozval se mi manager z jedné luxusní restaurace, abych přišla na pohovor. Moji spolubydlící mě řádně  na interview připravili, probrali se mnou zásady stolování, s jakými otázkami bych se mohla setkat, naučili mě, jak nosit talíře a tác se skleničkami.

Pohovor se konal v restauraci ve 33. patře, z které byl nádherný výhled na celý Perth. Manager se mně krátce zeptal na moje zkušenosti a pak mi začal vysvětlovat pozici runnera (jednoduše servírka:-)), na kterou jsem se hlásila přes internet. Po 15 minutách jsem odcházela s tím, že se mi ozvou. A nikdo se samozřejmě neozval.

O tři dny později jsem měla další telefonát, od majitele občerstvení Pizza&Kebab, kde jsem se před týdnem stavovala osobně. Pozval mě na tzv. trial (na zkoušku). Zaučovala mě starší Australanka Vicky, která mi vše pěkně vysvětlila a nechala mě obsluhovat zákazníky a připravovat jim objednaná jídla. Panečku. Největší problém mi asi dělalo, porozumět jim, co si objednávají. Samotná příprava kebabu, hamburgerů a fish&chips mě bavila.

Po 3,5 hodinách trialu mi majitel nabídl práci - každé úterý od 17 do 22 hod. Pokud bude potřeba přijít i některé jiné dny, zavolají mi. Od poloviny prosince bych pak měla dostat tři dny v týdnu. Jedná se malé rodinné arabské občerstvení v městské části Midland (jen několik zastávek od mého domu). Mám povoleno si kdykoliv cokoliv bez ptaní vzít a sníst to (takhle jen těžko dodržím zdravý životní styl, který jsem se rozhodla v Austrálii začít aplikovat). Horší je to však s platem. Průměrně je minimum v Perthu 18 AUD/hod. Já dostanu 14,5 AUD/hod. Musím tedy být ráda, že alespoň získám nějaké zkušenosti, naposlouchám si angličtinu a budu moct zaplatit přes polovinu týdenního nájmu.