Každý si myslí, že v Austrálii jsou pořád jen tropy, papoušci, klokani, žraloci... Ale opak je pravdou. :-) Teď je tu jaro a je pěkná kosa. Papoušci jsou slyšet všude, ale vidět skoro nikde (člověk na ně musí číhat). Klokani moc v Perthu nejsou, jen v rezervacích a speciálních parcích. A o žralocích někdy jindy...
Hodně těžko se vyrovnávám s časovým posunem. Chytří lidé nazývají tento jev pásmovou nemocí, tzv. jet lag (narušení biorytmu po rychlém překonání několika časových pásem). Člověk je pořád unavený, neví, kdy má jíst, spát...a tak spí pořád a nejí skoro vůbec:-) A času na objevování pak moc nezbude.
Včera jsme vyrazili s Reném jen na krátký (spali jsme do 13:30) průzkum okolí našeho bydliště k řece Swan River do parku Ashfiled Flats. Parkem vede naučná stezka, která nás toho svými cedulemi příliš nenaučila (ačkoliv jednotlivým slovům rozumím, srozumitelnou a obohacující větu z nich nesložím). Avšak sama příroda nám ukázala mnoho. Tuto vycházku bych nazvala "honem na papoušky". Všude po okolí se rozléhá jejich zpěv, ale objevit je v korunách stromů zabere chvíli času. A než člověk nastaví foťák, tak mu uletí. A že létají opravdu rychle. Naštěstí se nám podařilo po cestě domů objevit další ptactvo, které se procházelo po předzahrádce jako slepice na dvorku.
 |
| pelikán |
Na dnešek jsme si nastavili budík na 10:00, aby jsme měli delší den. Vstát bylo utrpení. Abych se probrala, vyrazila jsem hned na nákup do obchodního centra Coles, které je vzdálené asi 20 minut. Musela jsem nakoupit základní potraviny jako jsou brambory, cibule, česnek, fazole, chleba, pití (voda je tu totiž taková slanější a nedá se pořádně pít), takže nákupní tašky se pěkně pronesly. Brala jsem to jako takovou posilovnu. Když jsem došla domů, měla jsem ruce plné puchýřů.:-)
Vyrazili jsme do centra, vstříc informačním centrům, konečně pro mapky města. Před nástupem do vlaku, jsem si musela koupit jízdenku a měla jsem trochu obavy, aby byl na zastávce automat. Naštěstí tam byl. Přemýšlela jsem nad tím, co by se stalo, kdyby automat nefungoval (něco jako trafiky s jízdenkama jsem zatím neobjevila) a v tu chvíli jsem objevila ceduli: Pokud nebude automat fungovat, zakupte si jízdenku po vašem výstupu na zastávce. Říkala jsem si: Kdo by si kupoval jízdenku po vystoupení?! Takhle poctiví lidi tu určitě nejsou. Jenže při výstupu z vlaku nás hned kontrolovali, jestli máme platnou jízdenku.
Vánoční přípravy jsou v plném proudu. Všude jsou vánoční ozdoby, stromečky, chystají se pódia pro koncerty. Je to až neuvěřitelný, že se slaví Vánoce i tady.
V informačním stánku jsem dostali mapku velkou jak Brno. Každý hned na první pohled pozná, že jsme turisti (ale to poznají stejně podle toho jak si všechno fotíme).:-) Ale aspoň je všechno přehledně znázorněné a my mohli objevit ostrůvek s klokaní rezervací, kam jsme se hned vypravili. Byli jsme plni očekávání, jestli klokany opravdu uvidíme. Chvíli jsme parkem bloudili a pak se to stalo. V dálce jsme zahlídli pět klokanů. Nejdřív jsme si je fotili z dálky, aby nám neutekli a my se měli čím pochlubit. Pak jsme našlapovali po špičkách blíž a blíž. Až jsme od nich stáli 10 m, 5 m a nakonec jsme je začali hladit a oni nic nenamítali. Mají kožíšek jako plyšáci a dlouhatánské drápy. Byl to úžasný pocit.
Při návratu domů jsme se stavili do tzv. bottle shopu. Alkohol (ani pivo ani víno v běžném obchodě nenajdete) se může v Austrálii prodávat jen ve specializovaných obchodech s vyškolenými pracovníky, kteří vlastní RSA certifikát (Responsible Service of Alcohol). Certifikát se dá získat během krátkého školení nebo online na webu (50-100 AUD).
Australské víno se dá koupit překvapivě levně (od 3 AUD), pivo je dražší (24ks Radlera za 40 AUD) a tvrdý alkohol je cenově úplně jinde.
Žádné komentáře:
Okomentovat