Konečně jsem se dočkala a vyrazila na vytouženou prohlídku věznice ve Fremantlu, o které jsem už tolik slyšela. Na výběr je z několika prohlídek: denní Doing Time Tour, prohlídka tunelů pod věznicí Tunnels Tour (na tu se chci taky jednou vydat), vězeňské umění Fremantle Prison Art Tour (vždy každou první sobotu v měsíci), ukázka míst, kde se vězni snažili utéct Great Escapes Tour a konečně ta, které jsem se zúčastnila já a kterou vřele doporučuji - noční prohlídka s baterkami Torchlight Tour.
Zprvu (kolem roku 1830) se Západní Austrálie jakémukoliv vězení bránila. Jenže časem došla na to, že by se jí hodila levná pracovní síla a tak zaslala požadavek do Londýna o založení věznice na území dnešního Perthu, kam by se mohli posílat trestanci (muži) z Evropy. A tak se roku 1850 založila Fremantlovská věznice, kterou postavili sami vězni - nejprve zeď okolo celého objektu a pak teprve samotnou budovu. Cesta z Evropy do Austrálie trvala lodí 6 měsíců, přežili jen ti nejotrlejší, které cesta a choroby na ní nezabily.
Budova se skládá ze tří divizí: první pro mladistvé ve věku 8-15, druhá pro Aborigince a třetí pro závažné trestné činy (mezi něž se považovala i krádež chleba pro hladovějící rodinu - trest sedm let). Postupem času se dostavěla i malinká budova pro ženy (max 60 žen). Každý trestanec měl miniaturní celu s postelí a kýblem místo záchodu. Žádné mříže, ale normální dveře s kukátkem.
 |
| původní vybavení miniaturní cely |
Žádná společná jídelna, vězni byli zavřeni na cele. 6:45 budíček, hygiena, snídaně, 8:00 nástup do práce, 11:15 oběd, práce, 16:45 večeře, 23:15 večerka. Součástí věznice byly samozřejmě i samotky, kde trávili trestanci nejprve tři týdny, při dalším prohřešku 3 měsíce - 23 hodin v cele a jedna hodina na vzduchu. Jednalo se o miniaturní místnosti, zvuku vzdorné, bez světel, dvojité dveře. Jednou ze samotek byla i místnost, kam byl umístěn na poslední dvě hodiny trestanec odsouzený na smrt oběšením - dostal poslední jídlo, nové šaty a sklenici whisky, aby se zklidnil. Celkově bylo ve věznici ve Fremantlu oběšeno 44 vězňů a mezi nimi jedna žena.
Měli jsme i tu čest se podívat do márnice. Průvodce nás nahnal všechny do jedné smradlavé místnosti a pak nám oznámil, že je to pach smrti, co zdi během těch let nasály...
Prohlídka byla plná zajímavých příběhů a hlavně plná překvapení - výkřiky, vrzání dveří, "spáchání sebevraždy", setkání s vězeňským bláznem a mnoho dalšího a to vše jen za světla malinkatých baterek, které jsme si mohli následně ponechat jako suvenýr. Ještě teď se z toho klepu! :-)
Více fotek zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat