Bali - úvod

Vrátila jsem se z ráje! Za ty dva týdny, co jsem strávila na Bali, jsem toho tolik zažila, že jsem si musela dát časový odstup od psaní příspěvků, abych zážitky utřídila a zredukovala. I tak je pro mě složité vybrat, kde začít.

Bali je ostrov nacházející se v Indonésii, který má přibližně 3,6 mil obyvatel převážně hinduistického vyznání. Od východu k západu je ostrov široký cca 153 km a od severu k jihu 112 km. Úředním jazykem je Bahasa, ale na Bali se mluví převážně balijsky. Anglicky se tu však člověk celkem bez problémů také domluví (v turistických oblastech samozřejmě). Místní měna jsou rupie (Rp), což je asi 10 000 Rp = 20 CZK.

Před odletem jsem zkoumala, zda jsou potřeba po příletu vyřešit víza, protože se o tom vedly sáhodlouhé diskuze, zda už je v platnosti, že vízová povinnost byla pro Čechy zrušena. Tak jsem to riskla a zjistila jse, že už to v platnosti je a víza se nás netýkají. Let trval asi 3,5 hodiny. Jelikož jsem toho v životě moc nenalítala a v paměti mám pouze let do Austrálie s Emirates, letadlo společnosti Air Asia bylo mnohem menší, méně prostorné a vybavené. Ale let utekl jako voda a já se už mohla těšit na nové zážitky a dobrodružství.

Na letišti nás vyzvedla kamarádka Paulina, se kterou jsem v prosinci v Perthu studovala angličtinu. Byly jsme za to s mou spolucestující Tinou vděční. Paulina a její řidič (na Bali běžná praxe, že se využívají řidiči, kteří se pronajímají vždy na celý den) nás odvezli k našemu hostelu, Paulina nám vysvětlila, jak to na Bali chodí, že si máme dávat pozor, aby nás nikdo neobral o peníze a že vždy když si budeme chtít něco koupit, máme to usmlouvat minimálně na polovinu... Zašla s námi i do směnárny, protože v neoficiálních směnárnách je okraden skoro každý, kdo nemá místní měnu v malíku -  a že nám to trvalo s těma všema nulama.

10 000 Rp je cca 20 CZK

Paulina nás pozvala na večeři do místní restaurace tzv. warung (stravovací "zařízení" na Bali), kde jsme ochutnaly typické balijské jídlo Mi Goreng (smažené nudle) a Nasi Goreng (smažená rýže). Nic speciálního, ale pokud se zeptáte místních na jejich oblíbené jídlo nebo co by vám doporučili, v 99% vám doporučí výše zmíněné nudle a rýži. A co se piva týče - Bintang.

Mi Goreng

Paulina se s námi rozloučila a my měly náš život ve vlastních rukách. Třeba přejít silnici? Skoro nemožné. Auta jezdí po chodnících, na silnici s dvěma pruhama jedou čtyři auta vedle sebe a mezi nimi ještě kličkují skůtry...silniční pravidla tu moc neexistují, Přežije odvážnější. Slyšela jsem toho o místní dopravě hodně, ale tohle jsem si nedovedla ani představit, dokud jsme to neviděla. Chceš přejít silnici? Zavři oči, vejdi tam a doufej, že přežiješ. :-D Člověk se s tím nesmí moc zabývat a prostě přejít.

Všude je spoustu hluku a smogu, na chodníku je milion turistů, obchodníků, taxikářů. Všichni vám vnucují svoje služby. Je to opravdu pro otrlé. Pokud přežijete přechod přes silnici, je možné že nepřežijete ty návaly nabídek. Alespoň tak to bylo ve městě Kuta, kde jsme strávily první dvě noci.

Smlouvání mi nikdy moc nešlo, ale na Bali jsem zjistila, že jsem na to přeborník a že to jde úplně samo. Prostě obchodník řekne cenu, ty řekneš polovinu, on řekne ne, ty odcházíš a on na tebe volá, že ti to teda za tu nižší cenu dá...:-)

Po cestě do hostelu asi v 11 večer jsme šly po ulici a uviděly masáže (ty jsou tam teda úplně všude - skoro na každých deseti metrech). Cenově se dá Bali přirovnat trochu k Česku spíš trochu dražší (záleží jak co), ale masáže jsou tam za pusu. Rozhodly jsme si udělat radost a zašly jsme na půlhodinovou masáž nohou. Byl to zvláštní pocit sedět v řadě pohodlných křesel a přede námi klečí balijci a masírují nás. Připadalo mi to, jako by byli naši otroci, takže jsem si to nedokázala úplně užít. Naopak Tina na to byla přeborník a řekla mi, že je to jejich práce, za kterou dostanou zaplaceno, tak ať si to laskavě užívám:-)

Po masáži jsme zašly do vyhlášeného klubu Sky Garden. To jsem teda koukala. Dvoupatrová diskotéka, kdy druhé patro bylo skoro pod širou oblohou, milion zaměstnanců - jenom dostat se do klubu (lákači před diskotékou, navigátor u dveří, člověk co ti oznámí, že máš zaplatit vstupné, ale za ty peníze dostaneš dva drinky zadarmo, člověk kterému platíš, člověk co ti zakroužkuje dva vybrané drinky, člověk co nahlásí dalším lidem, který drink sis vybral...paní na záchodě, co ti po umytí rukou dá papírovou utěrku na utření...).

Přiletěly jsme kolem páté odpoledne a do postele jsme se dostaly kolem druhé ráno a jen za těch prvních pár hodin jsme toho opravdu hodně zažily...

ulice ve dvě ráno