Norská zima

Tak zima už je prej tady. Alespoň podle kalendáře. Když však vykouknu z okna, tak až na zasněžené vrcholky hor (které byly na některých místech pod sněhem i v létě) tady zimu nic nepřipomíná. Norsko. Severská země. Tam v zimě musí být kláda. I v Česku je větší kosa a víc sněhu jak tady. Ale asi si tak úplně nestěžuju. Jen ten sníh mi chybí.

Musím teda přiznat, že už tu dvakrát nasněžilo. A dvakrát to do rána roztálo. V listopadu jsme si naivně koupili plastové lopaty (v akci samozřejmě), že jak napadne, tak si zaskotačíme. Takže když napadlo a zároveň to i tálo (sníh byl mokrý a těžký), nasadili jsme oteplováky a honem před barák na kopeček. Sice jsme byli víc promočení než cokoliv jiného, ale šťastní. V "zimě" tady totiž není moc do čeho píchnout. Slunko vychází kolem 9:30 a zapadá okolo 15:30. Navíc tím, že jsme v údolí mezi horama, se k nám sluneční paprsky dostanou tak maximálně na hodinu. Všude je mokro, fouká, na výlety se nedá chodit, o lyžování ani nemluvě.

Nejbližší lyžařské středisko Roldal je asi hodinu od nás. Celodenní skipas stojí 420 NOK, otevírací doba je v lednu pá-ne 10:00-15:30, a večerní lyžování út, čt, pá 17:00-20:00. Navíc oproti Česku, kde teď mají lyžaři pré, tady jsou otevřené 4 sjezdovky ze 13, z toho tři jsou zelené a jedna černá. Hlavní sezóna tu asi začíná později, protože v únoru, březnu a dubnu má být otevřeno každý den 10:00-16:00.

Kolegyně v práci říkaly, že v našem údolíčku kolem Sor fjordu spíš hodně fouká než sněží. Navíc nejsme tak úplně na severu, tam věřím že je vlezlá zima. Nicméně jsme alespoň vyrazili směrem ke Geilo, asi hodinku a půl z Lofthusu, do hor. Tam už sníh byl. Oblast se rozkládá na Hardangerské náhorní plošině, kterou přecházeli kupci už před 1000 lety. Avšak samotná silnice je tu až od 1950 a teprve od 1991 je průjezdná většinou i v zimě. Píšu většinou, protože takovou norskou specialitkou je, že tu silnice nesolí, jelikož to není dobré jak pro životní prostředí, tak silnice a samotná auta. Takže tu jen silničáři protahují silnice sněžným pluhem a auta mají většinou pneumatiky s u nás zakázanými hroty.

Navíc pokud je silnice opravdu pořádně zavátá, nepustí na ni silničáři jen tak někoho. Každý, kdo se chce vydat na dobrodružnou cestu, musí mít se sebou teplé oblečení, zásoby jídla a pití. Vybraná auta se pak řadí do konvoje, který jede za pluhem, jezdícím tam a zpátky bez nějakého jízdního řádu.

Tak uvidíme, co si na nás Norsko ještě nachystá...

potkali jsme lišku :-)