Řízení vlevo

Tak už to mám za sebou!! Řídila jsem jak manuál, tak automat a můžu vám říct - masakr. Je to všechno o zvyku, ale jsem ráda, že jsem nejdřív měla možnost jezdit na kole a zvyknout si držet se vlevo...

Už jen samotný fakt, že si má jít člověk sednout doprava, aby mohl řídit, je dost matoucí. Nastavit zrcátka, nastartovat, zařadit jedničku a jet. To se lehko řekne! Například když jsem odbočovala na křižovatce, vždycky jsem musela zastavit, abych si uvědomila, na kterou stranu silnice se mám zařadit. Pak jsem pustila blinkr - teda stěrač - a pak blinkr (blinkr je napravo). Pravou rukou jsem šátrala po řadící páce a ona nikde! Ajo, vlevo.

"Jani, tady v té Austrálii nejsou vůbec žádný dopravní značky. To je divný." "Ivet, musíš koukat do leva. :-D" 

Po pár minutách jsem si celkem zvykla a když jsem řídila příště automat, bylo to zase o něco lepší...

Trocha historie:

Úplně prapůvodně, kdy se cestovalo koňmo, se jezdilo vlevo úplně všude. Mělo to svůj logický důvod. Většina "řidičů" byla ozbrojena nějakou sečnou zbraní. A k boji je potřeba pravá ruka, aby mohla vytáhnout zbraň z pochvy na levé straně a bojovat svou silnější rukou.

Časem se však přešlo na výkonnější přepravu - koňské spřežení. V lidnaté Francii povozníci začali používat velkoobjemové vozy tažené několika páry koní. Vozka začal sedět na hřbetě posledního koně vlevo. Lépe se na něj nasedalo a také měl lepší přehled o ostatních koních. Jelikož kočí seděl nalevo, bylo pro něj přirozenější protijedoucí povozy míjet po své levé straně.

Ve zkratce, Napoleon uzákonil ježdění vpravo, ale jelikož Británie a její kolonie nebyly pokořeny, zachovaly si své řízení vlevo...

bývalé britské kolonie stále jezdí vlevo