Bali - odjezd na Gili Islands

Na ráno jsme si opět nastavily budík, protože jsme potřebovaly co nejdříve sehnat lodní lístek na Gili Islands. Schválně jsme se Dedekem nechaly odvézt do Sanuru, protože jsme někde četly, že odtud se člověk na Gili nejlépe dostane. Což není zas taková pravda.

Vyrazily jsme k pláži, kde jsme očekávaly, že najdeme nějaké lodní společnosti. Pláže krásné, upravené, lákavé, ale nikde nikdo. Asi po 15 minutách jsme narazily na kapitána nějaké lodě, co se nás ujal a prošel s námi několik "agentur" na pláži, které se transportem zabývají. Věděly jsme, že běžná cena zpáteční jízdenky je 500 000 Rp, ale všechny zmíněné agentury nám nabízely cenu 1 200 000 Rp. Tak jsme se vždy jen usmály a šly s kapitánem dál. Až jsme asi po půl hodině hledání našly tu společnost, co nám dala "special price" (500 000 Rp) i s transferem do Padang Bai (místo odkud se opravdu odjíždí) v ceně. Cítily jsme se jako vítězové.

Po úporné cestě minibusem jsme se dostali do Padang Bai, kde se na nás zase vrhly davy pouličních prodejců. My je otrkaně přehlížely a razily si cestu k lodi. Gili Islands jsou vlastně tři ostrůvky u sebe u ostrovu Lombok - Gili Trawangan (party ostrov), Gili Meno (líbánkový ostrov) a Gili Air (ostrov pro zamilované páry, co mají rádi trochu ruch). 

Trawangan, Meno, Air

Každý pasažér dostal na prsa nálepku, na který ostrov jede, aby bylo vše přehlednější. Přesto tu panovaly neuvěřitelné zmatky. Před naloděním jsme si ještě zašly do warungu, abychom se posilnily na cestu zeleninovou omeletou, čehož jsme později trochu litovaly, protože loď se opravdu hodně houpala. Po asi hodině jsme se konečně dostaly na loď, kde nebyl vůbec žádný vzduch, kožené sedačky, na které se naše opocená těla pěkně lepila... loď vyrazila na svou hodinu a čtvrt dlouhou cestu a já se začala modlit, abychom tu cestu přežily. To že člověk nemůže dýchat a tečou po něm proudu potu jeho i cizího (jak jsme na sebe byli všichni nalepení) je věc jedna. Obrovské vlny a strach z převrácení věc druhá. Loď s námi rozrážela vlny a nakláněla se tak moc, že naše okýnka občas skoro lízly hladinu moře. A to že do lodi teklo špatně utěsněnýma oknama, o tom ani nemluvím.:-)

Jakmile jsme dorazily na ostrov (Gili T), bylo nám jasné, že takhle vypadá ráj. Na ostrově nejsou žádná auta ani silnice, jen povozy s koňmi a lidi na kolech (je tu i opravna kol, co smrdí jako autoservis :-)). Policie se tu ukáže jen ráno, když se vezou peníze do bankomatů a nebo když je někdo zavolá, že je nějaký problém. Vesele a skoro legálně se tu prodávají lysohlávky (ne, nezkoušela jsem je :-)), bary jsou tu na každém kroku... Prostě party ostrov!

Naše ubytování bylo asi 5 minut od pláže v nádherném dřevěném bungalowu, kde byla jen obrovská postel s nebesy a dveře do "koupelny" - taková obezděná teráska bez střechy. Místo sprchy trubka ze zdi, odtok díra v zemi. Ráj! A to myslím vážně!

Po ubytování jsme vyrazily na prozkoumání ostrůvku a nestačily jsme se divit. Prostě nádhera, co nejde slovy popsat. Ostrov se dá cca za hoďku a půl až dvě obejít. My došly jen do poloviny, protože se už stmívalo a my dostaly hlad. Našly jsme místo na pláži, kde byly krásné altánky a tam jsme si daly večeři a koktejl.

Po cestě zpět jsme potkaly úžasné letní kino a hned vedle toho ještě úžasnější "masážní středisko" postavené z bambusu s výhledem z lehátka na moře a západ slunce. Tak jsme se nechaly namasírovat za zvuku moře! Už jsme se chystaly do postele, když jsme po cestě uviděly beer pong hospodu (stůl, kelímky s pivem a protihráči se trefují ping pongovým míčkem vzájemně do kelímků a když se trefí, protihráč musí kelímek vypít). No a koho jsme tam nepotkaly! Američana Haidena, s kterým jsme byly na výstupu na sopku. Tak jsme si s ním a jeho kamarády zahrály. 

Načasování našeho výletu bylo nešikovné, protože zrovna probíhal Ramadán a bary proto zavíraly už o půlnoci. Takže party ostrov na jednu stranu zas tak party nebyl. Pokud hrála hudba po půlnoci, dojela z Lomboku policie, aby celou situaci ošetřila. Během Ramadánu se ani nesmí pít tvrdý alkohol (alespoň muslimové ne), ale nám ho naštěstí prodávali.

beer pong