Bali - Mt. Batur a Monkey Forest

Je 1:45 ráno a zvoní budík. Doprčič. kdo měl tak debilní nápad?? Rychle si zabalíme věci do batohu a vyrážíme čekat na hlavní ulici na transfer k sopce Mt. Batur. Je 2:20 a nikde nikdo. Jen potulný pes a tmavá postava v dáli. Konečně přijíždí řidič. Vyzvedáváme tmavou postavu v dáli, Američan Hayden. Po cestě nabíráme ještě jednoho Amíka a v závěru zjišťujeme, že i pár, co jsme nabrali je taky z Ameriky. Všichni si povídáme a pomalu přijíždíme k jedné kávové "plantáži" na snídani (3:15 ráno), kde dostáváme mini instrukce, co se bude dít v následujících hodinách. K snídani se podává odporná balijská káva a banánová palačinka - malá palačinka s jedním kolečkem banánu. Nasedáme opět do auta a po dalších 20 minutách přijíždíme k úpatí sopky, kde dostáváme baterky, svačinu, pití a každé skupině z auta (a že jich bylo na parkovišti požehnaně) je přidělen průvodce (náš se jmenoval Nyoman). Tina však baterku nedostala a všimla si, že mi ostatní ji máme, až po cestě. Dala jsem jí tedy svou baterku a vydala se po tmě v závěsu za průvodcem. 

Bylo vtipné vidět, jak se až k vrcholu line dlouhatánská řada světel. Naše tempo bylo celkem vysoké a jak je o mně známo, nezvládám chodit do kopce. Musela jsem se tedy hodně přemáhat, abych to všechno zvládla. I proto jsem šla v závěsu hned za průvodcem, který držel tempo a dav za mnou mě hnal před sebou. No a když se odpočívalo, odpočívala jsem první než došel poslední ze skupiny, takže času na odpočinek jsem měla nejvíc. Jediné, co mě opravdu vytáčelo, byl ten americký pár. Mají celkem kondičku, protože chodí takhle do hor a kopců často a tak pořád uháněli našeho průvodce, ať už vyrazíme a pořád neodpočíváme, aby nám ukázali, jak tenhle výstup je pro ně nic. Bezohlednost fakt nesnáším!

Musím přiznat, že jsem potila krev. Ale ten pocit za to opravdu stál. Sice jsem si vůbec nepřipadala jak na sopce a nikde nebylo nic vidět, protože byla mlha. Ale mě hřál pocit, že jsem vyrazila brzo ráno takhle do výšin. Podle letáku nás čekala na vrcholku snídaně v podobě vajíčka uvařeného na sopečné páře. Dobrej vtípek.:-D Uvařené vajíčko jsme dostali už dole ve svačinovém sáčku a mohli jsme si ho nahoře sníst. Pro mě sopečná pára byla ta mlha, takže jsem byla vlastně spokojená a vajíčko si vychutnala.:-) Lepší je nikdy nic nečekat a pak být ze všeho jen mile překvapen.

Při sestupu do nižšího stanoviště, odkud měl být vidět kráter aktivní sopky (prostě propadlina v kopci), se nám poštěstilo a viděli jsme nádherný východ slunce.

Zážitkem pro mě bylo vidět sopečnou páru, která vycházela ze malé jeskyně. Průvodce nám ukázal i jeskyni, kde se někde v hloubi nachází jeskynní chrám. No a nepřeberné množství drzých opic, co se motaly kolem turistů a kradly jim věci z batohů. Nejvtipnější byla opice, která ukradla ještě zabalené Oreo sušenky, rozdělala obal a vychutnávala si jednu sušenku po druhé na místním pomníku.

opice s Oreo

Tina má panickou hrůzu z opic, ta opice to musela vědět:-)

i opice mají žízeň

Po sestupu dolů na parkoviště, jsme měli sopečný prach z cesty všude. Se divím, že nás řidič pustil do auta. Na cestě zpět nás čekala ještě zastávka na kávové plantáži na ochutnávku čajů, co jsme absolvovaly dva dny předtím. Měla jsem možnost ochutnat vynikající dužinu kakaovníku, která je kolem kakaového semene.

Přijely jsme zpátky do Ubudu kolem desáté ráno úplně vyčerpané. Myslely jsme, že zalezeme hned do postele, ale pak nám přišla škoda dne a tak jsme vyrazily na krátkou procházku, která se protáhla na celý den. Objevily jsme ráj na zemi v podobě krásného areálu Yoga Barn. Nádherné místo na relaxaci, meditaci, jógu... Tohle místo bylo plné pozitivní energie a klidu, že jsme tam strávily spoustu času pouhým nic neděláním a užíváním si známého "tady a teď" (žij pro tento okamžik). Daly jsme si zde i vynikající zdravý oběd a koktejlíky.

hlavní budova Yoga Barn

Po cestě jsme potkaly tržiště, kde se zrovna konaly kohoutí zápasy. Možná by to byla zajímavá zkušenost to vidět, ale jelikož s tím ani jedna nesouhlasíme, jen jsme toto místo obloukem přešly. Ale osud prostě chtěl, abychom nějaké to násilí viděly a chvíli na to jsme zahlídly psa, jak si vesele pohrává s malým kuřátkem až ho zabil. Pro mě naprosto silný a nepříjemný zážitek.:-(

Pokračovaly jsme dál Ubudem, kolem místních obchůdků, usmlouvaly a nakoupily nějaké to oblečení. V jednom obchodě jsme svým příchodem probudily tamní prodávající, která spala v obchodě na zemi... A naše procházka se ubírala směrem k Monkey Forest. Oblíbená turistická atrakce, kde jsou k viděný stovky opic. Je to trošku strašidelné, protože nikdy nevíte, odkud a která opice na vás zaútočí a nakazí vás vzteklinou. A vakcína většinou není na místě a musí se pro ni letět do Singaporu. Na mě jedna opice taky málem zaútočila a já prchala co to šlo! Bylo to jak v hororu. Všude opice, schíza...

Musely jsme se jít uklidnit do restaurace s nádherným výhledem na rýžové terasy vynikající večeří, kde jsme opět vyzkoušely nové pokrmy a nápoje. A pak hurá konečně do postýlky.