Švédsko a Finsko - cesta do Estonska

sámský přístřešek

Naše norské dobrodružství je u konce, ale stále nás čeká cesta domů přes další dvě severské a jistě nádherné země - Švédsko a Finsko (originální názvy Sverige a Suomi). Dokončili jsme přejezd přes úžasné Lofoty a zamířili do švédského národního parku Abisko. Byla to spíš kraťoučká zastávka, jelikož nás žádný místní výšlap nezaujal a tak jsme si alespoň zašli do sámského tábora, kde jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí o Sámech/Laponcích - nejsevernějším původním obyvatelstvu známým především pro kočovný chov sobů. Pokud máte chvilku, určitě si o nich něco přečtěte, protože tato kultura je opravdu zajímavá.

ledová postel

Druhou naší zastávkou bylo městečko Kiruna, kde se nachází hotel vyrobený celý z ledu. Můžete v něm strávit noc (cca 7 000 CZK/noc) nebo si ho jen prohlédnout zevnitř (od poloviny prosince do poloviny dubna za 850 CZK a mimo sezónu, kdy hotel taje za 720 CZK). My přijeli až po sezóně, kdy byl hotel skoro celý roztátý, a tak se nám nechtělo vypláznout peníze za vstupné. Původně jsme si mysleli, že hotel jen obejdeme, když v tom Hendrik spatřil zezadu "budovy" malou skulinku, kterou se dalo vlézt dovnitř...

Santa Claus Village

Švédskem jsme profrčeli a pomalu přijížděli k finské vesničce Santa Clause. Musím přiznat, že jsem měla velká očekávání. Představovala jsem si vesničku, která bude obsypána sněhem (alespoň tím umělým), všude bude živo, budou hrát koledy, bude se linout vůně cukroví, sobi budou pokukovat po nadšených dětech, Santovi pomocníci se budou všude usmívat...realita byla taková, že všude byla břečka, vesnička vypadala skoro jako město duchů, hrající koledy působily spíš depresivně než svátečně, po sobech ani náznak, místo dětí spousta dospělých amerických a asijských turistů a co se Santových pomocníků týče, tak jejich kyselé a znuděné obličeje u obchodních pultů mluvily za vše. Tak snad to tu vypadá jinak v zimě...

Nejvyšší bod Ukko Koli

Samozřejmě jsem chtěla ve Finsku navštívit také nějaký národní park, abych měla porovnání s Norskem a Švédskem. Z poměrně velkého výběru nás nejvíce popisem a polohou zaujal NP Koli. Jenže co jsme prožili za šok se dá jen těžko slovy popsat. Nejvyšší hora této oblasti má (teď si představte, že jsme byli rok v Norsku, kde každý výšlap byl skoro z 0 m.n.m do 1000 m.n.m. a více a člověk si musel to dobití vrcholu fakt zasloužit) 380 m.n.m.!!! A navíc skoro až k vrcholu vedla od parkoviště lanovka, která byla zdarma!!! Takže tak.

Co se týče zhodnocení a porovnání, nemůžu být objektivní. Norsko prostě miluju. A každý stát má asi svoje. Co můžu zhodnotit objektivně jsou odpočívadla a sociální zařízení okolo silnic. V Norsku byly všude, ve Švédsku sem tam a ve Finsku nikde. Ve všech zemích však můžete volně kempovat, což je velké plus a je opravdu škoda, že to nefunguje i u nás a našich sousedních zemí.

Fotky ze Švédská zde a z Finska zde.