Guilderton, "vesnička", kde se (někdy) vlívá Moore River do Indického oceánu je vzdálená od Perthu asi 110 km. Ústí řeky se pravidelně otvírá/zavírá podle období. Někdy mezi řekou a oceánem tvoří hráz pláž, jindy se řeka i oceán spojí v jeden celek.
Řeka je tu čistá a poměrně mělká, takže ideální na vyblbnutí. Najdete tu i půjčovnu paddle boardů, "šlapadel", lodí. My si pronajali loďku s grilem na dvě hodiny (cca 300 AUD) přibližně pro deset lidí. Výhodou je, že na lodi jsou jen vaši kamarádi, žádný kapitán a každý si tak může vyzkoušet loď řídit. Vydali jsme se směrem k písečným dunám, které jsou známé pro tzv. sandboarding. V překladu něco jako bobování na písku s přistáním ve vodě. Písečné duny jsou poměrně strmé kopce, které si člověk musí samozřejmě nejdřív vyšlápnout (což je makačka vzhledem k tomu, že písek se pod každým krokem propadá a paří do vás slunko) a když se dívá z kopce dolů, z té strmosti se mu dělají závratě. Nebo aspoň mně. Člověk totiž jede na prkně na břiše hlavou napřed. Prkno se nejdřív navoskuje a pak to fičí. Rozběhnout se, skočit a ječet. Navíc zálibou ostatních, je čekat dole ve vodě a jakmile se blížíte, rychle se potopit. Takže se do poslední chvíle bojíte, že někomu ublížíte.
Mému kamarádovi se stalo, že naskočil na prkno, ale to se zastavilo pod jeho váhou a on udělal salto. Vtipné napohled, popadali jsme se za břicha, ale bolestivé pro sandboardaře. Při prvním sjetí jsem se šíleně bála. Druhé sjetí už jsem si celkem užila a na to třetí sjetí jsem si pořádně navoskovala prkno a valila neuvěřitelnou rychlostí (nebo aspoň mně to přišlo), jenže dole skoro u řeky jsem byla rychlejší jak prkno a předjela jsem ho a odřela si břicho, hruď a málem zlomila malíček. :-D To je tak když se člověk přestane bát a už není opatrnej. Ale i tak to byl jeden z nejlepších zážitků.
 |
| naše loďka a vlevo je prkno na sandboarding |
Více fotek zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat